Sony Vaio CA: křiklavý notebook místo reflexní vesty

Sony Vaio CA: kýč nebo stylovka?

Když se řekne Sony Vaio, asi nikomu na mysli nevytanou průměrné šedé nebo černé notebooky, jaké bychom čekali od většiny dnešních výrobců. Ano, se slovem Vaio se pojí určitá extravagance, ať už co do výbavy, zaměření, nebo zpracování. Právě zpracování bývá tou nejkuriózněji obměňovanou vlastností a nejinak je tomu i dnes. Chcete barevně zářit a odlišit se od davu? Vaio CA bude pro vás.

Sony Vaio CA je charakteristické především svým zbarvením. Ačkoli existuje i bílý model, prodává se také oranžový, zelený nebo třeba červený, všechny tři poslední mají šasi zhotovené z netradičního plastu, připomínajícího plexisklo. Čím je netradiční? Svými světelnými vlastnostmi. Celé šasi je nejen křiklavé (v našem případě oranžově), ale navíc umí v podstatě i vodit světlo.

V základu vzato notebook vlastně pohlcuje světlo a rozptýlí jej kolmo ke směru dopadu, když se tak podíváte na krycí plast z boku, uvidíte, jak na vás vyloženě svítí. Navíc má plast i docela zajímavé vlastnosti co se vodění světla týče. Když ve tmě přitisknete svítící telefon k notebooku, světlo se rozlije po polovině šasi.

Jinak je Sony Vaio CA vcelku regulérním notebookem s Core i3, 500GB diskem a Windows. Máme tu dokonce i lehčí Radeon na nějaké to hraní. Potěší možná webkamera se snímačem Exmor CMOS, expresní nabootování rychlého webu a určitě podsvícená klávesnice.

První dojmy

Tuhle kapitolu už jsem možná trochu nakousl v předchozí. Jak říkám, notebook vás... šokuje. To tvrdí většina lidí poté, co jej poprvé spatřili. Oranžový notebook by nebyl zas tak neobvyklou věcí, ale průhledná zářící oranžová už vypadá opravdu hodně extravagantně, o to víc slícovaná poměrně kuriózně s neprůhlednými prvky. Rozhodně mě překvapila i podsvícená klávesnice. Ve fotogalerii jsem pro vás připravil i pár fotek z trochu tmavšího prostředí, ať si můžete barevné efekty prohlédnout.

Tou stinnou stránkou prvních dojmů bylo trochu horší zpracování. Notebook mi na recenzi přišel s velkým množstvím vlasových škrábanců po předchozím recenzentovi a já jsem také nějaké přidal. Plast je očividně docela měkký a rád se taky prohýbá. Slícování vypadá nejen kuriózně, ale taky dost neprakticky.

 

Zpracování

Jestli hledáte kov, poohlédněte se radši jinde. Notebook je kompletně plastový, což je vlastně dobře, protože kov by k průhlednému plastu sedl jak pěst na oko. Víko má na sobě desku průhledného svítícího plastu, stejně je také pokrytá oblast kolem klávesnice včetně opěrek zápěstí. A průhledný pochopitelně znamená lesklý, takže se připravte na nádherně viditelné šmouhy a otisky prstů po celém notebooku.

Rámeček displeje a spodek notebooku jsou naštěstí hrubě matně černé, vanička klávesnice taky. Na přední a zadní straně notebooku je "rantl" z matného neprůhledného plastu. Ten je praktický tam napůl. Sice je zřejmě odolnější proti odření než lesklý průhledný plast, na druhou stranu s ním ale ne úplně dokonale lícuje a jsou v něm zapuštěná tlačítka touchpadu. A když máte tlačítka touchpadu na vyvýšené liště, nedělá to úplně dobrotu.

Notebook se prohýbá docela dost snadno. Víko, opěrky, střed vepředu i vzadu, vše s tichým zapraskáním ohnete bez větších problémů. Opravdu viditelně se prohýbá mřížka kolem klávesnice. Co ostatně čekat od designového "skvostu" za nízkou cenu. Řada notebooků je na tom ale hůř, v porovnání s nižší třídou základních multimediálních notebooků je na tom Vaio CA lépe, protože jeho konstrukce je přece jen tužší.

