Sony Vaio Duo 11: originální dotyková hračka z Japonska (recenze)

Je to už trochu delší dobu, co jsme měli na recenzi Sony Vaio Duo. Před pár týdny jsme publikovali první pohled na tento velmi zajímavý vysouvací dotykový ultrabook, nyní jsem se konečně dostal i ke slibované recenzi, kde se dozvíte podstatně více informací. Snad budete i přes malé zpoždění spokojení.

Sony Vaio Duo 11

Sony Vaio Duo 11 je zařízením, které patří do skupiny spousty konvertibilních tabletů a ultrabooků, které se vyrojily před pár měsíci u příležitosti vydání Windows 8. Jde o notebook s procesorem Core i5 a máme zde tak plnohodnotná Windows 8, nikoli Windows RT, verzi ořezanou téměř pouze na Modern UI (Metro). Sony zde používá celkem neotřelé řešení převádění tabletu na notebook a naopak – Vaio Duo používá vysouvací mechanismus, kdy zadní stranu zvednete a přední posunete dopředu, odkryjete tím klávesnici. Celkově jsem mechanismus a práci s ním komentoval celkem podrobně už v prvním pohledu, proto zde své dojmy zkopíruji:

Tablet-notebook – jak se s „nimi“ pracuje?

Vybalil jsem klasický, celkem tlustý tablet s Windows 8. Vaio Duo používá zajímavý systém otevírání, resp. vysouvání klávesnice.

• Normálně máte konvertibilní tablet řešený tak, že můžete displejem na kloubu otáčet klidně 
  o 360 ° a to i horizontálně, a zavřít tak notebook displejem nahoru.
• Lenovo Yoga jde otevřít na klasických kloubech na 360 ° vertikálně, takže notebook otevřete tak, že se displej dostane na vnější stranu pod základnu.
• Asus Taichi, dnes uvedená novinka, má dva displeje – jeden na svrchní straně víka, druhý standardně na spodní.
• HP Envy X2, Asus Vivo Tab a další fungují s přicvaknutím klávesnice k tělu tabletu.

Sony Vaio Duo je tablet, u kterého můžete dotykový displej odsunout tak, že se spodní stranou opírá zhruba v polovině základny, a polovina, jež je před displejem, je vyplněna klávesnicí. Pozor – téměř každý, kdo notebook dostane do ruky, se jej snaží otevřít tahem či tlakem na stranu blíže k vám, ale mechanismus otevřete zvednutím vzdálenější strany. Což je taky jedním z důvodů, proč náš kousek už má panty značně vyklepané.

Konstrukce se mi líbí. Vaio Duo se stejně jako modely Vaio řady Z vyrábí exkluzivně v Japonsku, z čehož vyplývá jistá neotřelost nápadů i kvalita konstrukce. Podstatné je, že před otevřením máte tablet a po otevření vlastně notebook. Víko je v otevřeném stavu zapřené o zadní podpěry, takže se neklepe při dotykovém ovládání ani takto, a klávesnice je, jak můžete vidět, značně zúžená. Ten čudlík, co máte na místě trackpointu, není trackpoint, ale dotykový senzor, po kterém taháte prst a tím pohybujete kurzorem.

Design

Design je tu už jen z principu konstrukce celkem kuriózní – přeci jen takový notebook se jen tak nevidí. Pokud mám hodnotit lesk/mat, barvy a jiné vnější prvky, je Vaio Duo černým tabletem, lesklým na svrchní straně (aneb na displeji snadno zůstanou otisky), matným všude jinde. Po otevření je výrazná zadní podpůrná plocha se stříbrným logem VAIO. Taky je samozřejmostí, že v otevřeném stavu nepůsobí přístroj úplně jako klasický notebook. Celkově vás ale spíše odkážu do galerie na fotky, aneb jak praví známé klišé – obrázek řekne víc než tisíc slov.

Zpracování

Kvalita zpracování je zde velmi důležitá, přece jen jde o celkem dost složitou konstrukci, na které se může pokazit dost věcí a asi byste nebyli rádi, kdyby najednou vaše Vaio přestalo držet pevně v jednom či druhém stavu. Výroba v Japonsku tak nějak naznačuje poněkud vyšší standard kvality, ale to pochopitelně není vše.

