Test GF GTX 670: výkon HD 7970, lepší cena i spotřeba

Test GeForce GTX 670: parametry karty a představení

Test Nvidia GeForce GTX 670: parametry karty a představení

GeForce GTX 670 využívá stejný základ jako GTX 680 – jádro GK104, první 28nm grafický čip Nvidie pro grafické karty do stolních PC s novou architekturou Kepler. A bohužel je to jedna z mála věcí, kterou GTX 670 z GTX 680 co do konstrukce zdědila. Na rozdíl od dřívější běžné praxe je levnější model postavený na zcela odlišném plošném spoji a má také zcela odlišné chlazení. Ale popořádku.

Největší změnou oproti předchozí architektuře Fermi jsou výrazně přepracované streaming multiprocesory (něco jako základní stavební bloky jádra, nově označované jako SMX). Výraznou změnou bylo upuštění od hotclocks, tedy dvojnásobných taktů stream procesorů oproti dalším jednotkám jádra. Aby to neznamenalo propad výkonu, Nvidia ztrátu dohnala výrazným navýšením počtu stream procesorů, v případě GTX 680 je jich trojnásobek oproti GTX 580.

U GTX 670 je jeden z bloků SMX deaktivovaný, celkově jich zůstalo sedm. Výsledkem je nižší počet stream procesorů (1344 oproti 1536 u GTX 680) a nižší počet texturovacích jednotek (112 oproti 128) a počet rasterizačních jednotek zůstal zachovaný.

O něco nižší jsou i takty jádra – základní takt klesl z 1006 MHz na 915 MHz a boost clock z 1058 na 980 MHz.

U Boost Clock se na chvilku zastavím, protože spoustě lidí není pořád jasné, co toto číslo vyjadřuje. Nejde o běžný parametr jak jsme zvyklí a ani nijak garantovanou hodnotu, ale spíše o přibližný průměrný taktu, na kterém by měla karta běžet v běžných hrách. O tom, na jakém taktu karta poběží, pak rozhoduje především vytížení jádra a jeho spotřeba – čím náročnější je testovaný titul a čím více vytěžuje jádro, tím je spotřeba vyšší a hodnota automatického přetaktování nižší. A protože spotřeba souvisí se zahříváním karty, takt jádra klesá i s rostoucí teplotou GPU. Spotřeba čipu se také může lišit v závislosti na kvalitě konkrétního kusu, nakolik to ale může znamenat i rozdílný výkon kus od kusu se dá jen stěží odhadovat.

Takty pamětí jsou stejné jako u GTX 680, a stejná je i šířka paměťové sběrnice 256 b a tím pádem i stejn propustnost pamětí. Standardně je karta osazená 2 GB paměti stejně jako GTX 680. Maximální udávaná spotřeba klesla ze 195 na 170 W.

Karta samozřejmě zvládá i další novinky a technologie, které jsou zmíněné a vysvětlené už v recenzi GTX 680, takže jen telegraficky k těm klíčovým – podpora Nvidia 3D Surround na jedné kartě – tedy zapojení 3 + 1 monitoru, nový způsob vyhlazování TXAA (zatím je nutná implementace ve hrách), adaptivní vertikální synchronizace (pokud framerate klesá pod 30 či 60 fps, automaticky se vypíná, aby karta zbytečně nečekala na další překreslení monitoru).

originál

Samotné provedení krytu už je lehce překombinované až kýčovité, možná jde o paralelu na vypiplanou GTX 690, která s podobným provedením slaví velké úspěchy, ale u černého krytu už to moc nedává smysl. Hlavně vroubkování bude výrobcům asi trochu komplikovat vlastní „polep“ karty a řada z nich možná i z tohoto důvodu standardní kryt nahradila vlastním. Pořád je to ale vypadá líp, než retrodesign některých hranatých referenčních Radeonů HD 6000 nebo Batmobily z řady HD 5000. Na pohmat je zřejmé, že nemá zvlášť robustní konstrukci.  

originál | originál
originál | originál

U krytu chladiče schází také typický prvek, který dával chlazení GeForce obvyklou výhodu proti starším konkurenčním Radeonům – totiž vykousnutí krytu v místě ventilátoru tak, aby se k němu lépe dostával vzduch při osazení více karet do SLI. U 170W karty to ale zřejmě nebude tak kritické, jako třeba u GTX 580 s TDP 244 W.

originál | originál
originál | originál

Pokud jste sledovali zprávy, které prosákly před uvedením, asi už víte, že samotná karta vypadá shora mnohem větší než ve skutečnosti je. Chladič totiž přerostl tištěný spoj o bezmála sedm centimetrů – v podstatě o průměr ventilátoru.

originál | originál

Zatímco samotný tištěný spoj má jen 17,5 cm a je opravdu kratičká, celá karta i s chladičem už má pár milimetrů přes 24 cm, dokonce o cosi víc, než dříve 23 cm, které byly dříve u Nvidie nepsaným standardem pro karty vyšší střední třídy.

