Pokud nás čtete pravidelně, asi si pamatujete, že v Rusku existuje lokální program výroby vlastních procesorů Baikal, kterými by pohrobek sovětského svazu rád získal soběstačnost v počítačích, mimo jiné proti západním sankcím uvaleným kvůli válce proti Ukrajině. Rusko ale zdaleka není tak úspěšné jako Čína, Baikaly jsou technologicky o mnoho let pozadu. I tak je ale s výrobou problém, polovina procesorů, které sjedou z linky, se ukáže být vadná.
Výtěžnost pouzdření pod 50 %
Ruská média píší, že Baikal Electronics má poměrně velké potíže s pouzdřením procesorů v Rusku. Momentálně by to měla provádět firma GS Group v Královci, ovšem její služby nejsou asi nic moc. Podle zdroje webu Vedomosti je výtěžnost pouzdření nižší než 50 % – více než polovina výsledných procesorů se ukáže být defektní (a tedy nepoužitelná).
Důvodem těchto problémů je údajně dílem nevyhovující stav výrobních linek či jejich seřízení a zvládnutí celého technologického procesu. Současně je problém i s kvalifikací a schopnostmi personálu. Pouzdření čipů do běžného BGA pouzdra, které Baikal používá, by přitom měla být celkem rutinní práce.
Je třeba říct, že nejkritičtější a nejproblémovější částí výroby procesorů je samotná výroba čipů z waferů (což je to, čemu obvykle říkáme „výrobní proces“, například 28nm, 7nm). Tuto část výroby ale Rusko nezvládá (jeho lokálně dostupné výrobní technologie jsou na podobné určení příliš zastaralé). Baikal kvůli sankcím nemůže vyrábět v TSMC a je pravděpodobné, že mu čipy vyrábí čínské SMIC, i když to žádná ze stran nepřiznává.
Pouzdření čipu (do finálního provedení BGA nebo LGA pro socketové desky) je technologicky mnohem méně pokročilá a náročná činnost, pokud nejsou používány speciality jako paměti typu HBM, 3D pouzdření, křemíkové můstky. To však není tento případ. Rusko ale evidentně má problémy i s běžným pouzdřením.
Celková zmetkovost 50 % nebude téměř určitě zaviněná čínskou továrnou SMIC (i když i ta může mít horší výsledky než globální konkurenti). Přímo po výrobě waferů totiž bývají čipy na nich testovány a defekty z výroby samotného křemíku lze tedy přinejmenším z části odhalit. To je právě proto, aby se zbytečně dál nezpracovávaly nefunkční kusy křemíku. Je proto pravděpodobné, že velká chybovost při pouzdření je způsobena čistě nezvládáním této části postupu až v Rusku (a děje se tedy to, že Baikal si likviduje v Číně úspěšně vyrobený křemík).
Počítače iRU Opal a all-in-one iRU Agat s procesory Baikal BE-M1000
Toto nemusí být pro Baikal likvidační, protože firma nejspíš bude dále dotována státem, aby mohla fungovat, místo aby dojela na nehospodárnost výroby (jinak by ji asi ještě dřív dostihla i zastaralost produktu). Firma, respektive její vlastníci v bankrotu jsou, ale činnost zatím pokračuje.
Nicméně výsledkem je, že ruský stát budou procesory Baikal stát výrazně víc, protože bude muset v Číně objednat dvojnásobný objem výroby waferů (předpokládáme-li, že SMIC má volné kapacity a objem není problém navýšit). Technologická zaostalost, o které toto vypovídá, ale problémem zůstane.
Podle Vedomosti Baikal kvůli těmto problémům chce poptávat pouzdření také u firem Milandr a Mikron (v Zelenogradu). Otázka je, zda budou výrazně úspěšnější, i když laťka asi není nastavena moc vysoko. Baikal by asi mohl v nejhorším pouzdření také přenést do Číny, pokud tam najde partnery, kteří se nebudou bát případného uplatnění sekundárních sankcí kvůli takové spolupráci. To jde nicméně opačným směrem proti cíli dopracovat se jednou domácí soběstačnosti na poli výroby čipů a (aspoň nějakých) procesorů.
Zdroj: Tom’s Hardware
