Rok 2018 očima redaktorů Cnews.cz

Sdílet

 Autor: Redakce
Co přineslo uplynulých dvanáct měsíců? Které produkty považujeme na nejlepší a nejhorší? Co nás příjemně překvapilo, nebo naopak zklamalo? Jaké marketingové úlety loni firmy spáchaly? A co čekáme od roku 2019?

Rok utekl jako voda, takže nesmí chybět naše už tradiční novoroční rekapitulace událostí, které formovaly svět informačních technologií. Co novinky přinesly společnosti a co naopak daly či vzaly nám osobně. Splaskla bublina s kryptoměnami. Otřásli se giganti. Apple přišel o pozici největší společnosti světa. Google schytal hned dvě rekordní pokuty kvůli zneužívání dominantního postavení. Intel bojoval s velkými chybami v procesorech a nedokonalými výrobními postupy. Důveryhodnost Facebooku klesla jako nikdy dřív. Přišlo také velké zdražování v oblastech, kde jsme to nečekali. A naopak se nezlevnilo tam, kde jsme doufali. Předchozí rok jsme opět rozebrali v pěti tématech, v každém najdete čtyři pohledy našich redaktorů. Vzhledem ke specializaci jednotlivých autorů jde o pestrý přehled, který ale ani tak nejspíš nedokáže plně vystihnout uplynulých dvanáct měsíců. Nezapomeňte proto do diskuze napsat, které události a produkty byly nejdůležitější pro vás. Přejeme vám šťastný nový rok.

Nejlepší produkt roku 2018

Lukáš Václavík: Rockstaři si s vývojem her dávají načas, ale když už něco vydají, vždy je to velká událost. GTA po Vice City mě sice už nebavily, ale jejich kvality a rozsáhlost uznávám. První Red Dead Redemption jsem obdivoval jen v recenzích a videích, protože jsem v tu dobu neměl konzoli. Dvojku už jsem si ale nenechal ujít. Jsem sice teprve na začátku, ale už teď je to zážitek.

Red Dead Redemption 2 má skutečně velký a bohatý svět, výborně napsané postavy, skvělý dabing, grafiku ždímající maximum z PS4 i Xboxu One a příběh, kolem kterého by šlo postavit pár sezón fungující seriál. A přitom jen minimum chyb. Osm let příprav a rozpočet v řádu stovek milionů dolarů je na kvalitě znát. K dokonalosti už chybí jen PC verze, protože střílet na gamepadu se snad nikdy nenaučím a auto aim ve hře je až moc dobrý.

Radek Kejduš: Pokud Sony v něčem vyniká, tak je to bezdrátový zvuk. Japonská sluchátka patří s přehledem k tomu nejlepšímu už dlouho a s technologií pro aktivní potlačení okolního hluku či ambientním módem odskočily ještě více. Třetí generace circumaurálních sluchátek WH-1000XM3 navíc dostala ještě kvalitnější materiály, analogový zesilovač, 40mm měniče a konečně i nabíjecí konektor USB-C. Pro lepší potlačení okolí využívají i senzory atmosférického tlaku. Pro zařízení bez Bluetooth mají i 3,5mm jack.

Tahle sluchátka nejsou skvělá jen pro lidi s netopýřím sluchem, ti by zřejmě nějaké rozdíly proti drátovým modelům našli, ale jsou výborná pro většinu ostatních. Mají krásný čistý zvuk, okolí buď velmi dobře utlumí, nebo k vám naopak propustí zvuky, které chcete slyšet (troubení auta, lidský hlas apod.). Wow efekt následuje hned po nasazení, ještě před puštěním první písničky. Jen kdyby stály o něco méně a v zimě se přes ně dala dát čepice…

Sony WH-1000XM3 Sony WH-1000XM3

Jan Olšan: Vyloženě jasný nejlepší výrobek v hardwarové oblasti nemám. Mezi procesory se loni objevily docela zajímavé věci jako 32jádra od AMD (které ale mají velmi úzké použití) a 28jádra od Intelu (ta zase asi budou o dost dražší a reálně asi budou na prodej až letos). Jenže nepřišly nové architektury nebo (výrazně) nové výrobní procesy. Ryzeny 2000 sice příjemně překvapily, protože coby prachsprostý refresh se zlepšily víc, než se doufalo, ale to je relativní věc. Osmijádra Coffee Lake od Intelu bych asi ocenil, jelikož výkonnostně šlo o dost velký pokrok, a také ukazují, že Intel byl schopen se po škudlení s jádry uvolit ke změně politiky (a navíc i mají pájku místo pasty). Jenže zase mají dost problémy se spotřebou a překračováním TDP, což trošku kazí dojem. A pořád to samé jádro z roku 2015.

