XFX nForce 790i Ultra SLI, testovací sestava
Od prvního článku o stavbě ESA PC se ledaccos změnilo. Základní deska s nForce 790i Ultra SLI dostala konečně BIOS, se kterým se dá s jistou dávkou stability přetaktovat, nejnovější Nvidia Control Panel už nepadá při jakémkoli pokusu o regulaci větráků přes ESA, kolizí SLI vs. OpenGL ESA aplikace už také není tolik. Teď už tedy tušíte, proč byla pauza mezi tímto a zmíněným článkem tak dlouhá.
Správnou odpovědí je, že jsme společně se základní deskou, čipovou sadou a technologií ESA prožili všechny dětské nemoci od ztráty dat na disku (konkrétně v MBR) při přetaktování, přes problémy se SATA zařízeními až po nestabilitu při změnách FSB na hodnoty už kolem 450 MHz. Problémů bylo ještě víc, nakonec se ale podařilo vše uvést do provozuschopného stavu.
Zklamáním se stalo přetaktování procesoru Core 2 Extreme QX9770. Těch v ČR opravdu mnoho není, a tak se jedná stále o jeden z ES (Engineering Sample), které patřily do velmi nepovedené várky. Procesor se tedy dost zahřívá, spotřebuje nechutně mnoho elektřiny a přetaktování navzdory otevřenému násobiči není slavné.
Pár desítek minut vypadalo 4,2 GHz (10,5 × 400 MHz) i v Prime95 25.6 stabilně, nakonec se ale nejlepším testem stability stal PCMark Vantage. Ten nakonec snížil frekvenci procesoru až na 3,6 GHz, napětí jsem zvyšovat už mohl jak chtěl, na vyšší frekvenci prostě tento test bez chyby neprošel.
Základní deska XFX nForce 790i Ultra SLI
V testovací sestavě byla nahrazená obyčejná DVD vypalovačka ke zbytku více se hodící Blu-ray mechanikou, z WD Caviar GP se stal jen datový disk a místo systémového zaujal skutečně rychlý 150GB Raptor od téže firmy. U paměti zůstalo na 2 GB, další pár superrychlých DDR3-2000 už firma Crucial neposlala. V použitých herních testech to stejně není rozhodující.
V minulém článku jsem schválně vynechal většinu fotek i vět týkajících se základní desky. S tou jsem nejdříve chtěl mít více zkušeností, nakonec je to asi stejně jedno, neboť v ČR s čipsetem nForce 790i Ultra SLI koupíte jen základní desku Asus (Striker II Extreme, recenzovali jsme v den uvedení). Svými schopnostmi by se měla tato deska Strikeru II podobat, výrobce (spíše Nvidia) vsadil však na tradiční AwardBIOS a v něm je v podstatě vše na svém místě. Možnosti nastavení pamětí jsou rozsáhlé, se zvyšováním napětí bude spokojen i náročnější uživatel, volba Unlinked pak umožnáí taktovat pamětí asynchronně s FSB.
Kromě toho, že opravdu dlouho trvalo, než se deska několika opravnými BIOSy dostala do použitelného stavu (resp. použitelného pro overclockera, dokud jste netaktovali anebo nepřipojovali příliš mnoho SATA optických mechanik, mohli jste být v pohodě), mně na ní vadily ještě další dvě věci: přiložený malý větráček je hlučný a jeho regulace byla nespolehlivá (a bez něj se při taktování čipset opravdu dost zahříval) a deska je při zvedání napětí tak opatrná, až je to opravdu nepříjemné a zdržující. Odchylka (směrem dolů) toho, co nastavíte a co deska do procesoru skutečně pustí, je především u hranice 1,5 V opravdu velká a při přetaktování mi to dost vadilo.
Ve srovnání se Strikerem II sice u desky najdete více (a stylových) SATA či IDE kabelů, jinak je ale příslušenství oproti Asusu slabší. Společnou slabinou těchto desek je jen 10 USB portů. Tento minus platí jen pro ty, co by chtěli více využít ESA.
GeForce 9800 GX2 vs. Quad SLI, dvě GPU proti čtyřem
Původně použitá referenční karta Nvidia GeForce 9800 GX2 (byla z prvních 50 vyrobených vzorků) nebyla schopna běhu v Quad SLI s jinou kartou, zachránila nás až společnost XFX, která k základní desce poslala i dvě produkční GeForce 9800 GX2.
Bohužel, ani s nejnovějšími ovladači ForceWare 175.16 WHQL a Service Packem 1 pro Vistu nebylo Quad SLI stoprocentně stabilní a bezproblémovou záležitostí. Zapnutí 8× MSAA (anti-aliasing metodou multi-sampling) ve 2560 × 1600 px znamenalo téměř jistý pád aplikace, či alespoň naprostou slideshow, ze které jste se jen se štěstím dostali zabitím příslušeného procesu. Přestože jsem použil testy ve vysokém rozlišení, nebyl nárůst Quad SLI oproti jedné GeForce 9800 GX2 ani 50 %.
Příčina spočívá v grafické paměti. Té je prostě 512 MB a hlavně komunikuje jen po 256bitové sběrnici. To dokáže limitovat i jeden čip G92, natož pak dva nebo dokonce čtyři. Zapnutí 4× anti-aliasingu v opravdu vysokém rozlišení není tedy na Quad SLI dobrý nápad. Kvůli další režie může být výkon dokonce horší než s jednou kartou. To platí dvojnásob pro minimální fps, tedy největší propady. Ty jsou relevantní jen v určitých testech, do průměru je v žádném případě nepočítám.
1×, 2×, 4× G92, verdikt
Jak škáluje Quad SLI oproti jedné GeForce 9800 GX2 již tedy víme, zbývá alespoň nastínit to, jak si vede oproti jedinému čipu a srovnat si nárůst výkonu po zapojení druhého čipu, resp,, rovnou druhé dvojčipové karty. Jediný čip G92 reprezentuje GeForce 8800 GTS-512, která má stejný počet stream procesorů a texturovacích jednotek jako G92 v GeForce 9800 GX2, liší se jen vyšším taktem jádra (a SP) a nižším taktem pamětí.
S GeForce 8800 GTS-512 jsem provedl jen méně testů (komplexnější srovnání 8800 GTS-512 vs. 9800 GX2 najdete v našem megatestu grafik), přesto je ale dobře vidět. že zatímco druhé GPU má přínos ještě celkem dobrý, tak rozšíření na Quad SLI už je mnohem více limitováno úzkými hrdly G92: velikostí a propustností paměti.
Ještě ta samá tabulka v relativnáích hodnotách a v přehlednější podobě (bez minimálních fps):
Verdikt Quad SLI GeForce 9800 GX2
+ pěkné nárůsty v Crysis (bez AA), Lost Planet, Call of Juarez DX10, ...
+ o hodně levnější než 3-way SLI GeForce 8800 Ultra a v něčem výkonnější
– malý průměrný nárůst oproti jedné GeForce 9800 GX2 (limit v paměti a sběrnici)
– hlučné a energeticky náročné řešení
– input lag a microstuttering u Multi-GPU (zvlášť u tolika GPU)
– problémy se stabilitou při 8× MSAA
– bude brzy zapomenuto
