Každé velké město má svůj jednoznačný ráz, který se jinde nenachází. A nemyslí se tím výrazné památky jako Eiffelova věž nebo Tower Bridge, ale detaily, které lze zachytit na ulicích. Výzkumníci svým softwarem skenovali 12 velkých měst: Prahu, Paříž, Londýn, Miláno, Bacelonu, New York, Boston, Philadephii, San Francisco, Sao Paolo, Mexico City a Tokio. Zjistili přitom, že americká města jsou identifikovatelná hůře. Jsou méně rozmanitá, na což má samozřejmě vliv jejich věk. Evropská velkoměsta si prošla několika slohy, ještě než se narodil jakýsi Kryštof Kolumbus.
O tom, jakým způsobem algoritmus města porovnává, si můžete přečíst v dokumentech na graphics.cs.cmu.edu. Dobře jej ale ilustruje i následující video.
" width="560" height="315" frameborder="0">
Kupříkladu v Paříži najdete francouzská okna, zelené a modré značení ulic, jiné pouliční lampy či balkóny s kovovým zábradlím, některé detaily jsou vidět jen v určitých částech města. V Praze a Londýně se obvykle používá jiný tvar oken, zábradlí bývají kamenná atd.
Určitě si přečtěte také původní článek na The Atlantic, má totiž perfektní úvod. Český animátor Jan Pinkava, který spolurežíroval hit Ratatouille vysvětluje, jakým způsobem v Pixaru kreslili Paříž. Nelze pouze vygenerovat město a zasadit do něj Eiffelovku a Vítezný oblouk. Museli vyslat lidi do Paříže, aby ochutnali atmosféru, studovali detaily, mluvili s lidmi. Jen tak bylo možné vytvořit virtuální město, které jako Paříž vypadá, i když nevychází z reálných plánů.
