Rok 2017 očima redaktorů Cnews.cz

Nejlepší produkt roku 2017

Lukáš Václavík: Byl to u mě těsný souboj s Galaxy S8, ale nejlepším loňským produktem je pro mě Xbox One X. V mnoha stránkách je to perfektní konzole. Má dost výkonu na 60 fps nebo 4K (samozřejmě nikdy ne na úrovni drahého herního PC), je poměrně malá a tichá. Baví mě ten software i stále se rozvíjející zpětná kompatibilita se staršími hrami.

Kdo si za pár korun měsíčně koupí Game Pass nebo EA Access, může hrát stovky různých starších titulů, aniž by musel nakupovat jednotlivé hry zvlášť. Jen to bohužel pořád není konzole pro mě. Chybí mi tam pořádné exkluzivní tituly, kvůli kterých bych si konzoli měl koupit. Vždyť všechny ty hry můžu mít i na svém PC.

Radek Kejduš: Lenovo ThinkPad T570. Tohle je naprostá špička, ergonomický tenký ultrabook s výbornou klávesnicí, dlouhou výdrží i dobrým displejem. Pokud si vyberete variantu s GeForce 940MX a dotykovým displejem, neuděláte chybu.

Mezi velmi dobré produkty patří ještě nové drony značky DJI, třeba takový Spark je k mání za celkem slušnou cenu a snadno se přenáší. Nebo takový televizor Philips 43PUS6262 s Ambilightem už za deset tisíc.

Lenovo ThinkPad T570

Naopak s kolegovým výběrem Galaxy S8 spíše nesouhlasím. Ano, je to špičkový telefon a určitě patří mezi první šestici (bez určení pořadí), ale pořád má několik chyb, kvůli kterým ho nemohu označit za nejlepší produkt. Už jen umístění čtečky otisků a ne vždy spolehlivý skener očí, nešikovné tlačítko pro asistenta Bixby bez možnosti přemapování nebo neexistence varianty s rovným displejem. Galaxy S8 může být podle některých měřítkem možná nejlepším smartphonem roku, ale určitě ne úplně nejlepším produktem.

Jan Olšan: Omezím se jen na PC hardware, abych nemusel moc přemýšlet. Za největší pozitivní událostí roku myslím nelze prohlásit nic jiného než Ryzeny, tedy to, že AMD zase nabízí atraktivní procesory. Můžete jim sice vytýkat nižší jednovláknový výkon (a jádrům Zen nižší IPC), než má Intel, ale v poměru cena/výkon nastalo Ryzenem velké oživení, za stejné peníze je najedou možné mít o dost víc muziky. Přitom má ale tento skok vpřed efekt na celý trh.

Před ním jsme naříkali, jak pomalu Intel desktopová CPU vylepšuje, s tím je teď konec. I těm, kdo preferují modrý tým, nakonec Ryzen pomohl, protože šestijádra Intelu pak přišla dřív. I Coffee Lake je s více jádry velký pokrok (a nezapomínejme ani na Kaby Lake-R, které více jader přidalo notebookům), ale je samo reakcí na onen impulz od AMD. A podobný průlom dokázala verze Threadripper i v highendu. Tam je snad ještě výrazněji vidět, jak se najednou Intel musí víc snažit a nedávat spotřebitelskému trhu ze svého salámu každý rok jen jedno-dvě kolečka (jaký to kontrast proti Core i7-6950X v roce 2016). I když si zatím stále může dovolit chtít za těch víc koleček taky úměrně víc „kulatejch“. Ten loni se zrodivší konkurenční tlak byl každopádně třeba jako sůl.

Procesory Ryzen 7 a Ryzen 5 (Foto: Daniel Caudill)

Petr Urban: Smartphony mne už několik let vyloženě nudí. Nebo to aspoň platilo, dokud Samsung neuvedl Galaxy S8. Což je ironické, neboť jeho předchůdci podle mě vždycky vypadali jako nudné, nevzhledné a laciné hračky z plastu. Byl jsem svědkem doslovného rozpadu plastového Galaxy S3 po dvou letech intenzívního používání.