Tudíž nejlepší produkt bude muset být z kategorie GPU, i když CPU mi přijdou podstatnější a subjektivně bych raději dal metál jim. :) Na druhou stranu je to za loňský rok asi na místě. Zde naopak Nvidia přišla s novou architekturou Turing v grafikách GeForce RTX a směle se dá říct, že ta zajímavá je. Nemalé změny výpočetního jádra (pravda, ty pocházejí velkým dílem z loňské Volty), poprvé nové paměti GDDR6 a pak samozřejmě podpora ray tracingu a akcelerátory pro strojové učení (byť jejich užitečnost se teprve bude muset prokázat). Turing také zvýšil absolutní výkon a spolu s novostí architektury by to asi mělo na zlatou medaili v letošním roce stačit. Zajímavé je svým způsobem i to, že Turingy jsou v případě čipu TU102 fyzicky největší GPU, jaká v herní kartě dosud byla.

Co to kazí a proč se vůbec váhá? Ceny. Nvidia se neudržela a docela razantně všechny modely zdražila proti předchůdcům. Nové karty mají tím pádem horší poměr ceny a výkonu než staré a to je v oblasti grafik nepříjemná novinka. Proti zvedání cen by se mělo tvrdě bojovat a ne ho chválit, protože všechno dobré, co máme ve světě PC, bylo od roku 1980 dosaženo přesně opačně - tím, že se hardware a počítače stávaly levnější a dostupnější.

Zasloužilo by to asi zmínku i v sekci zklamání. Ale za tu technickou zajímavost si přesto architektura Turing zaslouží ocenění – jak už bylo řečeno, do oblasti CPU (alespoň těch x86) žádná nová architektura nepřišla; jak Zen 2 od AMD, tak Sunny Cove od Intelu bude až letos. Takže ano, Turing byl v čipech relevantních pro PC a herní hardware loni nejzajímavější.

Petr Urban: V loňském roce byl ohlášen konec vývoje vykreslovacího jádra EdgeHTML, přičemž Edge přejde na Chromium a jádro Blink. Pokud chceme zachovat web jako svobodnou, otevřenou a decentralizovanou platformu, těžko uvedenou skutečnost přijmeme s povděkem. Firefox je největší a prakticky poslední soupeř Chromu, resp. Chromia a Blinku.

Sám se dlouhodobě prezentuje jako prohlížeč zaměřený na jedince a jeho práva. Soustředí se na ochranu soukromí, nabízí blokování sledovacích prvků. Brzy bude ve výchozím stavu blokovat cookies třetích stran. Loňské vyhnání starých doplňků mě nakonec od prohlížeče neodehnalo. Loni jsem naopak potěšeně sledoval, jak Mozilla prakticky každý měsíc zaváděla technologické novinky, které zvyšovaly výkonnost prohlížeče. Dočkali jsme se též malých vylepšení jako práce s více panely najednou.

Tento vývoj považuji za vítaný a jsem rád, že má Chrome zdatného konkurenta. Pokud ho mít nebude, pravděpodobně nakonec všichni zapláčeme. Samozřejmě ale Firefox vyzdvihuji pouze kvůli jeho roli, je to zkrátka výborný prohlížeč.

Článek pokračuje v další kapitole…

Nejhorší produkt

Lukáš Václavík: Rukami mi loni neprošlo nic vyloženě špatného. Vůči chybám dokážu být tolerantní, pokud to dostatečně vyvažují výhody. Platí to pro hardware, software i služby. Z několika věcí jsem ale byl spíš naštvaný. Xperia XZ2 Compact se zase vzdálila původní vizi malého a dobře vybaveného mobilu. Na funkcích ani technologiích sice Sony nešetřilo, ale telefon zase narostl do všech stran (a je to snad nejtlustší moderní smartphone) a ztratil sluchátkový konektor.

Chápu, že Sony dělá špičková Bluetooth sluchátka, ale já holt nepotřebuji mít všechno bezdrátové. Aby toho nebylo málo, Apple nakonec opravdu neudělal nástupce malého iPhonu SE a původní model přestal prodávat. Fakt jsem jediný, komu nerostou ruce?