originál | originál

Konfigurace výstupů je shodná s GTX 680 – k dispozici je jeden dual-link DVI-I, jeden DVI-D, jeden HDMI a jeden DisplayPort. Tato konfigurace výstupů umožňuje propojení tří monitorů do „jednolité“ plochy (Surround) třeba pro hraní a čtvrtého „informačního“ monitoru na DisplayPort. K výkonnějším Radeonům řady HD 7000 lze standardně v základu (bez „rozbočovačů“ na DisplayPort) připojit až čtyři monitory, kombinace konektorů DVI-I, HDMI a 2× mini DP je ale méně „univerzální“.

originál

Na kartě jsou dva konektory pro SLI, což umožňuje propojení tří či až čtyř karet. Představa čtyř propojených karet s minimalistickým tištěným spojem hodným karet nižší střední třídy je celkem zábavná, ale s ohledem na výkon srovnatelný s konkurenčními highendovými modely to holt své opodstatnění má. Pro přídavné napájení slouží dvojice šestipinových konektorů (teoretické maximum 3× 75 W = 225 W), udávaná maximální spotřeba karty je ale podstatně nižší – 170 W.

Když už jsme u toho napájení – milou drobností je to, že pokud zapomenete připojit přídavné napájení, karta by neměla zůstat „mrtvá“ nebo zuřivě pištět, ale při zapnutí PC by mělo na monitoru naskočit upozornění s tím, že je zapotřebí kabely zapojit.

originál | originál

originál

originál | originál

Když jsem testoval hlučnost, trochu mě vyděsilo intenzivní vrčení ventilátoru, který byl u GTX 680 až na obvyklé nešvary celkem bezproblémový a dá se říct, že nadprůměrný. Podobný problém jsem nepředpokládal, ale zaujalo mne to natolik, že jsem se rozhodl kartu ještě na poslední chvíli rozebrat (Už zvenčí dalo vytušit, že by mělo být možné kartu odkrytovat, aniž by si to vyžádalo demontáž pasivu z jádra) a zaměřit se na to, v čem by mohl být problém i za cenu toho, že se kvůli tomu recenze chvíli zdrží.

GeForce GTX 670: konstrukce chladiče aneb proč to tolik vrčelo

Uspořádání komponent na kartě je na dnešní poměry (obzvlášť na highend) dost netradiční – ve vnějším zadním rohu jsou mezi paměti natěsnané dva přídavné šestipinové napájecí konektory orientované do strany. Čtyřfázová napájecí kaskáda se přesunula do prostoru mezi jádro a záslepku. Má to mít dvě výhody – první z nich je podle Nvidie to, že může být blíže čipu (navíc otočeného), čímž se dosáhne, cituji: „zlepšení integrity napájení a zvýšení efektivity“, druhou výhodou je chlazení pasivu na napájecích fázích proudem vzduchu z ventilátoru.

originál

Nvidia se v dokumentaci chlubí tím, že pro lepší chlazení použila stejný ventilátor jako u GTX 680, navíc vybavený akustickou tlumící hmotou pro minimalizaci nechtěných tónů z ventilátoru. Osobně bych uvítal spíš jiný ventilátor a stejný nebo podobný pasiv.

Zatímco u GTX 680 byl poměrně propracovaný pasiv s plochými heatpipe, které jsou jakýmsi kompromisem mezi klasickou heatpipe a plochou vapour chamber, u GTX 670 už má pasiv velmi jednoduchou a hodně zvláštní konstrukci. Něco podobného jsem po pravdě zatím ještě neviděl.

originál | originál

Že je netradiční se dá vytušit už z výrazně zakřivených žeber, která na místě jistí dvojice pásků přelepených přes pasiv.

originál | originál
originál | originál

Při pohledu zboku je zřejmé, že má pasiv velmi robustní hliníkovou základnu, do níž jsou zdánlivě zasazena tenká plechová žebra. Pod blokem masivního hliníku je ještě vidět měděnou destičku, která slouží k lepšímu rozvodu tepla po základně.

originál | originál | originál

Marně jsem si lámal hlavu, proč nejsou nikde vidět nějaké spáry nebo pájení. Ani při pohledu zblízka nebylo patrné, jak se žebrování na základnu dostalo. Teprve na makrofotkách je zřetelně vidět, jak žebrování nejspíš vzniklo a proč je tvar žeber takový jaký je – na původním polotovaru (snad odlitku) chladiče jsou žebra zřejmě zešikma a při dokončování pasivu se ohýbají, nebo spíš lámou směrem nahoru tak, aby byla kolmo k základně.

originál | originál

Netradiční je i povrch žeber, z jedné strany má jejich povrch velmi hrubou strukturu.

