Samsung QX510 S10: Multimédia v luxusním balení

Ležérní elegance

Tento nový stroj korejského Samsungu patří do série Q line, zaměřené na multimédia a domácí použití. K tomu jej předurčuje několik věcí: především displej s HD rozlišením a poměrem stran 16:9 (1366 × 768), dále pak technologie SRS Premium Sound, zaručující, že integrované reproduktory o souhrnném výkonu 3W RMS zní překvapivě dobře, a v neposlední řadě výkonný procesor a dedikovaná grafická karta. Písmeno X v označení znamená, že se jedná o jeden z výkonnějších modelů řady Q, a tak se nezalekne i nějaké té počítačové hry, ačkoliv k vysloveně herní mašině má přicejen daleko. Z výbavy dále stojí za zmínku technologie Bluetooth 3.0 s teoretickou přenosovou rychlostí až 24 Mb/s a nezbytná integrovaná webkamera, jejíž "oko" na vás kouká z obvyklého místa nad displejem.

Design je velice povedený, stejně jako u ostatních modelů řady Q. Šasi je částečně z hliníku, což jednak lahodí oku a druhak pomáhá s chlazením výkonných vnitřností. Barevné schéma je celé v odstínech šedé a černé. Zpracování působí velice dobrým dojmem, nikde nic nevrže, notebook se nekroutí a dává tušit, že něco vydrží. V Samsungu se naštěstí vyhnuli trendu lesklých ploch, které vypadají efektně prvních pět minut po vybalení notebooku a pak se z nich stává noční můra plná otisků prstů. Displej je sice lesklý, ale na ten se stejně nesahá, a v tomto ohledu "nejzranitelnější" místo - deska klávesnice - je celá matná, nekonečné otírání se tedy nekoná. Pokud notebook často přenášíte, nepochybně také oceníte na jeho rozměry příjemně nízkou hmotnost - notebook má méně než dvě a půl kila.

    

Na horní hraně u solidně vypadajících kloubů víka najdeme jemnou perforaci skrývající dva reproduktory. Pod ní je modře podsvícená hlavní vypínač, tlačítko pro ovládání bezdrátových vysílačů, stavová dioda pro Caps Lock a práci pevného disku a tři tlačítka na ovládání hlasitosti. Klávesnice je černá s bílými popisky, která je v poslední době oblíbeného typu "chiclet", takže vypadá efektně a dobře se na ní píše, i když si možná budete muset chvíli zvykat na větší mezery mezi klávesami. Velké plus si zaslouží za integrovaný plnohodnotný numerický blok, který vám velice usnadní práci pokud cokoliv píšete. Indikace zapnutého Num Locku ovšem chybí. Pozitivně hodnotím i dvouřádkový Enter a speciální klávesu Fn umístěnou mezi levým Controlem a Windows klávesou, to je ale spíše věc vkusu.

Zcela nový je touchpad, který má mnohem větší plochu - hurá - a funguje jako jedno velké potvrzovací tlačítko po celé ploše. Přesněji ve vrchní části je připevněný a směrem dolů je stisknutí snadnější. Tento nový způsob nemusí ale vyhovovat všem. Někdo je navyknutý na klasický touchpad se dvěma tlačítky a toto novátorství √† la Apple mu nepůjde pod kůži. Zmíněná velikost však získává kladné body, protože znamená více prostoru pro tahy prstem a tím i pohodlnější ovládání - velké notebooky s titěrnými touchpady považuji za nedomyšlené.

    

Co se týká konektorové výbavy, jsou k dispozici tři USB 2.0 porty (což je vzhledem k rozměrům počítače poněkud málo, čtyři by byly lepší a jistě by se vešly), z toho dva umístěné na levé straně pod krytkou společně s HDMI výstupem. Vedle této krytky najdeme z jedné strany dva 3,5mm jacky pro sluchátka a mikrofon a z druhé RJ-45 konektor pro síťový kabel, D-Sub výstup pro starší monitory nebo projektory, napájecí konektor a otvor pro zámek Kensington. Na pravé straně se schovává třetí USB port, optická mechanika a čtečka paměťových karet. Konektor eSATA byste hledali marně, uživatel se bude muset spokojit s USB pro připojení externího disku, případně přenášet data přes síť. Rozdělení konektorů musím pochválit, je vidět, že zde designeři skutečně mysleli. Tedy, chválím, protože jsem pravák - leváci budou totiž v práci s myší omezeni čouhajícími kabely a příslušenstvím zapojeným do USB.

