Pamatujete si časy vytáčeného připojení, kdy jsme se neobešli bez pořádného externího správce stahování? Takový Dowload Accelerator Plus, zkráceně DAP, se těšil slušné oblibě. Přestože z modemu vymáčknul maximum, rychlost připojení byla dost zoufalá. Nejhorším nepřítelem stahování je ale nestabilita. S tou jsme se v té době potýkali také a vzhledem k ceně připojení, kde se běžně platilo za čas strávený v globální síti, člověka při přerušení tahání objemnějšího souboru popadaly sebevražedné sklony. Spustit stahování znovu? To stálo čas i peníze. A také se pevná linka obvykle nedala použít k telefonování, protože nešlo zároveň surfovat a telefonovat. I taková byla doba.
Pořádný správce stahování nám zachraňoval kůži, protože uměl na tehdejší poměry jednu zásadní věc – navázat na přerušené stahování. Po obnovení ztraceného připojení jsme tak mohli pokračovat, jako by se nechumelilo. Pokročilá správa stahování vlastně nikdy pořádně nebyla výsadou prohlížečů, takže kdo v dnešní době prahne po desítkách funkcí a speciálních schopnostech, bude se muset obrátit opět na nějaký klasický program od třetí strany. Výrobci prohlížečů samozřejmě nepřešlapují na místě, dopředu nicméně postupují pomalu. V poskytovaných možnostech se dost odlišují a my se teď podíváme, v čem konkrétně.
Internet Explorer je snaživý nováček
Skoro bych řekl, že v případě prohlížeče od Microsoftu není pořádně o čem hovořit. Velice bych se ale mýlil. U Internet Exploreru nám regulérní správce scházel až do deváté generace. Museli jsme se smířit s tím, že pro každé stahování vyskočilo jedno okno. Něco podobného se vlastně děje ve Windows dodnes, když kopírujeme nebo přesouváme data z jedné složky do druhé. Pokaždé se otevře tolik oken, kolik kopírovacích akcí spustíme. Teprve Windows 8 tomu učiní přítrž a všechny dialogy se pěkně spojí v jeden. Dokonce půjde jednotlivé akce pozastavovat. Evoluce přesně ve stejném stylu postihla devátý Internet Explorer, který dostal do vínku naprosto standardního plnohodnotného správce. Přehledný seznam skoncoval s gulášem, který se zákonitě objevil, pakliže jste se dříve pustili do tahání více věcí naráz.
Při pokusu o stažení už se nevysunuje úzký informační proužek v horní části obrazovky. Novým mottem při vývoji prohlížeče bylo potlačit zbytečná upozornění a integrovat všechny informační prvky do okna programu tak, aby nerušily. Skoro všechno se tedy děje ve stejné okně, kde brouzdáte. Stažení předchází pruh ve spodní části obrazovky, který nadále splňuje základní požadavky – abyste nestahovali něco zbytečně, je dobré znát celkový objem dat a adresu, odkud mají téct. To kvůli bezpečnosti. Díky jednoduchému a vkusnému pojetí pruh skutečně nebije do očí a nekřičí „tady jsem“. Až se mu budete chtít věnovat, vyberete si, zda se má soubor jen uložit, nebo spustit. Případně nejprve uložit a pak spustit. Pokud si vyberete čistě spuštění, soubor se zapíše do mezipaměti, odkud velmi rychle zmizí.
Chcete-li si ho zachovat na delší dobu, musíte vždy vybrat variantu, která data uloží do vámi vybraného adresáře. Předvolba je zbytečná, když si například stažený program potřebujte nainstalovat a pak už vám instalační soubor na disku jen zbytečně zabírá prostor. Správce se otevírá v novém okně, čímž trochu vybočuje ze zmíněné integrační filosofie. Pravděpodobně je to tak ale lepší, záleží ovšem na vašich preferencích. Buď vám bude překážet takto, nebo by vám překážel, kdyby se otevíral v panelu. To nerozsoudí nikdo jiný než vy. Čisté prostředí Správce stahování vypadá krásně a účelně. Probíhající operace lze pozastavovat či rušit, náruživým stahovačům přijde v rozsáhlém seznamu vhod vyhledávací políčko.