Hmotnost notebooku činí 2,45 kg, což je na 14" notebook docela dost. Také se mi nelíbil maximální úhel otevření, který dosahuje jen zhruba 130 ¬∞ od základny. Distanční sloupky jsou pevné, tvrdé a je jich dost, takže se nemusíte bát odření základny víkem. Žádný úchytný mechanismus tu není, víko je přesně polohovatelní a průměrně tuhé. V zaklapnutém stavu si musíte přidržet notebook k otevření.

Klávesnice, touchpad, displej a konektivita

Porty, konektivita a notebook ze stran

Začněme na levé straně notebooku - zleva doprava je tu konektor pro připojení nabíjecího adaptéru, klasický síťový port RJ-45 rozhraní Ethernet 1 Gb/s a výdech chlazení. Dále konektor D-Sub, HDMI, USB 2.0 a USB 3.0. Nakonec je tu otvor pro zámek Kensington.

Vepředu je čtečka karet SD, MMC a MS Pro i Duo a pak kupa kontrolek s přepínačem Wi-Fi. Fyzický přepínač bezdrátových sítí chválím, kontrolky už moc ne. Co na tom, že jsou málo výrazné, hlavně jsou ne místě, kde nejsou na očích. Na pravé straně najdete dva 3,5mm jacky pro zvukový vstup a výstup, dva porty USB 2.0, a nakonec DVD¬±RW mechaniku. Na zadní straně není nic, jen zaoblená záda baterie.

O bezdrátové připojení se starají čipy Atheros. Je tu Wi-Fi 802.11n a Bluetooth 3.0 + HS.

Klávesnice

Klávesnice typu chiclet mě potěšila i zklamala. Což o to, byla pohodlná, mezery mezi klávesami byly velké a knoflíky byly zaoblené a příjemné na dotek, o tom žádná. Pokud do ní nebudete přímo mlátit, je i docela tichá. A hlavně - je podsvícená, což je v téhle cenové kategorii moc pěkný bonus.

Co se mi nelíbilo, je rozvržení kláves. Jako se v poslední době stává módou, Num Lock ve spojení s Fn-blokem funguje opravdu podivně. Při vypnutém Num Locku píšete stále jen písmena, při zapnutém čísla, písmena musíte psát přes Fn. Ani jeden z režimů tak není vhodný na dlouhodobé psaní, kdy občas potřebujete rychle vysmahnout pár čísel přes Fn.

Nechybí tu kontextová klávesa a Levý Shift a Ctrl nejsou zase tak krátké. Další výtku ovšem musím udělit za rozvržení kláves Home, End, PgUp a PgDn, které musíte mačkat přes Fn. Takže třeba oblíbený dvojhmat Shift-End se stává nepohodlným trojhmatem.

Nad klávesnicí na neprůhledném plastu jsou dvě mřížky reproduktorů, nálepky, kontrolky klávesnice a čtyři tlačítka: Assist, Web, Vaio a vypínač. Přes tlačítko Web můžete nastartovat během pár vteřin linuxovou distribuci s webovým prohlížečem, takže i s vypnutým notebookem vás bude dělit jen pár vteřin od kontroly mailů.

Touchpad

Jak jsem se pokusil naznačit fotkou proti světlu (druhá v pětici pod tímto odstavcem), touchpad je tvořen jediným kusem plastu a není nijak oddělen od opěrek zápěstí. Dotyková plocha je pokrytá vroubky, jak je u Sony zvykem, a pozor dotýkat se mlžete efektivně jen na vroubkování, hladký rámeček není touchpadem, ač by se tak mohlo podle obrázku zdát. To může být nepraktické, protože pokud se na touchpad nedíváte, často vám z něj prst sjede a musíte se zorientovat nikoli podle rámečku, ale jen podle vroubků.

Takže je touchpad ve výsledku docela malý a třeba scrollování na něm není moc plynulé a přesné. Ale abych mu moc nekřivdil, špatný nebyl. To tlačítka na tom byla hůř. Jak už jsem řekl, jsou nad touchpadem vystouplá společně s matně plastovým předním rantlem. Jejich stisk je trochu nejistý, ani měkký, ani příliš tuhý, a hlavně při stisku knoflíky hlasitě cvakají, což nemůžu pochválit.