Radek Kejduš: I po roce považuji za nejhorší produkt operátorské služby Passy a StreamOn od Vodafonu a T-Mobilu. Nechat si za internet platit dvakrát a nazývat to výhodou může jen otrlý marketing. Pojem síťová neutralita jim zřejmě nic neříká. Pokud někteří uživatelé vytěžují síť stahováním či pouštěním videa, dá se to řešit jinak. Nemluvě o tom, že tu máme hodně omezená data za vysokou cenu a takoví uživatelé si je brzy vyčerpají. Špatný produkt je i Facebook jako takový, ale to není záležitost jen loňského roku.

Jan Olšan: Loni mě hodně naštvala jedna věc – DRM v počítačích Apple, jehož cílem je komplikovat nebo možná až znemožňovat opravy mimo autorizovaný oficiální (a kdo by to čekal, drahý) servis Applu. Tato firma se už delší dobu snaží lidem komplikovat opravy svých výrobků, aby je přiměla připlácet si za drahou nadstandardní záruku. O tom, že design zařízení jako by skoro byl přímo navržen tak, aby je opravovat moc nešlo, asi není nutné dlouze mluvit (viz třeba neuvěřitelně drahé opravy vadných a často se kazících klávesnic v noteboocích, jsou pevně přidělány k půlce šasi).

Apple se také snaží zablokovat tzv. „Right to Repair“ legislativu v USA, perzekvuje nezávislé opraváře a snaží se zakázat recyklátorům/sběrným dvorům, aby ze starých notebooků vymontovávaly náhradní díly. Místo toho vyžaduje, aby se vše, i funkční přístroje, celé šrotovaly. Cílem je samozřejmě, aby se na trhu prodalo co nejvíc nových výrobků a bazarové kusy nekazily rýžování.

Apple iMac Pro Apple iMac Pro

Vrchol této snahy ale je, že dnes notebooky i All-in-one PC Apple mají speciální procesor či rovnou počítač v počítači, který kontroluje, zda jste do „vašeho“ applího produktu nenamontovali nějaký náhradní díl mimo servis. Všechny takové opravy totiž bude nutné autorizovat pomocí speciálního softwaru po síti přímo s centrálou Applu. Zatím to nevypadá, že by tento systém byl použit k agresivnímu brickování svépomocí opravených počítačů, ale uvidíme po pár aktualizacích MacOS (vzpomeňte si, jak nové verze iOS rozbíjely telefony, v nichž byly vyměněné senzory otisku prstu...).

A toto na nás prosím zkouší ta firma, která se v osmdesátých letech v ikonické (fuj to slovo!) reklamě malovala jako oponent Velkého Bratra z 1984. Takovouto formu DRM by si opravdu mohli strčit někam a doufám, že s tímhle narazí. Už jen z environmentálních důvodů, kdyby na tom nevadilo nic jiného.

Petr Urban: Ne snad, že bychom od začátku nevěděli, jak Facebook funguje. Jenže problémy se hromadí, Zuckerberg se za ně nepřestává omlouvat a žádná změna vedení ani směru se zjevně nechystá. Loňský rok přitom začal naplno obnažovat jednak běžné vlastnosti Facebooku, jednak jeho neschopnost reagovat na zjištěné problémy.

Kauza s Cambridge Analyticou byla monstrózní a dala najevo, že když se něco stane, Facebook vás o tom neinformuje a nebude se namáhat, aby si důsledně pohlídal, že byla ukradená uživatelská data zcizena. Ovšem až do chvíle, kdy se toho domáknou média. Jenže Facebook si ani neumí pohlídat, aby zrušil přístup k části uživatelských dat firmám, se kterými se už nekamarádí. Stejná firma pak neustále opakuje, že uživatelská data nikomu neprodává, ačkoli to považuji spíše za slovíčkaření.

Zuckerberg v Evropském parlamentu Zuckerberg v Evropském parlamentu

Ačkoli sociální síť Facebook dobré vlastnosti má, loni se jeho autoři natolik znemožnili, až mě překvapilo, že odhalené skutečnosti nerezonují více s publikem, jež aktuálně čítá více než 2,2 miliardy hlav.

Článek pokračuje v další kapitole…

Překvapení roku

Lukáš Václavík: Zrychlování VDSL. Není překvapivé, že se to stalo. O miliardách investovaných Cetinem do modernizace sítě jsme věděli. Šokující byl ten způsob. Ze dne na den mohlo až 1,5 milionu domácností používat rychlejší připojení. A díky dalším nasazovaným technologiím očekávám podobný skok i letos nebo příští rok. Mohl bych škarohlídsky kritizovat, že budoucnost patří optice a symetrickému připojení, ale jsem realista. Vlákna prostě v každé vesnici nebudou nikdy a stará měděná linka je pořád spolehlivější než libovolný bezdrát. A platit to bude, dokud u nás nevyroste hustá síť 5G vysílačů.