Neustále máte na očích aktuální rychlost a zbývající čas stahování. Cílové umístění je možná zbytečné, protože jen vy víte, kam jste programu poručili, aby soubor uložil. Správce dokonce otevírat nemusíte, pokud jde o jediný soubor, vystačíte si se spodní lištou. Z ní můžete akci ovládat stejně jako ze Správce. Microsoftu se dostalo několik ocenění za to, že vnitřní filtr dovede poměrně účinně odhalit podvodný obsah. Bezpečnost je na prvním místě, ne?
Firefox setrvává v zakonzervovaném stavu
Upřímně, na letitý systém stahování jsou uživatelé Firefoxu zvyklí a nijak moc zvláštní jim asi nepřipadá, po lehké úvaze je ale musíte politovat. Internet Explorer sice Správce stahování nevynalezl, když s ním ale po letech konečně vyrukoval, vnesl do stahování jistou úroveň. Firefox byl celkem v pořádku, ale pouze do vydání čtvrté verze. Ta ztratila stavový řádek, kde se zobrazovalo, kolik času zbývá do konce akce. Procentuální postup samozřejmě časomíru doplňoval. Jenže teď se tyto prvky nemají zde ukazovat, aby vás informovali. Náhrada za místo ve stavovém řádku se ještě neobjevila, přestože se do budoucna nějaké řešení plánuje. Mozilla by měla pracovat trochu rychleji, poněvadž aktuální situace je neúnosná.
Už od začátku není zážitek ve Firefoxu tak komfortní jako v případě konkurence. V dialogovém okně najdete pěkný souhrn informací o stahování, takže dopředu víte, do čeho jdete. Nemáte však jinou možnost než soubor někam uložit, obyčejné spuštění není dovolené. Mozilla to prezentuje jako bezpečnostní prvek. Skutečně, když přenos skončí, soubor oskenuje antivirový program. Já se ale ptám, proč by to nemohlo fungovat s předvolbou „Spustit“? To, že se data uloží do mezipaměti, přece nezabrání antivirovému programu zasáhnout. A vám to pomůže nezaplňovat disk nepotřebným materiálem. Takhle je každý nucen data stáhnout do nějaké složky, jejíž obsah málokdo vyprazdňuje. Mezipaměť se naproti tomu vymaže sama.
Když tedy pokračujete uložením, protože jinou možnost stejně nemáte, automaticky se otevře Správce stahování. Ten tu rozhodně nechybí, avšak za ta léta už z něj přehnaně nadšení být nemůžete. Mozilla šla vždy vstříc pokroku, pouze v této oblasti se nikdy z místa nepohnula. Nijak moc to nevadí, minimálně se stále vyrovná Internet Exploreru. Jednoduchý seznam řadí pod sebe položky od nejnovější po nejstarší. Žádné překvapení se nekoná. Akci pozastavíte nebo zrušíte, díky vyhledávacímu políčku najdete snáze to, co hledáte. Firefox nemá svému kolegovi z Redmondu co vyčítat, oba si vedou stejně dobře. Jenže bez samostatného Správce vám ohnivá liška nikterak nedovede sdělit, jak jste na tom se stahováním. Ve Windows 7 se podbarvuje ikona aplikace na hlavním panelu, takže uvidíte, v jaké fázi se nacházíte, avšak zbývající objem a čas lze jedině hádat.
Nepříliš lichotivý stav vyvažují doplňky, které Mozillu vždycky podpořily. Doplňky jsou argumentem mnoha uživatelé, proč Firefoxu zůstávají věrní. Především se jimi dá napravit situace, kdy bez otevřeného Správce nevíte, kdy stahování skončí. Se šikovným rozšířením Download Statusbar se stahování přesídlí nové lišty ve spodní části obrazovky, odkud budete mít nad přenosy dokonalý přehled. Pokud chcete setrvat s nynějším Správcem, jeho podobu lze upravit tak, že jej skoro ani nepoznáte. Namísto nového okna se bude otevírat v panelu a přibude mu hromada tlačítek. Bez doplňků ale Mozilla oproti dnešní konkurenci ztrácí hodně a ve své kategorii jde o zastaralé řešení, na které se nesáhlo už pěkně dlouho.