Nikdy jsem nechápal, proč se tyto telefony tak dobře prodávají. Chápu, že vzhled prodává, ale řada Galaxy podle mě nikdy nepředváděla nic moc zajímavého, spíše naopak. Loňské protažení displeje nastavilo po delší době nový, zajímavý a užitečný trend. Proč plýtvat místem? Proč někoho nenapadlo rámečky zredukovat na naprosté minimum už dříve?

Zatímco v posledních letech mezi novými modely chytrých telefonů nebylo možné pozorovat větší rozdíly, Galaxy S8 způsobil, že jen rok dva staré – vlastně i některé aktuální – modely smartphonů vedle něj působí zastarale až směšně. Konečně můžeme mít velké displeje, a přitom nemusí jít o přerostlé přístroje. Chci méně rámečků. Jen bych to nedělal tak, jako to provedl Apple u svého takzvaně bezrámečkového iPhonu.

Článek pokračuje v další kapitole…

Nejhorší produkt roku 2017

Lukáš Václavík: Mikrotransakce ve hrách. Nad principem free-to-play, který zaplavil mobilní obchody, ohrnuji nos. Lidé zkrátka dostanou fajn hry zdarma, ale musí tam přetrpět mraky reklam nebo platit, pokud na některé věci nechtějí čekat nebo grindovat jako blázni. Ale mikrotransakce v hrách za plnou cenu?

EA loni názorně ukázalo, jak se to dělat nemá. Star Wars Battlefront II nebo Need for Speed Payback jsou těmi placenými balíčky tak prolezlé, že se skoro nedají hrát. Však už také firma po velké kritice trochu změnila pravidla. Design her ale evidentně od začátku počítal s loot boxy a jinými nesmysly, takže definitivně se jich nezbavíme.

Star Wars: Battlefront II

Radek Kejduš: Pokud zůstanu u notebooků, tak zklamáním je nabídka levnějších laptopů značky Toshiba, která v ceně zhruba pod 25 000 Kč nemá vůbec nic zajímavého. Slušnou konfiguraci nabízí až model Satellite Pro A50-D-10X. Je to zklamání hlavně proto, že u ostatních se najde dobrý notebook i za cenu o 10 000 Kč nižší.

Z jiných nehardwarových vod je velmi špatným produktem Vodafone Pass i konkurenční T-Mobile StreamOn, ale ty spadají spíše do marketingových úletů. Nejhorší produkt jsou pro mě prakticky všechny nabízené tarify našich mobilních operátorů.

Jan Olšan: Někdo by teď možná chtěl slyšet Radeon RX Vega 64, ale nemyslím si, že by si zasloužil pranýřovat. Kritizovat by se na něm dalo předražení v obchodech, které by ale třeba vůbec neexistovalo, nebýt našich kryptotěžících bližních, a pak ohromné zpoždění nereferenčních karet. Ovšem jako GPU a grafická karta je Vega sama o sobě docela dobře použitelná a obhajitelná, čímž se liší od jiné loňské premiéry: procesoru Kaby Lake-X, tedy oněch pseudo Core i-7700K a i5-7600K, přebalených do pouzdra LGA 2066. Vlastnit některý z nich totiž podle mě smysl nemá prakticky vůbec.

Ze začátku Kaby Lake-X až tak blbě nevypadalo, přišlo mi na něm docela zajímavé, že je možné takto uzpůsobit křemík pro zcela jiný socket (kdyby ta vůle radši byla u Coffee Lake!), a to jsme ještě nevěděli nebo si neuvědomovali, že Skylake-SP má zcela jiný systém napájení s integrovanými regulátory napětí. Technologicky to tedy vypadlo celkem zajímavě, ale jak CPU přišlo na trh, bylo třeba se postavit realitě: neexistují dobré důvody, proč to chtít.

