Pro Česko platí, že mu digitalizace příliš nejde. Jakub Nešetřil, který se proslavil především úspěšným startupem Apiary, se rozhodl, že chce společnosti něco vrátit. Spoluzaložil projekt Česko.Digital, jehož cílem je využít potenciál dobrovolnictví tak, aby nejen vývojáři a vývojářky ve volném čase pracovali na projektech, jež Česko v oblasti digitalizace posunou.
Jedná se o čerstvou iniciativu a právě jí je rozhovor s Nešetřilem věnován.
Rozhovor o projektu Česko.Digital
Motto Digital Česko…
Česko.Digital…
Přesně jsem čekal, že se takhle spletu. (smích)
Rozhovor proběhl dne 31. května 2019 na konferenci mDevCamp 2019, kam novinářům a novinářkám bezplatný vstup zajistil organizátor akce.
Je to důležité. Digitální Česko je agenda vlády České republiky pro digitalizaci státu. Česko.Digital je naše iniciativa. Já myslím, že ještě chvilinku se to bude plést. Přijde mi trochu symbolické, že to má zrcadlový obraz proti sobě. (smích)
Já jsem se vás právě chtěl zeptat, zda váš projekt má nějakou souvislost právě se zmíněnou státní agendou.
Nemá. Původně jsem se zamýšlel nad tím, že bych projekt pojmenoval jako Code4Czech Republic. Nebo Code4Czechia. Asi na měsíc jsem se zasekl – co z toho si vybrat? Naše státní identita v angličtině je komplikovaná. Bylo to vlastně okopírované jméno z ostatních iniciativ okolo nás jako třeba Code4Poland, Code4Germany, Code4France nebo Code4Romania. Jenže jsem nabíral dojmu, že to v češtině nefunguje. Hlavně netechničtí lidé mimo sféru IT by názvu nerozuměli.
A tak jsem se nechal inspirovat od našich bratrů Slováků, kteří mají Slovensko.Digital. Řekl jsem si, že to, co ve skutečnosti budujeme, je občanská společnost v digitálním světě. Česko není jen stát, je to určitý prostor a lidi v něm. My děláme něco pro to, abychom v něm vylepšili online prostředí pro lidi.
Vaše motto zní, že měníte Česko k lepšímu skrze jedničky a nuly. Myslíte, že Česko je přísně binární?
To samozřejmě není. Ale myslím, že existuje spousta iniciativ, které se snaží Česko zlepšovat ve fyzickém prostoru. Zároveň vnímám nedostatek těch, kteří se snaží Česko zlepšovat v digitálním prostoru. Nemůžeme to všechno nechat na státu. Jednak se mu zatím moc nedaří, ale i kdyby se magicky dařit začalo, tak správu věcí veřejných nemůžeme nechat pouze na politicích. Musíme vytvářet něco spolu. Náš život se stále více odehrává v digitálním světě, kde se o zlepšování mnoho iniciativ nestará.
Jak konkrétně chcete Česku pomáhat?
Já nemám patent na rozum ani na to, jak svět zachránit, ale umím programovat a dávat dohromady špičkové programátorské týmy. Takže mým cílem je nabídnout otevřenou ruku a pomoc jak nevládním organizacím, které se snaží řešit problémy, tak samosprávám. Jednou třeba i státní správě. Je tady skupina lidí, kteří zvládají digitálně myslet a programovat a rádi něčemu pomohou. Není to jen teorie nebo vize. Jako oficiální organizace sice existujeme týden, ale už jsme zvládli doručit jeden projekt a spustili pět dalších projektů s partnery, kteří jsou experti na danou problematiku.
S Transparency International a Hlídačem státu chystáme monitoring politiků. S Radkem Háblem, který je autorem Mapy exekucí a založil Institut prevence a řešení předlužení, připravujeme portál pro přehled osobních dluhů vůči státní správě, aby se lidi dokázali vyrovnat se svými dluhy dříve, než spadnou do exekucí. Společně s právní kanceláří Frank Bold připravujeme interaktivní nástroj pro generování právních dokumentů. Lidem usnadní komplikované právní úkony, jež by přitom měly být jednoduché.
Jako první malý projekt si vybrali zakládání spolků. To dělají tisíce lidí po České republice a sepsat zakládací dokumenty pro spolek, třeba když si chcete udělat fotbalové sdružení v „Horní Dolní“, je ve skutečnosti hrozně komplikované. Musí se platit advokáti, je to zbytečné. My chceme aplikaci, které se sérií otázek zeptá, co přesně chcete, a celou právní dokumentaci vygeneruje za vás. A má to právní platnost a postaví se za to právní kancelář.
Tak to jsou projekty, které spouštíme. Nečekáme, až za námi někdo přijde nebo až státní správa řekne, že něco umí nebo chce. My tady máme nabídku pomoci otevřenou všem, kteří přijdou a budou ochotní s námi spolupracovat na zajímavých projektech, jež lze řešit technologiemi. Hledáme silné partnery, kteří vědí, jaký problém se snaží vyřešit a jsou schopni s námi spolupracovat na hledání technického řešení. Nemusí jít o programátory, ale musí být ochotní s programátory mluvit a vymýšlet, co by třeba šlo udělat. Samozřejmě, že ne všechny problémy lze vyřešit technicky, ale některé jdou takto vyřešit opravdu dobře. Mnohem lépe, než když to zkoušíte dělat hrubou silou nebo individuálně.
Máte představu, jak může tato iniciativa vyrůst? Říkal jste, že jste navázali pět spoluprací.
Vypracovali jsme pět projektů, zájem zvenku od dalších organizací je velký. My se nejdříve musíme postarat o to, abychom okolo těch pěti pilotních projektů vystavěli úspěšné týmy. Jak říkám, jako organizace existujeme týden. Předtím to byla banda deseti lidí, kteří se jednou za měsíc sešli a pár z nich programovalo online.