originál | originál | originál | originál

Na kartu je pak nasazená plastová skříň složená ze dvou kusů, ventilátor je upevněný trojicí šroubů na spodní části.

originál

Samotný kryt není nějak zvlášť robustní, plastový výlisek je celkem tenký, alespoň je však vyztužený malými žebry a vroubkováním na opačné straně.

originál | originál

A tady je asi největší slabina konstrukce karty v celé své kráse – plastová destička, kterou lze označit za držák ventilátoru. Ventilátor je k ní uchycený trojicí šroubů. Dlužno dodat, že funguje perfektně... jako rezonanční deska.

originál | originál

Na spodku ventilátoru si můžete všimnout oné akustické tlumící hmoty, kterou Nvidia zmiňovala v dokumentaci. v podstatě jde o pružnou podložku (guma, PVC nebo něco podobného), která brání přímému styku ventilátoru a plastové destičky, na kterou je upevněný. S ohledem na zvukový projev karty to ale nebude nic na chlubení, spíše je to z nouze ctnost.

Přenos vibrací a vrčení motorku ventilátoru na kryt je i přes přítomnost podložky velmi výrazný (možná přes šrouby), spolu s horní části z tenkého plastu pak celý kryt funguje jako jednoduchá rezonanční skříň.

Zvukový projev ventilátoru se bude zřejmě dost výrazně lišit kus od kusu, záleží totiž na tom, jak silně jsou šrouby utažené. S tím se díky kovovým závitům dá trochu experimentovat bez obav, že závit vyžvýkáte (hrozí snad jen stržení hlaviček). Obecně se dá říct, že čím jsou šrouby volnější, tím karta méně vrčí. Rozdíl může dělat i šílených 6 dBA a je citelný hlavně při nižších otáčkách, kdy vrčení ještě nepřehluší aerodynamický hluk proudícího vzduchu.

K dosažení nižší hlučnosti stačilo také zmáčknout kartu na vnitřním zadním rohu. Se šroubky na krytu už se bohužel moc experimentovat nedá, jde o samořezky zašroubované do plastu a dají se docela snadno strhnout.

originál | originál | originál | originál

Destička je ke kartě upevněná čtveřicí šroubů po obvodu tištěného spoje. Pokud byste chtěli demontovat kryt, tyhle čtyři můžete klidně nechat na místě.

originál

Zkrátka a dobře, je-li něco, čím mě referenční karta nepotěšila, je to konstrukce chladiče, která opravdu není hodna highendové karty se startovací cenou devět a půl tisíce a je to i důvod, proč bych vám doporučil pořídit raději některý z nereferenčních modelů.

Ještě k některým dalším součástkám. O řízení napájecího napětí se stará letitý až 4fázový regulátor NCP5392P od ON Semiconductor.

originál | originál

Na kartě jsou 2Gb paměťové čipy Hynix H5GQ2H24AFR-R0C, které jsou certifikované na 6,0 Gb/s při napětí 1,5 V. Je jich celkem osm, což dává 2 GB paměti.

originál

Toliko k referenční kartě, pojďme na testy.

Testovací sestava

Testovací konfigurace

Podrobný popis testovací sestavy najdete v článku Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti.

GeForce GTX 670 jsem testoval na posledních ovladačích z FTP Nvidie verze 301.33. GeForce GTX 680 je testovaná na ovladačích 300.99. Téměr všechny ostatní karty Nvidie jsou testované na WHQL ovladačích 266.58. Model GTX 560 Ti je testovaný na WHQL ovladačích 275.33 a konečně GTX 560 je testovaná na ovladačích 275.20.

Radeony HD 7870 a 7850 jsou testované na ovladačích, které byly součástí press kitu AMD (grafický ovladač 8.950.5.0). Radeony HD 7970 a 7950 jsou testované na ovladačích (bez certifikace WHQL) s označením RC11, model HD 7770 je testovaný na poslední dostupné verzi ovladačů v době jejich uvedení.

Ostatní karty AMD jsou testované na ovladačích Catalyst 11.8 (Radeon HD 5850, HD 5870, Radeon HD 6670, HD 6850, HD 6950, HD 6990), Radeon HD 6970 je přetestovaný na ovladačích AMD Catalyst 12.1a preview.

Základní deska Gigabyte EX58-UD5 je osazená „extrémním“ šestijádrovým Core i7-980X. Procesor je přetaktovaný na 3,8 GHz při napětí zvýšeném na 1,344 V (podle CPU-Z).

V BIOSu jsou vypnuté úsporné technologie. Důvod je opět jednoduchý – co nejvíce omezit vliv procesoru při měření spotřeby grafické karty. Kvůli snížení chyby při měření, ke kterým by jinak docházelo kvůli automatickým a nevyzpytatelným změnám taktovací frekvence, je vypnutý Turbo Boost.

Paměti DDR3-1600 běží na 1360 MHz při časování 8-8-8-22-1T a 1,64 V.

