Sháníme dobrovolníky pro fotografování
Pro první pokusy doporučuji oslovit rodinu, nebo nejbližší přátele. Pokud vás odmítnou, zkuste zdůraznit, že byste se nějak potřebovali naučit fotit portréty a že výsledné fotky dostanou jen oni a nebudete je bez jejich souhlasu nikde zveřejňovat. To často zabere. Tím, že budete fotit někoho blízkého, omezíte stres z focení a komunikace s modelem na minimum. A pokud se vám podaří nafotit portréty dobře, určitě získáte i svolení se zveřejněním jejich fotek.
Po několika pokusech, až si budete sebou trochu jistější, můžete začít přemýšlet nad focením neznámých lidí. Modelky a modely lze snadno hledat na portálech jako například fotopatracka.cz. Zde je už důležité mít v portfoliu alespoň několik portrétů. Bez toho bude shánění dalších lidí obtížnější.
Jak nastavit fotoaparát
Portréty lze samozřejmě fotit na jakýkoliv fotoaparát včetně kompaktů. Lepších výsledků dosáhnete se zrcadlovkami. Ideálně s objektivy, které mají dobrou světelnost a umožňují nastavit co nejnižší clonová čísla. Díky tomu lze dosáhnout hezky rozostřeného pozadí a izolovat tak portrétovanou osobu od pozadí. Kromě světelnosti je potřeba brát ohledy také na ohniskovou vzdálenost objektivu. Pro portréty se často používají ohniskové vzdálenosti v rozsahu 50-100mm.
Portréty lze ovšem pořizovat i se základními objektivy, jen nedosáhnete tak hezky rozostřeného pozadí. Pokud máte možnost na fotoaparátu nastavovat clonu, nastavte ji na co nejnižší hodnotu.
Práce se světlem
Ideální je spolehnout se na přirozené světlo. Pokud budete fotit venku, hodně záleží na aktuálním počasí. Pro fotografování portrétů je ideální zatažené počasí, kdy je slunce schováno za mraky. Za takových podmínek je totiž světlo krásně měkké a nevytváří ostré stíny ve tváři portrétované osoby.
Nejhorší je naopak ostré sluneční světlo, obzvlášť v poledních hodinách. V takových případech je nejlepší řešení nalézt nějaký hezký koutek ve stínu a umístit model hezky mimo dosah přímého slunečního světla.
Pro prosvětlení stínů v obličeji můžete použít například blesk, nebo odraznou desku. Jako odrazná deska poslouží jakákoliv světlá (ideálně bílá, nebo stříbrná) a velká plocha, kterou umístíte k portrétované osobě a odrazem světla od desky osobu nasvítíte. Lze sehnat i přenosné varianty, které sbalíte do brašny. Nebo můžete takovou desku vyrobit třeba z kartonu a alobalu. Velká nevýhoda odrazné desky je v tom, že budete potřebovat asistenta, který desku během focení bude držet a správně směrovat.
Další možností je blesk – je sice dražší, ale odpadá nutnost používat asistenta. Nevýhoda blesku je v tom, že se jedná o bodový zdroj světla a vytváří ostré stíny. Proto se světlo blesku změkčuje použitím deštníku nebo softboxu. Čím větší plocha osobu osvětluje, tím budou stíny měkčí. I zde je možnost poradit si po svém – například bílý papír před bleskem, odraz záblesku o bílou zeď a další možnosti. Důležité je nastavit fotoaparát tak, aby světlo z blesku nepřebilo přirozené světlo. Blesk by měl sloužit jen k prosvětlení stínů, nikoliv k nasvícení scény (pokud to není váš účel).
Pokud máte externí blesk, dosáhnete mnohem lepších výsledku tím, že umístíte blesk mimo fotoaparát a odpálíte jej buď kabelem, nebo bezdrátově (v závislosti na použitých modelech).
Prosvětlení stínů ve tváři má za následek ještě jeden pozitivní efekt. Odlesk světla v očích dodá portrétu jiskru a osoba pak působí mnohem živějším a zajímavějším dojmem.
Komunikace s modelem
Nezapomeňte, že vy jako fotograf jste jediný, kdo vidí celou scénu. Výraz portrétované osoby, její postoj, pozice rukou, nohou, okolního pozadí – to vše je potřeba sledovat. Mnoho lidí ani nebude vědět, jak se postavit, co dělat s rukama a nohama, nebo třeba kam se dívat.
Nejlepší je s modelem průběžně komunikovat a říkat, co máte v plánu a co zrovna fotíte. Je důležité, aby se fotografovaná osoba cítila dobře a uvolněně. Pokud nedokážete dobře popsat, co po modelu chcete, ukažte to názorně na sobě. Sledujte osobu s prstem na spoušti a čekejte na zajímavé momenty.
Dobrou pomůckou pro fotografovaného můžou být různé rekvizity, které zaměstnají ruce. Deštník, kniha, mobil, květina… posloužit může cokoliv, co se nachází v okolí. Ideálně něco, co se k focenému člověku nějakým způsobem hodí a vystihuje ho.
Myslete na kompozici
Snažte se vyhnout středové kompozici. Není na ni nic špatného, ale musíte k ní mít důvod. Jinak budou portréty vypadat nezajímavě. Nejlepší bude, když se budete držet pravidla třetin. Samozřejmě nemusí být hlavní části portrétu přesně na jednom z čtyřech míst na fotografii, stačí se toho pravidla držet jen přibližně.
Taky myslete na to, aby se osoba nedívala ven z fotky. Například když ji umístíte do pravé části fotky, nevypadá dobře, když se osoba dívá doprava.
Dále můžete využít různé prvky v okolí. Například klikatá cesta mizící v dáli, ohnutý strom, o který se model může opřít a podobně.
Na co si dát pozor
Dávejte si pozor na to, aby bylo správně zaostřeno na oči. To je asi ta nejdůležitější část portrétu. Je to častá chyba a dokáže to zkazit dojem z jinak zajímavé fotografie.
Velmi častou chybou je špatná volba pozadí. Snažte se vyhnout rušivému pozadí a volte spíše jednobarevné a jednoduché pozadí. Nejhorší jsou situace, kdy třeba z hlavy osoby roste strom, nebo nějaký sloup. Taky si dejte pozor na různé detaily jako například větve před obličejem, odpadky na zemi a případně další objekty, které by mohly portrét rušit.
Všímejte si taky detailů na portrétované osobě. Fleky na obličeji nebo na tváři, odstávající pramínek vlasů, nevzhledně zamotané řetízky, náramky (a další dekorace), to vše může působit na výsledné fotce rušivě. Sice se něco dá zachránit retuší, ale nespoléhejte na to.
Pokud budete fotit z velmi malé vzdálenosti na krátká ohniska, dejte si pozor na deformaci obrazu. V takových případech jsou objekty blíže k objektivu vlivem perspektivy o dost větší, než vzdálenější objekty. A právě u portrétů může taková deformace působit nelichotivě.
