Test síťových HD přehrávačů: domácí kina 21. století

Přehrávání filmů z cloudu je pro specifický český trh stále nepoužitelné či rovnou nedostupné a Blu-ray bylo už v době uvedení známo jako poslední optický disk, proto jsou MKVčka pro následující roky tím pravým. Malá černá krabička se síťovým připojením a HDMI výstupem, jejímž úkolem je přehrávat filmy pohodlněji, než na počítači, a kromě toho nabízet řadu další multimediálních funkcí v čele s Youtube.

Konkurencí HD přehrávačům jsou pak především výrobci televizí, které již často také umí přehrávat multimediální soubory jak ze sítě, tak z připojeného USB disku. Nenabízí však tolik funkcí a interní přehrávač je svázaný s televizí, kterou neobměňujeme zase tak často.

Kde doma všechny ty filmy a seriály fyzicky máte, od toho se odvíjí zapojení. Nejlepším řešením je domácí NAS – centrální síťový disk, ke kterému přehrávač přistupuje pod přihlašovacími údaji stejně, jako vy z počítače. NAS je sice perfektním zařízením pro domácnost, ovšem jeho cena řadu uživatelů odradí. Stejným způsobem můžete přehrávat filmy přímo z disku ve vašem počítači, stačí jen nasdílet  správnou složku – ovšem vyžaduje to mít během přehrávání zapnutý počítač. V případě notebooků je zde ještě otázka nižší kapacity takového úložiště, proto nastupuje externí 2,5" disk. Připojíte jej k přehrávači přes USB port a síť tak vlastně nakonec přímo nepotřebujete; snad jen pro Youtube.

Řada HD přehrávačů má také slot na interní disk, ať už na malý, nebo 3,5". Osobně se mi takové řešení nezdá šťastné, protože kvůli disku je většinou potřeba i ventilátor. Pokud ale zařízení obsahuje DVB-T tuner a umí pořady nahrávat, může být interní disk užitečný.

3D je jen pozlátko

Již dlouho se nás snaží filmový průmysl přesvědčit, že nutně potřebujeme 3D. Některé přehrávače na tuto hru přistoupily a třetí rozměr podporují. My jsme však skeptičtí, protože v současné podobě neznamená 3D žádnou velkou výhodu; pouze krátkodobý a o něco lepší zážitek s nutností koukat na film přes brýle. Obraz navíc stejně není plně trojrozměrný, jde spíše o vrstvy obrazu, kdy jedna je předsazená, druhá vsazená a mezi nimi jsou některé prvky obrazu plastické. Ve 3D bývají také značné problémy s titulky. Není to nic, co byste museli mít.

 

Pro účely testu jsme zapůjčili také moderní 3D televizi od Samsungu, abychom schopnosti přehrávačů ověřili v praxi. Samotný televizor má v sobě vlastní HD přehrávač a stal se tak rovnou dvanáctým účastníkem testu. Se 3D televizí není navíc úplně nutné vlastnit také 3D přehrávač, protože o převod obrazu se již (většinou) postará televize. Jakékoliv prvky přehrávače zobrazené přes probíhající film budou ale nečitelné.

Pro připojení k televizi bývají k dispozici HDMI, komponentní a kompozitní výstupy. Digitální zvukový (optický či koaxiální) výstup pro připojení lepší reprosoustavy mívají také samotné televize, a pokud jej využijete s HD přehrávačem, už takto nezapojíte jiné zdroje signálu. Zkrátka, pokud nemáte hodně starou televizi, nebo nestandardní zapojení, téměř vždy stačí pouze HDMI a na ostatní porty se bude jen snášet prach.

Kromě podpory videoformátů jsme se zaměřili na pohodlné ovládání. Je důležité snadno najít lokální i síťové umístění obsahu. Dálkové ovládání by mělo být co nejméně směrové, intuitivní a s jednoduchým přepínáním zvukových a titulkových stop a jejich nastavení. K dobrému přehrávači vycházejí v pravidelných intervalech aktualizace firmwaru, a proto by se jejich instalace měla provést automaticky z internetu, bez žonglování s USB flashkou.

