Thermalright Venomous X: jedovatě účinné chlazení

1. 2. 2011

Jedovatě účinné chlazení

Po uvedení procesoru AMD Thunderbird v roce 2002 vydal výrobce svůj první chladič. Malinký SK-6 svým pěkným zpracováním a výkonem ukázal, že se s výrobky Thermalright bude muset počítat. Značka se stala stálicí hlavně mezi nadšenci a do dnešní doby vydal několik chladičů, které se nebojím nazvat legendami. Modely XP-120, HR-01, nebo Ultra 120 eXtreme se nenávratně zapsaly do naší paměti.

Další přírůstek do databáze chladičů míří opět vysoko. Plno žeber, nespočet teplovodivých trubiček, poniklovaný povrch je příslibem dobrého chladiče.

Na webu výrobce se dozvíte následující:

Vlastnosti	Komentář
Nový, lepší montážní systém, umožňující uživateli nastavit přítlak dle libosti	Přítlaku na CPU není nikdy dost, zlepšení už tak dobrého systému není na škodu
Mírně konvexní měděná základna vyvedená do zrcadlového lesku	Při správném vyrobení asi nejlepší možné vyvedení základny
Chladič je kompletně poniklován	Skvěle, není nic ošklivějšího než ohmataná surová měď
Speciálně zohýbaná žebra, umožňující rychlejší průchod vzduchu heatsinkem	Nezbývá, než tomuto tvrzení věřit
Základna, heatpipes a žebra jsou spájeny dohromady	Tleskám a chválím
Šest sintrovaných teplovodivých trubiček	Nic významného, viz nová generace heatpipe u Zalmanu
Připraven pro dva 120mm ventilátory a dodáván s teplovodivou pastou	Opravdu je to vlastnost, která je v této kategorii chladičů nějak výjimečná?

Balení

Po rozbalení zásilky můžete být mírně překvapeni. Časy krabic ze surového kartonu jsou nejspíše pryč. Krabice je černě potištěná se zlatým logem. Naštěstí nemůžu říct, že by šlo o něco nevkusného. Balení je na informace velice skoupé, krom webové adresy výrobce nenaleznete prakticky nic.

Po otevření zjistíte, že krabice je krom horní strany všude zdvojená a dokonce potištěná i zevnitř. Chladič je chráněn jednak výše zmíněnými zdvojenými stěnami, ale také krabičkou s příslušenstvím a uložením v pěnovém materiálu a zabalením do plastového pytlíku. Podle mě dostatečné.

Parametry

podporované patice	Intel LGA 775/1156/1366, AMD AM2/ AM3
rozměry [mm]	127 × 64 × 160
hmotnost pasivu [g]	755
počet heatpipe	6 (6 mm)
počet lamel	48
materiál základny	Měď (poniklovaná)
materiál lamel pasivu	Hliník
rozměry větráku [mm]	N/A
otáčky větráku [rpm]	N/A
PWM	N/A
udávaná max. hlučnost [dBA]	N/A
průtok vzduchu [cfm]	N/A
ložiska	N/A
stránka na webu výrobce	Thermalright
cena [Kč]	1640

Příslušenství

Příslušenství není mnoho, o to kvalitnější ale je. Menší kartonová krabička skrývá pytlíky s montážními sponami pro podporované sockety, spojovací materiál, drobné příslušenství, malé balení teplovodivé pasty, ocelové klipy pro uchycení dvou ventilátorů a silikonové podložky pro snížení jejich vibrací, samolepku s logem firmy a zajímavý klíč. Všechny spony jsou z velmi masivního kovu, tvářícího se takřka nezničitelně. Ventilátor v balení není.

Manuál je stručný a přehledný.

