Samsung NP-RF511: univerzální po všech stránkách (recenze)

Tento notebook je, podobně jako včera popisovaný HP Pavilion dm4, multimediální, univerzální počítač – tentokrát ovšem míří do o něco vyššího segmentu. Konfigurace S06CZ je nejsilnější z u nás prodávaných, stojí od dvaadvaceti tisíc korun s DPH výše a po výkonové stránce se nemá za co stydět.

Největší konkurencí tohoto modelu a nepsaný král kategorie je Lenovo IdeaPad Y570, který jste ostatně na konci minulého roku zvolili ve čtenářské anketě za druhou nejlepší multimediální patnáctku roku 2011. IdeaPad má alespoň papírově výhodu v silnější grafice, na druhou stranu Samsung RF511 dorovnává větším diskem (je to první notebook s 1TB úložištěm, který testujeme). Ceny jsou u obou modelů ve stejné konfiguraci srovnatelné, Lenovo za těchto 22 tisíc nabízí 8 GB operační paměti (Samsung má 6 GB); náprava je ovšem záležitostí cca pěti set korun za druhý 4GB modul.

Neskutečně lesklé víko

Vizuálně je notebook alespoň na první pohled poměrně přitažlivý. Barevné schéma těla je rozmanité, ale vypadá decentně a netrpí žádnými designovými úchylkami; technoidy potěší členitá základna. Klávesnice se schovala v poměrně výrazné prohloubenině, díky které mohou mít klávesy docela vysoký zdvih, aniž by se dotýkaly displeje v zavřeném stavu – o tom si ale blíže povíme ve druhé kapitole. Celé víko (zadní strana i rámeček displeje) jsou lesklé; u toho rámečku to není až takový problém, protože povrch není kompletně černý, má jemný tečkovaný vzor který dost šmouh a otisků skryje; víko samotné je ovšem opravdu neuvěřitelně lesklé a je na něm vidět sebemenší dotyk. Barva piano black opravdu není na přenosném počítači dobrý nápad a byl bych rád, kdyby to výrobci konečně pochopili. Povrch víka je navíc velmi náchylný na poškození – při focení se mi podařilo udělat na jednom místě nepěkný škrábanec jen tím, že jsem notebook postavil na ne úplně uklizený stůl víkem dolů. Samsungu se velice omlouvám, ale pro případné kupující to vážně není dobrá zpráva – rýha nevznikla kontaktem s ničím ostrým.

Základna je sice matná, opěrky zápěstí ale bohužel mají jakýsi tmavě šedý povrch, na kterém se šmouhy usazují také. Víko je na tom aspoň dobře v tom ohledu, že na něm otisky sice zůstávají, ale dají se lehce setřít; na opěrkách zápěstí sice není vidět úplně každý dotyk, ale jak tam jednou něco zůstane, utírá se to o dost hůře. Nečistoty jsou vidět jen při určitém sklonu osvětlení, při pohledu shora je téměř nemáte šanci zahlédnout, nicméně jak si jich jednou všimnete, uvidíte je tam už pořád.

Navíc mě popravdě netěšily ani klouby displeje. Jak už jsem psal v představení, jsou ze stříbřitě lesklého materiálu, který má zřejmě evokovat chrom (jeden poměrně známý český web/blog o tomto povrchu, který se často vyskytuje i v interiérech moderních aut nižší třídy, vyjadřuje jako o "švindlchromu"). Je to však (spolu s malým proužkem na touchpadu) jediné místo, kde je na notebooku podobný materiál použit, takže to design spíš ruší než ozvláštňuje, a především – vypadá to opravdu lacině. Navíc se bojím i odolnosti samotného mechanismu kloubů, protože pokud na ně zatlačíte, docela dost se prohnou, klidně i o několik milimetrů. Klouby jsou docela tuhé, takže víko dobře drží ve zvolené poloze; zdá se ale, že notebook v zavřeném stavu drží snad nějaké malé pružinky, a to poměrně nešťastným způsobem. Jednak znemožňuje otevření notebooku jednou rukou (základna se zvedá s víkem, dokud nepřekonáte prvotní odpor) a jednak se při přivření víko snaží samo doklapnout, takže stačí chvilku nedávat pozor a zaklapne se s docela výrazným bouchnutím.

