Aktuálně Sonos prodává sedm druhů reproduktorů. Chytré reproduktory One a Play:5, soundbary k televizoru Beam, Playbar a Playbase, subwoofer Sub a nedávno přibyl i přenosný Move. K tomu zesilovač Amp a propojovací krabičky Boost a Connect. Téměř vše v bílém a černém provedení. Vedle toho ještě ve spolupráci s Ikeou nabízí Sonos i reproduktor-lampičku a reproduktor-poličku Symfonisk.
Každý jednotlivý reproduktor Sonos se připojuje přes Wi-Fi, případně lépe přes LAN. A samozřejmě musí být v elektrické zásuvce. Na rozdíl od běžných repráčků nehraje Sonos (s výjimkou modelu Move) přes Bluetooth, což vnímám jako výhodu.
Pokud jich máte více, v aplikaci je můžete sdružovat do „místností“, přičemž potom ovládáte ne jeden reproduktor, ale všechny reproduktory v dané místnosti. Tohle rozdělení nemusí být pevné, podle potřeby lze velmi jednoduše reproduktory přidávat, odebírat, spojovat více místností, apod.
Když máte dva stejné modely, můžete je spojit do sterea. Jinak jsou všechny (kromě soundbarů) mono. V případě soundbaru Beam máte sestavu typu 3.1 a přidáním dvou dalších reproduktorů (třeba dvou One) lze získat prostorový zvuk 5.1.
SonosVedle reproduktorů jsou v nabídce propojovací zařízení Amp, Port (dříve Connect) a Boost. Ty slouží k připojení vašich stávajících „reproduktorů a další AV techniky“ do systému Sonos, respektive pro vytvoření samostatné Wi-Fi sítě pouze pro reproduktory. Samostatné sítě lze ale docílit i tak, že první reproduktor zapojíte ne přes Wi-Fi, ale přes LAN, čímž se automaticky vytvoří síť SonosNet. Přes kabely je to samozřejmě lepší, ale ne každý má doma tu možnost.
Sonos One
Sonos One je nástupce modelu Play:1, a když nepočítáte nabídku Ikey, i nejlevnější reproduktor v celé nabídce. Prodává se za 5190 Kč, ve verzi SL pak za 4690 Kč. SL znamená, že jde o model bez vestavěných mikrofonů a tím pádem bez podpory hlasových asistentů Alexa, Google a Siri. U nás byste je zatím nevyužili, navíc někteří uživatelé nechtějí být doma „posloucháni“, takže i verze SL dává smysl. U ostatních modelů lze asistenty trochu složitěji aktivovat přepnutím na jiný jazyk a jinou zemi, poté je ale třeba zadávat povely v angličtině.
Sonos One je designově pěkný a těžký reproduktor. Na spodní straně má ukrytý konektor pro napájení, vzadu port RJ45 a párovací tlačítko. Horní plocha je dotyková, čehož jsem se na začátku trochu bál. Starší Sonos Play:1 měl fyzická tlačítka a navíc i možnost montáže na zeď.
Sonos má ale ovládání vyřešené velmi dobře a fyzická tlačítka mi překvapivě nechyběla. Dotykem po stranách měníte hlasitost, uprostřed je play/pauza a přejetím prstu lze přepínat skladby zpět a vpřed. Je zde i možnost natvrdo vypnout naslouchání asistenta.
Už základní Sonos One hraje výborně a stačí na slušně ozvučení menší místnosti. Nejde o žádný bluetoothový chrchláček, obsahuje dva digitální zesilovače třídy D, jeden výškový a jeden středobasový měnič. I u náročnějších skladeb u něj slyším dostatečné basy, chybí mi jen větší prostorovost.
Sonos Play:5
Tohle je ve srovnání s modelem One nebe a dudy. Alespoň podle mých uší (nejsem žádný netopýr) hraje perfektně vyváženě v celém spektru, reprodukuje i slušné basy, přičemž středy pro mluvené slovo jsou krásně čitelné. Přestože jde vlastně opět o mono.