Procesor přináší jen mizivá zlepšení ve výkonu dosažitelném při přetaktování, ale přitom potřebuje výrazně dražší desku platformy X299 (nemluvě o tom, že ještě zkomplikoval jejich návrh, řada modelů má zbytečně zapojené sloty M.2 do čipsetu místo do CPU, Kaby Lake-X tedy tak trochu sabotuje hlavní chod Skylake-X).

Intel Coffee Lake

Průšvih ale je, že Intel vydal toto čtyřjádro v momentě, kdy už skoro měl možnost pro něj použít čipy Coffee Lake s šesti jádry. Ty přišly jen o nějaké tři měsíce později a i onu drobnou výhodu v příslibu o stupínek vyššího OC a jednovláknového výkonu proti mainstreamové platformě zcela zabily. Ti, kdo si tato CPU pořizovali jako „nejlepší volbu na hry“, o tuto hodnotu rázem přišli. Proti Core i7-8700K jednoduše i7-7740X (o i5-7640X nemluvě) nemá důvod existovat a Intel si ho na těch pár měsíců mohl odpustit. Je to asi nadsazené, ale člověk má pocit, že snažit se něco takového lidem prodat někdy v červenci, srpnu byla trochu zrada.

Petr Urban: Suverénně nejhorším produktem je Vodafone Pass. Patrně jste to čekali, není to originální, ale situaci přehlížet nelze. Čtveřice balíčků, které lze dokoupit, nám nabízí omezené používání některých internetových služeb. Za prvé nás takto nutí platit za data dvakrát, za druhé je rozdělení do čtyř balíčků komplikované a za třetí Vodafone v reklamách prachsprostě lže, když hovoří o neomezených využíváních služeb. Nakonec vlastně zjistíte, že neomezené jeho nabídky nejsou ani náhodou.

Balíčky jsou dále svázané nemožně složitými podmínkami, že byste na jejich nastudování potřebovali měsíc v klidu v chatě na horách. A myslím, že byste v ní nakonec raději zůstali, než se vracet do téhle reality. Nevěřte jeho reklamnímu sloganu Budoucnost je datování bez počítání, je to čirá smyšlenka. Abych nebyl jednostranný, T-Mobile si myslel podobně „úžasný“ produkt s názvem StreamOn.

Článek pokračuje v další kapitole…

Překvapení roku 2017

Lukáš Václavík: I napotřetí zůstanu u her. Nintendo mi loni tak trochu vyrazilo dech. Vůbec jsem nečekal, že se jeho nová konzole bude prodávat tak dobře (po devíti měsících a bez Vánoc již přes 10 milionů kusů). Hlavně jsem ale nečekal, že se mi Switch tolik zalíbí. Hodně dám na dobrý hardware a v tomhle je Switch papírově slabý.

Z nintenďáckých infantilních her jsem už přece také vyrostl. Jenže víte co? Ono to prostě funguje. U nového Maria Odyssey i Zeldy jsem se bavil jako u máločeho v posledních letech. Koncept hybridní konzole, kterou můžu mít u televize i nosit s sebou kamkoliv, je lepší, než jsem si myslel. Ovládání je zkrátka pohodlnější než na jakémkoliv mobilu. Nehledě na to, že na Switchi jsou i velké příběhové hry. Vždyť si na tom sakra můžete zahrát i Skyrim.

Nintendo Switch

Radek Kejduš: Bitcoin. Ono se jednou může ukázat, že to byla jen velká bublina, ale to si mnoho lidí myslelo i loni a teď možná litují. Stejné to může být za rok. Základní myšlenka Bitcoinu je totiž dobrá. Zlato bylo kdysi také platidlem, přesto jej těžilo jen pár dobrodruhů a ostatní jej získali výměnou za zboží. Decentralizovaná kryptoměna, kterou nemůže žádná vláda znehodnotit inflací, aby snížila svoje dluhy a tím znehodnotila úspory občanů by mohla být (až se vytěží většina a ustálí se kurz) takovým novým digitálním zlatem.