Google Chrome, Opera, Safari; Závěr
Chrome nijak zvlášť neoslní
Největší inovátor na poli webových prohlížečů jde na věc zase o kousek jinak než jeho dva největší rivalové. Vývojáři si vypůjčili systém z výše jmenovaného doplňku pro Firefox. V první řade se vám ukáže spodní lišta, kde probíhá základní interakce. S tou si povětšinou i vystačíte, byť její možnosti stín Internet Exploreru nepřekračují. Spíše se v něm schovávají. Chrome vás poměrně agresivně upozorní, že se schyluje ke stahování. Oknem sjede velká šipka, která se doslova dotkne spodní lišty a zmizí. Tím upoutá vaši pozornost, čím splní svůj jediný úkol. Přímé spuštění souboru vám aplikace hned nedovolí, v tomto se podobá ohnivé lišce. Po vybrání jediné zbývající možnosti (za předpokladu, že stahování neodmítnete) ale v kontextové nabídce spuštěného stahování objevíte předvolbu, která vám otevření souboru po dokončení zajistí.
Pokud často taháte data na jedno použití a přejte si rovnou nahlížet do jejich nitra, zřejmě vám Googlův způsob moc efektivní nepřijde. Efektivní doopravdy není. Druhá předvolba v kontextové nabídce vám totiž ubere práci, protože automaticky spustí soubor s danou příponou. Na druhou stranu vám jednoznačně musí vyhovovat, že se zvolený formát (například obrázek JPG) otevře pokaždé. Pokud ne, budete muset vybírat položku „Spustit po dokončení“ při každém stahování. Pohodlí nám tak vlastně Google příliš nedopřává, poněkud krkolomný systém by mohl být o dost jednodušší a komfortnější. U něj situace pro změnu částečně vyvažuje snadné otevírání souborů.
Stačí klepnout na stahování na liště a soubor se otevře. Hloupé je, že si nevyberete, kam co doputuje. Vše se stahuje bez zeptání do přednastavené složky. Alespoň pokud nezměníte výchozí nastavení Chromu. Pak se ale pro změnu ptá pokaždé. Internet Explorer elegantně skloubil do své nové lišty předvolby, které počítají se všemi scénáři. Přímé spuštění, uložení do výchozího umístění, uložení do vlastního adresáře, ba dokonce i uložení a následné spuštění. V tomhle Microsoft zabodoval a dosud jej nikdo nepředčil funkčnějším řešením (ani působivým zpracováním). Ve Chrome když se přepnete do Správce stahování, který se tu mimochodem otevírá do panelu, nikoliv okna, informační lištu zpět nevrátíte. Ta se zavře a vy už pak jejím prostřednictvím nemůžete sledovat průběh přenosu.
Ostatně, pro Internet Explorer to platí také. Když zavřete poslední okno programu, objeví se Správce a zachrání dosavadní průběh stahování. Chrome se vás místo toho zeptá, zda má spojení přerušit, Firefox jakbysmet. Opera se dovede po skončení sama vypnout. Ochranu proti náhodnému Googův samostatný Správce stahování nikterak nevybočuje ze zajetých kolejí. Probíhající akce klasicky zrušíte či pozastavíte, seznam příslušným tlačítkem vyčistíte. A pro lepší orientaci v přeplněných seznamech přidali vývojáři vyhledávací políčko. Provedení je Googlu vlastní, jeho Správce je koncipovaný jako webová stránka. Stěžovat si na něj nelze, funguje naprosto spolehlivě.
Opera úspěšně ignoruje ostatní
Norský produkt měl pokročilého Správce stahování mnohem dřív než ostatní. Jde si vlastní cestou a dnešních trendů si nijak zvlášť moc nevšímá. Internet Explorer se snaží veškeré rušivé prvky z uživatelského prostředí odstranit, počet upozornění snížit a sjednotit ve spodní liště. Při skoro jakékoliv události má opět tiše čekat na vaší reakci, za žádných okolností vás nesmí rušit od prohlížení. Co na to Opera? Ta si před lety vymyslela vlastní systém, který ostře konfrontuje filosofii Microsoftu. Při stažení vám stránka zešedne a uprostřed se objeví elegantní dialog. Méně nápadné upozornění asi vymyslet nelze, že? Teď bychom mohli Operu kritizovat, že zbytečně ruší, nebo ji nechat s tím, že je to zkrátka její volba. Zase si to musí rozsoudit každý sám.