Chtějte MKV, zbytek je podružný

Doplňkové multimediální funkce bývají často nedomyšlené. Svižně fungující Youtube a internetové vysílání českých televizí bohužel není pravidlem. HD přehrávače toho umí spoustu, ale tím úplně nejdůležitějším je hlavně jednoduchost, maximální podpora formátu MKV a práce s titulky. Takový přehrávač stačí a vůbec není drahý.

Největšími problém u přehrávačů představuje neustálé používání generického grafického rozhraní od výrobce čipsetu a jen malá invence z vlastní strany. Dále špatná detekce češtiny v titulcích – což se časem vyřeší samo rozšířením MKV s vestavěnými titulky či opuštěním zastaralého kódování CP1250. Celkem nás překvapilo ignorování formátu WEBM a nastylovaných titulků téměř všemi přehrávači.

Nakonec vybírejte také podle dálkového ovládání, některá jsou spíše nepřátelská. Většina přehrávačů na trhu se pohodlností stále nepřibližuje pouštění filmů přímo na počítači a v testu jsme na ně byli hodně přísní. Přesto je takový přehrávač proti HTPC obecně lepším řešením.

 

WD TV Live Hub

V přehrávači s přídomkem Hub najdete napevno zabudovaný 2,5" pevný disk, kvůli kterému je osazen také celkem tichý ventilátor. Ve Western Digital dělají přehrávače po svém a místo generického prostředí od výrobce čipové sady programují vlastní. Ovládací rozhraní je graficky povedené a svižné, na pozadí si jednoduše nahrajete i vlastní obrázek. Když zadáte IP adresu přehrávače do prohlížeče, můžete jej ovládat přes virtuální dálkové ovládání.

Model TV Live Hub má krásný ovladač, který skvěle padne do ruky a je vyroben z příjemného materiálu. Není vůbec směrový, takže na přístroj nemusíte mířit a obsahuje dobře dostupná tlačítka pro přepínání titulků a zvukové stopy. Chybí na něm snad pouze ovládání hlasitosti, jež zastupuje alespoň tlačítko pro ztišení. Přetáčet film lze jen jeho zrychlením, šipky bohužel žádnou funkci skoku nemají.

S WD jsme jako s jediným neměli problém s detekcí správného kódování titulků. Přes výbornou podporu formátů nezvládlo WD správně přehrát Galaxy Quest, ten ale používá nestandardní kodek. Z další výbavy potěší použitelné přehrávání Youtube a Vimeo. TV Live Hub se zkrátka povedl.

WD TV Live

Menší přehrávač od WD si ponechal si pouze hlavní konektory a neobsahuje pevný disk. Shodné zůstalo grafické prostředí a dálkový ovladač, na kterém oceňujeme rozložení tlačítek i příjemný tvar. Přestože používá obyčejné infra, stačí zamířit kamkoliv po bytě a signál se odrazí. Chybí na něm ale posouvání ve filmu po skocích. Některá tlačítka jsou dokonce programovatelné v jednoduchém průvodci a jedno z nich může sloužit pro sejmutí screenshotu.

Oproti dražšímu modelu jsme u TV Live narazili na problém s přehráváním zvukové stopy u třech běžných videí ve formátu MKV. Konkrétně šlo o špatnou detekci zvukové stopy AC-3, což jde v nastavení změnit ručně, ale poté zase neuslyšíte zvuk u ostatních videí. Takováto chyba by měla být opravena při nejbližší aktualizaci, ale do té doby je to velké mínus. Automatická aktualizace firmwaru se v grafickém rozhraní ozve sama.

Z dalších funkcí se povedla aplikace pro Youtube. Hůře je na tom WD s prohlížením fotek, které nereagují na ruční přepínání. Jde vlastně spustit jen jako automatické prohlížení alba bez zásahu uživatele. Většina dobrých vlastností z dražšího modelu zůstala zachována a navíc přibylo Wi-Fi. Jakmile dojde k opravení firmware, bude tento přehrávač velmi dobrou koupí.