Jan Olšan: Překvapení se nám sešla koncem roku. To, že Intel oznámil procesory s grafikou Radeon (což znamená, že do svých produktů bude nakupovat čipy od konkurenta), je docela „bomba“ na symbolické úrovni. V praxi to sice nemusí znamenat mnoho, ale i to, jak moc se tento scénář zpochybňoval a jak moc se mu nevěřilo, ačkoliv se pro něj během roku objevilo pár dokladů, naznačuje, že zde byly překročeny určité hranice.

Ovšem tato senzace byla vzápětí zastíněna, a to něčím, co pro změnu bylo překvapením úplným. Tím myslím podzimní oznámení, že Intel hodlá vstoupit na trh samostatných GPU. Toto by naopak mohla být událost vyloženě historická, jelikož kdyby se uchytil a přišel s konkurenceschopnými produkty, mohl by se trh grafických karet změnit od základu. Na jednu stranu je ještě velmi brzo na velká očekávání, protože věci mohou vyšumět, projekty mohou být zastaveny, strategie může být opuštěna, ale na stranu druhou potenciál je to hodně velký. Ačkoliv tedy tato událost zatím nemá praktické dopady, může jít o velký přelom a překvapení nejen roku 2017. Šlo by v tomto oboru možná i o nejdůležitější událost dekády, ne-li tohoto století (čímž je řeč samozřejmě jen o těch letech, které z něj již uplynuly).

Petr Urban: Loni v listopadu přišla věc zásadní aspoň pro mne. Firefox používám jako hlavní prohlížeč už od roku 2004 a k jeho silným stránkám patřila vynikající rozšiřitelnost. Jenže loni došlo k definitivnímu zrušení kompatibility s doplňky postavenými na technologii XUL, které ohnivou lišku provázely většinu jejího života.

Dokud doplňky fungovaly, neměl jsem důvodu situaci řešit. Čekal jsem tedy, jak mne změna zasáhne a zda s Firefoxem nadále vydržím. Zatím to vidím pozitivně. Zaujal jsem pragmatický postoj. Mozilla měla pádné důvody, proč starou platformu odepsat a souvisí s proměnami prohlížeče pod kapotou. Nebudu to dále rozebírat, napsal jsem k tomu více než jeden článek.

Firefox

Důležitý je výsledek a tím je prohlížeč, jenž má se starým Firefoxem společné jen jméno. Nečekal jsem, že by se dokázal tak zásadním způsobem zlepšit v otázce výkonu. Je opravdu rychlý, nabídka doplňků stále slušná, byť WebExtensions nemohou tak výrazně modifikovat samotný prohlížeč, jeho chování a prostředí. Některé dřívější funkce mi chybí, ale ve výsledku Firefox významně ožil a nenaskytl se mi důvod platformu opustit.

Upřímně, jeho hlavní konkurenti nabízí stejně jen WebExtensions. U Firefoxu nadále zůstává výhoda, že ho vyvíjí nezávislý neziskový subjekt, takže je pro mě přijatelnější než např. Chrome nebo Edge, byť tyto prohlížeče používám nadále sekundárně. Myslím, že změna Firefoxu prospěla a připravila ho na budoucnost. Je pružný a vzhledově už nepřipomíná kopii Chromu.

Článek pokračuje v další kapitole…

Zklamání roku 2017

Lukáš Václavík: Bitcoin. Téma, které loni rezonovalo asi nejvíce. Slyšeli o něm i lidé, kteří se o technologie nezajímají. Dotkl se i lidí, kteří v kryptoměny nevěří. Nejvíce mě samozřejmě štve, že jsem do něj na začátku roku neinvestoval a pak nevydělal dvacetinásobek. Jenže to je další věc, co mě (nejen na Bitcoinu) zklamala.

