Test sedmi Wi-Fi routerů standardu 802.11ac: čtyřikrát rychlejší bezdrát

Dráty kvůli nové Wi-Fi vyhazovat nebudeme, to lze přiznat hned na začátku. Nejen proto, že stacionární prvky domácí sítě (vlastně všechno kromě notebooku, tabletu a smartphonu) bude vždy lepší připojit kabelem. Udávaná rychlost Wi-Fi je totiž pouze teoretická a na slibovaný gigabit raději nemyslete.

Dodnes se převážně využívá Wi-Fi na frekvenci 2,4 GHz, které znáte pod označením 802.11b/g/n. Ta písmena znamenají rychlosti a snad už všechny dnešní sítě mají alespoň n s reálnou rychlostí okolo 8 MB/s. Frekvence 2,4 GHz je ale hodně zarušená, v běžném paneláku na ní běží i desítky sítí, což rychlost velmi snižuje. Není se co divit, při stavu mobilního internetu u nás jsme zkrátka bezdrátovou velmocí.

Proto se objevil standard 802.11a, který využíval dalšího bezlicenčního pásma 5 GHz. Jeho rychlost je na úrovni staršího standardu 802.11g, ale jelikož na 5 GHz toho ve vzduchu tolik není, jde o zajímavou alternativu. Vyšší frekvence má ale často horší dosah, jelikož se delší rádiové vlny hůře lámou kolem překážek v bytě.

Přejděte na 5 GHz

Nový standard 802.11ac také využívá frekvence 5 GHz, nicméně vysoké rychlosti jsou proti teoreticky slabšímu dosahu silným argumentem. Výrobci dnes uvádí rychlost až 1 900 Mb/s, což je samozřejmě jen marketingový součet teoretických rychlostí obou pásem (routery umí Wi-Fi současně na starším i novém standardu) a nelze je pro jeden počítač sdílet. Když připojíte počítače dva, jeden přes pomalejší Wi-Fi, jste v součtu na oněch 1,9 Gb/s.

Podporu 802.11ac potřebujete mít i na druhé straně, tedy na notebooku, což stále není úplně běžné – při jeho výběru si tento parametr hlídejte. Síťové karty 802.11ac do USB už tak pohodlné nejsou.

S podporou 802.11ac na obou stranách se připojíte rychlostí až  1,3 Gb/s, ale jen na krátkou vzdálenost, pro jediné zařízení a stále zde velká část pásma padá na režii. Když započtete nějaké to rušení, najednou už není Wi-Fi tak rychlé, jak se píše na krabici nového routeru.

Navíc ani teoretická rychlost nemusí být 1,3 Gb/s. Zjednodušeně řečeno, jedna anténa na jednom frekvenčním kanálu umí 433 Mb/s a jen při použití tří antén (na routeru i v notebooku) dosáhnete současné nejvyšší rychlosti. Často se setkáte spíše s rychlostí 866 Mb/s, ale reálné rozdíly jsou minimální.

Wi-Fi je v domácí síti brzdou. Ale pohodlnou…

Domácí gigabitové síti se Wi-Fi ještě dlouho nepřiblíží, přesto už s novým tandardem 802.11ac dosahuje zajímavých rychlostí. A to až takových, že vás nemusí brzdit ani při kopírování velkých dat. Film ve Full HD najednou zkopírujete místo osmi za dvě minuty. Wi-Fi je občas duchařina a rychlost nižší, než byste očekávali. Obecně se udává, že reálná rychlost je zhruba na třetině rychlosti teoretické a 1 MB/s není žádná míra.

Rychlou Wi-Fi nepotřebujete kvůli internetu. Pokud nejste přes známosti připojeni na páteřní lince, ale patříte mezi normální bezpáteřné uživatele standardních českých poskytovatelů, poběží vám internet i na starším routeru stejně rychle. Rychlost 802.11ac budete potřebovat jen doma – pro spojení s NASem nebo ostatními počítači. Routery s rychlou Wi-Fi jsou stále drahé, ale najdete mezi nimi skutečně kvalitní kousky, které mohou být srdcem vaší domácí sítě na mnoho let dopředu.