Procesor chladí výkonný Coolink Corator DS, který můžete znát z testu zveřejněného na ExtraHardware.

„Levný“ Centurion od Cooler Master se k podobné sestavě na pohled ani trochu nehodí, ale jde o skříň s typickou (a stále ještě nejčastěji používanou) koncepcí a konfigurací chlazení. V bočnici jsem zalepil otvor v místě chladiče procesoru – při použitém chladiči procesoru a daném uspořádání systémového chlazení nadělal víc škody než užitku.

Vepředu je 1000otáčkový Cooler Master dodávaný se skříní. Zadní systémový ventilátor Nanoxia FX12 (možná si jej ještě pamatujete z naší recenze) může v případě potřeby běžet až na 2000 ot./min, pomocí panelu je zregulovaný na 1500 ot./min, při kterých je aerodynamický hluk ještě únosný.

O napájení se stará 920W Enermax Revolution 85+ má vysokou účinnost, nabízí vysoký výkon a umožňuje i bezproblémový provoz řešení postavených na 3-way SLI či CrossFireX ze tří karet. Při časté manipulaci se náramně hodí odpojitelná kabeláž, která ve skříni zbytečně nepřekáží. K samotnému průvanu ve skříni zase tolik nepřispívá, ventilátor obvykle běží v rozmezí 800-900 ot./min.

Pevný disk VelociRaptor VR150 (WD3000GLFS) s kapacitou 300 GB používáme především kvůli rychlejšímu načítání her.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Operační systém, nastavení a ovladače

• Microsoft Windows 7 Ultimate (64bitová verze)
• vypnuta automatické defragmentace, aktualizace i swap file na
  všech jednotkách
• DirectX redist August 2010
• Intel INF
  9.1.1.1
• Grafické karty testujeme na 30" LCD panelu HP LP3065

Za

poskytnutí hry Battlefield Bad Company 2 děkujeme
společnosti Electronic Arts Czech Republic.

Za
poskytnutí hry Aliens vs. Predator děkujeme společnosti CD Projekt.

Za
poskytnutí hry Anno 1404 děkujeme společnosti Playman.

 

 

Aliens vs. Predator (DX11), Anno 1404 (DX10)

Aliens vs. Predator

Scénu z úvodu hry jsme nově nahradili samostatným benchmarkem, který je na internetu k dispozici ke stažení zdarma. Běží pouze v režimu DirectX 11 a je o poznání náročnější než náš původní test.

Pro snadnější testování existuje utilita AvP benchmark tool, tu stačí nastavit takto a spustit test:

 

 

Anno 1404

U této překrásně vypadající strategie (schválně zkuste kliknout na náhledový obrázek nad tímto odstavcem anebo tento přímo z testovací sekvence) jsem se nechal podobně jako u Call of Duty World at War inspirovat metodikou PC Games Hardware a tu tedy máme plně srovnatelnou. Postup je takovýto: Stáhněte si uloženou pozici PCGH, uložte ji do C:\Users\xyz\Documents\Anno 1404\Savegames. Nastavte všechny grafické detaily ve hře na maximum, vypněte vertikální synchronizaci a MSAA i anizotropní filtrování aktivujte také skrze hru.

Po načtení uložené pozice pomocí kurzorových kláves několikrát přelétněte přes ostrov a pak pozici znovu nahrajte. Zafunguje to jako cache proti vlivu pevného disku. FRAPS nastavte na 20 sekund a měřte vždy od doby, kdy začne v pravém horním rohu mluvit Zahir. 

Za poskytnutí hry Anno 1404 děkujeme společnosti Playman.

Battlefield Bad Company 2 (DX11)

Battlefield Bad Company 2

Hned v úvodní misi se po probití zákopy dostanete po louku. Zde se po střetu s Japonci hra uloží. Nastavím FRAPS na 45 sekund a z tohoto checkpointu jdu kolem hořícího zera a dále pralesem až k můstku u vodopádu. Karty jsou otestovány v režimu DirectX 10 i novějším DirectX 11. Ten u DX11 GPU vynutíte v souboru C:\Users\xyz\Documents\BFBC2\settings.ini. Nastavení společně s uloženou pozicí si můžete stáhnout zde.

Za poskytnutí hry Battlefield Bad Company 2 děkujeme společnosti Electronic Arts Czech Republic.

Call of Duty: Black Ops, Call of Duty 5: World at War (DX9)

Call of Duty: Black Ops

Zatím poslední díl populární série je méně náročný než jeho starší předchůdce Call of Duty: World at War. Testuji pomocí Fraps prvních devadesát sekund z úvodní animace k misím U.S.D.D., která začíná cestou do Pentagonu a v S.O.G. odehrávající se ve Vietnamu.

I na slabší grafice, jakou je GeForce GTX 460, při vysoké úrovni vyhlazování se snímková frekvence jen výjimečně dostala pod šedesát snímků za sekundu.