Celkově je základna i displejová část celkem pevná, dobře slícovaná, nemám s ní problém. Co se konvertibilního mechanismu týče – tam jsem měl poněkud jiné dojmy. Měl jsem možnost si osahat dva kusy SVD – jeden zapůjčený od Sony, druhý mi na chvíli půjčil kamarád. Náš zapůjčený kousek už toho měl bohužel očividně dost za sebou, co jsem zjistil, oběhl už velké množství tiskovek, předváděcích akcí a rukou recenzentů. V otevřeném stavu byl tak trochu rozklepaný, a když jste jej otevřeli, poslední centimetr posunu jste mu museli pomáhat. Všechno drželo, kovový mechanismus neměl žádnou vůli, ale už nepracoval tak přesně, jak by mohl. Po vyzkoušení zhruba měsíc používaného soukromého kusu ale vyplynulo, že jde spíše o kusovou záležitost. Celkově bych se tedy nebál ani zpracování mechanismu, pokud tedy notebook nebudete dávat do rukou desítkám známých, kteří se jej budou marně surově pokoušet otevřít jako klasický notebook :-)

Specifikace

Klávesnice, touchpad, displej a konektivita

Porty, konektivita, a notebook ze stran

Na levé straně najdete bezšroubový konektor D-Sub (VGA), dále slot na paměťové karty SD, MMC a s analogické a jeden 3,5mm konektor pro připojení sluchátek nebo reproduktorů. Na přední straně najdete vlevo dvě tlačítka ovládání hlasitosti, dále tlačítko zamykací a Assist. Bohužel jsou všechna čtyři na dost nepřístupném a nedobře viditelném místě (na zkosené straně notebooku směrem dolů), nahmatat jdou navíc jen díky plastické tečce na jednom z nich.Nalevo na čele najdete čtyři různobarevné kontrolky stavu, dobíjení, aktivity SSD a Wi-Fi.

Na pravé straně máte potom dva porty USB 3.0 (bohužel jen dva), jeden z nich permanentně pod napětím, HDMI a malý zeleně podsvícený vypínač. Na zadní straně tu je vyklápěcí konektor RJ-45 od Ethernetu 1 Gb/s a konektor napájení.

Bezdrátový adaptér je tu Intel Centrino Advanced-N 6235, který podporuje Wi-Fi 802.11n i Bluetooth 4.0. Drátová síťovka je od Realteku, podporuje standard Ethernet v rychlosti až 1 Gb/s.

Klávesnice

Klávesnice je dobrá, mám ale pár podstatných výhrad.

K pozitivům – klávesy jsou příjemně hladké, psaní je krásně tiché a přesné, základna nepruží. Klávesy pro pohyb v dokumentech jsou sice sekundární funkcí šipek, ale Fn tu máme hned dvakrát, jednou na místě šipek. Klávesnice je bíle podsvícená, podsvícení je regulováno automaticky podle okolního světla.

K negativům patří velmi špatně citelné zarážky, ne úplně bezchybně fungující podsvícení (někdy už je celkem tma a podsvícení se nezapne), při vypnutém podsvícení navíc velmi obtížně vidíte modré popisky kláves, které zvláště v zadní řadě na třpytivě šedých klávesách v odlesku hodně zanikají. Největší problém jsem měl ovšem s tím, že klávesnice měla při rychlém psaní sklon vynechávat. Některá písmena byla prostě necitlivá, a když jste je stiskli jen lehce a letmo, nezapsalo se nic. Opět ale půjde zřejmě o individuální chybu, protože u jiného kusu jsem se s tím nesetkal.

Netradiční trackpoint, dotykový displej a stylus

Máte tu hned tři možnosti polohovacího vstupu. Buď využijete dotykového displeje prsty, s citlivostí jsem neměl problém a podporováno je plných 10 dotyků, nebo vytáhnete přibalený stylus. Ten je tlakový a má na sobě i tlačítka například pro pravé kliknutí, pracovalo se mi s ním velmi dobře. Stylus pasuje do otvoru v přídavné baterce, v základním stavu jej bohužel do notebooku nestrčíte, s přídavným akumulátorem není problém. Moc se mi líbila aplikace Freshpaint ve Windows 8 v Modern UI, kde jste si díky tlakovému stylusu mohli se štětcem a barvou pohrát opravdu mistrně.

Jak si určitě všímáte, ani po otevření tu není žádný touchpad, ale jen pásek tří tenoučkých tlačítek a jakýsi trackpoint – ten ovšem není trackpointem tak, jak ho známe třeba z ThinkPadů, ale jde o dotykovou pevnou plošku, se kterou můžete pracovat jako s kolečkem. Kupodivu se s ním ukazuje docela dobře a nechce to ani moc zvykání si, jde navíc o velmi přesný nástroj. Pro rychlé posuny přes celou obrazovku je zase lepší dotykový displej. Tlačítka byla trochu horší, uvítal bych, kdyby byla měkčí. Máte tu i středové tlačítko pro rolování.