Bezdrátová část routeru je ta nejzajímavější, nicméně router obsahuje i switch – přepínač drátové sítě, do kterého zapojíte vše, co je lepší připojit drátem. Téměř vždy se setkáte se čtveřicí gigabitových portů LAN: pro stolní počítač, NAS, HD přehrávač, dokovací stanici notebooku… a jakmile porty dojdou (a ony dojdou), upotřebíte k routeru další dokoupený gigabitový switch. Pamatujte, že přes Wi-Fi se připojují jen ta zařízení, u nichž to buď jinak nejde, nebo je to významně pohodlnější.

Výkonné routery mají většinou tři antény, které slouží spíše pro vyšší rychlost než lepší pokrytí. Každá totiž vysílá signál jiným směrem a v cíli se sečtou. Router v domácnosti příliš neschovávejte, naopak se jím pochlubte a umístěte jej pokud možno do ideálního středu. Samozřejmě s ohledem na kabeláž. Rušivé indikační LED lze často vypnout. Antény natočte tak, aby krajní svíraly úhel, každá zhruba 30°.

Pro využití rychlé Wi-Fi potřebujete notebook s podporou 802.11ac, třeba Asus UX301LA

Spotřeba routerů je proti starším a pomalejším mnohem větší. Stále však jde o nízké hodnoty 5–10 W, které k dividendám v ČEZu nepomohou. Pro zajímavost, vysílací výkon je zákonem omezen na 100 mW (200 mW pro 5 GHz), přeci jen provozujete domácí Wi-Fi, a ne radar.

Druhou možností je pořízení karty do počítače, třeba Asus PCE-AC68, nebo adaptéru do USB 3.0

S novým routerem budete mít doma dvě sítě: rychlejší 5GHz a pomalejší pro starší zařízení na 2,4 GHz. V záloze můžete mít i třetí bezpečnou síť pro hosty, kterým omezíte přístup k vašim počítačům, naopak na internet se dostanou bez problémů.

Rozšířené funkce mají všechny routery podobné. Do USB k nim připojíte tiskárnu či externí disk, obsahují rodičovskou ochranu, umožňují vzdálený přístup k administraci přes internet, umí funkce typu DHCP, firewall, DMZ, IPv6 nebo přesměrování portů.

Jak jsme testovali

Pro měření rychlostí jsme zvolili dva scénáře. Na krátkou vzdálenost dvou metrů bez překážek jsme zjistili maximální rychlost, které dosáhnete doma na pracovním stole. Poté jsme s notebookem odešli do druhé místnosti na vzdálenost deset metrů přes 20 cm tlustou cihlovou zeď.

Měření probíhalo na ultrabooku Asus Zenbook UX301LA, který jako jeden z mála disponuje novou Wi-Fi s podporou 802.11ac. Vyzkoušeli jsme i připojení stolního počítače přes PCIe kartu Asus PCE-AC68.

Naměřili jsme:

Nové routery samozřejmě podporují i starší standardy, připojíte se na ně tedy i se starším notebookem. Tím byl Lenovo Ideapad U300s a USB 3.0 adaptér Asus USB-AC56. Pro srovnání jsme vše změřili i starší verzí adaptéru Asus USB-AC53 do USB 2.0, který by měl být omezován právě rychlostí staršího USB.

Všechny výkonné routery dnes stojí okolo 5 000 Kč, včetně Airportu Extreme od Applu. Je to hodně, ale rychlá síť je tak lákavá… a jestli už máte notebook, který 802.11ac podporuje, není co řešit.

 

Galerie všech routerů

 

 

 

1. Asus RT-AC68U

Na výšku orientovaný router se třemi externími anténami má přední stranu vyvedenou v imitaci karbonového povrchu. Stojánek je opatřen gumovým pásem a router na stole drží pevně. Modré indikační diody blikají nad dobře čitelnými piktogramy a logo Asusu prosvítá na zadní straně, zřejmě aby šel rozpoznat zapnutý router i z druhé strany. Všechny diody jdou ale vypnout tlačítkem, jelikož blikání může vadit třeba při umístění v ložnici. Na boku jsou dvě přídavná tlačítka pro WPS a vypnutí Wi-Fi.

