Ve víru změn
Rovnou na začátku prosím čtenáře o shovívavost. Neberte následující řádky jako souhrn racionálních důvodů, ale spíše jako zpověď člověka, kterého byste patrně v reálném životě zařadili do kategorie „stará konzerva“. Nejzásadnějším důvodem mé averze k přechodu na novější Windows zůstává skutečnost, že nemám rád změny. Neviděl jsem rád, když mladoboleslavská automobilka přestala vyrábět model Favorit, který nahradila Felicií.
Ještě hůře jsem nesl, když Felicii nahradila Fabia, která později dostala jako korunu masku z Octavie. Naopak první generace Octavií se mi líbila, a to patrně z důvodu, že nenahrazovala žádný v té době zavedený model. Nicméně i tu jsem s přibývajícími generacemi sledoval, jak se mi každá provedená změna nelíbí. Nesnáším dobře ani velké novoty v osobním životě. Takové stěhování z Prahy do Ostravy pro mne bylo snad až traumatizujícím zážitkem.
Zaměstnání jsem z počátku svého pracovního života střídal doslova jako ponožky, nicméně s přibývajícími roky se prodlužovala délka mých pracovních poměrů a s tím klesala má ochota ke změně. Špatně nesu také změny nadřízených pracovníků, přičemž nemusí jít ani o mé přímé šéfy, ale třeba i vrcholový management, s nímž se prakticky nesetkám. Prý se v tomto směru podobám slonům. Když je okolnosti nutí něco změnit, trvá jim velmi dlouho, než se adaptují.
Od Windows 3.1 k Windows 2000
Windows jsem poprvé poznal ve verzi 3.1, kterou jsem na svém domácím počítači v krátkém sledu nahradil síťovou verzí 3.11. Od toho momentu mohu datovat svou neochotu k přechodům na novější verze softwaru, takže Windows 95 jsem úspěšně ignoroval a na svém počítači je nikdy neměl. Když neexistovalo jiné východisko, nainstaloval jsem si Windows 98. Stále významnější procento aplikací pod Windows 3.x již jednoduše nefungovalo.
Počátkem roku 2001 jsem nastoupil do velké firmy, kde jsem jako správce sítě dostal počítač s tehdy aktuálními Windows 2000. Na straně jedné jsem byl opravdu nerad, že jsem nemohl se svými milovanými Windows 98, nicméně „Dvoutisícovky“ se naštěstí svému předchůdci graficky velmi silně podobaly, což mi výrazně usnadnilo přechod. Logickým argumentem, proč jsem na Windows 2000 následně přešel i doma, byla stabilita. Ta oproti starší verzi prostě nešla donekonečna přehlížet.
Následovala Windows XP, jež jsem vnímal jako mírně vylepšenou verzi Windows 2000. Po instalaci stačilo věnovat pár minut vypnutí všech grafických efektů a „stará konzerva“ mohla opět fungovat v obvyklém prostředí podobnému Windows 95 a 98. Tedy bez pozlátka, oblých rohů, barevných tlačítek, animovaných efektů a podobných zbytečností. Dle mého mínění má být operační systém pouze základní platformou, jež poskytuje prostředky pro spouštění aplikací.
Šok z Windows 7
Nechci po něm, aby mě ohromoval vizuální stránkou, případně udivoval tím, že animuje vysypávání koše. Právě díky tomu, že Ikspéčka poskytovala možnost vypadat jako Windows z devadesátých let, jsem nakonec podlehl a někdy v roce 2006 – tedy až pět let po jejich uvedení – jsem na ně s novým počítačem přešel. Windows Vista doprovází pověst nepříliš podařeného systému.
Několikrát jsem se s nimi potkal na počítačích zákazníků. Celkový dojem lze shrnout dvěma souslovími: graficky ošklivé a neuvěřitelně pomalé. Jen málokdo bude tvrdit, že Vista na stejném hardwaru běží stejně rychle jako Windows XP. Když jsem poprvé spatřil grafické prostředí Windows 7, přičemž se jednalo ještě o jedno z testovacích sestavení, byl jsem jistým způsobem otřesen. Přineslo totiž přesně to, co jsem nechtěl a nepotřeboval, a sice omalovánky. V tom okamžiku jsem věděl, že tohle chtít nebudu.
Zhruba rok jsem experimentoval s různými distribucemi Linuxu. Především pak s těmi s grafickým prostředím Gnome, které přeci jen při troše snahy lze připodobnit více starším vydáním Windows. Ač Linux stále považuji za skvělý a fascinující operační systém, nakonec jsem se pokorně vrátil zpět k Windows XP. Bez problému v nich funguje všechno, nač jsem zvyklý.
Dlaždice na desktop nepatří
Windows 8 jsem viděl poprvé na počítači zákazníka a přiznávám, že mi dalo poměrně dost práce pochopit filozofii ovládání. Proč mám mít na 24" monitoru dlaždice, které rozměry převýší obrazovku mého mobilu? Netrpím žádným handicapem, vidím dobře a ruce se mi netřesou natolik, abych nebyl schopen stisknout běžně velké tlačítko. Ano, chápu toto grafické prostředí na tabletech, dotykových obrazovkách, ale já mám obyčejný monitor a optickou myš, tak proč mám používat prostředí, které je už na první pohled navržené a určené pro zcela jiné nasazení?
Děkuji, ale tohle nepotřebuji ani nechci, milý Microsofte. Paradoxně jsem v roce 2010 neměl sebemenší problém vyměnit mobilní telefon se Symbianem za smartphone s Androidem. Zelenému robotovi jsem podlehl a mé nadšení dodnes nevyprchalo. Dokonce na svém telefonu střídám alternativní ROM, někdy až tempem běžícího pásu. Objevuji, v čem je který firmware lepší a co mi může nabídnout. Hodlám si rovněž udržet přehled o všech novinkách.
