Ne tak dávno se dalo přemítat, za jak dlouho SSD předběhnou v kapacitě pevné disky neboli HDD. Chvíli už to tak je, ale kapacita elektronických úložišť založených na paměti NAND Flash ale nepřestává růst mnohem rychlejším tempem než kapacita magnetických ploten. Zatímco firmy WD a Seagate teprve teď překonaly hranici 30TB kapacity, SSD teď už nabízejí čtyřnásobek. Cena za jednotku kapacity ovšem bude někde jinde.
122,88TB model řady D5-P5336
Loni v létě jsme psali o SSD s kapacitou 61,44 TB, které vydala značka Solidigm. Pokud ji nepoznáváte, je to bývalá SSD divize Intelu, kterou od něj ale před lety odkoupila společnost Hynix, která Solidigm dál provozuje jako svoji značku. Ten samý Solidigm nyní přichází s dalším zřejmě rekordním SSD s kapacitou 122,88 TB, tedy dvojnásobnou – a plus minus čtyřnásobnou proti největším HDD, která jsou teď na kapacitě 30–32 TB.
Toto SSD patří do stejné řady D5-P5336 jako onen loňský 61,44TB disk, jde tedy do určité míry spíše o novou kapacitu než o nový model. Jak už to asi lze tušit z ne úplně atraktivního názvu, jsou to úložiště pro servery a datacentrová disková pole.
Solidigm v nich používá vlastní NVMe 2.0 řadič, který má rozhraní PCIe 4.0 ×4 (zatím tedy nelze využít PCIe 5.0, což je pro výkon škoda). Pamětí je opět QLC NAND, měly by to být 192vrstvé čipy Solidigmu, které pravděpodobně jsou evolučními potomky QLC NAND vyráběné Intelem před tím, než se tohoto byznysu zbavil.
Solidigm D5-P5336
Podle výrobce Solidigm D5-P5336 dosahuje výkonu sekvenčního čtení 7400 MB/s, přičemž výkon sekvenčního zápisu je nižší – 3200 MB/s. Zde by to asi mohla být trvale udržitelná rychlost zápisu v režimu QLC místo rychlosti pro „pseudoSLC“ zapisovací cache, na kterou jsme zvyklí ze spotřebitelských SSD (kdyby SSD takový buffer mělo, byla by rychlost vyšší). Rychlost v náhodném přístupu je 930 000 IOPS při čtení, ale jen 25 000 IOPS v zápisu. Není to ale pro zápis obvyklých 4KB bloků, ale pro větší 32KB bloky a při hloubce fronty 256 položek, tedy s poměrně hlubokým bufferem, umožňují lepší optimalizaci zápisů (u SSD se obvykle uvádí čísla pro hloubku fronty 32).
Tato úložiště logicky jsou míněná pro aplikace, kde se data hlavně čtou a méně zapisují či přepisují, což už vyplývá z použití QLC NAND, která má nižší přepisovací životnost ze své podstaty. Podle Solidigmu má SSD ovšem oficiálně garantovanou přepisovací životnost 0,6 celkového přepisu denně po dobu pěti let, tedy celkově 134,3 PB celkových zápisů. Vychází to na nějakých 1100 přepisovacích cyklů na jednu buňku, což je na QLC skutečně hodně, u spotřebitelských QLC SSD je obvykle garantováno jen 300.
Vedle obvyklých nevýhod QLC NAND je vysoká kapacita tohoto SSD vykoupená ještě jednou věcí – spotřeba dosahuje až 25 W v zátěži (v klidu ale méně než 5 W). Datacentrová SSD mají často i řadiče s vyšší spotřebou než běžné M.2 moduly pro PC. Ale v tomto případě asi za vysokou spotřebou může být i velké množství čipů NAND, které jsou používány (a řadič dost pravděpodobně bude mít více kanálů než ty běžné, serverové řadiče často bývají 16kanálové). Tato spotřeba už potřebuje pamatovat na chlazení, které v serverech zajišťuje nucený průvan skrz rackové šasi.
Solidigm D5-P5336
Rodina SSD Solidigm D5-P5336 je vyráběna ve třech verzích: jako moduly E1.L a E3.S, které jsou čistě serverovou věcí, ale také v provedení U.2, což je 2,5″ provedení vycházející z formátu dříve používaných notebookových pevných disků (a stále existujících 2,5″ SSD s rozhraním SATA).
Tuto verzi byste teoreticky mohli instalovat i do PC, její rozhraní U.2 bývalo na některých starších highendových deskách (nebo na workstation modelech) i přítomno, nebo se dá vyvést adaptérem ze slotu PCIe 4.0 ×4 nebo ze slotu M.2 s konektivitou PCIe 4.0 ×4. Samozřejmě je třeba zajistit chlazení, se kterým většina dnešních skříní nepočítá, například v populárních pozicích za platem základní desky mezi kabeláží by se asi 25W SSD rychle uvařilo.
Úložiště to ale bude velmi drahé, protože nečekáme, že cena za jeden terabajt kapacity bude lepší nebo i jen stejná jako u HDD nebo spotřebitelských SSD. Například obyčejné QLC SSD (Samsung 870 QVO) stojí přes šest tisíc za kapacitu 4 TB (nejlevnější QLC moduly jako třeba Kingston NV2 lze sehnat i pod šest tisíc). Vynásobte si to jednatřiceti a máte jakousi spodní hranici toho, na kolik tak asi může 122,88TB SSD přijít. Reálně bude cena asi i o dost nad touto úrovní, protože připlácíte za speciální produkt a všechna serverová SSD jsou obvykle dražší než ta pro (slovy klasika) „sprosté lidi …“. Právě vzhledem k výhodě v ceně za jednotku kapacity tak asi nadále bude zůstávat prostor pro existenci magnetických/mechanických HDD.
Zdroje: Solidigm, Tom’s Hardware