Kryptoměny vidím jako sympatické nástroje boje s establishmentem a jako prostředek pro levné mezinárodní platby. Jenže jedna z výhod – decentralizace – příliš nevychází. Malé skupiny lidí s velkým kapitálem způsobují, že se kryptoměnami kvůli velkým výkyvům kurzů nedá platit. Těžaři zase vykupují všechny grafiky, takže hráči musí na dodávky čekat. A ještě si připlatí, protože AMD i Nvidia vidí obří poptávku. Technologii blockchainu ale pořád fandím a věřím, že jednou na ní budou postaveny nejen virtuální peníze.

Radek Kejduš: Zklamání bylo více. Například spuštění Účtenkovky a kromě toho, že ji vůbec začali lidé používat, i její technické provedení. Stát neudělal v IT a digitalizaci ještě nic dobře, stačí se podívat na weby úřadů, elektronické formuláře, datové schránky…

Nemile jsem nesl i finální pohřeb Windows Mobile, loni totiž Microsoft oficiálně přiznal, že už nic nového k tomuto systému nevydá a telefony s Windows tak nadobro končí. Třetí systém bude chybět a mimo Microsoftu nemá nikdo sílu žádný prosadit.

Jan Olšan: Zklamání je ve světě spousta, ale když to omezíme na hardware, tak průšvih roku 2017 je tak trochu už z roku 2016 a loni se jen zhoršil: nedostatek a drahota DRAM. Vysoké ceny operačních pamětí prodražily telefony i počítače, nebo vedly výrobce k osazení nižších kapacit, což bohužel v budoucnu ukrátí morální životnost daných strojů. Paměti stojí za jeden gigabajt dvakrát víc, než v roce 2012, to je před pěti roky! Co k tomu dodat? V počítačích existuje takové nepsané pravidlo, že když uplyne nějaký čas, tak za stejné peníze dostanete hardware s lepší hodnotou, ale paměti to už zase porušují, prakticky jako jediná oblast trhu. Bojím se vůbec domýšlet, jak dlouho může trvat, než se ceny vůbec vrátí na úroveň té doby před pěti lety.

Petr Urban: S fake news se nějak bojovat snažíme. Svým dílem přispívají jednotlivci a jednotlivkyně, ale také vlády a pak samotní provozovatelé webových sociálních platforem. Rok a kousek starý report Michala Zlatkovského a Petra Kočího tvrdí, že jsme sdíleli více dezinformací než ověřených zpráv. Zhruba v polovině prosince 2017 pak zveřejnil výsledky své analýzy dezinformačních vlivů v Česku tým na Aktuálně.cz, jenž ve zpravodajském speciálu situaci podrobně rozebírá.

Síť vztahů dezinformačních kanálů na českém YouTubu

Z obsáhlého speciálu vypíchnu rok trvající analýzu sdílení dezinformačních příspěvků na Facebooku. Desítky webů dezinformace aktivně tvoří, během jednoho roku (tj. od července 2016 do července 2017) však tento obsah na zmíněné sociální síti získal 10 milionů reakcí Češek a Čechů. Dezinformace do určité míry ovlivnily podzimní volby, šířili je mj. sami členové a členky SPD, jedné z kandidujících stran. V této situaci zamrzí, že ne každý je ochotný bojovat za pravdu.

Zatímco Google a opatrně také např. Facebook s dezinformačními zdroji bojují, Seznam.cz v létě před etickým přístupem dal přednost penězům. To znamená, že jeho reklamní platforma Sklik může nadále podporovat dezinformační zdroje, jejichž běžným příjmem je právě reklama. Někteří sice vystavování reklam na takových webech odmítli, ale největší tuzemská internetová společnost a klíčový hráč na trhu ukázala etice (a národu) záda. To je větší problém, než kdyby šlo o maličký subjekt. V roce 2017 jsme boj s fake news prohrávali.

Článek pokračuje v další kapitole…

Marketingové úlety v roce 2017

Lukáš Václavík: Datové jaro, jak očekával šéf ČTÚ Jaromír Novák, nepřišlo. Operátoři sice na jaře představili nové tarify s většími datovými balíčky, ale zároveň také zdražili a definitivně zrušili možnost bezplatného surfování po vyčerpání limitu.