Možná mé nadšení způsobuje fakt, že mobil s Androidem je pro mne mj. koníčkem, zatímco počítač s Windows mi slouží pouze jako pracovní nástroj. I tady avšak platí, že preferuji čistý Android bez grafických nadstaveb. Jak jsem již psal, v mých představách se systém pouze ujme role platformy. Nechci, aby obsahoval antivirový program, protože si sám stáhnu lepší, který jsem si vybral. Proč mi má v systému ležet ladem kalendář, když já používám alternativní aplikaci, která mi vyhovuje mnohem více?
Ikspéčka znám jako své boty
Na co je mi prohlížeč, který nikdy nespustím, protože si nainstaluji svůj oblíbený? Už vůbec nepotřebuji, aby součástí systému byla aplikace na střih videa, byť jednoduchá, eventuálně správce souborů s filozofií Průzkumníka, zatímco mně vyhovuje ovládání podobné starým dvoupanelovým správcům souborů? Snažil jsem se tedy najít důvody, proč zůstat na Windows XP. V první řadě je to neochota ke změně. Dovolím si tvrdit, že Ikspéčka jsem za dobu existence poznal jako své boty.
Z hlavy jsem schopen komukoli po telefonu vysvětlit, na co má kde klepnout, jakou předvolbu musí aktivovat, aby fungovalo to či ono. Dokonce si celý průběh promítnu před očima. Microsoft v následujících řadách Windows některé předvolby přeskupil, zatímco jiné přejmenoval, čímž ve mne vyvolal pocit chaosu. A chaos je něco, co se mi příčí. Jako správná stará konzerva mám rád, když věci mají svůj pevný, nejlépe neměnný pořádek a řád. Druhým důvodem, asi jediným objektivním, jsou nároky na hardware.
Požadavky na hardware
Ani nevím, kolik let je mému počítači – možná pět, šest, sedm. Stále však uspokojuje všechny mé potřeby. Primárně na něm píšu články, takže čistě teoreticky by mi možná stačila i stará dobrá 286 s textovým editorem T602. Zcela výjimečně si zahraji nějakou hru, nicméně i ty nejnovější, které mě baví, pochází někdy z let 2003–2004. Za celou dobu jsem upgradoval jen operační paměť. Nyní mám 2 GB. Pro Windows XP jsou ostatně maximem zhruba 3 GB operační paměti.
Dále jsem klasický pevný disk vyměnil za SSD. Ano, vím, že s ním Windows XP nepracují tak efektivně jako např. Windows 7. Oficiální minimální požadavky pro provozování Windows XP vyhlíží následovně:
- procesor taktovaný na 233 MHz,
- 64 MB operační paměti,
- 1,5 GB místa na interním úložišti.
Windows 7 a Windows 8 deklarují jako minimum 1GHz procesor, což je 4× více, než vyžadují Windows XP. Dále pak 1–2 GB operační paměti, což je dokonce 16×–32× více, a také 16–20 GB místa na pevném disku. Z logiky věci nové systémy lační po výkonnějším na hardware, což chápu. Lze proto usoudit, že na stejném počítači běží Windows XP svižněji než Windows 7 či Windows 8. Potvrzuje to i praxe s počítači z nejnižšího segmentu trhu.
Budeme-li mluvit o současných strojích, které minimální požadavky ve všech směrech překračují, pak rozdíl v odezvě Windows XP a Windows 7 či 8 bude zřejmě nulový. Za určitých okolností budou soudobá Windows radikálně živější, díky lepší optimalizaci pro moderní hardware. Sluší se vypíchnout již zmíněnou práci s disky SSD. Je to fakt, který nemíním popírat.
Víc nepotřebuji
Třetím důvodem je skutečnost, že novější verzi systému jednoduše nepotřebuji. Ta, co mám nyní, mi stačí doma i v zaměstnání. Splňuje všechny mé požadavky i potřeby, funguje na ní vše, snad s výjimkou několika aplikací, jejichž nejnovější verze již vyžadují jako minimum Windows 7. To jsem ale zatím vyřešil instalací starší verze, neboť žádná z funkcí nových verzí nebyla natolik zásadní, aby stála alespoň za úvahu o upgradu.
Z hlediska bezpečnosti považuji Windows XP se Service Packem 3, všemi záplatami, zapnutým firewallem a kvalitním antivirovým programem za spolehlivý systém. Prakticky všechny průniky, na které jsem během své pracovní praxe narazil, byly způsobeny buď starou verzí některé aplikace typu Flash Player a Java, anebo se problém nacházel na tradičním místě mezi klávesnicí a židlí. Uživatel jednoduše spustil něco, co spouštět neměl.
Infiltraci, za kterou by stála díra v systému, jsem zažil naposledy v dobách Windows 2000, a to ještě z důvodu, že firma, kde k problému došlo, neměla centralizovanou správu systémových aktualizací. Instalace aktualizací tudíž ležela na bedrech uživatelů, kteří ji odkládali. Kvůli absenci klíčové záplaty pak měl červ snadnou cestu do celé sítě.
Nepočítám s tím, že bych si jen kvůli konci podpory Windows XP kupoval nový počítač, když ten stávající naprosto postačuje mým potřebám a požadavkům. Na druhé straně vím, že jednoho dne pravděpodobně přijde moment, kdy už nebude jiné cesty, než přejít na novější železo. Do té doby budu doufat, že již bude k dispozici systém, který bude alespoň trochu blíže mým představám. Zejména Windows 8 se totiž mé filozofii na hony vzdalují.