Faktem zůstává, že dokud s dialogem něco neprovedete, webu se přes šedou clonu nedotknete. Norský prohlížeč se jako jeden z mála přibližuje redmondskému konkurentovi, protože vám dovolí soubor rovnou spustit, nebo uložit (cílovou složku pokaždé vybíráte, pokud nezměníte příslušnou položku v nastavení). Dále už spoléhá čistě na robustního Správce, o průběhu přenosu vás nikde žádná lišta neinformuje. Stavový řádek se přitom vyloženě vybízí k tomu, aby jej vývojáři lépe využili. Ve Správci najdete všechny obvyklé prvky, o kterých jste dneska slyšeli už dost. Šetřit prostorem v Norsku nechtějí, naopak vás zasypávají rozšířenými funkcemi. Přestože jste již viděli, jak se dá vytvořit hezký a přehledný Správce, jemuž neschází žádná ze životně důležitých funkcí, Opera má svůj směr.
To znamená, že jednoduché funkce kombinuje dohromady s těmi pokročilými a vzniká lehce přeplácané prostředí, v němž se občas budete ztrácet. Jakmile si na něj zvyknete, budete si počet ovládacích prvků pravděpodobně chválit. Pakliže jste ale na vlastní kůži zkusili lehkost a účelnost pojetí správy stahování v Internet Exploreru, možná zjistíte, že vám vlastně Opera nic navíc nedá. Až na jednu výjimku. Jako jediný prohlížeč podporuje stahování ze sítě BitTorrent, kde přirozeně složitostmi v nastavení neoplývá, avšak na základní použití bohatě stačí. A namísto panelu můžete Správce otevírat v postranní liště, čímž trochu prostoru ušetříte.
Safari zaspalo dobu
Protože je prohlížeč od Applu na okraji zájmu komunity okolo Windows, nebudeme se mu věnovat dlouho. Pro porovnání aspoň nahlédneme pod pokličku jinak vcelku moderního produktu. Safari se za ta léta neposunulo vstříc budoucnosti, naopak rutině uchopuje zažité postupy z minulosti. Když dojde k pokusu o stažení souboru, otevře se dialogové okno velmi podobné tomu ve Firefoxu. To zdejší avšak umožňuje soubor přímo spustit. Zároveň se otevře jednoduchý Správce stahování, kterému k jeho vlastní škodě záhadně schází vyhledávací pole. Stahování k velkému překvapení ani pořádně nepozastavíte, leda úplně zrušíte. Safari se v oblasti správy přenosů dat z internetu řadí na samý chvost.
Stahovat umí každý
Tímto „rozumem“ by se také dalo dnešní srovnání zakončit. Osobně bych však nejlépe ohodnotil Internet Explorer. Microsoft si skutečně zaplatil kvalitní tým, který dotáhl správu nejdále. Až do poslední funkce mají vývojáři vše promyšlené a na nedostatečné schopnosti si stěžovat prostě nemůžete. Snaha o jednoduchost se projevila v nejlepším možném světle. Současný model pracuje naprosto skvěle a ostatní mohou nováčkovi závidět. Kdo by to do něj řekl, když ještě nedávno regulérního Správce stahování postrádal, že? Měl by vás rovněž nejdéle ochránit proti škodlivým stahováním, filtry od ostatních výrobců podle nezávislých testů tak úspěšné nejsou.
Chrome nabízí docela povedený systém, avšak místy jej zbytečně komplikuje. Na Firefox byste mohli naházet mnoho hnoje a za všechno mohou nedořešené drobnosti při vývoji nové generace prohlížeče. Aktuální stav již není ideální a chtělo by dlouho nedotčeného Správce trochu oprášit. Operu si vyberte pouze v případě, že chcete mnoho funkcí. Robustní ovládání obsahuje více prvků než kolik si dnešní doba (a běžný uživatel) žádá. Safari je v tomto ohledu notně zastaralé a nemá ani cenu zde zacházet do detailů, pod Windows ho používají maximálně největší nadšenci do Applu.
ČLÁNKY DO MAILU