 

Call of Duty 5: World at War

Benchmark probíhá pomocí FRAPSu. Ten nastavte na 35 sekund. V
možnostech hry aktivujte konzoli a do ní vepište devmap pel1b. Tím se
dostanete na začátek mise Houževnatý (Relentless). Jakmile se tak stane,
spusťte FRAPS. Nově už nemusíte pro srovnatelnost výsledků s EHW držet klávesu pro pohyb vpřed, nechte jen doběhnout oněch 35 sekund a nic nedělejte.

 

Colin McRae: DiRT 2 (DX11, DX9), Crysis Warhead (DX10)

Colin McRae: DiRT 2

Pro testování DiRT 2 používám velký dávkový soubor, který umožňuje otestovat bez nějakého zasahování čtyři různé tratě ve čtyřech nastaveních. Pro srovnatelnost výsledků s DirectX 10 a 10.1 kartami mám sadu konfiguračních XML s vynuceným DirectX 9, další sada XML zapíná DirectX 11 (na GPU, jež ho umí), teselaci i nejvyšší úroveň detailů postprocessingu.

Měří se na čtyřech tratích: Maroko (méně náročná, ale výsledky srovnatelné s volně stažitelným demem), L.A. (noční, stadión dělá některým kartám problémy), Malajsie (na některých GPU nejnáročnější) a Londýn (ten je v plné hře jako základní benchmark). Veškeré použité XML a dávky pro testování najdete v tomto ZIPu.

V malých grafech jsou výsledky dílčích testů z dávky.

 

 

 

 

 

Crysis Warhead

K otestování výkonu v Crysis: Warhead používám utilitu Framebuffer
Crysis Warhead Benchmarking Tool 0.31. Aby bylo měření kompatibilní s
ověřovaným (ranked) benchmarkem, nechávám volbu na mapě ambush a
implicitním čase (v tomto případě noc). Používám rozhraní DirectX 10 a
zkouším jak nastavení Gamer (hráč, odpovídá detailům high v původním
Crysis), tak Enthusiast (very high). Beru výsledek druhého měření, kdy
už je hra načtena v paměti. Měření jsou opakovatelná s minimální odchylkou.

Far Cry 2 (DX10.1), Just Cause 2 (DX10)

Far Cry 2

Pro testy jsem používal zabudovaný benchmark, test Ranch Medium. Výsledky v grafech jsou z plynulejšího ze dvou opakování. Používám režim DirectX 10 a maximální detaily. Anti-aliasing zapínám přes nabídku hry.

Více v článku Far Cry 2: výkon grafických karet a vliv nastavení.

Just Cause 2

Just Cause 2 bylo jedním z příjemných překvapení první čtvrtiny roku 2010 (alespoň po grafické stránce) a autoři mysleli i na integrovaný benchmark. Ty jsou ve hře hned tři, všechny vypadají velmi dobře, konec Desert Sunrise a hlavně nejnáročnější Concrete Jungle pak přímo parádně. Výsledky měření jsou z náročnějšího Dark Tower a Concrete Jungle, méně náročný Desert Sunrise už vynechávám.

Je trochu škoda, že Bokeh filtr a GPU simulace vody (která pak vypadá opravdu fantasticky) je realizována pouze přes Nvidia CUDA a nikoli třeba DirectCompute. V tomto max. nastavení by se tedy mohly srovnávat jen GeForce.

Mafia II (DX9), Metro 2033 (DX11), Napoleon: Total War (DX9)

Mafia II

Do metodiky jsme zařadili i zejména u nás populární Mafii II. Testy se zapnutým vyhlazováním jsou oproti většině ostatních her trochu exotické. Ve hrách se totiž nejčastěji používá vyhlazování MSAA (obvykle 4×, náročnější uživatelé nastavují i 8×), zatímco vývojáři Mafie sáhli k méně efektivnímu 2× SSAA (supersampling).

Testuje se na maximální detaily s vypnutým GPGPU PhysX.

 

Metro 2033

Z testovaných her největší zabiják grafických karet, který na trůnu
vystřídal Crysis a Stalkery: CS a CoP. V Game Options je položka Advanced PhysX vypnuta, na kartě Video je vybrána kvalita Very High, DX10 pro všechny karty a znovu navíc potom DX11 pro nejnovější GPU s jeho podporou, dále 4× MSAA a 16× AF. Používám uloženou hru takřka ze začátku hry (Chase), vozíkem jedete tunelem a než se vám ve snové vizi objeví příšera, logování FRAPSem ukončím (180 s). Benchmarkovací sekvence asi není nejtěžší možná, i tak ale současným kartám stačí a asi pár let ještě bude, výhodou je dobrá opakovatelnost.