A konečně displej. Jak již bylo řečeno, je lesklý, což znamená lepší podání barev, ale na druhou stranu problémy s odlesky. Při využití doma se ale odlesky dají obvykle minimalizovat a můžete si tak užít skutečně pěkné barvy. Horší je to ovšem s rozlišením, HD je na takto velký displej hrozivě málo a vše je zbytečně velké, 1600 × 900 by mu slušelo mnohem více. LED podsvícení, snižující spotřebu a zlepšující stálost obrazu oproti starým katodám je dnes již samozřejmostí, najdeme jej tedy i zde. Pokud odhlédneme od nízkého rozlišení, je displej nadprůměrně kvalitní, pozorovací úhly jsou přijatelné a jas a kontrast nadprůměrné. Více o displeji, který je použitý i v ostatních počítačích řady Q, najdete v recenzi modelu Q530.

Vnitřní výbava

Dvě, nebo čtyři jádra?

Procesor Core i5 560M na frekvenci 2,66 GHz patří k tomu lepšímu, co se dá u mainstreamových notebooků pořídit. Je sice jen dvoujádrový, náskok čtyřjádrových strojů ale dohání technologií HyperThreading, která umožňuje každému jádra zpracovávat dvě "vlákna" zároveň. Na plnohodnotné čtyřjádrové mašiny to sice v mezních situacích úplně nestačí, pro účely multimediálního notebooku ale rozhodně ano - verze 560M je v současnosti druhým nejrychlejším dvoujádrem dostupným pro mobilní zařízení (rychlejší je pouze Core i7 620M).

Parametry procesoru jsou pravidelným čtenářům jistě známy, takže jen krátké zopakování: 32 nm technologie, 128 kB L1, 512 kB L2 a 3072 kB L3 Cache; frekvence 2667 - 3200 MHz, FSB 2500 MHz.

Díky technologii Turbo Boost dokáže frekvence krátkodobě vyskočit až na 3200 MHz. V praxi to ovšem příliš nevyužijete, neboť by v tom případě musel zpracovávat pouze jedno vlákno, což se vám stane málokdy. Běžná pracovní frekvence je ale i tak poměrně vysoká. Co se spotřeby týče, TDP je 35 W, při běžné práci ve Windows nebo sledování filmů ale samozřejmě na tuto hodnotu jen tak nedosáhne.

    

Dvoujádrové procesory Core i5 (a i7) disponují jednou zajímavou vychytávkou v podobě integrované grafické karty. Na co tam je, když máme i dedikovanou, mnohem výkonnější GeForce 420M, ptáte se? Díky technologii Nvidia Optimus se tyto dvě grafiky střídají: při práci ve Windows pracuje jen integrovaná, protože její výkon je pro prostředí Aero více než dostatečný, a při potřebě vyššího výkonu, třeba při spuštění hry, se do děje vloží výkonnější dedikovaná karta. To umožňuje snížit spotřebu a tím zvýšit výdrž na baterie, což se u mobilního zařízení vždy cení.

Osobně se domnívám, že dvě jádra na vysoké frekvenci jsou tím správným řešením pro domácí počítač. Čtyřjádrové procesory totiž běhají na nižších taktech a pak podávají podobný výkon jako čtyřjádra, která si ale k tomu řeknou o větší příděl energie a zbytečně snižují výdrž.

Čtyři gigabajty paměti běží na taktu 1066 MHz a podle SiSoft Sandry mají propustnost 8,1 GB/s. To je veskrze průměrná hodnota. Maximální propustnost sběrnice je 18,7 GB/s. Rychlejší paměti osadit nešly, frekvence 1333 MHz není podporována, můžete ovšem zvýšit její kapacitu až na 8 GB díky čtyřem paměťovým slotům. Upgrade je ale poněkud ztížen tím, že místo dvou 2GB modulů výrobce použil čtyři 1GB - pokud jeden tedy vždy budete muset vyndat. Pevný disk má kapacitu 500 GB, 5400 otáček za minutu, 16MB cache a značku Western Digital. Standardně je rozdělen na dva oddíly shodně po 250 GB. Rychlost čtení a zápisu se pohybovaly mezi 65 a 68 MB/s, což jsou průměrné hodnoty, od disku s těmito parametry se ostatně nic moc lepšího čekat nedá. Podobně je na tom přístupová doba, pohybující se okolo 18,2 ms.

    

Grafika se her nebojí

Dedikovaná grafická karta GeForce 420M není sice přímo herní stroj, her se ovšem nezalekne. Tato relativně nová grafika běží na jádře Fermi se 40 nm technologií, disponuje 1 GB DDR3 paměti na 700 MHz, 128 bitovou sběrnicí, 96 CUDA jednotkami (stream procesory) taktovanými na 810 MHz a samotné jádro s továrním označením GF108 tiká na 405 MHz. Tyto parametry z ní sice nedělají žádný herní "trhač asfaltu", ale většinu her si zahrajete v nativním rozlišení displeje na střední detaily celkem bez problémů. Nízké rozlišení displeje zde trochu pomáhá - více než poměrně nízkých 1366 × 768 stejně nenastavíte, takže si grafika trochu odpočine. Při použití externího displeje s vyšším rozlišením už u nových titulů mírně ztrácí dech, starší hry ale stále běží bez jediného zaškobrtnutí. Je také nutné počítat s tím, že aktivní grafika si řekne o pořádný příděl energie, takže je potřeba na hraní mít počítač připojený k elektrické síti.