Popcorn Hour C-300

Drahý přehrávač velikosti starého VHS videa by měl umět vše. Možnostmi připojení se nešetřilo, a tak zde najdete i postarší S-Video. Na přední straně je zbytný displej a šuplík pro 3,5" pevný disk, vzadu volitelná Wi-Fi anténa, která je součástí balení. Velké rozměry znamenají také integrovaný zdroj, pasivní chlazení a další možnosti rozšíření – nad šuplík pro disk jde osadit tenká Blu-ray mechanika.

Popcorn dokázal přehrát téměř vše, co jsme mu předhodily. Ovládání a grafické rozhraní Networked Media Jukebox v2 ale není příliš intuitivní. Místo rozdělení podle typu média je v menu nabízeno lokální a síťové umístění. Při startu zařízení máte možnost projít průvodcem instalace a automatické aktualizace firmwaru dokonce ukáží seznam novinek.

Titulky se nenačtou souběžně s filmem, je potřeba je spouštět dodatečně, stejně jako výběr pro jejich kódování. Dálkové ovládání je celkově spíše složité a červené podsvícení mu příliš nepomůže. Z další výbavy jsou podporovány 3D filmy ve formátu MKV a řada internetových aplikací. U takto drahého přehrávače se čekalo, že bude perfektní, bohužel ale není. Výhodou je, že přehraje skoro vše a je dále rozšiřitelný, ovládáním ale zapadá do průměru.

Xtreamer Prodigy Black

Přehrávač Prodigy je dostupný ve třech verzích. Stříbrný s Wi-Fi nebo bez a černý, který má navíc DVB-T tuner. Rozměrné tělo ukrývá slot pro 3,5" pevný disk a velké kolečko slouží jako ovladač hlasitosti (zřejmě kdyby se vám nechtělo použít dálkový ovladač). Velký pevný disk je kvůli hlučnosti pro přehrávač méně vhodný. Xtreamer má pomalejší start a shodné prostředí se SideWinderem.

Mezi funkcemi najdete přístup k archivům českých televizí i zbytečný Android verze 2. Xtreamer podporuje 3D filmy, ale pokud máte takový film v MKV, nerozpozná jej a nepřizpůsobí mu ovládací prvky. Grafické rozhraní má příliš drobné písmo. Procházení nabídkou je však svižné a škoda, že se nedá stejně tak rychle dostat k síťovému umístění filmů.

Široká podpora formátů se vyrovná mnohem dražšímu Popcornu, ale práce s titulky zůstala horší: Xtreamer nedokáže sám zapnout titulky při spuštění filmu, navíc neumí detekovat jejich kódování. Mnozí ocení i DVB-T tuner s podporou MPEG4 a tedy vysílání v HD rozlišení.

PopBox V8

Nejlevnější z Popcornů – PopBox V8 je Popcorn v malém, se slabším procesorem a bez možností rozšíření. Přesto získáte při použití redukce i komponentní a kompozitní výstupy. Za stejnou cenu se dá sehnat i model podporující 3D.

Podstatně chudšímu (ale přehlednějšímu) dálkovému ovládání zůstalo z velkého modelu podsvícení. Grafické rozhraní je také shodné s Popcornem a řada neduhů tak zůstala. Titulky se nenačtou souběžně s filmem a je potřeba je spouštět dodatečně, stejně jako nastavení jejich kódování. Řada internetových aplikací je nepovedená, ale například ta s přednáškami TED se používá dobře.

PopBox je na svou skromnější výbavu drahý přehrávač, který sice zvládne řadu formátů, ale například při náročném video Oceanic již obraz kostičkuje. Oba Popcorny uměly jako jediné v testu správně zobrazit titulky s nastylovaným písmem, což je příjemná vlastnost, ale nic zásadního. Pro spokojené uživatele některého z předchozích Popcornů půjde o dobrou volbu, ostatní najdou kvalitní přehrávač i levněji.

Xtreamer SideWinder 3

První SideWinder byl na svou dobu vynikajícím HD přehrávačem. S druhým SW2 to ale Xtreamer přehnal, dodnes trpí řadou chyb a teprve třetí verze SW3 je již opět použitelná. Grafické rozhraní však stále trpí příliš drobným písmem a přemírou funkcí, například zbytečným operačním systémem Android. Ten ale nemusíte používat.