Příjemným překvapením bylo také zlevnění HBO Go na 129 Kč. Výborná videotéka se spoustou lokalizovaného obsahu šla s cenou o třetinu dolů, aby mohla lépe konkurovat Netflixu. Ten má sice násobně větší katalog, ale s češtinou si pořád moc netyká.

Nečekal jsem rozhodně ani tak výrazné posilování Microsoftu v herním byznysu. Založil nové studio, šest jich koupil, to vypadá na silné zbrojení pro příští generaci konzolí. Microsoft v minulosti studia spíš potápěl, což se u Xboxu One projevilo i v tom, že pro něj nevytvořil dostatek dobrých exkluzivních titulů. Sony naopak samo v minulosti šikovná studia nakupovalo nebo zakládalo a právě od nich jsou pro PS4 k dispozici největší pecky.

HBO Go HBO Go

Radek Kejduš: Wi-Fi byla dlouho nuda. V podstatě šlo jen o to, aby domácí zařízení splňovala standard 802.11ac při nějaké slušné rychlosti. Měřit rozdíly se v situaci, kdy si většina lidí kupuje router za tisícovku nikomu nechce. S nástupem systémů Mesh se to změnilo. Bezešvé spojení několika APček s chytrým přepínáním v jednu Wi-Fi síť s velmi dobrým pokrytím je zkrátka super. Jejich cena sice pořád není moc nízká, ale každému, kdo nebydlí v malém bytě, bych místo klasického Wi-Fi routeru doporučil nějaký mesh. Výhodný je třeba TP-Link Deco M5.

Jan Olšan: Na překvapení byl loňský rok hodně bohatý. Už zmíněný ray tracing v rámci DirectX, ale dost překvapení bylo i v procesorech. Že Intel vydá ještě jednu 14nm generaci procesorů a nadto desetijádrovou, pak ty 32jádra a 28jádra od AMD/Intelu, nebo extrémně komplexní MCM stavba 7nm Epyců s jádry Zen 2. Nebo pájka u Core i9-9900K a spol. Hodně překvapivé pro mě bylo, jak v září vystřelily ceny procesorů Intel. Vědělo se, že jich bude asi nedostatek, ale když jsem o tom psal zprávu, trošku jsem se bál, aby nakonec nebyl efekt nějakých 4–5 %, čehož by si nikdo ani nevšiml, a já nebyl pro srandu králíkům. Takže těch 25 %, o které bylo nakonec během září všechno dražší (a dopady, které to mělo na stavbu PC), to jsem teda fakt nečekal.

Ovšem asi největší pecka bylo mezi těmito překvapeními provalení bezpečnostních chyb Meltdown a Spectre. To úplně změnilo diskurs celého roku a pohled na procesory a hardware, a podobné problémy pak přicházely dál skoro celý rok. Zranitelnosti v CPU pod drobnohledem jsou myslím s přehledem nejzávažnější událost, která se loni ve světě hardwaru stala, a to obecně. Rok 2018, to byl rok děr v procesorech. Překvapení to ale samozřejmě bylo nepříjemné.

NRAM NRAM

V této rubrice se ovšem asi myslí hlavně na překvapení pozitivní. I ta naštěstí byla. Hodně mě překvapila odhalení a prezentace paměti NRAM, tedy technologie firmy Nantero založené na uhlíkových nanotrubicích. Ta ještě není na trhu a zatím je to hudba budoucnosti, ale první výrobci by ji snad měli začít nabízet příští rok. A její vlastnosti mají být hodně dobré. Původně totiž vypadala jen jako alternativa k NAND pro úložiště, ale podle novějších prezentací (poznatků?) prý nemá mít problémy s opotřebováváním a ač je jen tak mimochodem nevolatilní, tak má mít stejný výkon jako DRAM. Dokonce je na ní prý možné založit modul DDR4, který vyhoví parametrům JEDEC, ale nebude potřebovat periodické obnovování (potenciálně slušná výhoda v noteboocích, mobilech).

Pokud by tedy vše klaplo, mohli bychom mít náhradu za životně důležitou, ale také omezeními trpící technologii dnešních operačních pamětí. Opět zopakuji, že zde jde zatím jen o příslib, který se nemusí naplnit (nebo technologie nikdy nemusí být dost levná, aby DRAM nahradila). Ale už onen příslib či potenciál je překvapivě velký. To byla asi věc, která ve mě loni zanechala nejpozitivnější dojem a „víru ve světlé zítřky“.

