Souboj bratrů: D-Link DNS-320 vs. DNS-325 (test NAS)

 

Představení, parametry, obsah balení

 

Společnost D-Link živící se snad vším, do čeho se dá nacpat síťová karta, má v současné nabídce dvě dvoudisková úložiště. Jelikož rozdíl ceny mezi modely je téměř dvojnásobný, bude zajímavé zjistit, zda podobný odstup bude i ve výkonu.

Cenovka není to jediné, v čem se NASy liší – kromě osazené elektroniky je zde taktéž diametrálně jiný vzhled. Podívejme se na srovnání základních parametrů:

 

Při pohledu na rozměry jste si možná všimli, že v DNS-320 jsou pevné disky umístěny vertikálně, oproti tomu se třistapětadvacítka drží poněkud tradičnějšího uložení.

Důležitá je softwarová výbava, kterou NAS disponuje. DNS-325 slibuje trochu více potěšení pro ty z vás, kteří v úložišti hledají multimediální centrum. Zařízení je rozšiřitelné o tzv. Addony, které dodávají zařízení novou funkcionalitu.

D-Link DNS-320 – spartánský zápasník

 

D-Link DNS-320 se jednoznačně snaží zaujmout především příznivou cenou. Parametry jsou minimalistické, dokonce i můj telefon má více operační paměti (i rychlejší procesor, škoda, že se do něj nevejdou dva disky a gigabitová síťová karta).

 

Cena se podepsala na použitém materiálu, celé zařízení je z plastu – toho hezkého lesklého, jak na něm zůstává každý otisk prstu a prach. Jak bylo již naznačeno, zařízení je řešeno na výšku a disky se instalují do vertikální polohy, což není úplně obvyklé.

Instalace disků je velmi jednoduchá, vrchní kryt je zajištěn plastovým zobáčkem s pružinkou, pro jeho odjištění je potřeba použít tlačítko na zadní straně. Trochu se obávám o trvanlivost tohoto řešení. Disky se vloží do připravených slotů, není třeba žádných šroubků. Drží skvěle, sloty jsou opravdu těsné. Žádných vibrace pohlcujících úprav jsem si nevšiml (na druhou stranu, nevšiml jsem si ani vibrací).

Systém chlazení je primitivní, skládá se z jednoho titěrného větráčku o průměru 3 cm. V základu je nastaveno automatické řízení otáček stylem vypnuto/málo/hodně. V poloze vypnuto však vydrží poměrně krátce, druhý stupeň pak tvoří nepříjemný aerodynamický hluk. V automatice se plných otáček dočkáte minimálně.

Pevné disky si v klidu držely teplotu 42 °C, což je na můj vkus celkem hodně, v zátěži pak nebyl problém přeskočit hranici 50 °C. Naštěstí pro disky se dá ventilátor nastavit „naplno“, což zajistí teploty do 45 °C. Naneštěstí pro všechny, kdo NAS nemohou uklidit někam mimo doslech, se zvukový projev ještě zhorší, na vzdálenost půl metru bych se nebál jej nazvat otravným až nesnesitelným. Ale co bych pro disky neudělal…

Trochu zbytečně působí ochrana proti přehřátí, která dovoluje nastavit teplotu, při které dojde k vypnutí. Rozsah nastavení je 65–80 °C, při kterých už pevné disky můžete rovnou odepsat.

Zařízení dorazilo s firmwarem ve verzi 1.00. Webové rozhraní drží svůj firemní standard, připomíná nastavení routerů od D-Linku, nicméně pro síťové úložiště se mi zdá poněkud nevhodné. Pravděpodobně nejsem jediný, po necelých dvou měsících dochází k uvolnění přepracované verze 2.00.

Oranžová (čti zrzavá) a šedá okna s ostrými hranami byla nahrazena kulatějšími a o mnoho moderněji vypadajícími černobílými. Už už jsem se zde chystal sepsout grafiky a programátory rozhraní za odvedení polovičaté práce (vložení iframe původního okna do některých částí menu, než mi došlo, že na vině je zřejmě vyrovnávací paměť prohlížeče. Po změně IP adresy již bylo vše v pořádku.