 

Překvapivá tuhost

Kromě kloubů displeje ale nejsou se zpracováním větší problémy. Tloušťka celého notebooku skoro 37 mm v nejtlustším bodě ostatně dává tušit, že je tady dost materiálu na to, aby mohl být notebook dostatečně tlustý pro dosažení slušné integrity. Základna se tak nekroutí v podstatě vůbec, ani když notebook zvednete za jeden roh (a hmotnost 2,6 kg přitom v kombinaci s docela velkou úhlopříčkou 15,6″ dokáže z RF511 udělat slušnou páku) a dokonce tentokrát není problém ani s prohýbáním klávesnice pod tlakem, jako tomu bylo třeba u HP dm4 (ale i u spousty dalších, dříve recenzovaných notebooků). Ano, při silném tlaku se klávesnice mírně prohne, ale oproti konkurenci v podstatě zanedbatelně.

Víko je také docela tlusté, především díky rozměrnému rámečku, do kterého je displej mírně zasazený. To mu opět propůjčuje slušnou odolnost vůči ohybu a není tak možné s displejem zakroutit natolik, aby se začaly měnit barvy na displeji, což je skvělé. Samozřejmě dokonale pevné není a tlak na spodní hranu uprostřed (mezi klouby) způsobuje prohýbání, opět je ale třeba podotknout, že jsem viděl i velmi výrazně horší případy a RF511 v tomto ohledu patří k vyššímu průměru.

Rozhraní, klávesnice, touchpad, multimédia

Inteligentně rozmístěné konektory

Výbava datovými rozhraními je, jak se na patnáctipalcový multimediální notebook sluší a patří, nadprůměrná. Na levé straně základny najdeme napájecí konektor, analogový video výstup (VGA), gigabitový Ethernet (LAN), HDMI, dva porty USB 2.0 a dvojici 3,5mm audio jacků. Levá strana skrývá slot na zámek Kensington, dvojici portů USB 3.0 a optickou mechaniku. Vepředu (naštěstí) nenajdeme nic kromě slotu čtečky paměťových karet SD se záslepkou a zadní strana je také prázdná až na výdech chlazení; druhý výdech se skrývá na levém boku pod napájením a analogovým videem.

    

Rozmístění konektorů je tedy papírově dobré. V praxi bych však měl výhradu k USBčkům na obou stranách – je jich sice správný počet, nicméně jsou docela blízko u sebe a může tak nastat problém s rozměrnějšími flashdisky. Na druhou stranu, 95 % uživatelů si ničeho nejspíš ani nevšimne, takže je to jen drobnost.

Klávesnice s kompromisy a velkým zdvihem

Jak jsem psal už v úvodu, klávesnice je zapuštěná pár milimetrů pod okolní povrch notebooku, což jednak vypadá dobře a jednak to umožňuje vyšší zdvih jednotlivých kláves než na jaký jsme zvyklí. Při přechodu z jiných notebooků mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykl, ale nepíše se na tom špatně. Klávesnice navíc dostává body za perfektní tichost – pokud do ní nebušíte, nemusíte od ní slyšet ani zvuk.

Přítomnost numerické klávesnice a samostatných kláves pro pohyb v textu je také fajn – u patnáctipalcového notebooku se to na jednu stranu dá očekávat, na druhou stranu to konkurence často vynechává. Pokud často píšete čísla, num. blok se rozhodně hodí. Kvůli tomuto plnohodnotnému rozdělení však Samsung musel přikročit ke kompromisům, které byly ještě posíleny tím, že se snažil klávesy pravděpodobně z estetických důvodů (a možná také kvůli nákladům na výrobu) zarovnat do jednoho obdélníkového bloku. Kurzorové šipky jsou tak třeba naprosto neodlišené a poněkud utopené mezi ostatními klávesami a málokdy se mi je podařilo najít na první pokus o po týdnu používání. Také oba Shifty se musely smrsknout, především ten vlevo; naopak pochvala patří dvouřádkovému Enteru.

  

Docela mi také vadila čtvercová klávesa 0 u numerického bloku – ta je opět způsobená kurzorovými klávesami, šipka vpravo té nule ubírá místo. Nejsem na to zvyklý a při psaní čísel jsem si často omylem stiskl šipku. Obecně soudím, že by klávesnici dost prospělo posunutí kurzorových šipek o jednu řadu dolů tak, aby spodní trojice vyčuhovala o jednu řadu od ostatních kláves; chápu ale, proč to Samsung neudělal.

