SSHD vs. SSD a HDD. Vdechněte notebooku nový život s hybridním diskem

26. 6. 2013

Notebooky neustále prožívají věčný boj – výkon, nebo výdrž na baterie. Většinou se tak v mobilních počítačích setkáte s úspornými verzemi procesorů a dalších komponentů, na kterých závisí celkový výkon. Mezi ně se řadí i pevný disk.

Vzhledem k rozměrům notebooků můžete osadit pouze malý pevný disk, který zpravidla mívá snížené otáčky, čímž trpí i jeho celkový výkon. Samozřejmě se nabízí jeho výměna za SSD a výkon půjde rapidně vzhůru. Jenže spolu s ním i cena.

Za poměrně velkou sumu peněz se navíc okradete i o celkovou kapacitu disku. Zatímco 500GB HDD stojí pár stovek korun, za SSD v téže kapacitě si můžete připravit přibližně 8000 Kč. Ne každý je ochoten takovou sumu zaplatit.

Ideálním řešením se jeví hybridní pevné disky – SSHD. Prakticky se jedná o klasický pevný disk, který ale ve svých útrobách skrývá také malé SSD. Cena naroste jen minimálně, koncept však slibuje mnohem lepší výsledky.

Jak je patrné z předchozích řádků, hybridní disk se s vašimi návyky musí naučit sžít. Pokud tak na disk nainstalujete operační systém, nebuďte hned při prvním spuštění nešťastní. Pokud jste čekali náběh v řádu sekund, budete zklamáni. Tedy až do třetího spuštění, kdy se již pravděpodobně dostanete na čas, který se může směle rovnat s SSD.

O veškerou logiku se v hybridních discích Seagate stará technologie nazvaná Seagate Adaptive Memory. Na jednu stranu je výhodné, že rozhodnutí o tom, která data budou uložena v SSD části, na druhou stranu trochu mrzí, že nemůžete obsah SSD ani trochu korigovat. Dovedu si představit, že v pracovním notebooku existují soubory, které sice nevyužíváte často, chcete je ale mít načtené v rekordním čase (když už je to potřeba). To bychom ale po této relativně nové technologii chtěli moc.

Do testu jsme od českého zastoupení Seagate dostali hned dvojici hybridních jednotek. 1TB verze Laptop SSHD 1000GB (ST1000LM014) a poloviční variantu Laptop Thin SSHD 500GB (ST500LM000). Druhý zmíněný model se může pyšnit tím, že se díky sníženému profilu vejde i do ultrabooků.

Disky jsme prohnali řadou testů, a aby bylo možné je porovnat s dalšími řešeními, vzali jsme do testu ještě OCZ Vertex 3 60GB (VTX3-25SAT3-60G) a klasický pevný disk WD Black 500GB (WD5000BPKT).

Úvod

Testovací sestava a metodika

Zajímalo nás, jak moc (a zdali vůbec) budeme schopni rozeznat rozdíl ve výkonu při osazení disků do postaršího notebooku. Pro tento účel jsem použil Lenovo ThinkPad T61 (7664-18G), který ve své době patřil k tomu lepšímu na trhu, dnes již pravděpodobně zapadne v šedém průměru. Přesto bych jej nerad zařadil do starého železa.

V tabulce naleznete základní parametry notebooku:

Testovací sestava – Lenovo Thinkpad T61
Procesor	Intel Core 2 Duo T7300 @ 2 GHz
RAM	4 GB DDR2 Kingston, 633 MHz
Grafická karta	Nvidia Quadro NVS140M
Operační systém	Windows 7 Professional, 64-bit, SP1 (AHCI on)

Samozřejmě nesmí chybět ani parametry jednotlivých disků v testu:

Výrobce	Seagate	Seagate	Western Digital	OCZ Vertex
Model	Laptop SSHD	Laptop Thin SSHD	Black	Vertex 3 60GB
Typ disku	SSHD	SSHD	HDD	SSD
Kapacita	1 TB	500 GB	500 GB	60 GB
Kapacita HDD	1000 GB	500 GB	500 GB	–
Kapacita SSD	8 GB	8 GB	–	60 GB
Rychlost otáčení ploten	5400 ot./min.	5400 ot./min.	7200 ot./min.	–
Rozměry (mm)	100 × 69,85 × 9,5	100 × 69,85 × 7	100 × 69,85 × 9,5	99,8 × 69,63 × 9,3
Rozhraní	SATA 6 Gb/s	SATA 6 Gb/s	SATA 3 Gb/s	SATA 6 Gb/s

Vzhledem k tomu, že většina notebooků nemá šachtu pro druhý pevný disk, bylo nutné nainstalovat systém přímo na testovací. Postupoval jsem tak, že jsem instalaci provedl na zcela jiném disku, nainstaloval všechny aktualizace a programy potřebné pro spuštění testů. Takovou instalaci jsem poté naklonoval pomocí nástroje Acronis True Image Echo na testované disky, pouze jsem roztáhl diskové oddíly podle možností toho konkrétního modelu.