Displej

Bylo by bláhové u multimediálního 14" notebooku čekat jiné rozlišení než 1366 × 768 px. Tím nechci říct, že by víc pixelů nebylo vítáno, ale výrobci si už bohužel zvykli je do tohohle segmentu necpat. Samozřejmě je displej také lesklý, i když musím pochválit fakt, že to není zrcadlový lesk, jaký známe z levnějších notebooků.

Jak jsem říkal, největší úhel sklopení činí jen asi 130 ¬∞, což není moc. Podsvícení lze regulovat od nízkých po středně vysoké hodnoty, díru vám do sítnice LED rozhodně nevypálí. Barvy byly průměrné, odezva také, co do pozorovacích úhlů to bylo trochu horší, než jsem zvyklý, ale také nic extrémního.

Už brzy začnu v recenzích používat kolorimetrickou sondu, takže se můžete těšit na trochu objektivnější zhodnocení do budoucna :-)

Hardware, výdrž a chování

Hardwarová výbava (vnitřnosti)

Se značkou Sony Vaio se nese pěkný design a velké renomé, ale taky horší výbava za vyšší cenu. A tak tu v notebooku za bezmála 17 tisíc korun máme jen základní Core i3 řady Sandy Bridge, model Intel Core i3-2310M na 2,1 GHz, k němu jednu 4GB paměť DDR3 a grafickou kartu AMD Radeon HD 6470M s 512MB pamětí.

Procesor leccos zvládne, i v čtyřjádrovém multitaskingu se jakž-takž dotahuje na konkurenční čtyřjádra, při využití tří a méně jader je pak hezky překonává. To ale nic nemění na tom, že na téhle cenovce bychom čekali Core i5. Novější modely mají Core i3-2330M na 2,2 GHz, což také není výhra.

Ačkoli tu máme jen jediný paměťový modul, což by mohlo brzdit integrovanou grafiku, moc to nevadí, protože notebook integrovanou HD Graphics 3000 nepoužívá, místo ní tu je Radeon HD 6470M. Windows Experience Index pamětem přisoudil podivně vysoké číslo 7,1 bodů.

3DMark 06
(body - více je lépe)

3DMark Vantage
(body - více je lépe)

Pevný disk MK5065GSXN s kapacitou 500 GB a 5400 otáčkami za minutu pochází od Toshiby a stejně jako s Toshibou minule, i teď jsem zklamán. Sekvenční rychlosti jsou prostě špatné, při práci s malými bloky je to lepší, ale stále nic extra, a to i ve srovnání s jinými 5400ot. disky:

Výkon: šlo by to lépe

Windows Experience Index vám velmi zhruba nastíní celkovou situaci, ale jak jsem řekl, není nijak zásadně vypovídající. Máme tu docela svižný procesor, horší grafiku a ještě horší pevný disk.

Výkon je vcelku očekávatelný. Do grafů jsem dal oba 3DMarky, protože očekávám, že na notebooku tohoto typu se bude hrát. Výsledek příliš dobrý není, takže to ale nemůžu doporučit. Cinebench R11.5 je tu pro ilustraci jednovláknového a vícevláknového výkonu procesoru, který je tentokrát nižší, než kolik jsme s Core i3-2310M naměřili dřív. A nakonec test převodu videa, který se může také hodit.

Cinebench R11.5
(body - více je lépe)

x264 Benchmark HD v3.0
(fps - více je lépe)

Hluk, zahřívání, výdrž

Hlukem mě Vaio moc nezaujalo. V zátěži foukalo dost silně na to, jaký slabý hardware byl uvnitř, v klidu mu trvalo hodně dlouho, než zchladlo a zpomalilo ventilátor do tišších, ale jasně slyšitelných otáček. Tedy spíše podprůměr

Zahřívání by také mohlo být nižší. Notebook nebyl horký, ale zahřál se, a to nejen na spodní straně, ale zahřály se i opěrky a klávesnice, což by se u Core i3 a slabého Radeonu stávat nemělo.