 
 

Vzadu jde velmi snadno nahmatat vypínací tlačítko umístěné přímo nad napájecím konektorem, jen by mohlo být o něco tužší. Vedle běžných portů je zde USB 2.0 pro tiskárnu a zvýrazněný USB 3.0 pro externí disk, který dosahuje rychlosti až 40 MB/s. Přidání síťového disku není intuitivní – musíte přijít na to, že za IP adresu patří název vašeho disku, Asus vám nápovědu nedá. Disk připojíte i přes FTP.

Asus má zdaleka nejlépe propracovanou administraci (Asuswrt). Bez znalosti IP adresy se na ni dostanete přes router.asus. com a je skoro celá v češtině. Hlavně překvapí uživatelskou přívětivostí, prakticky vše je přehledně umístěné na hlavní stránce. Hned nahoře uvidíte aktivní SSID, indikaci připojených zařízení i možnost restartu. Důležité je, že se ke každému nastavení dostanete na jedno, nejvýše dvě kliknutí.

Na první obrazovce je mapa sítě a připojená USB zařízení. Pokud má některý prvek sítě webové rozhraní (třeba NAS), dá se na něj přímo přejít. Velmi rychle lze kontrolovat a měnit nejdůležitější nastavení, hesla bezdrátových sítí, apod. Procházení administrace je velmi svižné, téměř jako u desktopové aplikace. Grafické zpracování má Asus příkladné.

 

USB lze využít nejen pro tiskárnu, ale i pro záložní připojení. Stačí mít nějaký USB 3G modem a aktivovat duální WAN. Mile překvapil i rychlostí gigabitové sítě, která byla o 10 % vyšší než u konkurence. Asus dosahuje společně s Netgearem nejlepších rychlostí a propustnosti přes zeď.

 

Samozřejmostí je síť pro návštěvy, které neuvidí zařízení ve vaší síti, ale dostanou se na internet. Těchto sítí můžete mít i více a nastavit jim různá pravidla, ve který čas mají být aktivní. Lze si s tím hodně vyhrát. QoS funguje automaticky, případně zapnete výchozí pravidlo, které upřednostňuje online hry a procházení webu jako nejvyšší prioritu bez zpomalování aplikacemi P2P. Ručně můžete upřednostnit i další konkrétní aplikace. Specialitou je VPN server nebo utilita pro opravu po (případném) neúspěšně nahraném novém firmwaru.

 

Administrace Asuswrt by měla být vzorem ostatním. Přehledná i pro začátečníka, přitom nechybí snadno dostupné pokročilé nástroje. Trochu škoda, že má šasi velmi ostré rohy a administrace přímo neukazuje, kteří klienti jsou přihlášeni přes Wi-Fi a kteří drátově.

​

​

2. Netgear Nighthawk R7000

Masivní router se třemi plochými anténami lze upevnit i na zeď. Indikační LED diody na přední straně jsou velmi výrazné a v noci mohou rušit, navíc jejich význam označený piktogramem není téměř čitelný. Dvě krajní diody jsou zároveň tlačítky – pro vypnutí Wi-Fi a WPS. Vypínací tlačítko vzadu lze dobře nahmatat a vedle něj je jedno USB 2.0. V nastavení jde vypnout i podsvětlení.

 
 

Administrace má dvě části. V té základní vidíte hned na úvod aktuální stav routeru a jeho funkcí. Heslo pro Wi-Fi Netgear přednastavil na snadno zapamatovatelnou unikátní kombinaci dvou anglických slov a čísla, zatímco jiné routery nabídnou pro začátek jen změť znaků. Heslo si samozřejmě můžete změnit, ale tohle má Netgear vymyšlené mnohem lépe.

Rodičovská ochrana přes Live parenting vyžaduje instalaci desktopové aplikace a registraci služby OpenDNS. Poté lze jednotlivým počítačům v síti blokovat nevhodné stránky rozdělené až do 50 kategorií, jejichž obsah je neustále aktualizován.

Rychlejší USB 3.0 umístěné chytře zepředu však kvůli šikmému tvaru routeru zase tak snadno přístupné není. Rychlost ovšem dosahuje až 50 MB/s a to je na router vážně dost. Netgear v administraci zobrazuje celé přístupové adresy pro Sambu, FTP i webový přístup, což jiní zanedbávají. Navíc najdete disk pořád pod stejnou adresou (\USB_Storage) bez ohledu na jeho interní název.

