Když výrobci základních desek v čele s Gigabyte a Asusem zvýšili tloušťku měděné vrstvy v tištěném spoji na dvojnásobek, výtkám ekologů se bránili tím, že měď je téměř plně recyklovatelná. Jaké procento použité mědi se z vysloužilé elektroniky dá získat zpět, sice nevíme, určitou představu byste si ale mohli udělat z údajů o stříbru a zlatu, které zveřejnila organizace GeSI (Global e-Sustainability Initiative).
Zlato se používá především na styčných plochách, pozlacené jsou například piny na procesoru (nebo v socketu typu LGA), kontakty ve slotech PCI Express nebo ve slotech pro paměťové moduly (DIMM) a mnoho pinů na základní desce, na které se něco připojuje (rozhraní IDE, USB header), nebo na které se nasouvají jumpery (též s pozlaceným plíškem).
Ropáka získává ECS za svou zlatou sérii desek (na fotografii Z77H2-AX). Většina toho, co vidíte,
je jen zlatá barva, kovový rámeček držící procesor v socketu je ale potažen opravdovým zlatem.
Každý rok spotřebuje výroba veškeré elektroniky stříbro a zlato v hodnotě přes 21 miliard amerických dolarů, což v přepočtu činí asi jedenáct a půl tunelů Blanka. V případě zlata to představuje 320 tun neboli necelých 8 % všeho vytěženého zlata (a spotřeba postupem času roste, v roce 2001 to bylo jen 197 tun představujících 5,3 %), stříbra se spotřebuje přes 7500 tun. Tipnete si, jaký podíl z tohoto množství lze díky recyklaci použít znovu?
Odpověď je hrozivě nízké číslo: pouhých 10–15 %. Kam mizí všechen zbytek?
Zatímco ve vyspělých zemích se zrecykluje v průměru 85 % veškeré elektroniky, v rozvojových zemích většina spotřebičů končí na skládkách. Samotná recyklace ale také není všespásná, běžně používané postupy dokážou z odpadu získat zpravidla jen polovinu až tři čtvrtiny obsaženého objemu drahých kovů.
Rostoucí cena zlata (od roku 2001 vzrostla na více než pětinásobek) vede spíše k řetězení dalších problémů, nežli hledání řešení. V Číně, Indonésii a dalších asijských zemích se pro těžbu zlata používá rtuť, na každý vytěžený gram zlata je ji spotřebován a do prostředí vypuštěn jeden až tři gramy. Rtuť je toxická lidem, zvířatům i rostlinám; na ostrově Borneo v oblastech, kde se těží zlato, vymizel deštný prales a zbyly nehostinné pouště. Z ryb, které ještě neuhynuly, by slezly vlasy nejen potravinářské inspekci.
Mezi další vzácné kovy, které se vyskytují v elektronických zařízení, patří platina, palladium, ruthenium a iridium; prakticky všechny akumulátory se dnes vyrábějí s využitím lithia. Nezrecyklovaný elektroodpad představuje nejen ekonomickou ztrátu, ale i zdravotní riziko.
A co můžete pro životní prostředí udělat vy sami?
- Chovejte se k elektronickým spotřebičům tak, aby vám dlouho vydržely.
- Elektroniku, která ještě může posloužit někomu jinému, zbytečně neničte.
- Elektroniku, která už dosloužila, nevyhazujte do popelnice, ale odvezte do sběrného dvora, menší spotřebiče (včetně baterií) stačí odnést do červeného kontejneru na elektroodpad.
Zdroj: GeSI, Bright Side of News, msnbc
ČLÁNKY DO MAILU