Play:5 lze postavit na šířku i na výšku, přičemž s vertikální pozicí se počítá při stereo provozu dvou reproduktorů. Samozřejmě i tuto dvojici lze použít pro rozšíření Beamu u televizoru o zadní kanály, ale to už je hodně overkill. Pro tuhle funkci postačí i slabší reproduktory z řady Symfonisk.
Ideální místo pro Play:5 je jako solitér v samostatné místnosti, čemuž odpovídá i jeho cena. Stojí 15 tisíc. Kromě tří výškových a tří středobasových reproduktorů má i 3,5mm jack, lze tedy zapojit i externí zdroj hudby. Play:5 je jediným modelem značky, ke kterému Sonos přidává kabel RJ45 (i ten je provedený kvalitně a designově zapadá).
Sonos Beam
Soundbary Playbase a Playbar jsou už hodně drahé, ale Beam můžete mít za 10 590 Kč. Na rozdíl od modelů One i Play:5 už hraje stereo, celkem byste v něm napočítali čtyři širokopásmové reproduktory a jeden výškový, k tomu pět digitálních zesilovačů. Fyzické rozměry má o něco menší než bych od soundbaru čekal.
K televizoru jej připojíte přes HDMI s podporou ARC (zpětný kanál pro audio), nebyl problém ani se spárováním dálkového ovladače. Na Beamu si tak můžete pouštět hudbu v rámci multiroomu z aplikace, ale také jej používat jako základ domácího kina. Při zvyšování hlasitosti ovšem logicky už neuvidíte posuvník na obrazovce.
Změna kvality proti běžným vestavěným reproduktorům v televizoru je obrovská. Po pár dnech si zvyknete a přijde vám to normální, ale když zkusíte soundbar odpojit, teprve poznáte ten rozdíl. Sonos bohužel zatím nepodporuje Dolby Atmos.
Sonos Sub
Tento model bude zajímavý asi jen pro malou část uživatelů. Docela dobré basy totiž mají téměř všechny reproduktory Sonos a kupovat si jej za 18 390 Kč k levnému Symfonisku taky nedává tolik smysl. Ale pokud byste chtěli u filmu slyšet hluboké basy zhruba pod 25 Hz a nemáte hned za zdí sousedy, tak Sub je tu přesně od toho. Je potřeba jej dobře umístit, jinak bude trochu dunit. Ale to platí pro většinu reproduktorů, že je potřeba počítat s jejich vhodným umístěním.
Instalace
Jednodušší to být nemůže. Ač samozřejmě uživatelé, kteří si chtějí pořídit bluetoothový reproduktor, připojit se na něj z mobilu a pustit muziku, ti tomu jednoduchost říkat nebudou. Ale pro ně Sonos ani určený není. Bluetooth se použije jen pro snadné nalezení zařízení v síti, s mobilem musíte být při instalaci v dostatečně blízkosti.
V první řadě potřebujete mobilní aplikaci Sonos pro iOS nebo Android. Může ji mít nainstalovanou každý člen domácnosti, ale i návštěvy. Stačí, že budou ve vaší síti, což jim umožní u vás něco přehrát.
Reproduktory nastavujete jeden po druhém podle průvodce v mobilní aplikaci. Je vhodné ten první připojit místo Wi-Fi přes LAN, čímž se vytvoří samostatná Wi-Fi síť SonosNet, které můžete přiřadit samostatný Wi-Fi kanál.
Po nalezení reproduktoru jste ještě vyzváni ke stisknutí jeho párovacího tlačítka. Celé je to extrémně jednoduché. Jednotlivé reproduktory přidáváte do místností, v každé jich může být více. Poté ovládáte místnosti jako celek.