 

Druhá, pokročilá část administrace se už zabývá IP adresami. Tady nastavujete DHCP či si můžete hrát se šířkou pásma pro QoS. V podstatě obsahuje pokročilá část to stejné, co základní, jen má něco navíc.

Můžete blokovat přístup konkrétním počítačům nebo webové stránky podle vlastních klíčových slov a služby podle portů, to vše nezávisle na nastavení rodičovské ochrany. A třeba si i nechat posílat na mail upozornění, když se někdo blokovaný web pokusí navštívit.

 

Podpora VPN zde spočívá v návodu, jak zprovoznit desktopového klienta OpenVPN. Vzdálenou správu routeru z internetu lze povolit na vámi zvoleném portu, současně můžete omezit IP adresy počítačů, které k vám budou mít takto přístup.

 

Netgear umí i statistiky, kolik toho měsíčně stáhnete a pošlete. Po dosažení vašeho limitu může blikat indikační LED diodou jinou barvou, čímž vás na první pohled upozorní, že moc stahujete. Dnes spíše jen informativní, ale přesto zajímavá funkce. Kromě rozblikání diody však umí i internet zcela odpojit, bohužel ne jen pro konkrétní počítače.

Netgear Genie poskytne většinu schopností administrace prostřednictvím desktopové nebo mobilní aplikace. Pro zálohování z počítače nabízí Netgear aplikaci ReadyShare Vault. Router Nighthawk dosahuje v testu nejvyšších rychlostí a v prostupnosti signálu zdí je nepřekonatelný. Administrace je navíc plně v češtině.

3. Linksys EA6900

Linksys propaguje cloudovou administraci nazvanou Smart Wi-Fi, ale funguje i běžná lokální. V případě nefunkčního připojení byste se totiž k routeru ani nepřipojili. Linksys patří k legendám domácích routerů. Vlastnilo jej Cisco, nyní se nachází pod křídly Belkinu, který je v testu zastoupen také.

 
 

EA6900 má velmi pěkné, hodnotné šasi s imitací hliníku a tři krátké ploché antény. Čisté zpracování neruší (což je škoda) žádné diody kromě prosvětleného nápisu Linksys. Provoz signalizují jen schované blikající porty vzadu a jejich světlo lze vypnout.

Po zapnutí ale začíná legrace – nefunguje základní heslo a router asi budeme vracet bez testu… Problém je v tom, že administrace nefunguje v Chromu ani v Opeře, ale jen v IE a Firefoxu. Přitom se ale tváří, jako byste vy měli špatné heslo.

Linksys má Wi-Fi sítě v obou frekvenčních pásmech nazvané stejně, takže nemůžete ovlivnit, ke které se připojíte. Windows zobrazují jen jednu. Výběr ovlivníte až po ručním přejmenování. Zřejmě to má zjednodušovat obsluhu a nemást uživatele.

Úvodní strana administrace (pokud už tedy kvůli ní spustíte IE) je složená z widgetů a levého menu. Není v češtině, a protože byla poprvé představena před více než rokem a nový vlastník češtinu také moc neuznává, už se asi nedočkáme.

 

Widgety zobrazují, zda jste připojeni k internetu, stav sítě pro hosty (přednastavené chytré heslo BeMyGuest) či seznam všech připojených zařízení. Počet hostů lze omezit a připojeným zařízením změnit/přiřadit grafickou ikonu. K některým funkcím ale vede dlouhá cesta na moc kliknutí.

 

Priorita médií, tak je zde nazvané QoS. Ze seznamu zařízení přetáhnete myší až tři zařízení, která poté budou mít větší prioritu. Nemusí to být jen zařízení fyzická, ale i konkrétní aplikace nebo nějaká síťová hra.

K disku přes USB se dostanete přes Sambu nebo FTP (i vzdáleně). Oboje běží rychle, ale USB 3.0 zde přínosem není. Rodičovská kontrola zahrnuje zákaz přístupu k internetu pro konkrétní počítače ve zvolený čas v týdenním plánu.

 

Interní měření rychlosti připojení k internetu využívá službu, která vyžaduje nainstalovaný Adobe Flash. V sekci konektivita se mění hesla k Wi-Fi a administrace skutečně mnoho jiných funkcí pro náročné uživatele nemá. Router se z administrace nedá ani restartovat, jde to pouze fyzickým tlačítkem.