Prvních pět spuštění Windows jsem nezapínal žádné aplikace, pouze jsem nechal naběhnout systém a opět restartoval. Výsledky časů spouštění jsem zaznamenával pomocí šikovné aplikace BootRacer.

Poté jsem na počítači spustil PCMark 7, v něm jsem zvolil výhradně Storage Test. Ten jsem nechal všechny testované kusy projet celkem třikrát, v grafech naleznete výsledky z prvního a posledního průběhu. Cílem bylo zjistit, jestli vnitřní logika hybridních disků bude schopna nasypat data z benchmarku do SSD části.

Doslova na poslední chvíli jsem do testu zařadil ještě horký PCMark 8, který vyšel sotva před pár dny. Sám Futuremark o tomto nástroji prohlašuje, že dokáže těžit nejen z benefitu SSD, ale ocení i přítomnost hybridních jednotek. Testy jsem na hybridních discích spustil vícekrát, opakování testu však nemělo prakticky žádný vliv, v grafech tak najdete hodnoty naměřené v prvním průběhu.

Dále jsem zařadil o něco praktičtější test komprimace WinRARem. Složku obsahující všemožné soubory jsem nechal zabalit a měřil jsem čas, který počítač potřebuje k vytvoření archivu. Test jsem opět opakoval třikrát. Možná namítnete, že WinRar přeci jen víc závisí na výkonu procesoru, mým cílem ale bylo zjistit, jestli i výkon disku může ovlivnit celkový čas.

Na závěr jsem protáhl testované modely dvojicí benchmarků (CrystalDiskMark a ATTO Disk Benchmark). V závěru tohoto článku si však neodpustím ani zcela neobjektivní „pocitové“ hodnocení práce na notebooku.

Praktické testy – start systému a WinRar

Sada praktických testů má ukázat, jak na tom jsou HDD, SSD a SSHD disky při spouštění systému a práci se soubory. Start systému měřil program BootRacer, čas archivace je pak dopočítán z informací o vytvořeném archivu.

Benchmarky poprvé: PCMark 7 a PCMark 8

Sady testů v benchmarcích PCMark mohou prověřit celkový výkon počítače. Vzhledem k tomu, že v tomto testu šlo primárně o výkon disku, využil jsem pouze Storage Test.

Benchmarky podruhé: CrystalDiskMark a ATTO Disk Benchmark

V samém závěru jsem nechal disky projet dvojicí oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO Disk Benchmark. Vzhledem k tomu, že oba benchmarky by měli využívat náhodný shluk jedniček a nul, neměly by hybridní disky příliš profitovat. Téměř by se dalo říct, že v tomto případě nebude SSD část vůbec využita a testy víc vypovídají o schopnostech ploten.

Závěr

Hybridní disky mi poměrně učarovaly, a to hned po prvním praktickém testu. Zatímco při prvním spuštění systému jsem dvě minuty koukal na logo Windows 7, při pátém spuštění už jsem ani nestihl shlédnout celou animaci.

Oproti tomu rozdíly při archivaci nejsou zrovna velké. To se ale dalo trochu čekat, jelikož se do procesu musí zapojit i procesor a paměťový subsystém. I přesto jsou drobné rozdíly patrné.

Sada testů PCMark v sedmé a osmé verzi zasadila hybridní disky někam na půl cesty mezi HDD a SSD, tedy přesně tam, kde by měly být. Zajímavé je, že opětovné spuštění PCMarku 7 mělo na výkon spíše degradující vliv.

Stejně je tu ale něco, co bych měl zmínit a v grafech to nevyčtete. Po dokončení testů jsem na hybridní disk naklonoval původní instalaci Windows s desítkami programů a pár dní jej využíval tak, jak jsem byl zvyklý. První den jsem nepozoroval žádný dramatický nárůst výkonu, další dny už ale disk nashromáždil dostatek dat do SSD části a práce s notebookem se stala radostí.

Samozřejmě nelze očekávat navýšení výkonu ve všech možných aplikacích, pokud vám ale jde o to, aby systém naběhl za pár vteřin a nemuseli jste čekat, než se prohlížeč či sada Office uráčí nastartovat, určitě se vám investice vyplatí.

Z hlediska výkonu je samozřejmě výhodnější vynaložit větší sumu a pořídit si SSD, za stejnou cenu ale získáte mnohem menší kapacitu. Toto rozhodnutí už ale ponechám na vás.