Displej

Displej je zde opravdu výborný – je sice lesklý a snadno se upatlá, nicméně zase tak zrcadlový není. Na jeho povrchu najdete Corning Gorilla Glass 2 s digitizérem pro až deset současných dotyků.

Panel samotný používá matrici IPS TFT, má velikost 11,6" a rozlišení skvělých 1920 × 1080 px. DPI je v základu nastavené na hodnotu 125 %. Když se řekne IPS, asi už tušíte – dobré barvy, dobrý kontrast a excelentní pozorovací úhly vertikálně i horizontálně.

Svítivost: 9-369 cd/m²
Kontrast: 1:603

Maximální podsvícení je opravdu hodně silné, takže nebudete mít problém ani při práci venku za jasného světla. Dobrý kontrast zaručuje, že černá zůstane i vedle zářící bílé krásnou černou.

Hardware, výkon, HD Tune, CrystalDiskMark

Hardware - vnitřnosti

Procesorem je tu Intel Core i5-3317U, dvoujádro na 1,7-2,6 GHz. Samozřejmostí je podpora HyperThreadingu, jde tedy o virtuální čtyřjádro. Výkonem ale čip v SVD citelně neodpovídá tomuto modelu – vysvětlím níže. V procesoru je integrovaná grafika Intel HD Graphics 4000. Celý čip disponuje 4 GB RAM typu DDR3 na 1600 MHz efektivně v jediném modulu (tedy jednokanálovém) osazení.

Coby úložiště tu je 128GB SSD, model Adata XM14.

Výkon – problém s turbem

Můj celkový dojem z výkonu je díky rychlému SSD dobrý. Odezva systému nikde nepokulhává, všechno sviští jak na drátkách.

Problém s turbem

Zato surový výkon procesoru a grafiky je tu celkem dost špatný. Proč? Nedám vám jistou odpověď, ani vám nemohu říct, jestli to není vada pouze mého kusu, ale jde pravděpodobně o konstrukci, chlazení a hlavně jeho zásady. Jak si všimnete ve všech grafech, výkon je o kus nižší, než by se dalo čekat. V grafech je Sony Vaio Duo jasně vyznačeno, správný teoretický výkon jeho hardwaru ale reprezentují pruhy s popiskem Core i5-3317U, HD Graphics 4000, 1× DDR3 (výsledky jiných notebooků). Po chvíli bloumání jsem přišel na to, že ačkoli Turbo Boost je zapnutý a v klidu na něj frekvence občas špičkově vyletí, jakmile dáte procesoru pořádnou zátěž, takt se zastaví na základní hodnotě, tedy 1,7 GHz, a víc nejde ani o píď. Frekvenci 1,7 GHz bez Turba ostatně výsledky přibližně odpovídají.

Druhou stranou mince jsou ale takřka neuvěřitelné provozní vlastnosti notebooku – i ve velmi tenoučkém šasi je hardware i pod zátěží studený, přístroj vydrží extrémně dlouho na baterku a žádné helikoptéry ani horkého vzduchu se nedočkáte. Turbo Boost bere v úvahu rezervu TDP celého systému, a jako rozumné vysvětlení tedy zní, že procesor je zkrátka naučen zdvihat takt jen skokově, když je v klidu a moc toho nežere, ale v energeticky náročné zátěži šetřit.

Grafy: Cinebench R11.5, x264 BenchMark FHD, PCMark Vantage

Poznámka: Procesory a grafické karty nebyly měřeny na přesně srovnatelných konfiguracích.

Cinebench R11.5 prověří výkon procesoru pro rendering náročných grafických scén. Měří se výkon jednoho jádra (vlákna) a celého procesoru.

Cinebench R11.5
[body, vyšší je lepší]

x264 BenchMark FHD testuje výkon procesoru při převádení 1080p videoklipu při použití kodeku H.264.

x264 BenchMark FHD
[fps, vyšší je lepší]

PCMark Vantage
[body, vyšší je lepší]

Grafy: 3DMark Vantage, 3DMark 11

Poznámka: Procesory a grafické karty nebyly měřeny na přesně srovnatelných konfiguracích.

3DMark Vantage je podobným nástrojem od Futuremarku, jen o dva roky novějším, používá DirectX 10 a už se tu pracuje s fyzikálními výpočty. Testujeme v základním nastavení, tzn. v rozlišení 1280 × 1024 px v profilu Performance, výsledky jsou tak ve tvaru Pxxxx.Níže najdete i graf GPU Score.