Administrace je schválně jednoduchá, původně s ní přišlo Cisco, jemuž Linksys tehdy patřil. Cílem je snadná obsluha bez jakékoliv znalosti, čemuž ale podpora jen dvou prohlížečů a absence češtiny moc nepomáhá. U Linksysu naopak příjemně překvapila rychlost sítě na frekvenci na 2,4 GHz. Starší notebook dosahoval rychlosti přes 10 MB/s.

4. Zyxel NBG6716

Designově pěkný router, který ovšem v ruce působí hrozně plastově a levně. Přední lesklá plocha vedle velkého tlačítka pro připojení WPS slouží jako skrytý displej. Svítí z něj indikační diody přímo ve tvaru piktogramů. Takže na vás bliká nápis 5GHz nebo obrázek zeměkoule, což je docela efektní. Zbytek přední plochy má designové vroubky.

 
 

Zajímavá jsou boční tlačítka – na levém boku pro vypnutí Wi-Fi a zhasnutí indikačních LED symbolů (nevypne LED úplně, ale ztlumí je natolik, že jsou vidět jen velmi zblízka), vpravo slouží k bezpečnému odpojení USB zařízení. Fyzické tlačítko pro odpojení USB disku se jen tak nevidí. Zyxel má velmi nízkou spotřebu jen něco málo přes 5 W. Tlačítko pro vypnutí routeru se dá snadno nahmatat.

Administrace není v češtině. Na úvodní stránce je grafické znázornění mapy sítě, což vypadá hezky jen v případě více zařízení. Jinak jde skoro o černou plochu se dvěma malými ikonami. Na jejich spojnicích se zobrazují aktuální rychlosti, ale takovým specifickým fontem, že to skoro nejde přečíst. Po kliknutí na některý prvek sítě uvidíte podrobnosti, zabranou šířku pásma a výběr aplikací, které nejvíce vytěžují síť.

Pod mapou jsou další odkazy: Power Savings umožňuje šetřit naše lesy plánovaným vypnutím. Router se tak na noc může vypínat a ráno se sám zapne, to je užitečné. Další položkou je Filtr obsahu neboli rodičovská kontrola. Podle zadaných klíčových slov blokuje webové stránky. Položka Nastavení internetu potom nabídne pouze výběr mezi statickou a dynamickou IP od poskytovatele. To je celé, hodně se plýtvá místem.

 

Více naleznete až po přepnutí do Expert módu. Opět vidíte mapu sítě, ale přibylo menu. Získáte třeba možnost udělovat prioritu aplikacím (QoS) a zjistíte, která aplikace měla za poslední dny největší spotřebu dat. Administrace není příliš rychlá ani intuitivní.

 

Celé menu je rozděleno jen ikonami bez označení do čtyř částí. Jejich význam objevíte až po najetí myší. První položka „Dashboard“ ukazuje souhrn většiny nastavení. Veškeré IP adresy, MAC adresy, využití procesoru a využití portů. Druhá, „Monitor“, sleduje logy a tabulku DHCP klientů. Až na třetí záložce konfigurace je něco zajímavého – nastavení bezdrátových sítí, WAN, LAN, statického DHCP a nastavení klíčových slov pro blokování stránek. Disk připojený přes USB má umět FTP i Sambu, ale nepodařilo se nám jej u tohoto routeru vůbec zprovoznit.

 

Na poslední záložce „Údržba“ měníte heslo, upgradujete firmware nebo restartujete. Verzi firmwaru administrace neukazuje, ale pozná, že je aktuální. Administrace se nám příliš nelíbila, dříve to míval Zyxel u svých síťových prvků vyřešené o něco lépe.

Router nemá žádné externí antény. Rychlost na krátké vzdálenosti je srovnatelná, na delší už se slabší signál projevuje. A reálná rychlost přes zeď je velmi nízká, zaznamenali jsme druhý nejhorší výsledek. Zyxel se hodí spíše pro pokrytí jedné (třeba velké) místnosti. Nicméně ani přes zeď se signál zcela neztratil a dalo se pracovat. Také se nepodařilo připojit přes Wi-Fi adaptéry do USB 2.0.