Nad klávesnicí se nachází ještě čtveřice tlačítek pro ovládání hlasitosti (snížit, zvýšit, vypnout) a bezdrátových sítí, a samozřejmě hlavní vypínač s modrým podsvícením a docela tuhým stiskem. Horní tlačítko pro Wi-Fi má zdánlivé dvojče namapované na kombinaci Fn+F9; zatímco horní tlačítko ale bezdrátovou komunikaci rovnou vypne či zapne, zmíněná klávesová zkratka vyvolá jednoduchou aplikaci pro správu bezdrátu, ve které můžete vypnout sítě samostatně (třeba deaktivovat pouze Bluetooth a Wi-Fi ponechat aktivní). S hlavním vypínačem jsem trochu bojoval, je totiž třeba jej stisknout uprostřed, jinak sice jemně cvakne, ale nezareaguje.

 

Pohodlný touchpad s hlasitými tlačítky

K touchpadu mám jedinou výhradu: velmi hlasitě cvakající tlačítka. Jejich stisk je sice tak akorát hluboký a reagují vcelku přesně nezávisle na tom, kde je stisknete (zda na kraji či uprostřed), jejich zvukový projev je ale v kontrastu s klávesnicí opravdu rušivý. Připomínalo mi to můj prastarý Acer TravelMate 8103, tam to bylo stejné, a je to opravdu otravné a v noci i rušivé.

Dotyková plocha reputaci trochu napravuje, má příjemný povrch, dobře po ní kloužou prsty, je pěkně responsivní a ani s vícedotykovými gesty není problém. U gest ovšem dochází k poněkud netradiční situaci. Dříve mívaly notebooky vyhrazenou pravou část touchpadu pro scrollování – stačilo jet jedním prstem po pravém okraji a fungovalo to jako kolečko na myši. Dnešní, multidotykové touchpady tuto funkci obvykle nemají a scrollování se provádí tažení dvěma prsty, což je pohodlnější – starší řešení občas způsobovalo nechtěné posouvání stránky, u multitouch gest musíte použít dva prsty, což se vám neúmyslně stane jen velmi těžko. U tohoto Samsungu ovšem fungují způsoby oba, což je poněkud zvláštní, i když to v podstatě ničemu příliš nevadí – jen prostě občas posunete stránku omylem, pokud se příliš přiblížíte pravému okraji dotykové plochy. Po chvíli zkoumání jsem zjistil, že v ovládání touchpadu je modernější způsob (gesto se dvěma prsty) zakázáno, ale i přesto funguje; stejně tak deaktivace okrajů touchpadu pro scrollování nemá žádný efekt. Ostatní volby zdá se fungují normálně, akorát změny se projevují okamžitě, ne až po stisku tlačítka Použít nebo Ano – prostě ovládání touchpadu celkově není udělané příliš dobře.

Pod touchpadem sídlí čtveřice indikačních diod – zleva doprava Caps Lock, aktivita pevného disku, stav napájení indikovaný dvěma barvami a zapnutí notebooku, které by tam ani nemuselo být, protože je indikováno i podsvícením hlavního vypínače. Místo něj by byla vhodnější kontrolka Num Locku, která zde úplně chybí a musíte se spolehnout na softwarově ovládané hlášení, které vám ale pouze ukáže, zda jste numerický blok právě aktivovali či deaktivovali; jinak se nezobrazuje. A samozřejmě funguje jen ve Windows, takže když si Num Lock vypnete třeba v zápalu hry, zjistíte to až ve chvíli, kdy se na numerickém bloku pokusíte něco napsat.

Matný displej? Ani nápad

V popiscích na všemožných internetových obchodech se píše, že displej má matnou povrchovou úpravu. Zcela evidentně se přitom jedná o chybu, která pravděpodobně vznikla někde v materiálech Samsungu, ze kterého prodejci specifikace převzali – protože druhá alternativa, totiž že někdo tohle považuje za matný displej, je nemyslitelná; ten člověk by musel být téměř slepý. Displej se výrazně leskne, což znamená spoustu odlesků od slunce i umělého osvětlení. U multimediálního patnáctipalcového notebooku je to vcelku ospravedlnitelné díky (prý) lepším barvám ve filmech, ale mě to stejně štve.

