Srovnávací test osmi síťových úložišť (NAS) pro domácí použití

To se v posledních letech radikálně změnilo – počítače, notebooky, netbooky, tablety, chytré telefony, televize a spousta dalších zařízení se objevila v našich domácnostech. Když tuto skutečnost přičtete k aktuálnímu trendu cloudových technologií, rychle pochopíte, že se bez centrálního úložiště obejdete jen těžko.

V našem testu jsme se zaměřili na levnější modely, které se v domácím prostředí objevují nejčastěji. Limitem pro přijetí do testu byla cena 8000 Kč, většina testovaných je však hluboko pod touto hranicí.

 

Původně jsem chtěl počkat se srovnávacím testem na větší množství modelů, nakonec vám jej nabídnu již nyní. Bylo totiž nutné udělat určité změny v testovací sestavě (výměna síťových karet – integrované čipy od RealTeku jsem nahradil dvojicí externích karet Intel PRO/1000CT).

Staré výsledky jsem však nechtěl jen tak zbytečně zahodit, jako malý bonus pak v testu najdete i podruhé naměřený NAS od společnosti Netgear. ReadyNAS Duo v2 jste již na našem webu mohli vidět, tehdy však ještě čerstvý přírůstek neměl vyladěný firmware, absence podpory protokolu FTP pak bránila v provedení kompletní sady testů. To se s poslední verzí firmware konečně změnilo. Více informací najdete ve vyhrazené kapitole v tomto článku.

Jako obvykle nabízím tabulku se základními parametry jednotlivých úložišť. Přestože se některé modely až tak moc neliší, výsledky na podobném hardware už ano. Někdy zkrátka odladěný firmware znamená více, než dvojnásobek operační paměti.

Úvod

Testovací sestava a metodika

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která disponuje dvojicí síťových karet Realtek 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Testované modely

Všechny testované modely naleznete na našem webu v samostatných recenzích, pokud vás tedy některý zaujme, není nic jednoduššího, než si rozkliknout samostatnou recenzi, kde se dozvíte veškeré informace.

Fujitsu Celvin Q700 (recenze)

Fujitsu Celvin Q700 pojme dva pevné disky, pokud si úložiště zakoupíte již osazené, nejspíše se dočkáte pevných disků od společnosti Hitachi. Svou koncepcí nijak nevybočuje z řady podobných modelů.

Fujitsu však tento NAS nevyrábí, pouze prodává. Jedná se o tzv. rebrand úložiště od společnosti QNAP. Trochu nepochopitelně je Q700 dražší než originál, díky čemuž ztrácí nemálo bodů. Rozdíl je celých 1000 Kč. Jste ochotní připlatit takovou sumu za identické úložiště s pouhými 256 MB operační paměti navíc? Hodláte-li úložiště používat pouze pro zálohování či přenos souborů, klidně se bez větší paměti obejdete. Příplatek bych zvažoval jedině tehdy, když bych chtěl na úložišti spouštět webový server s vyšším zatížením.

Odhlédnete-li na chvíli od přeznačování a podíváte se na produkt jako takový, rozhodně není vyloženě špatný. Jen ten benefit v podobě větší paměti není za (relativně) výrazně vyšší cenu adekvátní, zvlášť když vím, že vždy budu čekat na aktuální firmware déle než u levnější konkurence. Cenový dopad lze mírně snížit zakoupením modelu s osazenými disky, které vycházejí o něco lépe (v porovnání s nákupem samotného úložiště a disků zvlášť).

 

Fujitsu Celvin Q700

4900 Kč

+ tiché chlazení
+ velké množství doplňků (QPKG)

- přeznačený výrobek konkurence
- oproti původnímu výrobku starý firmware

D-Link DNS-315 (recenze)

DNS-315 má oproti starším bratrům jen jednu volnou pozici pro pevný disk, což je také asi nejzásadnější rozdíl mezi nimi. Díky tomu má menší rozměry a hmotnost, lehčeji tak pro něj naleznete umístění.

NAS je k dispozici hned ve třech variantách – bez disku, nebo s diskem o kapacitě 1 nebo 2 TB. Výrobce sám udává maximální kapacitu disku 3 TB. Do rukou se mi dostala 1TB verze s pevným diskem Hitachi.

D-Link s DNS-315 zaspal dobu. Výkon jednodiskového úložiště nikdy nebude ohromující (a ani to nikdo neočekává), jenže konkurence tento nedostatek výborně maskuje doplňkovými službami, ať již se jedná o fotogalerii nebo webové služby. U tohoto úložiště se budete muset smířit s tím, co umí (a někomu to třeba bude vyhovovat).

Konkurence je zkrátka příliš veliká a D-Link ShareCenter Solo na ni nestačí.  A to ani z hlediska konstrukce, ventilátor vydává poměrně nepříjemný hluk i na střední otáčky. Teploty přitom nejsou zvlášť nízké.