Petr Urban: Možná není překvapivé, že Microsoft prohlubuje svoje „otevřené“ aktivity, vždyť Linux v určité podobě do Windows integroval už před dvěma a půl roku. Pod Nadellovým vedením se firma drasticky proměnila, jenže loni nepřestala překvapovat. Na jaře představila Azure Sphere, jehož softwarová část obsahuje linuxové jádro. V říjnu se přidala k Open Invention Network a otevřela tak portfolio 60 000 patentů, čímž znovu pomohla Linuxu.

Redmondští rovněž stihli koupit Github. Aby toho nebylo málo, začátkem prosince pak ještě otevřeli zdrojové kódy technologií Windows Presentation Foundation, Windows Forms a Windows UI XAML Library. Jen o pár dní později Microsoft svou krasojízdu završil oznámením, že Edge přejde na Chromium a že chce sám do projektu významně přispívat.

Microsoft Edge Microsoft Edge

Microsoft nikdy předtím nezásobil trh produktem s upraveným linuxovým jádrem. Steve Ballmer, předchozí ředitel, dokonce Linux připodobnil k rakovině. Po prolomení první bariéry už možná loňské případy nepřekvapí, ale ještě před pár lety byste se mi vysmáli, kdybych vám tvrdil, že Microsoft otevře zdrojové kódy některých svých technologií a bude se aktivně účastnit rozvoje open source. Tohle je nevídaná proměna.

Článek pokračuje v další kapitole…

Zklamání roku

Lukáš Václavík: Operační paměti ještě pořád nezlevnily. Naopak zdražovaly další komponenty a produkty. Procesory Intelu na podzim vystřelily o třetinu nahoru. Ceny nových grafických karet od Nvidie oproti předchůdcům také nepříjemně narostly. Co dříve stál high-end, je najednou jen (vyšší) střední třída.

Zdražily také všechny špičkové mobily. Velcí výrobci si už sebevědomě říkají o více než 20 000 Kč. Apple klidně i dvojnásobek. Jablíčkáři si vůbec loni museli připlatit, protože za vyšší ceny jsou i nové počítače, tablety nebo hodinky. Radost ale dělají SSD, kde terabajt opět zlevnil, a AMD, jehož procesory se už výkonnostně dotáhly na Intel a jsou teď hodně výhodné. Jenže upgradujte starý počítač, když DDR4 stojí pořád takovou dardu.

Radek Kejduš: Konec iPhonu SE. Apple to má možná dobře spočítané, ale pro náročné uživatele preferující kompaktní telefon je konec ikonického modelu SE špatnou zprávou. Nové iPhony 8 s tenkými rámečky sice nejsou tak obří a ve srovnání s Androidy jsou vlastně pořád vcelku „jednoruční“, přesto jde o smutný konec jedné éry. Ani Xperia Compact už není tak malá a Sony se navíc v mobilech nedaří. V Česku prodají více malých Xperií než velkých Xperií, ale budoucnost v tomto směru není příliš slibná. Tak snad je jednou nahradí skládací displeje.

Sony Xperia XZ2 Compact Sony Xperia XZ2 Compact

Jan Olšan: Zklamání neboli negativní jev asi s přehledem vyhraje jeden. Ne že by jinak nebylo na co nadávat. Ale pro hardwarový průmysl je myslím největší hrozbou či potenciálem pro vznik dlouhodobých problémů, že jsme loni ztratili jednoho z posledních nezávislých křemíkových výrobců, jenž nabízel pro polovodičové firmy výrobu čipů nejmodernějšími výrobními procesy. Čímž myslím, že GlobalFoundries opustilo plány na uvedení 7nm procesu i jeho dalších následovníků a bude už se věnovat jen specializovaným okrajovým technologiím, které nám nejsou moc platné.

Proč je to průšvih? Jako všude, i v této oblasti je potřeba konkurence. A po odchodu GlobalFoundries zbývá už jenom TSMC, které má nezdravě dominantní pozici, a Samsung, který je sice standardním zakázkovým výrobcem, ale přece jen není pro tuto úlohu tak přizpůsobený a je připraven spíš na velmi velké zákazníky, ne na menší firmy.

Nejpokročilejší procesy pak už má jen Intel, jenže tomu se nikdy moc nepovedlo otevřít své továrny jiným firmám a učinit pro ně své procesy dost pružné. Přímým konkurentům by nejspíš spolupráci odmítl a mimochodem to teď taky vypadá, že s tímto byznysem skončí úplně a začne zase vyrábět jen pro sebe. Po tom už by tu skutečně byli jen dva přední polovodičoví hráči.

