nechci se přít nad kvalitou či nekvalitou hudební produkce této kapely, ale doporučuji si poslechnout více z jejich diskografie, zrovna za "soft" bych jejich projev neoznačoval. NEskrývám jisté sympatie, zvláště k jejich "profláknutým" kouskům, ale zrovna tyto vybočují z jejich standardu. Pro zcela neznalé - jsou to oni z hudební klipu na Spider-mana 1 (Hero).
Slova o hudební odpadu mi připadají však až příliš silná. Jistě je to názor, na který má každý z nás právo. Počet prodaných desek nehovoří o kvalitě kapely ale o schopnosti vydavatele, přesto asi nekriticky budu Nickelback bránit. MInimálně si dovolím říct, že si mi část jejich produkce líbí, tím neříkám jestli je kvalitní či nikoliv, na to nejsem dostatečně erudován. Proto prosím i ostatní diskutující aby pokud možno rozlišovali mezi "líbí a nelíbí" a "kvalita a nekvalita". Jak hodnotíte kvalitu či nekvalitu u tak zcela neměřitelné položky jakou je hudba? Technickou náročností jednoltivých nástrojů, složitostí hudebních partů? Omluva za trochu OT, určitě díky za tip na Dream Theater, pohledám a poslechnu.
Sam preferuji rock/metalove spektrum muziky... "tvrdost" muziky osobne uz nejak nerozeznam - jednou jsem poustel nekolika lidem Do the Evolution od Pearl Jam a jeden kluk mi rekl, ze je to na nej uz moc tvrde. Urcite ale nemam problem poslechnout si lehci rock... Nickelback jsou ale hudebni odpad, tvrdost nehodnotim. Trosku tragikomicke je pak to, ze jak Nickelback, tak treba naprosty protiklad Dream Theater (progressive metal, technicky naprosto vymazlena muzika) zastresuje stejne vydavatelstvi (RoadRunner Records). Pritom jsou Nickelback pravdepodobne znamejsi (globalne), zatimco hudebni virtuozove DT, kteri hrajou uz pres 25let, znaji spis jen ti zasvecenejsi do daneho zanru.