Kompletní menu je v anglickém jazyce. V nastavení sice můžete doinstalovat jazykový balíček, nikde jsem však českou verzi nenalezl. Zde má D-Link ještě co dohánět.

Pokud však ovládáte základní technické pojmy, mateřština vám rozhodně chybět nebude. Nastavení je poměrně jednoduché, účelné a odpovídá nízké ceně. Kromě klasického sdílení souborů skrz SMB, NFS či AFP protokoly a FTP server toho zařízení příliš mnoho nenabízí.

Jmenujme alespoň možnost nastavení zálohování dat ve vašem počítači a vzdálenou zálohu na jiné úložiště (remote backup). Vzdálené zálohování se provádí pomocí linuxového Rsync, jako cíl si můžete vybrat jiný D-Link nebo linuxový stroj (a teoreticky tak i jiný NAS od konkurence s podporou Rsync).

D-Link DNS-325 – pokračovatel rodu

 

Kde DNS-320 končí, tam DNS-325 začíná. Webové rozhraní vypadá naprosto stejně jako po aktualizaci firmware u předchozího modelu. Dá se říct, že se podobají jako vejce vejci. Při bližším zkoumání menu však několik rozdílů najdete.

To ale trochu předbíhám, zvenčí se jedná o absolutně odlišné zařízení, již z tabulky parametrů je jasné, že disky leží na boku. Důležitou změnou je také kovové šasi, na první dotek tak získáte dojem jasně lepšího zpracování. Vzhled byl jistojistě převzat ze staršího DNS-323.

Nicméně přední panel je stále plastový. Kromě zapínání zařízení slouží také k odkrytí úložného prostoru pro pevné disky. Systém zajištění předního plastu je žalostně špatný – jedná se o čtyři plastové háčky bez jakékoliv zábrany proti otevření.

Díky tomu se vám při manipulaci může často stát, že nechtěně přední panel sundáte. Samozřejmě, ničemu to nevadí, ale proč o polovinu levnější zařízení umí tak základní věc vyřešit mnohem elegantněji?

K osazení disků opět nepotřebujete nic, než trochu té selské síly, disky i přes absenci šroubků drží pevně a nevšiml jsem si ani žádných vibrací. Zde tedy D-Link rozhodně neselhal.

U předchozího modelu jsem hodně nadával na systém chlazení, který se k diskům nechová vůbec šetrně. DNS-325 sice používá identický ventilátor i systém řízení otáček, teploty jsou však o poznání lepší. Po několikahodinové zátěži disky ve S.M.A.R.T. testu ukazovaly 48 °C.

Na svědomí to bude mít zřejmě kovové tělo, které přeci jen lépe odvádí teplo. Zlepšil se i zvukový projev. Ventilátor většinu času běží na střední otáčky, hluk je výhradně aerodynamický a (alespoň mně) méně nepříjemný. Do ložnice bych jej přesto nikdy nedal, v denním ambientu se ale ztratí.

Jak jsem již předeslal, webové rozhraní je identické s předchozím modelem (po aktualizaci firmware). Rozdílem budiž jediná položka v menu umožňující instalaci Addonů – doplňků obstarávajících rozšiřující funkce.

Systém doplňků je teprve v plenkách, dává však naději na významnou přidanou hodnotu. Po chvilce hledání jsem na internetu narazil na několik instalačních balíčků. Mezi zajímavé bych zařadil aMule (bit torrent klient), fotogalerii, blog a aplikaci umožňující stream hudby.

Instalace balíčků je jednoduchá, zabere pár vteřin a po instalaci stačí příslušnou aplikaci spustit. Stahovací klient vypadá naprosto otřesně, graficky vůbec nezapadá do celku a při prvním pohledu bych jej zařadil do roku 1994.
Fotogalerie je na tom o něco lépe, neurazí, nenadchne. Její nastavení mi přišlo zbytečně složité a běžný uživatel by asi svůj zrak brzy odvrátil jinam. Pokud se nastavením prokoušete, můžete kamarádům jednoduše naservírovat fotografie z poslední párty.

