Asus své SSD postavil na 19nm synchronní NAND typu MLC, vyráběné Toshibou. Pod palcem ji mají dva řadiče SandForce SF-2281, spřažené do pole RAID 0. Jaký řadič obstarává toto pole, nevíme. Připojení do systému je provedeno dvěma linkami rozhraní PCI Express 2.0. Fyzicky to ale vypadá spíš na čtyřlinkový slot, ostatně dvoulinkové na deskách nenajdete. Instalovat budete každopádně buď slotu PCI Express ×4 nebo do slotu plné délky. Starší informace uváděly, že uvnitř dekorativního pláště, v kterém se karta skrývá, je ve skutečnosti disk zkonstruován ze dvojice modulů mSATA, potvrzeno to však zatím není.
Dvě linky by měly poskytovat teoretickou přenosovou rychlost 1000 MB/s, což je tak akorát: Asus uvádí sekvenční zápis 810 MB/s a čtení 830 MB/s. To ovšem platí pro větší variantu o kapacitě 240 GB. Vedle ní bude mít Asus i menší 120GB model, ze kterého vytáhnete 775 MB/s při zápise a 765 MB/s při čtení. Výkon v náhodném přístupu (4KB bloky) je pak u obou variant udáván jako „až 100 000 IOPS“. Velikostí je tedy Raidr předurčen k provozu systémového oddílu.
Karta by měla podporovat příkaz TRIM, šifrování (AES128) a také by měla bez problémů zvládat zavedení operačního systému (bez toho by moc smyslu nedávala), snad i bez potřeby zavedení zvláštních ovladačů. Jinak toto úložiště poněkud zvýší spotřebu systému – ve stavu nečinnosti si bude brát 7 W, při zátěži spotřeba stoupne na 16 W. To by nicméně odpovídalo dvojici konvenčních SSD zapojených v režimu RAID, takže se nejedná o špatná čísla.
Raidr podle specifikací nebude tak výkoný, jako třeba OCZ Vector pro PCI Express (který se také bude prodávat ve větších kapacitách). Výkony daleko nad hranicemi toho, co zvládnou konvenční SSD spoutaná rozhraním SATA, budou přesto zajímavé. Záviset ovšem bude zejména na cenovce, kterou firma nasadí a kterou zatím neznáme.
Zdroj: SweClockers