Práce v tzv. cleanroomu továrny na čipy (Zdroj: GlobalFoundries)

Je velká škoda, že GlobalFoundries neodkoupil někdo, kdo by její technologické dědictví dokázal využít a zajistit tak trhu třetí alternativu. Nejmodernější polovodičovou technologii je totiž velmi těžké a náročné vyvíjet a bez předchozích zkušeností s dekádami vývoje starších technologií asi není možné do toho vlaku nasednout za jízdy a tohoto nového konkurenta vytvořit na zelené louce. Odchod GloFo je tedy jednou z těch ztrát, které jsou o to horší, že je bude jen těžko možné nějak vynahradit.

Petr Urban: Google je ochotný jít na ruku komunistickému režimu v Číně. Není první ani poslední, kdo dá přednost (potenciálnímu) výdělku, smutek z podpory systému, který masivně potlačuje lidská práva, ale neodchází. Projekt Dragonfly, o kterém jsme se poprvé dozvěděli v srpnu, byl nakonec zastaven, což vyšlo najevo až v průběhu prosince. Nesmím ovšem zapomenout na naději – Google je velká firma a našlo se v ní dost slušných lidí, kteří projektu ukázali červenou kartu.

Článek pokračuje v další kapitole…

Marketingové úlety

Lukáš Václavík: Bylo mi sympatické, dokud CZC.cz v reklamách pokorně říkalo, že je dvojkou. Všichni věděli, kdo je jedničkou. Jenže na podzim už nezůstalo jen u letným náznaků, ale všude mluví o Alze, mimozemšťanovi a kolik produktů jeho hlavní konkurent nabízí. Na mě to působí, jako že se chtějí vozit na úspěchu druhých. Navenek vyhlašují Alze příměří, ale zároveň se jí smějí. A snaží se vytvořit dojem, že ten, kdo nakoupí u mimozemšťana, dostane v CZC nějakou výhodu.

Hodně WTF momentů museli přetrpět hráči. Blizzard na BlizzConu nepředstavil plnohodnotné čtvrté Diablo, ale mobilní online hříčku Diablo Immortal. Na akci, která doteď byla určená těm nejzarytějším PC hráčům. EA místo nového dílu Command & Conquer pro PC také znásilnila značku a udělala podivnou mobilní hru. Nejvíce ale na minovém poli tančila Bethesda. Na podzim vydala nový Fallout 76 a dopředu hráčům z legrace říkala, že tam po vydání budou fakt šílené chyby. U Bethesdy je to sice běžný stav, ale co takhle pro jednou vydat hotový produkt, který bude lidem dělat radost hned, ne až po roce aktualizování?

Radek Kejduš: Video na výšku. Pokud nepočítám neumětelské výtvory některých uživatelů YouTube natáčejících video mobilem, začal s tím Instagram (IGTV, potažmo Facebook). Video na výšku začalo být z nějakého důvodu populární mezi mladými (možná neschopnost mobil v ruce otočit?). K Instagramu se přidal Facebook i Youtube. Točit i sledovat video na šířku se rozšířilo mezi těmito firmami jako mor. Bojím se, že za pár let se na trhu objeví televize na výšku.

Jan Olšan: Asi by se sice dalo mluvit třeba o Nvidia GeForce Partner Programu (ony zákulisní praktiky pokoušející se omezovat konkurenci na trhu grafik) a blbých chlístů v tiskovkách a keynotes asi bylo spoustu. Ale rozhodně nejvíc mě štvala marketingová propagace kryptoměn na internetu, často hodně agresivní, nepoctivá, manipulativní (pindy o „nocoinerech“ a FUD o tom, jak klasická ekonomika už fakt každou chvíli padne a toto bude jediná záchrana, ale i reklamy na vyložené podvody, ICO a tak dále). Vzhledem k volatilitě a předvídatelnému osudu této spekulativní bubliny bylo lákání obětí do téhle pasti pěkně odporný a bezohledný hyenismus.

Asi budu muset překousnout, že různé „shitcoiny“ tlačily pofidérní existence, které si přímo na nich udělaly byznys nebo natvrdo kriminální činnost. Holt co už od nich čekat, nebo od osob, které se od nich nechaly najímat, od někdejší akční hvězdičky Stevena Seagala po nechvalně známého Johna McAfeeho, který do pumpování krypta nahoru nasadil opravdu všechno (i když dost pochybuju, že slib o zkonzumování svého nástroje na čurání ve stoje splní, takže to spíš bylo takové morálně-výprodejové všechno).

https://twitter.com/officialmcafee/status/887024683379544065

Mimochodem, loni jsem k jeho osobě četl drsný komentář: "John McAfee has never been convicted of rape and murder, but — crucially — not in the same way that you or I have never been convicted of rape or murder.” (Johna McAfeeho nikdy neodsoudili za znásilnění nebo vraždu, ale na to pozor v trochu jiném smyslu, než když řekneme, že za znásilnění nebo vraždu nikdy neodsoudili mě nebo vás.)