Přišel však datový podzim a s ním T-Mobile StreamOn a Vodafone Pass. A není to dobře. Operátoři našli způsob, jak internet zpoplatnit dvakrát. Místo toho, aby konečně nabídli neomezená data placená dle rychlosti (nikoliv objemu), vymýšlejí takové hloupé kličky. Je to drahé, složité, omezené, prostě špatné.

Vodafone rozkouskoval internet

Radek Kejduš: Připojím se k Lukášovi. Když Vodafone představil s velkou pompou svoje balíčky Pass doprovázené heslem datování bez počítání, řekl jsem si, že přece musí jít o apríl. Tohle není žádná revoluce, žádná výhodná nabídka, ale jen další pokřivení trhu a nepřiznané porušování síťové neutrality. Když se přidal T-Mobile, zůstal jako jediný rozumný prozatím alespoň operátor O2.

Jan Olšan: Nevím, jestli nejsem už moc zaujatý, ale docela mě překvapilo, s jakým Stockholmským syndromem teď spousta lidí (twitteristů, publicistů, fanoušků, někdy možná i drobných investorů do akcií...) reagovalo v oné čerstvé kauze se zpomalováním telefonů Apple „kvůli opotřebení baterie“. Některé kritičtější hlasy sice ve věci viděli „kazítko“ a snahu tlačit lidi k umělému upgradu, zajímavé ale je, kolik lidí situaci všemožně obhajuje. Někdo se na věci snaží vypíchnout, jak je dobře, že Apple zpomalením zabránil nestabilitě telefonů a že tedy v celé kauze naopak zákazníkům posloužil. Podle mnoha názorů jediným prohřeškem bylo, že lidé o tomto opatření „nebyli informování“.

No nevím, ale přijde mi, že se tu hodně pomíjí skutečný problém. Nějakým extra zkušeným uživatelem chytrých telefonů nejsem (a už vůbec ne ty tzv. „vlajkových lodí“). Ale když čtu, že baterie nemá dost šťávy pro standardní provoz zařízení po dvou letech, nebo třeba jen po jednom, tak mi svítí varovná kontrolka. Telefony, které jsem v posledních patnácti letech používal, vždy s jedním akumulátorem vydržely podstatně déle. To, že najednou lidé přijímají jako zcela normální stav, že výměnu potřebuje iPhone 6S (dva roky starý), ale někdy zdá se už i 7 (rok starý), je až strašidelné.

iPhone 6

Myslím, že je třeba se ptát, jestli celý průšvih není o tom, že Apple do telefonů použil baterie, které jednoduše nemají dostatečnou proudovou kapacitu a životnost. Oceňované výkonné SoC Applu totiž evidentně mají také poměrně striktní nároky na napájení a pokud to Apple nezohlednil u akumulátoru, je to jasný defekt v návrhu. Na stárnutí se nelze vymlouvat, protože je realitou u každé baterie a telefon musí mít rezervu, aby dokázal fungovat i s určitou mírou její degradace. To, co v této kauze je třeba zjistit, je: nenechal Apple kvůli šetření rezervu příliš malou? Nepoužívá baterie, které se příliš rychle opotřebují (ačkoliv podle marketingu tyto telefony mají vydržet déle, než Androidy)?

Přitom fanoušci značky, nebo možná i přímo guerillový marketing, debatu úspěšně převedli na hlouposti o tom, jestli měl Apple „lépe komunikovat“. Viděl jsem také názory, že by milovaná firma určitě měla používat lepší baterie, ale že to by pak musela telefony zdražit. To je vtipné u výrobce, která má na smartphonech největší zisk a marže, jako by nebylo možné v nich najít dva tři dolary a obětovat je na vyšší kvalitu (i na tu údajnou vysokou kvalitu se apologetové Applu rádi odvolávají). Vtipné také je, že se zákazník ohlíží víc na zisk značky, od které kupuje, než na vlastní peněženku, kupodivu to dneska při čtení názorů internetistů vidíte často. Vypadá to, že Apple má svět a veřejné mínění pořád kvalitně „zpracované“.