 

Uloženou pozici před jízdou tunelem si můžete opět stáhnout, pro otestování používám uvedené nastavení. Kombinace MSAA, vysokého rozlišení a profilu very high u mnoha karet znemožňuje prakticky už pohyb v menu a přitom slevení z maximálních detailů hru vizuálně zřejmě až tolik nepokazí. Testuji pouze nižší rozlišení 1920 × 1200, vyšší rozlišení 2560×1600 už je na většině karet při stejném nastavení nehratelné.

Napoleon: Total War

V Napoleon:
Total War (demo, 1.0.0) používám pro testování bitvu u
Ligny. Fraps nastavuji na
62 sekund, jakmile získám kontrolu nad myší a klávesnicí, nastavím
pohled hned na zcela
nejnižší možný u země (náročná detailní animace vlnící se trávy či
obilí).

 

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat (DX11), World in Conflict (DX10)

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

Pro testování této moderními technologiemi nabité hry používám samostatný benchmark. V něm pak celkové nastavení Ultra, Enhan. full dynamic lighting (DX10 nebo DX11 podle toho, co GPU podporuje). Je-li DirectX10.1 podporován, je zatržen i v Advanced Options. DirectX 10 karty testuji pouze s 4× MSAA, DirectX 11 akcelerátory potom ještě navíc s MSAA for A-teste objects (anti-aliasing transparentních textur), SSAO Mode nastaveným na HDAO, kvalitou na Ultra (verze Compute Shader), zaplou teselací i CHS (Contact hardening shadows).

World in Conflict

Testuji s upraveným profilem very high details. Navíc jsem zapínám water reflects clouds (voda odráží oblaka) a anizotropní filtrování
navýšil na 16×. Používám vestavěný benchmark.

Spotřeba (příkon), teploty, hlučnost, přetaktování

Spotřeba

Oproti minulé generaci GeForce se spotřeba bez zátěže při běžné práci dost zlepšila, karta se dostává na stejnou úroveň jako highendové Radeony HD 7900 a ani rozdíl oproti HD 7800 není o moc větší, než může dělat chyba měření.

Na rozdíl od HD 7000 ale GTX 680 a GTX 670 nemá žádný úsporný režim podobný AMD Zero Power. Při uspání monitoru sice spotřeba poklesne o nějaké 2–3 W jako u jiných karet, takže oproti 3W režimu Radeonů o nějakých 10–15 W vyšší, ale je to pořád o poznání víc.

V zátěži si už výkonnější GTX 680 vedla na výbornou. Níže taktovaná GTX 670 je na tom logicky ještě lépe. Oproti GTX 680 byla spotřeba v Crysis asi o 30 W nižší, ve srovnání s obdobně výkonnou HD 7970 z první várky v referenčním provedení dělá rozdíl více než 100 W. A pomalejší GeForce GTX 580 z minulé generace je už úplně jinde.

Teplota jádra bez zátěže není nízká, ale je naprosto vyhovující. Ventilátor přitom běží kousek nad tisíci otáček, takže už není ani velice kam zpomalovat.

V zátěži se teplota dostala na nepříliš vysokých 82 °C. Radiální ventilátor se přitom ani nějak moc neroztáčel, dostal se asi na 2300 ot./min, což jsou u podobně koncipovaných chladičů hodnoty typické spíše pro karty vyšší střední třídy (Radeon HD 6950, GeForce GTX 570, HD 6870 apod.).

Hlučnost

Na chladič už jsem víc než dost nadával ve druhé kapitole. V původní podobě se vrčení karty i přes velmi nízké otáčky ventilátoru projevovalo hlučností 40,6 dBA – zejména ve srovnání se stejným ventilátorem na GTX 680, který běžel dokonce asi o 100 ot./min rychleji, docela úděsné. Jak jsem předestřel v úvodu, může se to dost výrazně lišit kus od kusu v závislosti na dotažení šroubů a vzhledem k nepříliš robustnímu uchycení dost možná i tím, jak kdo s kartou při přepravě „flákne“ nebo co kde při montáži zmáčknete.

Po vyladění zvuku povolením šroubků jsem se dostal na akceptovatelných 34,5 dBA. Ale pozor, pořád jde především o vrčení, které s ohledem na charakteristické velmi krátké intenzivní cvakání hlukoměr tolik nechytá. Třeba taková GTX 560 Ti s axiálním ventilátorem je i přes zdánlivě (podle grafů) vyšší hlučnost na poslech příjemnější, protože jde o vyrovnanější šum, který se jeví nižší.

V zátěži patří aerodynamický hluk vzhledem k relativně nízkým otáčkám k těm nižším, zejména s přihlédnutím k hlučnosti obdobně výkonných karet. S ohledem na velmi nízkou spotřebu karty je ale hlučnost karty i s povolenými šrouby pořád zbytečně vysoká, exemplárním příkladem budiž HD 7950 s duálním ventilátorem od Sapphire, která je i přes o 20 W vyšší spotřebu o 10 dBA tišší. Bez poladění šroubů by to bylo ještě o něco horší – tam už se hlučnost pohybovala kolem 56 dBA.