Detaily chladiče, instalace (+ video)

Detaily a zpracování

Pokud víte, jak vypadá předchůdce tohoto chladiče, TRUE 120, stačí vám pouze informace, že došlo k přidání jedné heatpipe a pozměnění půdorysu žeber. Jejich počet je roven čtyřiceti osmi, tloušťka jednotlivých lamel činí 0,5 mm a vzdálenost mezi žebry dosahuje 2 mm. Půdorys žeber je obdélníkový s ostrými zářezy na delších stranách. Osobně si myslím slouží hlavně jako odlišující znak od TRUE 120. Na žebrech je vyryto logo výrobce. Konce žeber jsou zohýbány mírně dolů a nahoru, což má údajně zlepšit průtok vzduchu chladičem. Chladič je pevný, vděčí za to mimo jiné dvěma řadám zámečků na bocích chladiče.

Teplovodivé trubičky jsou k žebrům připájeny. Ze základny se rozbíhají na každé straně do dvou řad v zákrytu. Díky pokrytí niklem nehrozí ošklivé fleky po dotyku prsty na surovou měď.

Základna je opravdu mírně konvexní, mělo by to pomoci přenosu tepla ve středu IHS, v místech kde jsou jádra procesoru. Povrchová úprava se podařila na výbornou, zrcadlový efekt na úrovni, kdy je základna s klidem použitelná jako zrcátko pro holení, nebo líčení. Nepodařilo se mi ani rozumně zaostřit makro fotografii na nějakou nerovnost. Spojení heatpipe a základny je učebnicové, obě části jsou dohromady sletovány a nikde nejsou náznaky sebemenších mezer.

Instalace

Montáž začíná nastavením šroubů v backplate do otvorů odpovídajících patici. V případě LGA 775 je nutné vsadit plastovou vložku do otvoru v ocelovém kříži. Před nasazením na zadní stranu základní desky musíte na šrouby nasadit plastové podložky. Trčící šrouby přitáhnete čtveřicí matek, na které položíte masivní kovový plech, další čtveřice matek vám poslouží k jeho zajištění. Nanesete vcelku řídkou teplovodivou pastu a na procesor přiložíte chladič dle požadované orientace. Nad základnou protáhnete masivní sponu s nastavitelným přítlakem a důkladně utáhnete dva šrouby s pružinami. Nový systém uchycení umožňuje měnit přítlak změnou utažení šroubu na sponě. Rozsah tlaku se nachází zhruba mezi 18,1 kg a 31,6 kg. Kromě jednoho testu jsem měl přítlak nastavený na maximální možný.

Osazení ventilátory není nijak složité, stačí nalepit silikonové podložky na hrany chladiče a pomocí ocelových klipsů nacvaknout 120mm ventilátor na místo.

Testovací sestava a nastavení testů

Testovací sestava

Na test chladičů byl oproti testům skříní vyměněn procesor, dvoujádrový Intel Core 2 Duo E6750 byl nahrazen čtyřjádrovým kusem ze stejné stáje, modelem Q6600 rev. G0. Protože jsem chtěl chladiče co nejvíce zatížit, byl z důvodu dosažení vyššího odpadního tepla navíc přetaktován na 3300 MHz při napětí 1,5 V v BIOSu, což znamenalo 1,36 V pod zátěží v programu CPU-Z.

Základní deska	Gigabyte GA-EP45-DS3R
Paměť	2× 1 GB OCZ Reaper DDR2-1066
Grafická karta	XFX GeForce 8800 Ultra Extreme
Procesor	Intel Core 2 Quad Q6600 @ 3,3 GHz (Kentsfield, G0)
Pevný disk	Western Digital Caviar SE16 WD3200AAKS
Přídavné ventilátory	Nanoxia FX-12 2000, Nexus D12SL-12 PWM
Zdroj	Enermax Modu82+ 525 W

Testovací metodika

Chladič byl samozřejmě testován v rámci jedné metodiky jako u předchozích recenzí.

