Solo II: tichý a kvalitní „prcek“ od Antecu

Antec Solo má po delší době svého nástupce

Antec Solo má po delší době svého nástupce

Každý, kdo má, nebo ještě nedávno měl, přehled o kvalitních počítačových skříních, určitě mu neunikl model Solo od společnosti Antec, který byl představen v roce 2007. I já se s ním párkrát setkal a ve své době se jednalo o velmi oblíbenou skříň za slušnou cenu a s vysokou kvalitou provedení. Jak jsme vás však již v září informovali, Solo se dočkalo svého nástupce, který se aspoň z části snaží držet krok s dnešními trendy.

Na prvním obrázku vidíte původní Solo a na druhém Solo II představené nedávno. Na první pohled jsou velmi podobné. Na předním panelu se liší jen počtem 5,25" pozic. Výška však zůstala velmi podobná – 432 vs. 440 mm. Mnohem větších změn se dostalo interiéru, o tom ale až později v samotném popisu.

Předurčení Solo II je jasné. Za snad ještě přijatelnou cenu nabízí decentní design bez „módních“ výstřelků, dostatečné možnosti chlazení, co nejlepší odhlučnění a hlavně špičkovou kvalitu. Kdo zná společnost Antec, ví, že se moc nezabývá low-end segmentem, ale zaměřuje se minimálně na mainstream či high-end.

Ač je v dnešní době moderní (a možná i lepší) umístit zdroj na dno, Antec zachoval umístění nahoře, což má své výhody, ale také nevýhody. Dalšímu módnímu trendu už ale podlehl – interiér je vyvedený v černé barvě. A nechybí ani pár specialitek, o kterých se dočtete v článku.

Za velkého konkurenta Solo II bychom mohli označit Fractal Design Define R3, který však stojí o několik set korun méně. V této recenzi si tedy ukážeme, zda se investice do Solo II vyplatí či ne. Ještě se podívejme na tabulku základních specifikací.

Lesklé provedení – otisky, kam se jen podíváte

Lesklé provedení – otisky, kam se jen podíváte

Než se dostaneme k vysvětlení nadpisu kapitoly, ukažme si, jak výrobce dbá na balení. Ač je krabice z obyčejné lepenky, rozhodně na první pohled zaujme svým černo-žlutým laděním.

Aby skříň v krabici nelétala sem a tam, je na spodku i vrchu chráněna pěnovými výplněmi. Zabalena je poté v jakémsi pytli, který má zřejmě chránit před jemnými škrábanci a prachem.

A už ji tu máme v plné parádě. Teď nastává ten pravý okamžik na vysvětlení nadpisu této kapitoly. Jistě vám neušlo, že se bočnice a plastová část masky poměrně výrazně lesknou. Ano, obě bočnice, vrchní část a část masky jsou v lesklém provedení. Již při focení byly otisky prstů mým nepřítelem číslo jedna, jelikož jsem nechtěl, aby byly na fotkách vidět. Dalším problémem je prach. Pokud jej nebudete velmi často pravidelně utírat, bohužel bude poměrně hodně viditelný. Je to škoda, ale s tím už nic nenaděláme.

Na boku masky si můžete všimnout průduchů od vrchu až dolů. Ty jsou na obou stranách a slouží pro přísun vzduchu dovnitř. Rovněž jste asi zaznamenali, že na levé bočnici není vůbec nic a je pěkně jednolitá bez narušení v podobě perforací, oken, apod. Jedna ze známek toho, že výrobce myslí hlavně na odhlučnění.

Jsme nahoře, kde se již nějaká ta perforace nachází. Mřížka slouží pro přísun vzduchu k napájecímu zdroji, který je možno nainstalovat ventilátorem nahorů i dolů. Perforace je sice relativně jemná, ale určitě nedokáže zabránit proniknutí všeho prachu.

Maska, ostatně jako i zbytek skříně, je decentní a ničím nenarušující. Co stojí ale za zmínku, je kartáčovaný hliník, který dodává skříní takový luxusní šmrnc. V jeho spodní části je vylisováno logo výrobce, aby majitel nezapomněl, kdo za takovou pěknou skříní stojí.

