SeaMonkey 2.1: Nová klasika ve starém kabátku

16. 6. 2011

Mozilla Suite v novém kabátku

Přestože se o prohlížečích hovoří v jednom kuse, o SeaMonkey se toho tolik nenamluví. Nevěnují se mu plnohodnotné články, přehlíží jej často i krátké novinkové rubriky. Zkusme to dnes napravit o podívejme se, co je vlastně nový SeaMonkey 2.1 zač. Sluší se podotknout, že vlastně nejde o čistokrevný prohlížeč. Mezi další, neméně důležité součásti málo známého balíku patří emailový klient a editor webových stránek.

Mozilla Suite v novém kabátku

Idea skloubit několik aplikací pro práci v internetu není žádnou převratnou myšlenkou. Společnost Netscape Communications svého času uvolnila zdrojový kód vlastního prohlížeče, čímž dala vzniknout předchůdci SeaMonkey s názvem Mozilla Suite. Mozilla byla mimochodem původně kódovým označením pro prohlížeč Netscape, což byl vlastně předchůdce Mozilla Suite. Nakonec vznikla Mozilla Organization, jež dostala za úkol pracovat na Mozilla Suite. Po nákupu Netscapu obří firmou AOL vznikla Mozilla Foundation, která se později přeorientovala a místo jediného balíku aplikací se zaměřila na vývoj samostatného prohlížeče a poštovního klienta.

Zrod Firefoxu a Thunderbirdu přinesl smrt balíku Mozilla Suite. Tedy, on to přežil, jen se dnes jmenuje SeaMonkey a jeho vývoj řídí na rozdíl od jeho předchůdce komunita. Tolik ke krátkému historickému přehledu. Kompletní internetové programy nás provází prakticky od počátku devadesátých let, od dob jejich vrcholu v polovině devadesátých let se ale hodně změnilo a potřeba řešení „vše v jednom“ každým dnem klesá.

Zejména běžný domácí uživatel si otevře webmail v internetovém prohlížeči a složitého poštovního klienta neřeší. Pojmy jako IRC mu nic moc neříkají, ani je řešit nemusí. Mozilla před lety dobře odhadla směr, kterým se internet vydá – vývoj samostatného webového prohlížeče byl jednoznačně krok správným směrem. Budoucnost posléze „zabila“ Mozilla Suite a obecně značně ztížila život jí podobným programům.

Historie SeaMonkey sahá překvapivě poměrně hluboko, vždyť nahradila Mozilla Suite, která předtím zase nahradila Netscape.

Jeden vládne všem

SeaMonkey už sice nevyvíjí přímo Mozilla, pořád s ní však má hodně společného. Předně staví na jejích zdrojových kódech. Prohlížeč v SeaMonkey je proto jiný Firefox, pošťák je jiný Thunderbird. Někde se oba příbuzní neliší skoro v ničem, jinde usilovnou práci komunity poznáte již z dálky.

Na první pohled vám dojde, z jak staré školy SeaMonkey pochází. Nejde jenom o trochu „divoké“ vzezření, které postrádá punc skutečně profesionální práce (to dříve platilo i o Firefoxu). Všimněte si všech prvků a tlačítek v hlavním okně. Ne, takhle dnešní moderní prohlížeče nevypadají. Dnes se nenosí ani stavový řádek, ani hlavní nabídka. Samostatné tlačítko pro tisk a příliš obyčejný adresní řádek, ani tyto typické „záblesky z minulosti“ by se vám dnes do masového prohlížeče nikdy nepodařilo propašovat.

Otázka zní, komu to vlastně vadí? SeaMonkey se z principu nesnaží zaujmout masy lidí, byť se vývojáři přirozeně snaží svůj výtvor prosadit u co možná nejvíce uživatelů internetu. A ti, kterým se starý koncept prohlížeč plus emailový klient neomrzel (nebo prostě nemají rádi současné internetové prohlížeče), na devětadevadesát procent zasypou vývojáře děkovnými dopisy. Současná generace prohlížečů uspokojuje náročné uživatele čím dál méně, protože jdou prostě jiným směrem, než by si lidé vychovaní starou školou přáli. Jistě, například Firefox díky podpoře rozšíření může vypadat stejně jako prohlížeče před deseti roky, pořád mu ale bude scházet poštovní klient. A takto bychom mohli pokračovat.