Ale opravdu na ten „nástroj“ bylo, že se nedokázala na uzdě udržet seriózní média. Dokonce ani my ne, bohužel. Noviny a magazíny podlehly mánii a nepřímo se podělaly z „fear of missing out“ stejně jako neopatrní investoři. A tak se najednou zprávy o růstu a údajném potenciálu kryptoměn a návody, jak do nich investovat okolo začátku roku objevily i v běžné televizi a seriózní magazíny zavedly rubriky o kryptoměnách. A to byl průšvih, protože jak říká známá poučka, tak v době, kdy si o nějaké spekulativní investici začnou povídat lidi v tramvaji (leštič bot, taxikář, atd…), znamená to, že bublina dostupuje vrcholu a je čas na její prasknutí. Navíc běžná média chytala horečku se zpožděním, takže někdy začínala propagovat v době, kdy už Bitcoin a další pasti sklaply a kurzy už jenom padaly.

A tím, že média svými články, reportážemi a zprávami daly bitcoinu nebo jiné habaďůře punc normálnosti, mohly být přilákány ty nejzranitelnější, nejméně informované a nejméně v tomto směru gramotné oběti. A pokud podlehly této masáži a nějaké to digitální Ponziho schéma si nakoupily, slízly si ke všemu nejspíš tu nejhorší cenu blízko vrcholu a nejvíce pak na vybouchnutí bubliny ztratily. Seriózní novináři měli v lednu, únoru (a už v roce 2017) naopak ze všech sil varovat. Dost mě mrzí, že jsem podlehl výmluvě „moc jiné práce, málo času, není to moje téma, možná zítra“ a nesesmolil aspoň nějaký malý  varovný blogpost. Sice by to nikdo nečetl, ale aspoň bych měl lepší pocit, že jsem proti něčemu, co se mi nelíbí, i něco udělal.

Petr Urban: Přiznám se, že loni mě v oblasti marketingu oči nic nevypíchlo. Všudypřítomný Alzák je samozřejmě stále velice otravný a v duchu si přeji, aby se před videy raději přehrávaly jiné reklamy. Jenže ty jsou nakonec stejně snesitelnější jen o kousek. Lehce bizarní až nepříjemnou pachuť jsem zaznamenal kolem vrcholu oslav stého výročí republiky, kdy Alzák hrál na klavír a spojil významnou státní událost s konzumem. V našem světě to není nic nového, toto spojení ale bylo zvlášť chucpe.

Než jsem napsal odstavec výše, měl jsem ovšem v záměru poukázat na podivné shrnutí roku na YouTubu. YouTube Rewind 2018 mě neoslovil jako většina před ním, vlastně se mi naposledy líbilo shrnutí z roku 2012, které bylo první tohoto formátu a druhé celkem. Rok od roku pro mě „přetáčky“ ztrácely své kouzlo – možná i proto, že stále méně sleduji aktuální trendy na poli globálního youtuberingu.

Každoroční koláže s nejúspěšnějšími youtubery a youtuberkami nicméně respektuji a rozumím, proč YouTube tento formát volí. Neporozuměl jsem však loňskému přiznaně experimentálnímu shrnutí, které z nějakého důvodu zahajuje Will Smith. V následujících osmi minutách se téměř není čeho chytit, video nešlape. Nejsem sám, kdo se poslednímu Rewindu podivil. Někteří zúčastnění promluvili o tom, jak např. byl jejich natočený materiál téměř celý vystřižen. To, co zůstalo, není zábavné, neprezentuje nutně nejžhavější hity YouTubu a aktuálně už nasbíralo přes 14 milionů palců dolů (jen 2,4 milionu ukazuje nahoru).

Článek pokračuje v další kapitole…

Přání na 2019

Lukáš Václavík: Podíval jsem se na svá přání z let minulých a musím smutně konstatovat, že se vlastně žádné z nich ještě nesplnilo. Mobilní data jsou v Česku pořád drahá. Digitální politika ČR stále nefunguje tak, jak bych si představoval (e-občanku zatím nemám, takže tu neposoudím). Stále neexistuje tichá a ergonomická myš. OLED TV zlevnily, ale pod dvacet tisíc je nekoupíte. Nové verze Androidu se ještě pořád nerozšiřují tak rychle, jak by měly.