Tlačítka start a reset jsou plastová a opět s lesklou úpravou. Kolem tlačítka start je ještě kroužek z čirého plastu, který je po zapnutí (a v případě zapojení příslušného káblíku) podsvícený modrou diodou. Dioda informující o zapnutí počítače bývá velmi často velmi jasná a mnoho uživatelů je kvůli tomu buď vyměňuje a nebo je ani nezapojí. Na to v Antecu pamatovali a kroužek svítí jemně a bez toho, aby osvětloval část místnosti před sebou. To samé se týká diody indikace práce pevného disku, která je však svým svitem o něco výraznější.

V tabulce specifikací jste se mohli dozvědět, že jsou na předním panelu skříně k dispozici jak dva porty USB 2.0, tak i dva novější porty USB 3.0, které se připojují k základní desce přes 20pinový konektor. Pokud máte základní desku bez interních konektorů USB 3.0, můžete ještě zkusit sehnat redukci ze 20pinového na klasický 9pinový konektor a místo dvou portů USB 3.0 mít aspoň USB 2.0.

Zadní strana neobsahuje nic zvláštního. Jedna specialitka se zde však přece jen najde. Tou je malý přepínač umístěný kousek pod pozicí pro 120mm ventilátor, kterou je perforace ve tvaru včelích pláství s hrubým vzorkem.

 Jak asi většina z vás tuší, jedná se o regulátor zadního ventilátoru, který je osazován již při výrobě. Pozic pro rozšiřující karty je sedm.

Podobně jako u naposledy testované Corsair 400R i zde jsou šroubky bočnice, byť jen od pravé, uchyceny tak, abyste je neztratili.

Posledním bodem této kapitoly je popis vnější části spodku skříně. Bílé nohy se můžou vypadají jako plastové, ale jak se říká, zdání klame. Jsou totiž ze silikonu a jsou docela měkké. Tady si Antec zaslouží hodně velkou pochvalu, jelikož se jedná o perfektní způsob zamezení přenosu vibrací ze skříně na podložku. Ve spodní části masky jsou ještě tři větší otvory pro dostatečný přísun vzduchu v případě osazení 120mm ventilátorů do obou zbývajících pozic.

Interiér – malý a tak trochu nešikovný

Interiér – malý a tak trochu nešikovný

A jsme u jedné z nejpodstatnějších kapitol této recenze, u popisu interiéru. Již v úvodu jsem se zmínil, že je celý v černé barvě, v tomto případě naštěstí matné. Předem nutno říct, že místa zde opravdu není mnoho. To však neplatí pro grafické karty, které mají prostor vyhrazený prakticky přes celou délku interiéru a ani s těmi nejdelšími nebudete mít vůbec žádný problém.

Odšroubovatelná příčka vedoucí z koše pro 5,25" k zadní stěně má sloužit zřejmě především pro zpevnění konstrukce. Po její demontáži jsem si však žádného rozdílu nevšimnul a pokud vám překáží, klidně ji můžete odstranit.

K uchycení 120mm ventilátoru Antec TrueQuiet je použito opět silikonu ve formě trnů, ale také oranžových průchodek přímo na ventilátoru. Záslepky pozic pro rozšiřující karty jsou bez perforací, které byste našli například u posledně testovaného Corsairu Carbide 400R.

Možná si pokládáte otázku, k čemu slouží ty „věci“ na dně skříně. Jedná se o lišty pro 5,25" zařízení, které se na ně našroubují a poté se zařízení s nimi jen zasune do příslušné pozice. I když na dně lišty necháte, nijak nebudou vibrovat a klepat o dno, či vydávat jiné zvuky.

Bočnice se nenasouvají na hlavní konstrukci celou svou délkou, ale pouze koncem, poté se jen přiklopí a přišroubují. Kvůli lepšímu kontaktu jsou osazeny jakési plíšky lehce tlačící do bočnice, znát je můžete i ze skříní Chieftec.

V plechu pro základní desku se nachází obrovská díra, díky níž nemusíte při výměně chladiče vytahovat základní desku ze skříně, ale jednoduše odmontujete chladič a backplate vyměníte ze zadní strany.