5. Belkin AC1200

Balení obsahuje polotovar – předpřipravený router s již zapojenými kabely napájení i sítě. Prostě aby to měl neznalý uživatel co nejjednodušší, na tom si Belkin zakládá. CD nachystané pod routerem vybízí k instalaci. Lze to i bez něj zadáním slova „belkin“ do adresního řádku, ale to se nikde nedočtete – zkrátka potřebujete CD, a že máte třeba jen tenký ultrabook, nikoho nezajímá. Je to však potřeba pro instalaci pomocné desktopové aplikace.

 

Papírově je Belkin nejpomalejší, podpora 1,3 Gb/s k nám přijde s novým modelem až později, přesto router vyjde na stejné peníze jako ostatní. Reálný pokles rychlosti je ale zanedbatelný. Na starší frekvenci 2,4 GHz umí 300 Mb/s, na novém standardu 867 Mb/s, což značí použití dvou interních antén.

Belkin nemá externí antény, které by se k designovému routeru asi příliš nehodily. Vpředu svítí jedna indikační dioda a tlačítko WPS, vzadu běžné porty LAN a dvojice USB 2.0. Nikde žádné vypínací tlačítko, nic, co by uživatele-laika rozptylovalo. Neřekl bych, že je to úplně dobře.

Na to, jak je Belkin po vybalení uživatelsky přívětivý, že by jej dokázala zapojit i vaše prababička, trochu zarazí strohá administrace. Všechny položky jsou umístěny v levém sloupci bez logičtějšího členění, navíc je vše v angličtině. Zrovna u Belkinu bych čekal jednoduché, intuitivní prostředí bez složitých funkcí. Zvenku jde o router extrémně jednoduchý, v administraci se z něj stává běžná složitá záležitost pro ajťáky. Můžete si tady začít hrát s IP adresami.

Rodičovský filtr pro Belkin zajišťuje Norton. Ve třech volitelných stupních blokuje stránky škodlivé, případně i ty „nerodinné“. Blokovat lze i konkrétní počítače. Síť pro hosty je přednastavená pro webovou autentizaci, při které zadáváte heslo do webové stránky, zde označené jako funkce cafe-style. Vida, přeci jen něco připomíná silné stránky Belkinu.

Kvalitu služeb QoS zajišťuje Intellistream, kterým upřednostňujete služby typu VoIP a síťové hry. Bez složitého nastavování. Můžete blokovat i ping na svou venkovní IP adresu, což zvyšuje bezpečnost.

V celé administraci není k nalezení nic o USB, ale dvojice portů na routeru je. Nic se k nim totiž nenastavujete, u hodin se objevila malá aplikace, přes kterou se na disk připojíte. Ale jen přes síťové složky, Samba nebo FTP podporovány nejsou. Automatická záloha na disk přes tento program nechybí – při rychlosti kolem 3 MB/s je to ale k ničemu.

Za papírový vytahovací štítek pod routerem můžeme Belkin pochválit. Najdete na něm PIN pro přihlášení k Wi-Fi, vygenerované heslo pro síť hostů (zbytečně složité) a volné kolonky, kam si dopíšete vaše Belkin AC1200 zvolené heslo k Wi-Fi.

6. D-Link DIR-865L

Určitě jste se u D-Linku setkali s válcovými routery (třeba DIR-868L), které vypadají jako nový Mac Pro. Tak takový v testu nenajdete, pro rychlou Wi-Fi má D-Link v nabídce i klasický tvar. Ovšem bez externích antén. Rychlost nejvyššího standardu 1300 Mb/s má na starosti šest interních antén.

Orientace na výšku je méně stabilní a provedení z lesklých plastů dobrému prvnímu dojmu moc nenahrává. Vpředu jsou dvě indikační diody informující o zapnutí a fungujícím spojení do internetu (zelená planeta, oranžová při alespoň fungujícím modemu). Vzadu je dobře nahmatatelné vypínací tlačítko a jeden port USB 2.0.

Na spodním štítku máte vypsané přednastavené názvy Wi-Fi sítí a docela krkolomné a nezapamatovatelné heslo. 5GHz síť se v názvu SSID liší slovem media, což je trochu zavádějící, ač výrobci nový standard vysvětlují právě na vyšší rychlosti pro multimédia.

Administrace je pro všechny produkty D-Linku již mnoho let stejná a bohužel nepříliš přehledná. Dopomáhá tomu i absence češtiny. Dvojitá nabídka, kde se přepínáte mezi horní lištou a levým menu a neustále se v menu zanořujete, ani nevíte kam, opravdu ideální není. Jistě, většina lidí se do administrace podívá jednou za život, ale i tak.