Procházení adresáři je dostatečně svižné, jen je škoda, že síťová složka s filmy jde uložit do oblíbených jen polovičatě: pouze jako zástupce a složka Oblíbené zůstane prázdná. SideWinder 3 zvládl jako jeden z mála bez problémů přehrát většinu formátů videa.

Ze staršího  SW2 mu zůstala další hloupá chyba: nedokáže sám zapnout titulky a pro každý díl seriálu je musíte spouštět ručně. Navíc neumí detekovat jejich kódování. Dálkové ovládání působí složitě, ale aspoň není příliš směrové. Xtreameru se povedl hudební přehrávač, který je druhý nejlepší za eGreatem. Internetové vysílání lze sledovat díky neoficiálnímu doplňku xLiveCZ. Xtreamer si i v nové verzi hraje na lepší, než ve skutečnosti je. Přesto dokáže přehrát téměř vše a hlavním problémem tak zůstává práce s titulky.

eGreat EG-R6S

Drobné kovové tělo má kromě základu navíc kompozitní výstup, USB 3.0 a na přední straně segmentový displej, který ale moc užitečné informace neukazuje. Dálkové ovládání je celkem dobré, jen bohužel hodně směrové.

Po spuštění najdete na obrazovce pás karet, z nichž vás nemusí zajímat Android. Ve verzi 2 jde o zbytečný doplněk, stejně jako nekomfortní webový prohlížeč. R6S zvládl přehrát všechny důležité formáty, pouze Oceanic se mírně sekal. Jazyk titulků a audia je vždy zvolen podle toho, co máte nastaveno v přehrávači, což nebere ohled na nastavení přímo v MKV souboru – podle eGreatu vlastnost, podle nás chyba. R6S by měl správně detekovat kódování titulků, ale přesto je mezi Unicode a CP1250 nutné přepínat ručně.

Hudební přehrávač souborů MP3 a FLAC je hodně povedený, stejně jako prohlížeč fotografií s muzikou na pozadí. Fanouškovský firmware DMD přináší podporu českých televizních archivů. R6S podporuje 3D filmy, což znamená, že si je na 3D televizi užijete i s titulky, zvládá také 3D filmy z Blu-ray, pokud je máte uložené na pevném disku.

Emtec Movie Cube N500H

Emtec má pomalejší start a jednoduché menu bez větších grafických prvků. Součástí přehrávače je jednoduchý DVB-T tuner. Dálkové ovládání má dobré rozvržení tlačítek, které ale vyžadují silnější stisk.

Při spuštění filmu naskočí automaticky i titulky, ale opět bez automatického výběru kódování. Přetáčení filmu se provádí stejným způsobem, jako u eGreatu, tedy pohodlným pojezdem po časové ose a následným potvrzením. Šipky nahoru a dolů slouží pro posun titulků na obrazovce – více by zde slušela funkce pro změnu jejich velikosti. Emtec zvládá také zrychlené přehrávání bez ztráty obrazové informace. Použité titulkové písmo má ale k vyhlazenosti daleko.

Při prohlížení fotografií hraje na pozadí známá hudba, která prozrazuje, že jde pouze o předělané generické prostředí a Emtec (původem výrobce videokazet BASF) není autorem firmwaru. Movie Cube je jednoduchý přehrávač, který zvládne většinu formátů, a navíc je doplněn tunerem s podporou HD. Přetrvávají však problémy s titulky.

eGreat EG-R160

Levnější eGreat se liší slabším procesorem, nižší specifikací HDMI a nabídne slot pro 3,5" pevný disk. Ten ale kvůli hlučnosti velkou výhodou není. Kvůli disku má R160 rozměrné tělo, které je současně velmi lesklé a náchylné na škrábance.

R160 má také shodné dálkové ovládání, které je až příliš směrové. Proti R6S má o něco pomalejší reakce na procházení adresáři a stejné problémy s detekcí kódování češtiny – pokud střídáte standardní Unicode a většinově používané CP1250, budete si muset zvyknout na ruční přepínání. Jelikož je právě reakce na tlačítko pro změnu titulků pomalá, nebude to nic příjemného.