Přetaktování

Přetaktování GTX 670 se ještě budeme věnovat samostatně. Na tomto místě mám jen krátkou zmínku ke GPU Boost. Při zátěžovém testu v Crysis, který používám pro měření spotřeby a patří k těm nejnáročnějším nastartovala karta na 1084 MHz, po několika sekundách ale frekvence spadla na 1032 a následně na 1006 MHz. Po zahřátí karty už klesla jen o málo na 992 MHz, což je pořád víc, než udávaná frekvence pro GPU Boost. Ve většině her tedy karta pravděpodobně poběží rychleji.

Otázka je, do jaké míry se může výsledek lišit kus od kusu.

Celkový výkon, cena, poměr cena/výkon

Průměrný výkon

U každé hry počítáme celkový průměr ze všech měření, který následně započítáváme do celkového průměru. Každá hra je tedy v celkovém výsledku započtena stejnou vahou. Protože porovnáváme nejvýkonnější karty, z celkového průměru jsem tam, kde u her testujeme více nastavení detailů (nemyslím tím rozlišení), vypustil méně náročná nastavení, která používáme pro porovnávání slabších karet.

V celkovém hodnocení jsou tedy započtená obě nastavení z Aliens vs. Predators, Anno 1404, Battlefield: Bad Company 2 v režimu DX11, všechny testy z Call of Duty: Black Ops, Call of Duty: World at War, u DiRT 2 pouze režim DX11 s maximálními detaily, v Crysis: Warhead pouze nastavení Enthusiast, Far Cry 2 a Just Cause 2 je v nezměněné podobě, u Mafia II je započítán režim s vyhlazováním SSAA, Metro 2033 a Napoleon zůstává v nezměněné podobě, ale u S.T.A.L.K.E.R.: Call of Prypiat je pouze režim s vysokými detaily a DX11. U World in Conflict používáme jen jedno nastavení, které je započteno.

Jako základ, od kterého se počítá výkon dalších karet, slouží vždy nejvyšší skóre dosažené u všech testovaných karet a multi-GPU konfigurací. Nejvýkonnější řešení, které jsme testovali, bylo tvořené trojicí GeForce GTX 580 a které téměř ve všech testech dosáhlo maximální skóre. Vůči němu je tedy většinou vztažený výkon jednotlivých karet v jednotlivých hrách, ze kterých je pak spočteno průměrné skóre.

Jestli vám testy v rozlišení 1920 × 1200 u podobné karty připadají ještě zajímavé už nechám na vás, ale troufám si odhadovat, že většina majitelů highendových karet využívá spíše LCD s fullHD rozlišením než 27" nebo 30" LCD.

 

 

Ještě tytéž hodnoty přepočtené tak, že 100 % odpovídá testované kartě. Po zprůměrování vychází rozdíl mezi GTX 670 a GTX 680 pouhých 6 %. Zásluhu na tom zřejmě bude mít podstatně větší prostor pro automatické přetaktování GPU Boost, které kartu pouští ve srovnání se základními takty o dost výš.

Karta, od které byste asi čekali, že bude soupeřit s HD 7950, tak paradoxně startuje po HD 7970. Ve srovnání s ní nabízí v průměru prakticky stejný výkon. Ale u Radeonů už se původní tatky pomalu opouštějí a nastupují přetaktované modely. Proti nim by ale logicky měly nastoupit zase přetaktované GTX 670.

Ceny jsou vybrané z některých velkých českých počítačovch e-shopů (Alfa Computer, Alza, Czech Computer), jde pokud možno o nejlevnější dostupné modely. Karty, které se už neprodávají, mají poslední ceny, za které byly k mání.

Jedinou výjimkou jsou Radeony HD 5850 a HD 5870, které jsou už dlouho normální cestou nesehnatelné. Protože poslední ceny, za které se před několika měsíci naposledy tyto karty prodávaly, dělaly v grafech paseku, nasadil jsem místo nich mírně nadprůměrné ceny bazarové.

GeForce GTX 680 se podle všeho zahnízdily na 11 600 Kč s DPH. Startovací cena GTX 670 je o celé dva tisíce nižší. S ohledem na 6% rozdíl ve výkonu je to velice slušný sešup. Každopádně počítejde s tím, že to bude chtít ještě nějakou tu stovku připlatit na lepší nereferenční chlazení. Cena je opět (podobně jako u GTX 680 v době uvedení) podstatně přívětivější než u HD 7970, které už mají po prvních výrazných slevách.

Karta, která je výkonem na úrovní 7970 a zároveň je téměř o  tisícovku levnější musí mít logicky podstatně lepší poměr cena/výkon.

GTX 670 v současnosti nabízí výkon srovnatelný s HD 7970 při poměru cena/výkon blízkému levnější HD 7950. Časem ještě rozsekneme to, jak by se vším zamíchaly přetaktované modely.