Jedna ze specialit modelu Solo II je koš pro 3,5" a 2,5" pevné disky či SSD. Počtem pozic dává výrobce na vědomí, že skříň není určena pro majitelé mnoha pevných disků, pro ty jsou nejlépe skříně formátu big tower. Uchytit zařízení je možno dvěma způsoby. Jedním z nich jsou plechové „zásuvky“ se silikonovými průchodkami pro utlumení vibrací – jde vidět, že výrobce ten silikon opravdu miluje.

Druhý způsob je opravdu velmi netradiční a troufnu si tvrdit, že v možnosti tlumení vibrací pevných disků mezi výrobci skříní bezkonkurenční. Můžete totiž zavěsit až dva pevné disky do gumových popruhů, u kterých máte jistotu, že vibrace na šasi skříně opravdu nepřenesou.

Masku lze jednoduše sundat odjištěním třech západek na levé straně. Poté ji otevřete a pokud potřebujete, snadno ji vytáhnete ze zdvou pantů. Po jejím otevření se nám naskytl pohled na dva prachové filtry u pozic pro 120mm ventilátory.

Ty jsou tvořeny plastem ve tvaru včelích pláství a poté velmi jemnou plastovou perforací. Zřejmě nezachytí úplně ty nejjemnější částečky prachu, ale většinu ano. I tak se však nejedná o úplně nejvhodnější řešení a použití jemného plastového síťovaného materiálu by bylo účinnější.

Pokud budete chtít filtry vyčistit, jednoduše je vycvaknete. Šroubek u vrchní pozice drží odklápěcí část, přes níž se dostanete k 3,5/2,5" pozicím.

K připojení předního panelu jsme si již něco málo řekli, ale podívejme se ještě na zbytek osazenstva. Dva jacky se zapojí do základní desky přes konektory AC97 nebo HD audio. Připojení ovládacích a indikačních prvků je tradiční v podobě dvoupinových konektorů.

Výrobce klade důraz na kvalitní odhlučnění a na bočnice nalepil materiál, který svým povrchem přípomíná spíše plast než odhlučňovací materiál. Jak velký účinek to má, je nám záhadou.

Příslušenství je opravdu velmi chudé na to, že se jedná o skříň za téměř tři tisíce. Dostanete pouze manuál ještě s párem dalších papírů, sadu šroubků a několik stahovacích pásků pro svázání kabelů. Čekal jsem tedy mnohem více.

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Testovací metodika, měřící přístroje a sestava

Měření se bude točit hlavně kolem teplot a hlučnosti.
Pro testování jsme zvolili základní desku z řady
Sabertooth od společnosti Asus. Ta je vybavená velkým množstvím teplotních
čidel, takže máme možnost měřit teplotu na různých
místech skříně. Teploty měříme při pokojové teplotě zhruba 21 °C. Podívejme se na
testovací sestavu, kterou skříň „vyhříváme“.

 

K zatížení používáme programy OCCT (procesor) a Furmark (grafická karta) a
teploty odečítáme po půl hodině běhu těchto testů. Nejhlučnější komponentou ve skříni je po zatížení ve Furmarku grafická karta. Po jejím zatížení zjistíme, jak je skříň schopná tlumit hluk. Hluk měříme pomocí
hlukoměru Voltcraft SL-100 umístěného na stativu metr od skříně.

Instalace komponent a cable management

Instalace komponent bývá obyčejně jednoduchá, časově nenáročná. To však neplatí v případě, že máte zdroj Enermax MaxRevo a chcete si vyhrát s maximálním možným schováním kabelů. Jsou totiž velmi tuhé a abych docílil následného výsledku, musel jsem obětovat téměř hodinu a půl.

Výsledek však stojí za to a pokud často neměníte komponenty, nemuselo by vám delší a pracnější vyladění interiéru až tolik vadit. Většinu přebytečných kabelů se podařilo schovat mezi bočnici a koš pro disky, avšak až díky použití drátků.