Byla vyrobena kartonová náhražka skříně a kontroluje se teplota vstupního vzduchu. Krabice má objem přibližně podobný jako větší počítačová skříň a jsou v ní nainstalovány dva 12cm ventilátory na pozicích, kde by je každá slušná opravdová skříň měla. V krabici jsou během testů uloženy všechny komponenty včetně zdroje, ten má pro omezení jeho vlivu na tok vzduchu v krabici zajištěn vlastní ventilační otvory. Po instalaci a zajištění komponent na předem daná místa byla krabice zaizolována lepenkou. Teplota vstupního vzduchu se pohybovala vždy kolem 20 °C, odchylky při jednotlivých měřeních nebyly větší jak 1 °C.

Teploty jsem odčítal z interního senzoru v procesoru, vzhledem k použití stejného kusu CPU na všechny testy, bych zde chybu neviděl nijak kritickou. Jako vstupní a výstupní ventilátor byly použity chladiče FX12-2000 od firmy Nanoxia, běžící na 1000 ot. /min.

Procesor byl zatěžován v programu OCCT 3.1.0 a z grafů toho samého programu byly i odčítány teploty. Testování probíhalo tak, že po zapnutí PC jsem nechal běžet systém 10 min. pod zátěží pro zahřátí a následně jsem 10 min. čekal do dalších testů. Program byl nastaven na 15min. test, během něhož nejdříve měří 1 min. bez zátěže, následuje 10 minut zátěže a poté 4 minuty opět bez zátěže, na úplném konci byly odečteny teploty v idle. Z výsledných grafů byla odečtena maximální teplota na všech jádrech a vypočítán jejich aritmetický průměr.

Testování, teplotní testy (grafy), posouzení hlučnosti, verdikt

Testování

Vinou absence ventilátoru v balení jsem byl nucen použít referenční Nexus. Na jednu stranu to díky jeho velkému rozsahu otáček není na škodu. Celkem jsem provedl osm měření, postupně od 600 ot./min až do 1800 ot./min. Vyzkoušel jsem i vliv změny přítlaku a osazení dvou ventilátorů do konfigurace tlač-táhni.

Výsledky

Teploty na nevytíženém procesoru nejsou moc reprezentativní, ale ukazují zajímavou závislost na průtoku vzduchu.

Po zatížení procesoru se čísla z předchozího grafu potvrdila. Na nízkých otáčkách byl výkon přinejlepším průměrný. Jak můžete vidět, škálování výkonu přestává být razantní po překročení zhruba 1500 ot./min. Další přidávání otáček už mělo za následek prakticky jen zvyšování hluku. Změna síly přítlaku byla v testech také měřitelná, pro jistotu jsem u této hodnoty a u porovnávaných 1100 ot./min provedl více měření a výsledky zprůměroval. Bylo by zajímavé zjistit, jakých teplot by bylo dosaženo s vysoko otáčkovým ventilátorem, bohužel jsem takový neměl k dispozici.

V celkových výsledcích se testovaný chladič rozhodně neztrácí, naopak se řadí mezi nejvýkonnější kusy v databázi.

Verdikt

V mých očích je Thermalright Venomous X pouze vylepšenou verzí TRUE 120. Nicméně to nic nemění na faktu, že jsem měl v rukou jeden z nejpovedenějších chladičů na trhu. Bohužel, nebo naštěstí, se začíná ukazovat, že výrobci špičkových chladičů hrají velmi vyrovnanou hru a odtrhnout se od pole chladičů těsně za dosavadním králem je přetěžký úkol. Pokud ale Noctuu NH-D14 vynechám, není určení jednoznačného favorita snadné. Do hry vstupuje mnoho faktorů a kromě výsledných teplot může být pro jednoho důležitý vzhled, pro druhého způsob uchycení, pro třetího svoboda ve volbě ventilátoru, což v případě dalšího může být zase negativum.

Svoji cílovou skupinu si chladič určitě najde, ale musí se postavit kruté realitě. O něco výkonnější Prolimatech Armageddon je výrazně levnější a zpracováním, či příslušenstvím horší není. Právě cena je důvod, proč jinak výborný chladič nezíská žádné ocenění.