Po každém spuštění filmu se automaticky vybere jazyk a titulky podle nastavení přehrávače. eGreat bohužel vůbec nebere ohled na nastavení v MKV souboru. Pochválit můžu přehrávač hudby a prohlížeč fotografií, pro český trh je k dispozici upravený firmware DMD s televizními archivy.

Podpora formátů je přes slabší procesor shodná s modelem R6S, pouze Oceanic, který se jen sekal, v případě R160 také kostičkuje. Z nabídky eGreatu bych doporučil raději ten menší, cenový rozdíl je minimální.

Asus O!Play Mini Plus

Jednoduché grafické rozhraní přehrávače O!Play je pouze předělané generické rozhraní se stále společnými problémy, jako je ruční zapínání titulků. Použité písmo je navíc zubaté.

Při nalezení síťového zdroje filmů se výsledek neumí uložit a po dalším zapnutí musíte cestu hledat znovu. Videosoubory ze sítě mají nelogické řazení a nejde je přepnout na abecední. Asus neumí (jako většina přehrávačů) detekovat kódování titulků a nemá příliš pohodlné dálkové ovládání. Na druhou stranu dokáže přehrát všechny důležité formáty, nezvládne pouze vysoký datový tok u Oceanicu. Během přehrávání můžete využít povedený zoom a přepínání zvukové stopy jde také na dvě stisknutí tlačítka.

Asus použil dálkové ovládání s netradičním rozvržením tlačítek. Mezi nimi najdete archaické DVD a dvě tlačítka pro Facebook. Během filmu se stisknutím tlačítka Like přehrávání zastaví a vy se dostanete na tuto sociální síť, kde můžete zveřejnit, že právě sledujete film. To zřejmě využije jen málokdo. Z dalších internetových služeb můžete přes nepohodlné rozhraní použít Youtube, archivy českých televizí zde nehledejte.

Philips Smart Media Box  HMP5000

Krabička Philips je spíše designovým doplňkem obýváku. Jako jediný přehrávač s výjimkou obřího Popcornu má integrovaný zdroj napájení. Základní menu je velmi strohé a jde opět pouze o lehce předělané generické rozhraní. Překvapivá je proto podpora 3D.

Dálkové ovládání je až příliš jednoduché – pouze několik tlačítek, které mezi sebou mají hodně lesklého místa. Přepnutí titulků (které nemají hezký font) není moc pohodlné a nepomáhá tomu ani dedikované tlačítko. Ještě slabší je to u výběru zvukové stopy přes tlačítko Options. Titulky mají známý problém s výběrem kódování češtiny a přehrávač neumí například uložit síťovou složku přímo mezi oblíbené. Jediným plusem je, že zvládne přehrát většinu formátů.

Film se nedá přetáčet směrovými šipkami a zcela chybí ovládání hlasitosti. Při přehrávání je navíc ovládání zpomalené. Síťová služba Net TV (na které Philips spolupracuje i s jinými výrobci) není na takové úrovni, aby vyvážila chybějící lokální služby. Přehrávač hudby a obrázků je pouze průměrný. Philips to zkrátka na poli přehrávačů spíše jen zkusil.

Referenční: TV Samsung UE40ES6100

Integrované přehrávače přímo v televizích jsou největším konkurentem samostatných HD přehrávačů. Ten v Samsungu se neumí připojit přímo na Sambu a přes síť tak přehraje multimédia pouze skrz UPnP. Přes USB disk již své možnosti ukázal.

Zvládne přehrát MKV video v rozlišení 1080p včetně přepínání audiostop a více titulků, pouze na nestandardní kodeky a náročný Oceanic byl Samsung krátký. Naopak překvapil tím, že dokázal přehrát formát WEBM (VP-8), na kterém ztroskotaly všechny ostatní přehrávače v testu. Samozřejmě umí také 3D (když je to vlastně 3D televize).

Samsung nenabízí podrobné nastavení titulků, lze je jen vypnout, změnit jejich kódování a velikost. Při spuštění filmu je však sám načte. Pro méně náročné použití tak plně postačí integrovaný přehrávač v televizi, v příští generaci by však mohl HD přehrávače i nahradit. Výhodou je použití jediného společného dálkového ovládání.

Galerie přehrávačů a dálkových ovládání