Samsung používá nový vlastní řadič MEX 3-core, Verbatim osvědčený SandForce 2281
Verbatim má kapacitu 256 GB, hodí se proto hlavně na systém, ale zvládne i menší oddíl na data. Je těžší jej u nás sehnat a v porovnání s konkurencí známějších značek je spíše dražší. Vedle něj tu máme velký terabajtový Samsung 840 EVO Series Basic. Oba disky jsme testovali na sestavě s Intel Core i5-3570K a základní desce MSI s čipovou sadou Intel Z77. Systémovým diskem do páru byl Crucial M4.
Verbatim DataLife SATAIII 256GB (5632 Kč) vs. Samsung 840 EVO Series Basic 1000GB (14 629 Kč)
Sekvenční rychlost čtení na testovací sestavě je samozřejmě rozdílná, Samsung je zkrátka rychlejší. Verbatimu jsme ovšem něco málo uškodili – jeho měření proběhlo také na portu SATA III, který se ovšem ukázal jako ne příliš spolehlivý a výsledky odpovídají spíše rychlosti SATAII. Na jiném portu SATA III jsme naměřili očekávané výsledky, ale Verbatim už jsme v té době k dispozici neměli. O to ale nakonec vůbec nejde, navíc se tento model Verbatimu prakticky přestává prodávat.
Mnohem zajímavější jsou totiž storage testy z PCMarku 7 a 8, a ty ukázaly jen zanedbatelné rozdíly.
Podle očekávání je Samsung 840 EVO velmi rychlý disk, ale stejně jako u jiných SSD to v běžných situacích prakticky nijak nepoznáte.
Vyšší teoretická rychlost se na reálném výkonu (téměř nového) počítače zkrátka neprojeví. Nepoznám to ani subjektivně na startu systému či aplikací. Pokud bych měl taková SSD dvě a kopíroval mezi nimi, pak to zřejmě proběhne rychleji, ale to je tak všechno.
Nemůžu si pomoct, ale už dlouho to vypadá, že je vlastně jedno, jaké SSD si koupíte; hlavně když nějaké. Nejdůležitějším parametrem se stejně jako u operační paměti stává jen kapacita – parametry jako frekvence a časování u pamětí zajímá jen minimum lidí, kteří ještě stále provádějí přetaktovávání. SSD je na tom již téměř stejně.
Test se tak smrskl jen na porovnání ceny a kapacity – skutečná velikost terabajtového Samsungu činí 931 GB a 256GB Verbatim vám poskytne kapacitu 238 GB. Cena za 1 GB je u Samsungu o 30 % výhodnější, nicméně jeho cena 15 000 Kč je opravdu jen pro nadšence.
Jsou testy SSD k něčemu?
Jistě, u některých modelů naměříme vyšší hodnoty čtení a třeba jsou i lepší u malých souborů, v praxi je to ale skoro jedno. Opravdu výrazného rozdílu navíc dosáhnete až v zapojení dvou polovičních SSD do RAIDu. Pokud by vás měly některé parametry přeci jen zajímat, tak je to třeba typ buněk. Výkonnější SLC se však pro domácí počítače prakticky nevyrábí. Určitě je zajímavé podívat se i na řadič a zda obsahuje funkci TRIM (to snad už všechny), případně spotřebu – rozdíl půl wattu ale není nijak významný ani v noteboocích.
foto: notebookreview.com
SSD je stále celkem drahý a neopravitelný hardware, vyplatí se k němu mít nejen normální disk na zálohu systému, ale i dlouhou záruku. Případná porucha disku po dvou letech by vás tak neměla stát data ani peníze.
Pokud bych dnes kupoval SSD, nejdřív by mě zajímala kapacita. Když můžete osadit ještě druhý datový disk, vystačíte si s velikostí 128 až 256 GB, pokud ne, a nemáte ani NAS, chce to více. No a potom bych se ještě díval na takové ty přízemní nevěděcké parametry, jako je výška (7 vs. 9 mm), nebo vlastně i typ připojení: čím menší počítač/notebook, tím spíše v něm bude místo SATA konektoru mSATA či miniPCIe.
Testy SSD disků číst nepřestanu, ale spíše abych se vyhnul nepovedeným modelům, rozhodně už nebudu hledat ten nejrychlejší. Nemá to smysl, počítač má až příliš mnoho jiných brzd.