Jako blogovací systém posloužil dnes již klasický Wordpress. Rozhodně se nejedná o špatnou volbu, zejména pro ty z vás, kteří se nechtějí patlat s nastavením. Navíc na internetu je kolem Wordpressu silná komunita, která v případě problémů ráda poradí.

Audio Streamer je jediný doplněk, který absolutně zapadá do rozhraní. Jeho nastavení je minimalistické, nastavit můžete pouze port pro komunikaci, který Share se bude používat pro sběr hudby a pojmenovat playlist.
Na pořádné a odladěné aplikace si tak budete muset ještě počkat (doufám). Přidaná hodnota tvořená doplňkovými aplikacemi se tak stává přinejlepším diskutabilní.

Testy výkonu – CIFS, FTP

 

Testy výkonu

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

 

Výsledky ve screenshotech:

DNS-320, RAID 0

DNS-320, RAID 1

DNS-325, RAID 1

DNS-325, RAID 0

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

 

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark 3.0 x64

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

Výsledky ve screenshotech:

DNS-320, RAID 0

 

DNS-320, RAID 1

DNS-325, RAID 1

DNS-325, RAID 0

NAS Performance Toolkit

 

NASPT

Ačkoliv se jedná o syntetický test, dovolil jsem si jej vypíchnout a věnovat mu speciální pozornost. NAS Performance Toolkit, jak zní celý název aplikace od Intelu, totiž generuje různé formy obsahu, testuje se tak například přehrávání multimediálního obsahu nebo kopírování uživatelských profilů a fotografií.

Již v předchozím testu síťového úložiště (Synology RackStation RS411) jsem projevil své pochybnosti nad výsledky tohoto testu, v diskuzi pod článkem jsem připustil, že jej ze sady testů vypustím a nahradím něčím více vypovídajícím a srovnatelném. Nicméně v té době jsem již měl většinu testů naměřenou, proto je tu NASPT stále.

Do příštího testu vám (i sám sobě) slibuji, že budu zjišťovat vliv velikosti RAM a použití operačního systému na výsledky testů. Pokud stále nebudu schopen naměřit reálné výsledky, nezbyde mi nic jiného, než test opravdu nahradit. Čím? Zatím nevím, možností je více. Zapojit se do rozhodování můžete i vy, s konkrétním návrhem se ozvěte do diskuze.

Výsledky ve screenshotech:

DNS-320, RAID 0

DNS-320, RAID1

DNS-325, RAID 1

DNS-325, RAID 0

 

Verdikt

 

Verdikt

Firma D-Link vytvořila dvě síťová úložiště, které na první pohled míří do stejného segmentu trhu. Hlubší zkoumání však ukazuje pravdu — mezi modely je rozdíl minimálně jedné třídy. DNS-320 nemohu doporučit jinam než pro domácí využití jako skladiště hudby; pro síťový přenos filmů ve vyšší kvalitě se nehodí, mohlo by dojít k zasekávání. A co teprve kdyby jej chtělo využít více uživatelů naráz? Raději mlčím.

DNS-325 je na tom o poznání lépe, v testech nezřídkakdy překonává slabšího bratra o více než dvojnásobek. To je však jediná jeho výhoda. Doplňky, alespoň ve stavu v jakém jsou nyní, se nedají za bonus označit. Věřme, že komunita (nebo vývojáři D-Linku) přijde s výraznější aktualizací.

 

Spotřeba (příkon) obou zařízení je prakticky stejná. V průběhu testů se pohybovala mezi 8–15 W, výrobce tedy v oficiálních specifikacích nelže (alespoň někdo).

Velkým problémem je zvukový projev. Jak jsem již naznačil v předchozích kapitolách, hladina hluku byla na úrovni snesitelnosti, dokonce i při nižších otáčkách bych se nebál mluvit o otravném rušení odrazujícím od práce.

Pokud bych měl označit jeden z testovaných modelů jako vítězný, byl by to DNS-325. Přeci jen je na tom s hlučností o něco lépe a upřímně — překvapil mě svým výkonem, dvojnásobný rozdíl jsem ani náhodou nečekal.

D-Link DNS-320 a DNS-325

+ nízká cena odpovídá výkonu
+ spotřeba
 - hluk
- chybí česká lokalizace