Název Bluetooth je anglický překlad přezdívky dánského krále Haralda I. Modrozubého (Harald Blaatand), který v 10.století sjednotil Dánsko a Norsko. Pověst říká, že rád jedl borůvky, kvůli kterým měl pak modré zuby. A proč právě Harald I.Modrozubý? Technologie Bluetooth totiž dokázala sjednotit dva dávné skandinávské odpůrce - společnosti Nokia a Ericsson, kteří v té době ovládali většinu trhu s mobilními telefony.
Šlo vlastně o jedinou šanci pro Bluetooth - standard museli přijmout oba největší výrobci mobilních telefonů, jinak by neměl šanci na to, aby se ujal. Z počítačové oblasti se pak přidaly ještě další společnosti: IBM, Toshiba a Intel. Tak se stalo v září roku 1998.
Těchto pět společností se tehdy dohodlo na levném a bezpečném digitálním bezdrátovém standardu, který by se používal zejména pro komunikaci s notebookem, mobilem či handsfree. Drobným problémem však bylo to, že na hlavní kritérium, tedy na nízkou cenu, se poněkud pozapomnělo. Bluetooth čip, který měl stát nejvýše 5 USD, stál v době uvedení technologie na trh čtyřikrát více, což bylo jedním z hlavních důvodů, proč se nástup Bluetooth znatelně zpozdil.
Největší nevýhodou byla nízká rychlost
První verze Bluetooth se objevila v roce 1999, další verze 1.1 potom v roce 2000, a s verzí 1.2 Bluetooth začal rychle dobývat svět. V roce 2004 nastupuje verze 2.0 a v roce 2007 dosud používaná verze 2.1. Technologie EDR (Enhanced Data Rate) je k dispozici od verze 2.0 a používá se až dosud. Úprava 3.0 byla dokončena v dubnu 2009, nějakou chvíli potom trvalo, než se dostala do výroby.
Zavedení Bluetooth zjednodušilo sdílení dat mezi jednotlivými přístroji. Brzy byly touto technologií vybaveny mobilní telefony, notebooky, MP3 přehrávače, tiskárny, myši, klávesnice, sluchátka a další periferie. V pásmu 2,4 GHz začala komunikovat všechna zařízení, pro která měl bezdrátový přenos aspoň nějaký smysl. Vždyť je to tak jednoduché: Bluetooth umožňuje jednoduché kopírování souborů, synchronizaci dat nebo telefonování se sluchátkem v uchu, ke kterému nevede žádný drát.
Bluetooth je praktický, má však své zřetelné omezení: přenosovou rychlost. Ta je velmi nízká i na krátké vzdálenosti. Verze Bluetooth 3.0 pak tento nedostatek odstraňuje. Co konkrétně nabízí specifikace Bluetooth 3.0 High Speed? Především, jedná se o značně přepracovanou, byť zcela zpětně kompatibilní technologii, což znamená nové vlastnosti a nový přínos. Hlavním tahákem bude to, na co nejčastěji slyší i "obyčejní" uživatelé a co představuje zkratka HS v názvu specifikace. Oproti verzi 2.1, kde teoretické maximum bylo na 3 Mb/s přenosu a 2,1 Mb/s pro aplikace, pak stoupla rychlost na teoretických 54 Mb/s "ve vzduchu" a na 24 Mb/s aplikačních (viz. tabulka).
Při zavádění Bluetooth přibližně před deseti lety šlo vlastně o jednoduchý bezdrátový standard se sériovou komunikací. Přenosová rychlost měla u první verze hodnotu jen 730 kb/s. Postupem času se ukázalo, že taková rychlost je zcela nedostačující. Pro přenos fotografií nebo synchronizaci mobilů to bylo málo, natož pak pro nahrávání skladeb do MP3 přehrávačů. Proto vznikl standard Bluetooth 2.0, který výrazně zrychlil - až na 2 Mb/s. Příchod Bluetooth 3.0 však ušetří další množství času, obzvláště při přenášení velkého množství dat. Díky přenosové rychlosti 24 Mb/s je možné za minutu přenést 180 MB dat.
Přibylo i 128bitové šifrování
Další zásadní změnou je rozšíření pracovního pásma z z dosavadního pásma 2,4 GHz přidáním 5GHz pásma. Jde o nelicencovaná pásma, které kromě všech dalších možných uživatelů využívá i Wi-Fi připojení. A není to náhoda, protože protokoly pod IEEE 802.11 mohou být také využity, pokud je výrobce implementuje. V případě potřeby vysokého výkonu se tedy použijí výhody Wi-Fi, při nenáročném provozu nebo na krátkou vzdálenost (PC - mobil, mobil - headset apod.) se propojení realizuje v "klasickém" Bluetooth módu.
Celková konstrukce nového Bluetooth nabyla na komplexnosti. Přibylo nativní AES 128bitové šifrování, což velice výrazně pomůže bezpečnosti provozu a zároveň jeho rychlosti.
Nový standard 4.0
Specifikace 4.0 je po teoretické stránce dokončena, čtyřkový standard se však vydal zcela jinou cestou než jeho předchůdci. Co se týče výkonu, zůstane prakticky stejný jako u verze 3.0. Přidává však zcela jiné schopnosti, které mají Bluetooth poslat do zcela nových způsobů nasazení - jde totiž především o spotřebu energie. Maximální šetrnost v odběru energie a také další miniaturizace mají vést k tomu, že Bluetooth (samozřejmě, že nikoli při nejvyšším výkonu) dokáže smysluplně fungovat i na malé knoflíkové baterie.
Bluetooth čipy by také měly být podstatně menší, levnější a mít zvýšenou dostupnost. S nasazením těchto zařízení se počítá například v medicíně, zabezpečování, ale například i sportu apod. Vlastně by mohly z části i nahrazovat dnešní dálkově čitelné čipy, ovšem díky aktivní technologii (Bluetooth musí být zapnuté) s menšími bezpečnostními riziky.
Lze říci, že technologie Bluetooth má před sebou nadějnou budoucnost, a díky jednoduchému rozhraní se s ním pravděpodobně budeme setkávat ještě častěji.