Co už je ospravedlnitelné výrazně méně je rozlišení 1366 × 768 bodů. U notebooku za více než 22 tisíc něco takového nemá co dělat, zvlášť když existuje konkurence s podobnou cenou, podobnou i silnější hardwarovou výbavou a Full HD displejem. Pánové a dámy ze Samsungu, probuďte se, je rok 2012 a tohle rozlišení patří do tabletů! Je pravda, že IdeaPad Y570 trpí stejným problémem, ale třeba Asus N55SF-S1262V stojí o cca tisíc korun více, má rozlišení 1920 × 1080 px, k tomu silnější grafiku a rychlejší (i když menší disk); MSI GE620DX-456CS to samé, navíc s 8 GB paměti. HD Ready na patnáctipalcovém displeji RF511 sráží těžce dolů, je mi líto.

A filipika nekončí ani po mém obligátním nadávání na rozlišení. Měření kolorimetrickou sondou sice odhalilo na poměry notebooků docela pěknou černou (černý bod má jas slušných 0,48 Cd/m2) a pěkný rozsah podsvícení od 24 do 351 Cd/m2. Barvy jsou ale dost mimo s průměrnou odchylkou dE 13,2 a maximální odchylkou dE 26,8 u 75% světle šedé barvy (RGB 192 192 192), což je poměrně neobvyklé – notebooky s LED podsvícením mívají nejvyšší odchylku u modré, která zde skončila druhá s dE 23,8 (opět samozřejmě dost mizerný výsledek).

Nepovedla se tentokrát ani teplota bílého bodu, která se usídlila 5 826 Kelvinů namísto cílových 6 500 K, a jak je vidět ze screenshotu, barevný prostor (gamut) monitoru se standardu sRGB neblíží ani zdaleka, je výrazně menší. Jako obvykle tedy platí, že na úpravy fotek si budete muset pořídit externí displej – ale to opakuji u každé recenze. Pozorovací úhly jsou na TN matrici v normě, což opět neznamená nic skvělého hlavne ve vertikální ose, a kontrast je na tom poměrně dobře v tmavších odstínech, u světlejších lze pozorovat především u modré barvy výrazné slévání; nejlépe ve vyšších hodnotách kontrastuje červená, následovaná šedou a zelenou barvou.

Repro i kamera nepřekvapí

Zabudovaná webkamera je ovládaná známým softwarem Cyberlink YouCam 3.5, její maximální rozlišení je 1280 × 1024 a k její kvalitě není co dodat – svoji práci odvede a docela slušně (na webkameru) si poradí i s umělým osvětlením, ale zázraky od ní nikdo nečeká. Integrované reproduktory mě tak trochu zklamaly, protože jim absolutně chybí basy a na nejvyšší hlasitost jsou naprosto nepoužitelné. U Ultrabooku je mi to jedno, od toho nikdo hudební výkony nečeká, ale u univerzální a poměrně výkonné patnáctky bych čekal něco o trochu lepšího.

Výkon, výdrž, chlazení a hluk

Čtyřjádro pěkně táhne

Výkon by měl být u tohoto notebooku hlavním tahákem. Samsung se v tomto ohledu skutečně nemá za co stydět. V naší konfiguraci, která je u nás nejvyšší dostupná, se usídlil skutečně výběrový hardware – čtyřjádrové Core i7-2670QM od Intelu, k tomu 6 GB RAM, integrovaná grafika Intel HD 3000, diskrétní grafika GeForce GT 540M s gigabajtem paměti DDR3 a plotnový pevný disk s parádní kapacitou 1 TB – největší, jaký jsme doposud testovali.

Procesor má skutečně výkonu na rozdávání a nebál bych se na notebooku provozovat i náročnější činnost, o které u většiny konkurence čtenáře varuji, aby se jí radši pokud možno vyhnuli. Skutečně ani dávkové zpracovávání velkých fotek či editace videa nečiní osazenému CPU větší problémy. U nižších konfigurací (především u té úplně nejnižší s Core i5-2410M) to už bude horší, ale tady jsem byl nadšený.

