přijde mi to tak, že právě zhruba časově tak nějak po rozšíření poslední generace konzolí se vývoj her zvrhnul do konzumu. Prakticky ve všech žánrech je tendence k zjednodušení. Pamatuji hadrcore strategie a dnes mi osekají možnosti taktizovat, tak mne to nebaví. Pamatuji jak jsem strávil řadu nocí síťovou FPS hrou. V HL šlo o invenci a třeba u quake šlo o šíleně rychlou super akci kdy jsem běhal, skákal, létal po předu, zadu bokem a přitom střílel stejně létající protihráče.
Dobře myslím problém popisuje Dan Vávra na blogu. Souhlasím s ním v tom, že o tvorbě hry, prostředcích rozhodují manažeři bez jakéhokoli vztahu k tomu co dělají a jak by mohli když třeba předtím vedli výrobu obuvy a jejich další štace bude distibuce uhlí...