Výdrž pro mě byla zklamáním. Sony u tohoto modelu tvrdí, že na baterii vydrží až 6,5 h, k této hodnotě jsem se ale ani nepřiblížil. Se zapnutou Wi-Fi a polovičním jasem displeje notebook vydržel jen kousek přes čtyři hodiny.

Zvuk, webkamera a napájení

Zvukem nešlo o nic výjimečného, notebook měl dva reproduktory nad klávesnicí, uměly se rozeřvat docela slušně, celkově bych je hodnotil jen lehce pod úrovní značkových SRS Premium Sound. Což ostatně není žádná pochvala a nečekejte zázraky, natož basy.

Webkamera je ale pravou pýchou notebooku. Sony se chlubí, že na webkameru osadil snímač Exmor CMOS s teoretickým rozlišením až 5 Mpx (jen pro fotky). Fotit můžete v široké škále rozlišení od 160 × 120 až do 2560 × 2048 px. Obraz není trhaný, ale dost plynule obnovovaný, senzor Exmor má poměrně vysokou citlivost a stačí mu málo světla. Šum tu pochopitelně je, ale spíše takový filmový, nikoli tříštění černé do spektra barev. Barvy mi přišly také o něco věrnější než na obvyklých webkamerách.

K notebooku se dodává menší adaptér, ovšem s výkonem celých 90 W. Velikostí připomíná jen mírně větší 65W adaptér. Trochu nebezpečně je tu jen dvoulinkové připojení k síti bez uzemnění.

Software

Notebook má předinstalovány Windows 7 Home Premium v 64bitové edici se Service Packem 1. Dále je tu software od Sony, třeba známá Vaio Gate. Dále tu máme ArcSoft Wabcam Companion 4 pro práci s webkamerou a zkušební verzi mírně otravného antiviru McAfee Internet Security.

Jak jsem už zmínil, když je notebook vypnutý a stisknete tlačítko WEB, naběhne vám prohlížeč Splashtop. Prohlížeč se objeví asi 4 s po stisknutí tlačítka, než se ale vše stabilizuje, trvá to celkem 15 s, což je stále přijatelné.

Závěr, zhodnocení

Chcete šokovat? Berte...

Asi jste pochopili, že pro seriózní koupi notebooku na práci bez ohledu na podobu byste asi vybrali i mnohem lépe za nižší cenu. Sony Vaio je tu ale od toho, abyste notebookem mohli šokovat okolní obecenstvo. Pokud mohu soudit, tento notebook, nebo ideálně jeho jedovatě zelený kolega, bude rozhodně dobrou volbou. Osobně se mi notebook nelíbil, ale to je můj subjektivní dojem, setkal jsem se i s pozitivními názory, takže volba je na vás.

Dejte si pozor na pomalejší hardware. Procesor je v pořádku, k němu je tu dost pamětí, ale je tu jen slabý Radeon, který tak-tak o pár desítek procent předhoní znatelně úspornější HD Graphics 3000. Protože grafika není přepínatelná, počítejte s nízkou výdrží na baterku. A k tomu všemu tu je i dost pomalý disk. Naštěstí je pomalá jen sekvenční práce s daty, obvyklejší operace s menšími bloky jsou v pořádku.

Zpracování je určitě netradiční, ale ne zrovna nejkvalitnější. Skoro 2,5kg hmotný notebook je z vrzavých plastů, které jsou náchylné na otisky prstů a bohužel i na škrábance. I když si také musíme uvědomit, že jsme pořád pod 17 tis. Kč, takže je na tom většina konkurence podobně.

Plusy a mínusy:

  + opravdu šílený, přesto stylový design
  + relativně vyvážený hardware
  + velmi dobrá webkamera
  + podsvícená klávesnice
  + jen 14" velikost
  + web nastartujete za 15 s

  - vyšší hmotnost
  - prohýbavé, měkké, patlavé a vrzající plasty
  - nešikovný touchpad i jeho tlačítka
  - ne zrovna šikovné rozvržení sekundárních funkcí kláves
  - pomalý disk
  - vzhledem k hardwaru vysoká cena
  - nepřepínatelná grafika
  - nízká výdrž

Výsledky testů, screenshoty

Výsledky benchmarků

• Testovali jsme podle této metodiky.

.