Osazení šesti gigabajtů RAM ovšem popravdě příliš nechápu. Ano, Samsung tím ušetří pár dolarů, ale doslova jen pár – čtyřgigabajtový notebookový (SO-DIMM) modul DDR3 stojí v koncovém prodeji pod 500 Kč s DPH, jako výrobce je jistě nakupuje výrazně levněji a jestli na tom ušetřil dva dolary, je to hodně. Osm giga paměti by přitom nepochybně pomohlo; na druhou stranu ale ani pro uživatele nebude problém prostě koupit druhý 4GB modul a paměť si rozšířit samostatně. Jen mi to přijde zbytečné.

 

Grafika GT 540M se spíná v případě potřeby přes výborně řešený Optimus a s většinou dnešních her nemá při snížených detailech a vypnutém antialiasingu větší problémy – tedy alespoň v nativním rozlišení displeje, protože to je poměrně nízké, což nároky na grafiku dost snižuje. Pokud budete chtít hrát na externím Full HD displeji, grafika se už docela slušně zapotí a výkon půjde rapidně dolů. Je nutno mít na paměti, že GT 540M patří stále mezi nižší střední třídu a přímí konkurenti (Lenovo Y570, MSI GE620 či Asus N55SF mají všichni GT 555M, která je na tom o něco lépe). Pokud u nejnáročnějších titulů oželíte maximální detaily a antialiasing a podobné vychytávky, mnoho problémů s hraním na integrovaném displeji byste mít neměli.

Pevný disk se Samsungu rozhodně povedl. Jak jsem již zmínil, má kapacitu jeden terabajt, což je u notebooku až neuvěřitelné. A s vysokou kapacitou se logicky pojí i zvýšená hustota dat – disk má klasicky dvě plotny, což znamená hustotu 500 GB/plotna a zvýšená hustota znamená rychlejší datové přenosy. Na disk s rychlostí 5 400 otáček za minutu je tak především sekvenční čtení i zápis na velmi slušné úrovni, i když přenosy menších (4kB) bloků trochu zaostávají.

Z kapacity disku máte v továrním nastavení k dispozici 908 GB rozdělených do dvou jednotek. Systémový disk C: má 363 GB místa, disk D: 545 GB. Hlavní oddíl pro obnovu systému má nějakých 22 GB.

Výdrž v normě, zachraňuje ji Optimus

Od patnáctipalcového, výkonného notebooku sice nikdo moc dlouhou výdrž nečeká, přesto se však hodí vědět, kolik máte času, když náhodou budete chvíli bez proudu. Vzhledem ke konfiguraci to u RF511 není zrovna špatné. V našich testech jsme naměřili přesně dvě hodiny (ale opravdu přesně) při přehrávání videa (720p MKV v Media Playeru Classic, přehrávání přes VMR-9 dekodér – s DirectShow) a velmi pěkné 3:48 hod. při prohlížení webu (pět periodicky se obnovujících tabů v Google Chrome přes Wi-Fi).

Ten masivní rozdíl je dán tím, že při přehrávání filmů byla díky zvolenému rendereru využívána grafická karta od Nvidie namísto integrovaného Intelu; to logicky o dost zvýšilo spotřebu. Správným nastavením přehrávače by šla výdrž prodloužit určitě minimálně o polovinu a něco by přidalo i vypnutí bezdrátových sítí – při našem testu necháváme zapnutou Wi-Fi i u videa.

     

Nabíjení baterie z 5 % na 90 % kapacity trvá zhruba hodinu a 50 minut, což je nadprůměrně rychlé. Posledních deset procent trvá už o dost déle, počkáte si zhruba další hodinu; celkové nabíjení nám trvalo 2 hodiny a 40 minut. Vzhledem ke kapacitě akumulátoru téměř 60 Wh je to slušný výsledek. Spotřeba byla při nabíjení z 5 % a zapnutém, neaktivním notebooku 48 W, po dosažení hranice 90 % klesla ve stejném režimu na 36 W. Plně nabitý notebook v klidovém režimu spotřebovává příjemných 13 W, ale při maximální zátěži se klidne vyhoupne až na těch 90 W a adaptér, patřící mezi ty menší, se u toho pořádně roztopí.