Ale spokojím se i s málem. Nezlobil bych se, kdyby letos vyšel Cyberpunk 2077, spíš ale budeme muset čekat o rok déle. Star Wars Jedi: Fallen Order by zase pro jednou mohla být dobrá hra ze světa Hvězdných válek, jenže ani ona možná nestihne vyjít do konce prosince. Tak ať alespoň dobře dopadne Metro Exodus.

Z nesobeckých věcí bych si pak přál, aby lidé začali více číst, přemýšlet a neuzavírali se do svých sociálních bublin. Na internetu je snadné spadnout do skupiny stejně smýšlejících lidí, kteří se pouze utvrzují ve svých názorech. Hrozí, že začneme poslouchat jen to, co chceme slyšet, ne co bychom měli slyšet. Musíme rozebírat věci chladně a vědecky, nikoliv jen emotivně. Loni i díky prezidentským volbám Češi konečně poznali, co jsou to opravdové fake news a jak lze manipulovat veřejností.

Radek Kejduš: Aby už všichni vysílali minimálně ve Full HD. Na nižší rozlišení se nedá koukat, z SD rozlišení pěkný obraz nevyrobí ani ten nejlepší hardware (i když 8K televizor od Samsungu se o to docela snaží).

Aby digitalizace státní správy dosáhla alespoň základní úrovně, protože dodnes nic opravdu pořádného nefunguje.

Ať zase někdo vyrobí skvělou klávesnici, protože od doby Logitech Illuminated K740 se nic tak dobrého neobjevilo.

Ať jde Twitter svou cestou a nesnaží se napodobovat Facebook.

Ať umře microUSB a všude jej nahradí USB-C.

Jan Olšan: Ať neumře USB-A a nenahradí ho všude USB-C? :)

Čím dál víc mám ale teda pocit, že jestli je třeba si dneska něco přát, tak to musí být něco jako „aby pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí.“ A v dnešní dobu k tomu ještě je nutné přidat prosby, aby lidi vůbec chápali, proč by jako něco takového měli chtít.

Když by to mělo být jenom o tom rybníku (piskovišti?) počítačů... Někdy to trošku vypadá, že internet a dnešní internetová společnost (umělá inteligence?) jsou trochu jako časovaná bomba a lidstvo moc nevypadá na to, že by dokázalo udržet krok a dokázalo to všechno v budoucnu zvládnout. Tak ať se ukáže, že to tak není a že se to jenom zdá tím, jak začínám být starej :)

LCD OLED MicroLED Informační materiál k technologii MicroLED od TrendForce

Proti globálním problémům jsou počítače samotné a hardware dost prkotina a nářky nad RGBistickým stylem dnešní doby nebo podobné věci, to je nakonec ztráta času. Když tak přemýšlím, co by bylo v této oblasti fajn, tak asi akumulátory s menším opotřebením a delší životností a nějaká nová technologie displejů, která by neměla staré slabiny LCD, ale ani problémy s životností jako OLED. V tom druhém by nejbližší šancí možná mohl být MicroLED, ale to asi nebude něco, čeho bychom se mohli dočkat v roce 2019. Bylo by hezké, kdyby chytré mobily měly delší životní cykly (hlavně co do aktualizací) a lidi je neměnili tak často.

Možná by pro nás všechny bylo lepší, kdyby se tomu IT zas tak moc nedařilo a lidé přestali kupovat tolik elektroniky a podobných odpad produkujících blbostí. (Ostatně si myslím, že IoT má být zničeno...) Kdybychom tak radši místo toho víc pracovali na tom, aby se tu dalo žít (a dalo chtít tu žít) ještě za sto, dvě stě, tisíc let...

Petr Urban: Drobných přání různého charakteru bych z hlavy vyškrábl. Ať z mobilů nezmizí jacky a přední senzory a foťáky ať se schovají pod displej, abychom v obrazovkách nemuseli mít různé výřezy. Ať technologické firmy nepřipustí zneužívání technologií v rámci potlačování lidských práv. Ať je využití technologií přiměřené a účelné. Ať reklamní byznys neznamená konec našeho soukromí. Ať cena není jediným aspektem při nákupu elektroniky. Ať Microsoft opraví vývoj Windows 10. Ať Ubisoft vyhodí scénáristický tým série Far Cry a začne dělat zase dobré hry.