 

D-Link ShareCenter Solo DNS-315

1600 Kč

+ jednoduchá aplikace pro zálohování

- vibrace

- hlučný v zátěži

- cena nereflektuje výkon

- není česká lokalizace

ZyXEL NSA325 (recenze)

Nejnovější úložiště od ZyXELu se mimo slušného nárůstu výkonu může pochlubit zaměřením na osobní cloud. Spolupracuje mimo jiné i s oblíbeným Dropboxem a výrobce nás potěšil skromností ve specifikacích.

Frekvence procesoru povýšila na celkových 1,6 GHz, operační paměť byla oproti staršímu modelu zachována (tedy 512 MB). Díky tomu by úložiště mohl o něco rychleji zpracovávat data, hlavně však bude možné provozovat větší množství doplňků naráz bez ztráty výkonu.

ZyXEL NSA-325 splnil očekávání. Oproti staršímu NSA-320 je mírně rychlejší (ale ne zase o moc), vyřešil vyšší spotřebu v zátěži a dotáhl se na konkurenci. Drobná vylepšení v podobě lépe řešeného přístupu k pevným diskům jsou příjemná.

Přidání rychlejšího portu USB jistě potěší nejednoho uživatele, zálohovat data skrze USB 2.0 mohlo v případě velkých objemů zabrat půl dne, nyní to budou spíše hodiny. Nasypat filmy z externího disku kamaráda nyní stihnete během pár minut.

Velkým bonusem je možnost streamování do mobilu skrze aplikaci Polkast. Nemusíte se tak bát, že na cestách nebudete mít dostatek zábavy v mobilním telefonu. Navíc můžete úložiště použít i pro komunikaci s Dropboxem.

ZyXEL NSA325

3600 Kč

+ USB 3.0

+ vzdálený přístup včetně streamu

+ mobilní aplikace

- některé základní funkce stále pouze formou doplňku

WD My Book Live 1 TB (recenze)

Řada My Book Live sestává aktuálně z dvou modelů prodávaných v pěti různých kapacitách. Verze s jedním, dvěma a třemi terabajty místa obsahují disk jediný, objemnější verze (nazývané My Book Live Duo) se čtyřmi nebo šesti terabajty pak obsahují disky dva.

Ohledně technických parametrů toho bohužel mnoho nevíme, výrobce je na tyto informace poměrně skoupý a omezil se na nezbytné minimum (to ostatně vidíte i v tabulce specifikací).

Pokud bychom na WD My Book Live měl nahlížet jako na tradiční síťové úložiště, asi bychom jej moc nepochválili. Použití jediného pevného disku si říká o průšvih, výkonově se také žádný zázrak nekonal (ani nemohl). Redundanci dat můžete vyřešit zakoupením dvojice těchto zařízení a nastavením vzájemné synchronizace, případně sáhnout po dražším WD My Book Live Duo se dvěma disky v RAID 1.

Pokud ale odhlédnete od škatulky NAS a podívám se na to z širší perspektivy, produkt to rozhodně není špatný. Co víc si obyčejný uživatel s mírnou technickou zdatností může přát, než jednoduché nastavení, spoustu místa na filmy, fotografie a hudbu, navíc jednoduše propojitelné s ostatními zařízeními doma i v internetu?

Spotřeba celého zařízení se pohybovala v rozmezí 0–10 W. Nejvyšší hodnotu jsem ale naměřil pouze při roztáčení pevného disku, typická hodnota při zápisu byla ještě o čtyři watty nižší. Díky agresivnímu úspornému režimu vám tento hardware elektroměr rozhodně nestrhne.

Dalším aspektem je také cena – v obchodech se dá tento model zakoupit za slušných 3600 Kč včetně daně, přičemž jen hodnota osazeného disku v současnosti může být okolo 2 500 Kč s daní. Za něco málo přes tisícovku tak dostanete opravdu slušnou porci muziky.

 

Western Digital My Book Live 1 TB

3300 Kč

+ pasivní chlazení

+ cena

+ jednoduché nastavení přístupu

- chybí česká lokalizace

Zbylé testované modely jsou velmi blízkými příbuznými výše zmíněných, pokud budete chtít znát více informací, navštivte následující odkaz, na kterém naleznete všechny tři (ZyXEL NSA 310, NSA 320 i WD My Book Live Duo) modely. Informace k Netgear ReadyNAS Duo v2 jsou v další kapitole.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Společnost Netgear patří k předním výrobcům síťových úložišť, zejména pak těch pro využití v domácnostech či malých a středních podnicích. ReadyNAS Duo v2 je dvoudiskové úložiště, které zajišťuje základní redundanci dat, navíc přináší do domácího segmentu funkce a prvky, se kterými byste se dříve setkali spíše v enterprise segmentu.

 

 

Pozorní čtenáři možná vědí, že ReadyNAS Duo v2 již na našem webu recenzován byl. Když jsem před půl rokem dostal k otestování toto síťové úložiště, nevěděl jsem úplně přesně, jak jej v závěru ohodnotit. Přestože dílenské zpracování je skvělé, v tehdy ještě žhavé novince chybělo to zásadní – odladěný firmware.