Žádné hraní v posteli

Teploty se při běžném použití drží vcelku v normě. Po delší době naprostého klidu se procesor dostane maximálně na 45 ºC, disk na 32 ºC a grafika (Nvidia) na 30 ºC, v maximální zátěži (FurMark + Prime95) se nám povedlo dosáhnout maximální teploty 92 ºC u CPU a 95 ºC u grafiky, což už tak skvělé není. K throttlingu, tedy k podtaktovávání systému kvůli snížení teploty a tím ztrátě výkonu v zátěži ale nedocházelo a chlazení je celkově slušně zvládnuté, při delším hraní nelezou teploty nad cca 75 stupňů Celsia. Pevný disk se nám ani po dlouhodobé zátěži nepodařilo dostat na více než 38 ºC, což je velmi příjemné.

Provozní hluk je i v delší a silné zátěži snesitelný a notebook patří k tišším modelům, i když to samozřejmě neznamená, že byste o něm nevěděli. V klidu nebo při málo náročné práci je to horší, protože se ventilátor spouští každou chvíli, takže body, které nabírá v zátěži, v klidu zase ztrácí. Celkově si ale nestěžuji, oproti tomu, co předvádí některé Ultrabooky s miniaturními ventilátory, je tenhle notebook vysloveně zlatý a tichý.

Co se mi ale hrubě nelíbilo bylo zahřívání základny. Většina jí je i v těžké zátěži perfektně chladná (pouze na touchpadu je znát změna teploty, a to opravdu jen minimálně, ani vám to v zimě pořádně nezahřeje prsty), ale všechno teplo se koncentruje na levou stranu k výdechu chlazení. Tam se ovšem topí až neuvěřitelně, nelze na tom udržet ruku a rozhodně bych nikomu nedoporučoval provozovat nějakou náročnější činnost s notebookem na klíně – i přes kalhoty vám bez nadsázky popálí levé stehno.

Software, závěrečné zhodnocení

Hry a antivir, jinak čisto

Mezi předinstalovaným softwarem najdeme obligátní Norton a třináct her od WildTangentu (mezi nimi jsem si všiml i simulátoru agrostrojů John Deere: Drive Green, u kterého jsem se asi na hodinu zasekl, i když něco na způsob Bus Drivera by mě potěšilo víc :)) a k tomu sadu utilit od Samsungu, které většinou asi ani nevyužijete. Na druhou stranu až na zálohovací software, který na vás vyskočí při každém spuštění (naštěstí to jde přímo v tom dialogu zakázat) nejsou otravné a ani o nich nemusíte vědět, takže si tentokrát příliš stěžovat nebudu.

Není špatný, ale sledujte ceny

Ze Samsungu RF511 jsem měl poněkud rozporuplné dojmy. Hardwarově je skvělý, terabajtový disk úžasný a ani to zpracování není nejhorší; jenže jej úplně zbytečně sráží dolů zbytečně nekvalitní displej s prachmizerným rozlišením. Ano, pomáhá mu to ve hrách, ale na práci je to běs a hrůza. Navíc má Samsung problém v tom, že jak už jsem zmiňoval, na trhu je několik konkurentů, kteří za stejnou cenu nabízejí něco navíc – Lenovo má lepší grafiku, MSI a Asus mají to a ještě k tomu Full HD displeje. Ano, nemají terabajtový disk; to Lenovo má ale zase disk hybridní...

Nicméně to neznamená, že koupí RF511-S06 prohloupíte. Sám o sobě je to dobrý univerzální notebook, dobře vypadá (pokud zrovna není zapatlaný) a nemá vůbec špatnou výdrž. V podstatě by si nebylo moc na co stěžovat, nebýt konkurence. Navíc mějme na paměti, že narozdíl od jmenované konkurence je tento Samsung na českém trhu chvíli – to s docela vysokou pravděpodobností znamená, že u něj existuje prostor pro snížení ceny.

Navíc S06 není jediná konfigurace a jak se tak koukám, téměř totožná varianta S05, která se liší zřejmě pouze menším pevným diskem, se dá sehnat za výrazně méně peněz – už od 18 500 Kč s DPH. Pokud se vám RF511 zalíbil, rozhodně bych doporučoval tuto verzi; disk bude sice pomalejší a o čtvrtinu menší, ale za ty ušetřené tři a půl tisíce to stoprocentně stojí a konkurence se na tuto výrazně levnější variantu chytá už jen dost těžko.

 

Výsledky testů, screenshoty, galerie

Výsledky benchmarků a testů

Galerie fotografií

 

Galerie screenshotů