Záložka Setup obsahuje nastavení sítě LAN i bezdrátových Wi-Fi, dále je tu rodičovská ochrana založená na záměně DNS za server třetí strany, kde se o identifikaci a blokaci nevhodných stránek stará někdo jiný.

Přístup k externímu disku, je možný jen přes webové rozhraní. Sambu neumí a přes webové rozhraní na portu 8181 se dostanete na SharePoint, přes který se dá přehrávat hudba a některé videa na disku. Přes DLNA média sdílet lze. Toto řešení se ale Sambě (síťovému disku) ani FTP nevyrovná.

 

Ve druhé záložce Advanced jsou podrobná nastavení a přesměrování portů. Pro QoS lze jednotlivé služby zařadit do čtyř prioritních košů, těm lze navíc přidat procenta priority, což je šikovné a zajímavé řešení řízení šířky pásma.

Kontrola přístupu umožňuje vytváření pravidel pro jednotlivé počítače, můžete blokovat konkrétní domény. Další záložka Tools obsahuje jen změnu administrátorského hesla, nastavení upozornění na email a nastavení DDNS pro vzdálený přístup. Vzdálené připojení probíhá snadno přes portál Mydlink.

Záložka Status zobrazuje všechny nastavené IP adresy a připojené počítače v síti a pod Support najdete nápovědu. Ta je potřeba, jelikož celá administrace je tak zbytečně složitá, že si to ani zkušený uživatel nezaslouží.

7. TP-Link Archer C7

Nejlevnější router v testu. Zatímco ostatní se pohybují kolem 5000 Kč, Archer C7 seženete o tisícovku levněji. Na omak není zpracování nic moc – levný lesklý plast, bez gumových nožiček a i na diodách se šetřilo. Ale to nemusí každému vadit a TP-Link byl vždy levnější než ostatní. Tři velké antény by měly zajistit dostatečnou rychlost srovnatelnou s dražšími routery.

Na přední straně blikají indikační zelené diody ve tvaru piktogramů. Zadní porty jsou barevně oddělené, nechybí fyzické tlačítko vypínače ani přepínač pro vypnutí bezdrátové sítě. Dvojice USB 2.0 je zde také, takže zase tolik se nakonec nešetřilo.

Při prvotním nastavení se vás router zeptá, zda je potřeba klonovat MAC. Dnes už to moc potřeba sice není, ale je fajn, že na to výrobce myslel, někomu tím ušetří hodně času. Společné tlačítko pro reset routeru a pro připojení přes WPS se nám už ale tolik nelíbí.

Administrace není v češtině, působí celkem stroze, je však přehledná. V pravém sloupci máte vždy nápovědu pro konkrétní sekci. Na prvním místě je shrnutí aktuálního nastavení s možností obnovit venkovní IP adresu, poté rychlé nastavení, které detekuje typ internetového připojení při prvním spuštění. Na dalších záložkách lze deaktivovat jednotlivá pásma sítě, pokud třeba chcete zakázat frekvenci 2,4 GHz. Nebo povolit síť pro hosty, která bude aktivní jen v přesně vymezené hodiny.

USB disk se nepřipojuje pod svým názvem, ale pod jménem, který vygeneruje router, například \volume9, což není moc chytré. Disk lze z prostřední administrace bezpečně odpojit, umí Sambu, FTP i více uživatelských účtů pro přístup. Přenos je však dost pomalý, jen kolem 5 MB/s. K USB tak raději připojte jen tiskárnu.

 

Rodičovská kontrola na základě MAC adres umožňuje přístup jen na povolené stránky a jen v určitou hodinu. Lze takto hlídat až čtyři počítače v síti. QoS se nastavuje podle portů a šířku pásma jim přiřadíte ručně.

Archer C7 má na krátkou vzdálenost podobné rychlosti jako dražší routery, ale jakmile narazí na zeď, klesá rychlost na minimum. To platí u Wi-Fi na 5 GHz, starší 802.11n je stále konkurenceschopná. Nejen cenou, ale i spotřebou elektrické energie jde o nejúspornější router v testu a můžete jej připevnit i na zeď.

 

​