Technologicky našlapaný podvozek

Přes zanedbatelnou změnu v číslování se v SeaMonkey 2.1 událo oproti SeaMonkey 2.0 mnohé. To by ostatně po roce a půl dlouhé pauze vyplněné testovacími verzemi čekal i největší skeptik. Velká část novinek tradičně pochází přímo z Firefoxu, respektive z Thunderbirdu. Relativně nový Firefox 4 slouží jako podvozek pro celý balík.

Výborná podpora webových standardů je tímto zaručena – ať už zkusíte jakýkoliv test podpory webových standardů, dopadne SeaMonkey 2.1 na chlup stejně jako Firefox 4, velmi dobře. Například v testu Acid3 získávají oba shodně 97 bodů ze sta.

Technologie HTML5 a jí podobné nestojí nikde v dáli bez povšimnutí. Spadá sem i podpora přehrávání videa pomocí WebM (v celoobrazovkovém režimu). Hardwarová akcelerace rovněž nechybí, zkrátka si stačí přečíst nějaký článek o technologických novinkách čtvrtého Firefoxu a budete doma. Notně zvýšenou výkonnost aplikace poznáte už při jejím spouštění a vypínání, všimnete si zřejmě i snížené paměťové náročnosti. Další z příjemných vlastností podvozku se značkou Mozilla je bezesporu automatická kontrola zastaralých zásuvných modulů. Vedle toho běží moduly typu Adobe Flash v samostatných procesech, aby v případě pádu neohrozily celý prohlížeč. A konečně fungují v poštovním klientu.

Z Firefoxu známe i lehké motivy vzhledu, takzvané Persony. Teď si s nimi zkrášlíte i SeaMonkey. A když vám bude nějaká funkce chybět, navštívíte web s doplňky – řada rozšíření z Firefoxu podporuje oficiálně také SeaMonkey. I doplňky bez oficiální kompatibility vám s docela pravděpodobností vyšší než nulovou poběží v SeaMonkey bez větších problémů.

I samotný Správce doplňků se změnil k nepoznání, alespoň uživatelé SeaMonkey na něj čekali zatraceně dlouho.

Když už jsme u těch správců, k dosavadnímu počtu všech možných správců přibyl ještě jeden. Slouží na kompletní správu dat, která souvisí se stránkou. Jde tedy o hesla, cookies a historie formulářů.

To, že se uživatelské prostředí SeaMonkey na první pohled nevyvíjí není tak docela pravda. Snaží se zachovat si status konzervativního programu pro konzervativní uživatele, ovšem drobnými ústupky vychází vstříc lepší použitelnosti. Nově tak můžete vedle adresního řádku umístit samostatné vyhledávací pole. Řádkem s panely se v případě velkého množství otevřených stránek prostě proskrolujete kolečkem myši, můžete též využít nabídku se seznamem otevřených panelů. Celkově se v uživatelském prostředí navýšil počet přizpůsobitelných prvků, navíc je i zde patrná snaha eliminovat zbytečná okna, místo toho se čím dál více ovládacích okének integruje přímo do hlavního okna aplikace.

Za všechny uvedu jeden příklad: při vyhledávání textu ve stránce dříve vyskakovalo samostatné okénko, to dnes se přetransformovalo na lištu objevující se hned nad panely. Z dalších drobností stojí za zmínku zapamatování si přiblížení pro každou stránku zvlášť.

Těžko říct, jestli bychom měli do budoucna od SeaMonkey očekávat nějakou revoluci. Prohlížeč by sice mohl vypadat jako jeho předloha (tj. Firefox), ale zřejmě by se to nelíbilo jeho aktuálním příznivcům. Balík se potýká s druhým zásadním faktorem – pomalý vývoj nám ani nedává příliš šancí na změnu. Vývojářů vyložení sedí laborování s aktuální podobou hlavního uživatelského prostředí a hraní si s detaily. Sem tam přidají pro lepší kontrolu nad programem nové ovládací prvky, které ovšem častokrát objevíte až po dlouhodobém používání.