Jakmile máte hotovo, v mobilní aplikaci si přidáte internetové služby. Ve vytvořených místnostech můžete sice přehrávat i lokální hudbu ze svého mobilu, ale Sonos je stavěný na propojení s hudebními službami. Pro nás budou nejzajímavější Spotify (včetně beyplatné verze), Google Play Music, Apple Music, Deezer, Last.fm, Plex, nově i Youtube Music (ten ale musí být v placené variantě Premium). Nelze ovšem pustit standardní Youtube a poslat z něj do reproduktorů jen zvuk. Přidat můžete i mediální servery UPnP ve vaší síti. Rodičovská kontrola je založena na filtrování samotnými internetovými službami (pokud to nabízejí), vy jim to pouze v aplikaci povolíte.
Provoz
Hudbu z mobilní aplikace pouštíte v místnostech (jedné či více současně). Pokud přejdete do jiné, můžete v ní spustit právě přehrávanou hudbu z jiné místnosti podržením tlačítka play přímo na reproduktoru.
Hardwarové ovládání je ale možné pro jednotlivé reproduktory v aplikaci i zakázat. Případně i vypnout jejich indikační diodu, aby v místnosti nerušily. Reproduktorům, u kterých využíváte drátové připojení přes Ethernet, můžete vypnout jejich Wi-Fi. U každého reproduktoru je v aplikaci i jednoduchý ekvalizér, což v praxi nebude potřeba. Užitečnější může být nastavení maximální hlasitosti pro některé místnosti. Soundbar Beam má v nastavení více položek, například posun synchronizace audia k obrazu (lip sync). V aplikaci můžete též nastavit budík, což znamená, že v určitý čas začne konkrétní místnost přehrávat určenou hudbu.
Pro veškeré ovládání musíte být s mobilem doma na stejné síti, ale Sonos prý zvažuje funkci (zřejmě přes vlastní VPN), kdy půjde hudba zapnout i vzdáleně. U přehrávání lokální hudby z telefonu se občas rozhostilo ticho, což e způsobené agresivním nastavením smartphonu, kdy se snaží šetřit akumulátor.
Hodnocení
Reproduktory Sonos jsou opravdu velmi dobré a jen těžko se hledá, co jim vytknout. Jejich vyšší cena odpovídá kvalitě reprodukované hudby. Možná je lehce nadsazená, ale to platí, jen pokud máte pouze jeden reproduktor. Jakmile si pořídíte další a aktivujete multiroom, získáte perfektní zvukový systém.
Čím více máte místností, ve kterých chcete mít hudbu, tím více byste si podle filozofie Sonosu měli pořídit reproduktorů. A Sonos je nastavený právě tak, že pokud budete shánět další reproduktor, s velkou pravděpodobností zůstanete u značky. Takový trošku Apple-systém. Pokud byste chtěli jinou konkrétní značku, lze to obejít třeba tak, že si pořídíte jiný reproduktor a k němu Sonos Port, čímž zapojíte do multiroomu i cizí reproduktor.
Trochu mi vadila absence nového standardu Dolby Atmos, nebo možnost rozšířit domácí kino připojením dvou různých reproduktorů (třeba One a Play:5). Jejich odlišná charakteristika by ale zřejmě byla na obtíž.
Sonos systém. Zleva Sub, One, Beam, Play:5 a lampička SymfoniskOpravdu dobré jsou hlavně Beam a Play:5, ale osobně bych si k nim pořídil jako samostatný repráček i One. Sub ocení jen fajnšmekři.
One je perfektní začátek, který sám ozvučí menší místnost, Play:5 je o pořádný kus lepší a ozvučí velmi kvalitně i velkou místnost v bytě. Beam v podstatě sám stačí jako soundbar k televizoru a když k němu připojíte dva Sonosy One (které kvůli večernímu filmu přinesete z jiných místností), nebude vám chybět ani onen Atmos.
Sub je už takovou třešničkou pro opravdu pořádné basy pod 25 Hz. Je docela drahý a většina uživatelů se bez něj obejde, neboť i Beam má basy hodně dobré. Navíc je potřeba jej dobře umístit, dunění je slyšet až u sousedů.