Pěkná marketingová habaďůra jinak nastala také v Americe během nedávné kampaně za zrušení tzv. Net Neutrality. Je to zvláštní story. Státní regulační orgán FCC, do nějž byl dosazen bývalý zaměstnanec jednoho z podniků, které regulace má držet na uzdě, se vehementně snažil, aby regulace ve prospěch spotřebitele byla zrušena. Na internetu mu na to spousta lidí bohužel skočila (pokud to všechno nejsou jen “trollové” a “shillové”). Nejhvězdnější moment této lobbistické akce byl, že oni poskytovatelé internetu, kteří se regulaci snažili (samozřejmě z čistě zištných důvodů) zrušit, zneužili své zákazníky a bez jejich vědomí jejich jmény posílali úřadu miliony falešných dopisů, fingujících “podporu veřejnosti”. Síťová neutralita byla si opravdu hodně špatná věc, když se nebohý byznys dokonce musel dát na dráhu zločinu, aby tohoto prokletí USA zbavil.

Petr Urban: Nepovedený marketingový kousek vás může pronásledovat ještě roky. To platí trojnásob v době internetu. V roce 2017 se vrátila ze záhrobí velmi stará reklama na PSP. Pochází z roku 2006 a zobrazuje dvě ženy. Jedna je světlé pleti a ve světlém oblečení, druhá zase tmavé pleti a ve tmavém oblečení. Tuto scénu doprovází slogan „Bílá přichází“. Je až s podivem, že taková reklama byla realizována a skutečně měla za cíl propagovat přenosnou herní konzoli.

Svého času byla k vidění v Nizozemsku jak na billboardech, jak na webu věnovanému PSP. Reklama s jasně rasistickým motivem byla nakonec stažena, přestože se jí Sony snažila obhájit. Z jejího pohledu prostě jen propagovala světlou variantu zařízení, jež bylo do té doby tradičně k vidění jen v černé kabátku. Jak Sony mohlo nevidět problém v zobrazené scéně, mi připadá nepochopitelné. Počáteční úmysl mohl být dobrý, ve výsledku ale reklama působila necitlivě a diskriminačně.

https://twitter.com/Writerjudy/status/917412087869198337

Jenže po více než 10 letech se k ní dostal někdo, kdo ji předtím neviděl a upozornil na rasisticky laděný obsah sdělení na Twitteru. Původní tweet již není dostupný, ale podle Polygonu během jediného dnes získal 29 000 „lajků“ a byl 20 000× retweetován. Dodnes se najdou lidé, kteří se domnívají, že se jedná o reklamu novou. To ovšem není tak podstatné. Sony podobnou reklamu nemělo nikdy schválit a je nejspíš dobře, že se na tento debakl nezapomíná.

Článek pokračuje v další kapitole…

Přání na 2018

Lukáš Václavík: Přání mám asi milion. Od sobeckých jako konečně levnější paměti a výroby tiché ergonomické myši až po „globální“ jako zlevnění OLED televizorů a náhradu microUSB pomocí USB-C. Hodně bych si také přál funkční českou digitální politiku ČR. Aby ubylo papírování, aby se jednotlivé informační systémy propojily a abych třeba jednou mohl cokoliv vyřídit z domova, aniž bych musel mrhat časem na úřadě. Piráti se silným mandátem ve Sněmovně by tenhle bod svého programu mohli prosadit.

LG OLED55B7V

Radek Kejduš: Přál bych si, aby Microsoft přestal vynucovat restartování po nainstalování updatů Windows 10. Je to neustálý boj s uživatelem, neúspěšných zásahů do registrů a v důsledku odmítání aktualizací jako takových. Ono totiž není nic příjemného, když se po obědě vrátíte k čisté ploše restartovaného systému.