Najednou je nás více než desetkrát tolik, takže se musíme naučit organizovat projekty, vytvořit projektové vedení, jmenovat koordinátora, sestavit týmy, snažit se monitorovat, jak týmy fungují. Spolupracujeme s dobrovolníky a nelze se spoléhat na to, že má každý čas pořád. To je největší problém, musíme se naučit to překlenovat. Neříkám, že další projekty nenabíráme, ale bude trvat měsíc nebo dva, než si ta organizace „sedne“. Zájem je evidentně velký, takže teď jde o to, abychom našli projekty, které stojí za to.
Co vás inspirovalo k zahájení iniciativy Česko.Digital?
Jednak jsem si skrze celou svoji kariéru uvědomil, jak ohromný dopad technologie mají, a to i s malým objemem prostředků. Může se to sice zdát paradoxní, protože programátoři jsou drazí, ale zase je jich pak potřeba jenom pár a můžou vytvořit něco, co používá celý svět. Takže na řešení velkých problémů, třeba i celorepublikových, se mnohem jednodušeji pracuje s týmem pěti programátorů, než kdybyste se to snažili řešit hrubou silou. Takže jednak tohle uvědomění, že technologie mají velkou sílu. To jsem si asi přivezl i ze Silicon Valley.
Ale hlavně je za tím moje osobní zkušenost. Rozhodl jsem se, že už bych chtěl pomáhat nějaké neziskové organizaci. Projekty jsem hledal rok, než jsem si připustil, že prostě nejsou. Tím, že nemají digitálně schopné a kreativní lidi, tak nemají představivost. Je to podobné jako s tím klišé od Henryho Forda: „když se zeptáte zákazníků, co by chtěli, řeknou vám, že rychlejšího koně“. Ale auto je nenapadne, protože nemají představivost.
S neziskovkami je to podobné a řeknou vám, že chtějí lepší webovou stránku. My se je snažíme motivovat, aby uvažovali hlouběji. Aby přemýšleli nad tím, jaké problémy ve společnosti se ve skutečnosti snaží vyřešit, a abychom potom společně přemýšleli o tom, jestli jsou řešitelné technologiemi.
Takže myslíte, že budete mít vliv na státní správu, aby se dokázala rozvinout a víc pomáhat občanům a občankám s jejich problémy?
Já myslím, že každá organizace si musí stanovit, co je její primární cíl a měřítko jejího úspěchu. Moje měřítko úspěchu je počet programátorů, kteří věnují svůj čas dobročinným aktivitám. V tomhle směru chci samozřejmě budovat řadu různých iniciativ a jedna z nich je mluvit se státem o tom, jak stát může být otevřenější vůči komunitě kolem IT a jak s ní může spolupracovat.
Mým primárním cílem není politický aktivismus ani změna nebo digitalizace státní správy. Mým primárním cílem je vybudovat prostředí, kde spolupracují jak nevládní organizace, tak stát s IT komunitou – a nejen s velkými vendory jako IBM, Cisco, ale opravdu s reálnými občany, kteří umí programovat.
Třeba velké téma, které by podle mě měl stát uchopit, je open source. Myslím, že stát by měl zveřejňovat open source. Software, který si nakoupí, tak je de facto náš software. My jsme si ho jako občané České republiky koupili ze svých daní a není příliš mnoho důvodů, proč by neměl být open source. Bezpečnostní důvody to rozhodně nejsou. To je první námitka, kterou mají lidé, jež technologiím nerozumí. Když se podíváte na všechny velké světové technologické organizace, tak jejich tzv. mission critical projekty jsou open source. Podívejte se např. na Microsoft.
Problém spočívá v tom, že to tady ještě nikdo neudělal. V zahraničí je vidět, že se jedná o nezvratný trend. Když se podíváte přes Německo dál, třeba do Británie nebo do Estonska, tak open source ve státní správě roste. Například ve Velké Británii je dnes zveřejněna metodická instrukce, že všechny státní orgány, které budují software, by se měly snažit ho budovat jako open source, pokud to jde. Ono to k nám dojde také, jen nevíme, jestli za dva nebo za deset roků.
My bychom samozřejmě byli rádi, kdybychom státu pomohli, aby si uvědomil, že jsou v IT komunitě lidé, kteří chtějí spolupracovat. Ale zároveň na něj čekat nebudeme. Když nepřijde a nabídku nevyužije, budeme spolupracovat s jinými organizacemi. To je v pořádku. Já občas říkám, že to můžeme buď dělat spolu, nebo každý zvlášť. Ale když to budeme dělat spolu, tak to bude fungovat líp.
Myslíte, že doteď to nefungovalo tak, že do toho jdou všichni spolu? Bylo to aspoň na bázi, že každý někde pomáhá sám?
Čím více to téma studuji, tím více objevuji, že jsou tady malé ostrůvky dobrovolníků, kteří tu a tam něco dělají. Dva kluci v Hradci Králové, tamhle jeden člověk na jižní Moravě. Projekty existují a i ve státní správě se občas najde světlý ostrůvek, který se snaží. Mladí šikovní a optimističtí lidé, kteří ještě nejsou otrávení a snaží se dělat dobré věci a občas je stát přehlíží.
Jim se tam ale podaří vybudovat mikrokosmos něčeho, co funguje dobře. My se snažíme na takové věci poukazovat, dát jim jednotnou platformu a upozornit je, že tady existuje spousta lidí, kteří se k nim rádi připojí. A třeba i státní správě předvést, že šílené věci jako publikování open source jdou – lidi to dělají a nesedí za to ve vězení. (smích)
Já vám děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo.