Jisté je to, že spolu s HD 7950 nabízí obě karty suverénně nejlepší poměr cena/výkon široko daleko. Škoda, že se pohybujeme na cenách 8 500–10 000 Kč.

Závěrečné hodnocení

Závěr

Je-li něco, co mi konstrukce referenční GTX 670 připomíná, jsou to ruská letadla. Úžasné, často elegantní stroje se skvělými vlastnostmi, výkony a sofistikovanými technologiemi, jenom si je nesmíte prohlížet moc zblízka, protože potom vypadají jako dělaná na koleně.

S referenčním provedením ale můžeme počítat u pár základních modelů a dá se předpokládat, že i ty budou časem (ne-li záhy) méně výhodné než nereferenční karty. Nic to ale nemění na tom, že referenční chladič není co do návrhu i konstrukce žádná sláva, rozhodně nevypadá jako highendová karta a nákup karty vybavené tímto základním chlazením bych moc nedoporučoval, obzvláště do tichých sestav.

I když se co do aerodynamického hluku a hluku v zátěži nějak významně neliší od ostatních karet. Zejména díky relativně nízké spotřebě je karta při srovnání s jinými, i podstatně pomalejšími kartami, tišší, ale to vrčení ventilátoru bez zátěže může být (pro někoho) vážně otravné.

Je možné, že budete mít štěstí na celkem tichý kus se správnou měrou dotažení šroubků, nebo se vám podaří zvuk vyladit, či dokonce kartu odhlučnit, ale zcela bezproblémové řešení to s ohledem na konstrukci asi nikdy nebude.

Úsporná opatření jsou na druhé straně celkem pochopitelná, s TDP 170 W jde o typickou kartu, která není nějak zvlášť náročná na chlazení a výrobci si ji rádi předělají k obrazu svému a osadí firemními chladiči. S takovou by bylo celkem zbytečné utrácet za vývoj a za kvalitnější chlazení, dělá to na mě dojem, že chladič vznikl jen aby se neřeklo.

Právě kvůli horší kvalitě konstrukce se zdráhám (zejména s přihlédnutím na cenovou kategorii) kartě udělit některé z ocenění, s tím si určitě počkám na nějaký z nereferenčních modelů.

Teploty karty jsou ale i s tak jednoduchým chladičem naprosto v normě, i regulace otáček funguje na výbornou.

Předčila očekávání

Když se oprostíme od nešvarů, které má na svědomí chladič, je GTX 670 vynikající karta. Ostatně s herním čipem, jakým je GK104, se špatná karta dá udělat asi jen stěží. Nejzajímavější je asi vysoký výkon, přes relativně nízkých 915 MHz v základu karta díky GPU Boost výkon výrazně nahání a jen o málo zaostává za základními modely GTX 680 – GTX 680 je asi o 6 % výkonnější, přičemž stojí o 21 % víc.

To vše při velmi nízké spotřebě, s čímž souvisí i výborný poměr výkon/watt – a tyto vlastnosti jsou pro herní grafickou kartu klíčové. Zatímco problém s chladičem se dá velmi snadno napravit u nereferenčních modelů, se spotřebou nebo výkonem by toho už výrobci moc nenadělali.

Jestliže GTX 680 vypadala oproti HD 7970 jako střízlík, u GTX 670 je tento rozdíl ještě markantnější – nebýt přesahujícího chladiče, dá se říct, že jde o kapesní kartičku, která se herním výkonem vyrovnává nejrychlejšímu modelu AMD a provozními vlastnostmi jej daleko předčí.

Plošný spoj je tak krátký, že výrobci nemají k dispozici vhodný chladič, který by nebyl o kus větší než samotná karta. Většina jich vznikala kvůli kartám o délce 21 či 23 cm a na GTX 670 jsou příliš dlouhé. Uvidíme, zda se časem objeví upravené karty s kompaktním chladičem, nebo výrobci upřednostní výkonnější chlazení, které je u 170W karty pořád celkem užitečné.

Přestože cena 9600 s daní, na které karty v populárnějších obchodech začínají, s přihlédnutím k tomu, že jde o „ořezaný“ model, moc nepotěší, vzhledem k výkonu a ke stávající konkurenci je pořád výborná a dává ještě slušný prostor pro zlevňování.

Nvidia GeForce GTX 670

+ vysoký výkon srovnatelný s HD 7970
+ spotřeba v zátěži
+ vynikající poměr výkon/watt
+ rezerva pro přetaktování
+ vynikající poměr cena/výkon
+ automatické přetaktování GPU Boost s velkou rezervou
+ rozměry tištěného spoje

− design chladiče nehodný highendové karty
− intenzivní cvakání motorku, může se výrazně lišit kus od kusu
− vyšší cena (adekvátní výkonu, ale ne provedení)