Pokusy Microsoftu zpříjemnit restartování tím, že si můžete zvolit dobu, kdy na počítači pracujete, jsou trapné. Jediným spolehlivých řešením je najmout si člověka, který bude u vašeho PC sedět v době vaší nepřítomnosti a restart odmítat do doby, než jej vědomě povolíte.

No a kromě Windows bych si také přál USB-C všude (ale možná ještě více konektor Lightning všude, který má proti USB-C mnohem lepší fyzické provedení). Nebo moderní technologie státní správy, protože současné datové schránky odmítám používat, ač bych samozřejmě něco takového používal velmi rád. A stejně jako Petr budu fandit AMD (a Qualcommu), neboť bez nich tu nebudeme mít ani pokrok v procesorech Intel.

Jan Olšan: V počítačovém světě se podle mě nedějí nějak dramatické věci (teď zase přišel čas zahrát si na inteleguána, dlouhodobí čtenáři už to asi znají). Možná bychom si měli přát, abychom přestali tolik lpět na tom, jaký telefon zase vyšel a kdo co plácá na internetu nebo Youtube (prezidenty nevyjímaje), protože máme větší problémy takříkajíc venku. Kyberbezpečnost, manipulace na internetu sice jsou pravda také problémy s elektronickým aspektem, ale ten je nakonec jenom špička ledovce. Tak bych si přál, aby spíš bylo méně humanitárních katastrof, násilí a postavili jsme se čelem k tomu, že je třeba zachránit životní prostředí na zemi místo fantazírování o koloniích na Marsu a vymýšlení skvělých, ale nepotřebných inovací v bublině Silicon Valley (míň Jobse a Muska a víc Gatese, dalo by se možná zkratkovitě říct).

Bitcoin (zdroj: Geralt / Pixabay)

Internet, spotřební elektronika, hry, online zábava, to nakonec zas tak důležitá věc není. Má to tu výhodu, že na rozdíl od těch závažných problémů se o svět internetu a počítačů nemusíme nějak strachovat a vytrhávat se z klidu. I kdyby se v něm příští rok spustily nějaké obří průšvihy, zase tak moc se toho nestane. Snad jen ta bublina okolo kryptoměn (které na rozdíl od kolegů za moc dobrý nápad nepovažuji a to odpoutání od kontroly centrálních bank – ale i záruk zákonů a práva – je podle mě spíš velký deficit) by se mohla vymstít. Kéž v tom příští rok moc lidí neztratí jako za finanční krize peníze šetřené na důchod. A abych nezapomněl, hodně štěstí a zdraví v novém roce, milí čtenáři.

Petr Urban: Aby se lidé naučili kriticky myslet. Aby zůstal internet neutrální. Aby AMD dále přitopilo Intelu. Aby nám ARM nabídl skutečně výjimečné počítače. Aby Apple zahodil starý design, jenž ještě použil u iPhonu 8. Aby Google přijal zodpovědnost za neaktualizované telefony s Androidem. Aby Microsoft ve Windows 10 Home nabídl možnost, jak odrazit špatnou aktualizaci. Aby Microsoft (nebo někdo jiný) ukázal, jak vypadá nástupce dnešních smartphonů.

Aby se Edge polepšil. Aby mi někdo vysvětlil, k čemu jsou chytré hodinky. Abych mohl diktovat počítači místo bušení do klávesnice. Aby někdo vynalezl revoluční akumulátor. Aby se propojily komunikační platformy. Aby vyšel další díl Life is Strange. Aby se operátoři nechovali jako prolhané entity. Aby progresivní webové aplikace posílily nezávislost ve smyslu uvázání na konkrétní platformu. Aby se lidé přestali zajímat o blockbustery plné anonymního digitálního bordelu. Aby Abrams natočil další Star Trek. Aby Facebook nebyl všude. Aby mi přestaly umírat starší pevné disky.