Jelikož je chladič Noctua NH-D14 opravdu velký, svým prvním ventilátorem byl velmi blízko pevným diskům, do kterých však poté nešly zapojit napájecí kabely tak, aby o ně nedrhnul ventilátor chladiče. Ač pro to šuplíky nejsou určené, zkusil jsem disky otočit, což se povedlo. Datové kabely jsem protáhnul dírou, která vznikla po demontáži jednoho gumového pásu.

Teplotní testy

Antec Solo II je stále teprve třetí skříní v měření teplot a pořádné porovnání tedy stále není možné. Je potřeba počkat, až se začnou výsledky hromadit a porovnání bude daleko jednodušší.

Výsledky jsou takové, jaké se dalo čekat. Skvělé odhlučnění je daní za o málo vyšší teploty. Není to však rozhodně nic závažného a o přehřívání se bát nemusíte.

Hlučnost

Po stránce hlučnosti splnil tento model očekávání. Oproti dvěma dříve měřeným skříním byla mnohem menší a absence perforace v bočnici šla poznat. Po subjektivní stránce musím říct, že je sestava v Solo II slyšet mnohem méně.

Závěrečné hodnocení

Závěrečné hodnocení

Můžu říct, že Antec Solo II splnila většinu mých očekávání, které jsem měl předtím, než na test vůbec dorazila. Jedná se o povedeného nástupce dříve velmi oblíbeného a úspěšného modelu Solo. Kvalita zpracování je na velmi vysoké úrovni, nikde nic nerezonuje, netřepe se, zbytečně nevibruje.

Po funkční stránce chválím počet portů USB na předním panelu, tichý ventilátor v základu, případně možnost jeho regulace, skvělé odhučnění a hlavně uchycení pevných disků. Zkušebně jsem zkusil osadit mé nadprůměrně vibrující Samsungy a musím uznat, že už ze šuplíků na šasi se přenáší minimum vibrací. O gumových popruzích nemá cenu ani mluvit, jelikož ty jsou na utlumení vibrací disků naprosto perfektní.

Decentní design neurazí, naopak díky kartáčovanému hliníku překvapí svou luxusností. Ale rozhodně nemohu zapomenout i na nějaké ty zápory. Především bych jako hlavní nevýhodu viděl v celkově omezeném prostoru základní desky, jelikož s velkými chladiči procesoru už nastávají problémy, které se však dají za určitých podmínek řešit.

Pro některé by jedním ze záporů mohl být malý počet pozic pro zařízení. Ano, uznávám, že mohl být o něco větší, ale pokud nejste v tomto ohledu nijak extrémně nároční, budou vám tři pozice pro disky a dvě pozice pro 5,25" zařízení (případně také pro disky v různých boxech, redukcích, apod.) stačit. Možnosti cable managementu také nejsou bůh ví jak slavné, ale pokud jste šikovní a máte chuť si s ním vyhrát, může být výsledek překvapivě výborný.

Co se týče svých konkurentů, ač se jedná o poměrně velkou konkurenci, i tak musím říct, že Fractal je na tom s Define R3 o něco lépe a to hlavně díky ceně.

Udělujeme skříni Antec Solo II s kombinací výborného odhlučnění, vysoké kvality zpracování a příjemného decentního vzhledu, přičemž je její cenovka stále pod hladinou 3000 Kč ocenění We want it.

+ velmi kvalitní zpracování

+ pevná konstrukce

+ USB 3.0 na předním panelu

+ skvělé odhlučnění komponent a tlumení vibrací disků

+ regulace zadního ventilátoru

+ decentní a luxusní design

+ možnost osadit i extrémně dlouhé grafické karty

+ tichý (a snad kvalitní) ventilátor již od výroby, prachové filtry
+/− menší počet 5,25"/3,5"/2,5" pozic
− málo prostoru

− ne úplně ideální možnosti vedení kabeláže

− chladič procesoru může zasahovat do kabeláže disků

Cena: 2892 Kč (1.11.2011
Alphacool.cz)

Za zapůjčení skříně Solo II děkujeme společnosti Antec

Za zapůjčení základní desky Asus Sabertooth P67 děkujeme českému zastoupení společnosti Asus

Za zapůjčení zdroje MaxRevo EMR1350EWT děkujeme společnosti Enermax