Půjčování tištěných knih řeší přímo autorský zákon, přičemž je
půjčování řešeno formou náhradních autorských odměn. (Jedná se o tzv. zákonnou
licenci.) Knihovna tak odvádí určité poplatky za každou absenčně zapůjčenou
knihu. Sama se přitom nemusí snažit právě o to, co některé knihovny v současnosti
dělají kvůli zastaralé legislativě, a sice dojednávají licenční smlouvy, které jim
umožní půjčovat elektronické knihy uživatelkám a uživatelům.
Půjčování e-knih je pro vydavatele zatím tabu (Ilustrační foto)
Je to pro ně starost, může to pro ně být finančně nákladné.
Především se může stát, že se nedohodnou vůbec. Soudní dvůr Evropské unie v této souvislosti vyřkl zajímavý
rozsudek. Jak to začalo? VOB, sdružení veřejných knihoven v Nizozemsku,
tvrdilo, že „by se právní úprava týkající
se tradičních knih měla vztahovat i na půjčování knih v digitální podobě“. Dostalo
se do konfliktu s místním kolektorem odměn pro autory. VOB specificky požadovalo, aby knihovny mohly e-knihy půjčovat
tímto způsobem:
- Rozmnoženina e-knihy je uložena na serveru
veřejné knihovny. - Uživatel či uživatelka může stažením tohoto
souboru na své zařízení vytvořit další rozmnoženinu. - Během doby výpůjčky lze stáhnout pouze jednu
rozmnoženinu. - Po uplynutí platnosti výpůjčky uživatelka či
uživatel ztrácí možnost s knihou pracovat.
Vlastníkům práv jde samozřejmě o zisky a strach z možnosti
digitální obsah snadno šířit nelegálními cestami dál. Jenže se někteří
odborníci a odbornice domnívají,
že lze půjčované e-knihy naopak zabezpečit lépe než knihy papírové, které si
lidé prostě naskenují.
Když vynechám právničinu, mohu přistoupit k radostnému sdělení,
že Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že uvedený
způsob půjčování e-knih může být brán za principiálně stejný jako půjčování
tištěných knih. Není ovšem možné půjčovat e-knihy, které pochází z nelegálních
zdrojů. Podle soudu je samozřejmě možné, aby lenské státy EU upřesnily podmínky
pro půjčování. Jeho rozhodnutí je každopádně zlomové a může otevřít cestu
elektronickým knihám do veřejných knihoven.
Zdroj: Soudní
dvůr Evropské unie