3DMark Vantage
[body, vyšší je lepší]

3DMark Vantage - GPU Score
[body, vyšší je lepší]

 

3DMark 11 je nejnovějším benchmarkem od Futuremarku, pracuje s DirectX 11 a pokročilou fyzikou i trochou teselace. Testujeme v základním nastavení v profilu Performance, výsledky jsou tedy ve tvaru Pxxxx.

3DMark 11
[body, vyšší je lepší]

3DMark 11 - Graphics Score
[body, vyšší je lepší]

 

Výdrž, provozní vlastnosti, software

Výdrž, hluk a zahřívání

Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, provozní vlastnosti a zejména výdrž jsou naprosto fantastické. Základní baterka notebooku má kapacitu 42 Wh, baterie přídavná pak dalších 36 Wh. Výdrž jsem měřil s oběma. Vzhledem k ne moc funkčnímu Turbu byl procesor extrémně úsporný, v souvislosti s tím ani moc energie nespotřebovává chlazení, je tu jen jeden modul RAM, je tu SSD... úsporná kombinace jak vyšitá, s 78 Wh kapacity tím lépe:

• Web (ExtraNotebook.cz v Chrome, obnovování každých 15-20 s, Wi-Fi, poloviční jas):11:25 h
• Film (smyčka 720p Pulp Fiction v Media Player Classic, hlasitost 20 %, Wi-Fi, poloviční jas): 6:25 h

Hluk mě potěšil také. V klidu je Vaio Duo prakticky neslyšné, v zátěži se ventilátor trochu rozjede, ale i tehdy je přístroj celkem tichý.

Teploty se v klidu pohybovaly pod 50 °C, v zátěži potom nepřelezly 70 °C – opět výborný výsledek. Notebook se navíc příliš nezahříval, pokud jste měli nasazenou přídavnou baterii, tak jste nepocítili prakticky žádné zahřívání na povrchu, při odpojené se jen trochu oteplila spodní strana základny.

Teploty v klidu

Teploty v zátěži

Zvuk

Přítomné stereo-reproduktory najdete na čele notebooku zkosené dolů. Jejich zvuk je veskrze průměrný – hrají celkem čistě, dokonce i na maximální hlasitosti, ta je volena celkem rozumně – notebook umí být hlasitý, ale zase neřve tolik, abyste se dostali do deformující hlasitosti. Basy samozřejmě nečekejte.

Software

Máte tu nainstalovaná Windows 8 v základní verzi, pochopitelně v 64bitové edici. Vzhledem k přítomnosti A-GPS se hodí např. Bing Mapy, naopak aplikace Kamera z Modern UI si se zadním fotoaparátem naprosto nerozumí, bude tedy potřeba buď počkat na opravu, nebo použít aplikace třetích stran. Samozřejmostí je sada Vaio Care, stačí zmáčknout tlačítko Assist a budete velmi jednoduše navedeni na jcokoli, co byste rádi počítači udělali, pokud se to týče údržby. Tlačítko Assist vás také z vypnutého stavu dstane do BIOSu.

Freshpaint

Coby zajímavost se hodí zmínit Freshpaint, který v kombinaci s tlakovým kapacitním stylusem dovede hotové divy.

Výsledky testů a screenshoty

Výsledky benchmarků

 

Závěr, plusy a mínusy

Závěr

Sony Vaio Duo je velmi zajímavý a dobrý dotykový tablet-ultrabook. Chcete výkonný tablet s plnohodnotnými Windows 8, ale chcete k němu i klávesnici? Zajímá vás možnost připojit druhou baterku pro extrémní výdrž? Nebojíte se poněkud originálního řešení? Pak je tahle hračka z Japonska právě pro vás. Nezapomínejte na kapacitní stylus, výborný displej, příjemnou hmotnost bez druhé baterie, výtečné provozní vlastnosti a další plusy.

Sony Vaio Duo 11

Má to ale i pár háčků. Nevím, co všechno mohu a co nemohu přičíst tomu, že jsem testoval už starší kousek, ale musím zmínit – procesor v zátěži neumí zapnout Turbo Boost, zpracování je (i když nijak drasticky) už trochu rozviklané a klávesnice občas přehlédne to či ono písmenko. Většina z toho se dá svést na opotřebovaný kus, ale mou povinností je upozornit na tyto nedostatky – po roce náročnějšího používání se mohou u vašeho kousku projevit taky.

* = pravděpodobně vada kusu

Galerie fotografií