Synchronizace uživatelských dat

Ve srovnání s ostatními novinkami budete možná považovat za nejlepší inovaci možnost synchronizace uživatelských dat. Funguje naprosto stejně jako v případě Firefoxu, sami ovlivníte, které položky se mají ukládat na server. Záložky, historie, hesla, předvolby a panely. Rozšíření zatím bohužel zálohovat nelze. Program vám při registraci účty vygeneruje bezpečnostní klíč, který byste si měli uschovat na bezpečném místě, neboť jej pravděpodobně budete potřebovat při nastavování zálohy v jiné instalaci programu. O data na serveru se bát nemusíte, používá se silný typ šifrování. Navíc k nim nemají přístup ani zaměstnanci Mozilly, bez znalosti požadovaného hesla máte zkrátka nulovou šanci se k datům zpětně dostat, takže si heslo zkuste zapamatovat!

Pro zálohování můžete dokonce využít vlastní server, k tomuto způsobu se ale asi uchýlí málokdo. Při nastavování synchronizace jsem narazil na zajímavou věc. SeaMonkey je v tomto směru kompatibilní s Firefoxem (potažmo se všemi aplikacemi postavenými na tomto stejném kódu, brzy k nim přibude Thunderbird). Jenže používá vlastní server, takže si můžete na stejnou emailovou adresu zaregistrovat účet jak v SeaMonkey, tak ve Firefoxu. Byť mají oba účty stejnou emailovou adresu, jejich obsah zůstává pochopitelně rozdílný. Pořád ale platí, že účet zaregistrovaný v SeaMonkey snadno propojíte s Firefoxem, případně obráceně.

Nikde se bohužel nezobrazuje aktuální stav synchronizace, alespoň jde do nástrojové lišty dodat příslušné tlačítko, ve výchozím nastavení ale budete v tomto ohledu naprosto slepí. Ze čtvrtého Firefoxu se do SeaMonkey nedostala velmi užitečná funkce Panorama, která značně zpřehledňuje situaci v otevřených stránkách.

Stále stejná písnička

SeaMonkey snad od prvopočátku doprovází několik doplňků – momentálně zejména IRC klient ChatZilla, dále pak JavaScript Debbuger a DOM Inspektor. Ty se nyní staly součástí uživatelského profilu. Pokud nevíte, k čemu je to dobré, vězte, že je díky tomu snadno odinstalujete, případně zakážete.

Vzhledem k tomu, že se v Thunderbirdu za poslední rok příliš dramatických událostí neodehrálo, nedoznal žádných novinek ani pošťák v SeaMonkey. Jedná se stále o toho starého dobrého emailového klienta, který zatočí s nevyžádanou poštou. Postrádá implementaci počátečního prohlížení zpráv v panelech, což už od výše jmenovaného vzoru převzít dávno mohl. Snad někdy příště, panelové prostředí totiž značně prospívá i poště.

Je vidět, že ani přes dlouhou inkubační dobu vývojáři nezvládají držet tempo s vývojem Firefoxu a Thunderbirdu. Pokud vám nevadí, že se zásadnější novinky v SeaMonkey objevují jednou za opravdu dlouhou dobu, může být tato komplexní internetová aplikace (nebo spíš slepenec aplikací) dobrou volbou pro vás. Musíte ale splnit řadu podmínek. V první řadě se ujistěte, že hledáte prohlížeč ze staré školy se vším, co k tomu patří.

SeaMonkey zůstává obecně věrná starému známému konceptu robustního uživatelského prostředí a rozhodně nepodléhá současným trendům. Zrovna prohlížeč můžeme považovat za exemplární příklad oživlé historie v praxi. A to o něj paradoxně vývojáři pečují zdaleka nejvíc. Kombinují jej s docela dobrým (leč v mnoha ohledech zastaralým, co si budeme nalhávat) poštovním klientem. O editoru webových stránek se nemá cenu zmiňovat, ten už je to spíš dopočtu a nesáhlo se na něj pěkně dlouho.

I pokud patříte mezi nostalgiky a nesmířili jste se s proudem moderní doby, buďte obezřetní. Vystačíte-li si s webovým prohlížečem, udělá vám SeaMonkey radost, se zbylými součástmi balíku, kde tiše a nenápadně odpočívá emailový a IRC klient, to tak jednoznačné není. Z celého programu mám stále dojem, že se na poněkud rezavé jádro snaží vývojový tým naplácat technologické novinky (zařaďme sem i podporu jumplistů a zobrazení stavu stahování v ikoně aplikace na hlavním panelu ve Windows 7), čímž se snaží oddálit definitivní potopení kdysi nablýskaného parníku. Nebo máte jiný názor?