Mezi notebookovými grafikami je GF 420M solidní mainstream, jediné výkonnější řešení pro hry od Nvidie dnes představuje GT 445M, která má 144 CUDA jednotek a 192 bitovou sběrnici. Tuto grafiku ale najdete jen ve vysloveně herních strojích, pro běžné použití se nehodí díky ohromné spotřebě a vysokým taktům, které způsobují mnohem vyšší zahřívání. Pokud nechcete jen hrát hry, oceníte zajisté hardwarovou podporu dekódování videa ve formátech MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4 Part 2, VC-1/WMV9 a H.264. Zároveň zvládne dekódovat dva HD datové toky, takže sledování dvou videjí zároveň, případně Picture-in-picture není problém.

Chlazení, baterie, výdrž a závěr

Malý domácí přímotop

Když jsem tento notebook testoval, překvapilo mě, jak se dokáže roztopit. Po obvyklé baterii testů jsem si jej položil na klín a zadní strana (u víka displeje, kde se nachází i větráček a otvor pro odvod horkého vzduchu) mě začala silně pálit. Pokud jste zvyklí mít notebook položený na nohou, zde si dejte pozor. Na druhou stranu je skvělé, že klávesnice a touchpad se téměř vůbec nezahřívají, takže když si počítač položíte na stůl, teploty si vůbec nevšimnete. Převedeno do řeči čísel: Teplota procesoru se po delší (několikahodinové) zátěži dostala na 75 stupňů, grafická karta měla 60 stupňů a pevný disk byl na 35 stupních, což není vůbec špatné. Při běžné práci (web, office, video) se teploty grafiky i procesoru pohybují okolo padesáti stupňů, disk zůstává na svých pětatřiceti.

Spotřeba se v klidu (poloviční jas displeje, Wi-Fi zapnuto, žádná aktivita) nedostala pod 16 W, při přehrávání videa to bylo asi 26 W a při psaní této recenze (několik oken OpenOffice, Chrome, Wi-Fi zapnuto, poloviční jas displeje) je těsně pod dvacet watty. To jsou poměrně slušné hodnoty, za které notebook vděčí z nemalé části integrované grafice a technologii Optimus. Notebook je ale stále v zadní části dost teplý, což ukazuje na nešťastně provedené chlazení.

        

Baterie je lithium-polymerová, což by jí mělo zaručit lepší životnost než starším Li-Ion kouskům. Má kapacitu 60 Wh, uloženou v šesti článcích, a výdrž se pohybuje při práci ve Windows mezi třemi a čtyřmi hodinami, což je mírně nadprůměrný výsledek. Při hraní her samozřejmě spotřeba dramaticky klesá a není problém baterii odrovnat během hodiny a půl. Baterie není volně přístupná, její případná výměna je tak nutně doprovázena demontáží šasi, což je jasná nevýhoda. Na druhou stranu, Li-Pol baterii snad nebude potřeba často měnit a vyšší kapacita alespoň prozatím stejně k dostání není - i přesto mi ale nepřístupnost baterie vadí.

Co se provozního hluku týče, větráček rozhodně není žádný tichošlápek a při vyšší zátěži se nebojí pořádně ozvat. To jde ruku v ruce s oním nešťastně vyřešeným chlazením, každopádně především při sledování filmů se jedná o poměrně rušivý element, který je třeba kompenzovat vyšší hlasitostí (nebo pořádnými sluchátky, která byste ovšem měli mít stejně pro lepší požitek).

Rozhodně dobrá volba

Za příjemnou cenu pětadvacet tisíc dostanete v Samsungu QX510 výkonný multimediální stroj s velmi povedeným designem, který ale trpí několika mouchami, z nichž asi nejhorší je nedostatečné chlazení. Pokud se přes to ale přenesete, získáte notebook, za vypadá velice k světu a přitom obstojí i výkonnostně, a potěší vás nadprůměrným displejem a solidní grafikou a zvukem. Pro použití jako domácí počítač na sledování videa, editaci fotek z dovolené nebo občasné hraní her se jedná o dobrou volbu.

Kompletní fotogalerie

Kompletní fotogalerie

 

 

Specifikace a parametry, výsledky benchmarků a testů výdrže

Specifikace a parametry, výsledky benchmarků a testů výdrže

 

 

 

 

Poznámka:  * prohlížení webu přes Wi-Fi, poloviční jas displeje; ** kancelářská práce, poloviční jas displeje, vypnuto Wi-Fi i Bluetooth; *** Přehrávání filmu v DivX, SD rozlišení, Wi-Fi aktivní