Jejich existenci předpověděl v roce 1962 fyzik Tony Skyrme, po němž následně byly pojmenovány. Skyrmion je popisován jako magnetický vír nebo dvourozměrná struktura připomínající uzel. Důležité je, že skyrmiony jsou velice malé a daleko stabilnější než jiné magnetické struktury. Laicky řečeno to znamená, že je na záznamové médium můžete nasázet blízko vedle sebe, aniž by hrozilo samovolné překlápění polarit (bitů).
Již dříve vědci uměli náboj skyrmionů přečíst, teprve nyní se ale akademikům z univerzity v Hamburku podařilo je též „zapsat“, vytvářet a opět ničit – tedy měnit stav média z „běžného ferromagnetického uspořádání na konfiguraci s komplexním spinem“ a nazpátek. Tohle experimentálně prováděli na čtyřech skyrmionech. Vůbec ale není jasné, zdali se někdy dočkáme úložných zařízení využívající fyzikální vlastnosti skyrmionů. Vědci totiž pro jejich zápis použili tunelový elektronový mikroskop, který je pro zabudování do čtecí a zápisové hlavy pevného disku poněkud rozměrný a finančně nákladný.
Zdroj: bit-tech.net, Science Magazine