 

A nechyběly rozhodně žádné drobnosti. Úložiště jsem nemohl ani protáhnout obvyklou sérií testů kvůli absenci podpory pro protokol FTP. To se s poslední aktualizací (5.3.5) firmware změnilo. Z toho důvodu jsem se rozhodl úložiště vzít do testu ještě jednou a dát mu šanci napravit si reputaci.

Pro někoho možná zásadní změnou je integrace české lokalizace, která je nyní dostupná od samého počátku instalace úložiště. Pokud tedy nepatříte mezi zdatné angličtináře, může vám to přijít vhod. Překlad není zrovna dech beroucí, nicméně není špatný. Výrazných prohřešků jsem si nevšiml.

 

Nový firmware ale neznamená jen rozšíření podpory jazyků. Dostalo se i na technické vylepšení – sdílení souborů je nyní možné skrz protokoly CIFS, AFP, HTTP, FTP, NFS i Rsync. To je již standardní výbava, trochu mi chybí podpora pro iSCSI, ale věřím, že pro většinu uživatelů tento protokol není až tak zajímavý.

Další zajímavou změnou je podpora pro přidání zařízení do domény. Nemusíte se tak ručně „patlat“ s přidáváním uživatelů, stačí jen propojit NAS s vaším řadičem domény a nechat sesynchronizovat nastavení.

Díky novému firmware se také rozšířily schopnosti zálohování. Lze využít oblíbeného Rsync, případně proprietární funkce ReadyNAS Vault. Nechybí ale ani záloha na vzdálený server Windows.

Sdílení vybraných souborů přes webové rozhraní je jistě přínosná funkce – nemusíte svým známým dávat přístup na FTP, stačí zkrátka vybrat složku a nasdílet ji na internet. Kamarádovi pak pošlete pouhý odkaz. Samozřejmě je nutné v tomto případě nastavit router.

Jsou tu i další drobnosti, které ve starším firmware nebyly. Můžeme k nim zařadit třeba plnou podporu pro S.M.A.R.T. kontrolu pevných disků, případně rozšíření nastavení pro automatické přepnutí pevných disků do úsporného režimu.

Nový firmware se zkrátka Netgearu povedl. Napravil nedostatky, které v původní verzi chyběly, k povedenému dílenskému zpracování tak přidal i důstojný firmware, který posunul tento NAS na vyšší úroveň. Já jsem pak mohl konečně provést kompletní sadu testů a přidat jej do srovnání s ostatní konkurencí.

Aplikace umožňuje data z úložiště nejen stahovat (nebo naopak na něj nahrávat), hlavní devizou je možnost streamování multimediálního obsahu. Díky tomu není požíráno místo v paměti telefonu. Vše samozřejmě nejlépe funguje při použití v rámci lokální sítě, nic ale nebrání komunikaci s úložištěm na mobilním připojení nebo třeba na hotelové Wi-Fi.

Testy výkonu — FTP, CIFS

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

Přiložené screenshoty zaznamenávají měření provedené s Netgear ReadyNAS Duo v2, screenshoty ostatních naleznete v recenzích odkazovaných v předchozích kapitolách.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

 

Nově pak procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný výkon zařízení v běžném provozu.

Výsledky ve screenshotech:

RAID 0

RAID 1

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

Výsledky ve screenshotech

RAID 0

RAID 1

 

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

Současné čtení FTP i CIFS

Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP i CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP a čtení CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.

Současný zápis CIFS a čtení FTP

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).

Výsledky ve screenshotech

RAID 0

RAID 1

Závěrečné ohlédnutí

Obvykle na tomto místě bývá nějaké logické vyhodnocení, výběr toho nejlepšího z testu apod. U síťových úložišť není situace jednoduchá, protože nelze jen jednoduše posbírat čísla, vypočítat z nich jakýsi průměr a vyhlásit vítěze. V poslední době víc než kdy jindy začala síťová úložiště plnit mnoho úloh, nejsou jen pouhou zálohou dat umístěných v počítači.

Ano, mluvím o cloudových službách, které se u NASů přímo nabízí. Ale nejde jen o ně, máme tu další vlastnosti, které dříve nebyly úplně obvyklé. Téměř každé úložiště dnes umožňuje streamovat obsah přímo do moderních televizorů, případně vytvořit webovou fotogalerii pro vaše známé. A nemusíte k tomu ani mít žádné speciální technické znalosti.

 

I z toho důvodu bych rád od vás, našich čtenářů, slyšel, které funkce vás zajímají, a na které bych se měl u příštích recenzí a testů zaměřit. Není jednoduché se zavděčit všem, ale i přesto bych rád větší části z vás vyhověl. Případné připomínky si rád vyslechnu v diskuzi pod tímto testem, ty logické a smysluplné se pokusím zapracovat do budoucích recenzí.

V dohledné době se ještě dočkáte recenze šestidiskového úložiště IOmega PX6-300D. Do tohoto srovnávacího testu se nedostal pouze proto, že je prostě úplně jinde, než zbylá testovaná zařízení. Každopádně se máte na co těšit…