Minulý týden se vedle hardwarových novinek aktuální přítomnosti objevila i jedna zajímavost, zabývající se „minulostí“. Forbes totiž publikoval rozhovor s několika zaměstnanci AMD, v němž se rozebírá značně nestandardní zrod a vývoj procesorů Threadripper. Ty byly letos na jaře velkým překvapením (možná si vzpomínáte, že jsme zprávám o platformě X399 ze začátku moc nevěřili) a patrně není náhoda, že o nich dlouho nikdo nic netušil. Ukazuje se, že Threadripper v AMD vznikl skoro pokoutně a do oficiálního plánu byl zařazen až velmi pozdě.
V době, kdy vývoj architektury Zen začal a když ji pak AMD oficiálně ohlásilo v roce 2014 (i když tehdy ještě bez jména), se počítalo jen s APU, standardní desktopovou verzí – tedy tím, co se pak stalo Ryzenem – a se serverovou vícečipovou verzí. Nic dalšího v roadmapě nebylo, nicméně části zaměstnanců, která na těchto čipech pracovala, se myšlenka mít highendový desktopový procesor líbila. Tito zaměstnanci si zároveň uvědomovali, že pro tyto účely se dají použít prostředky a infrastruktura (ve finále to pak byl i fyzicky stejný socket, jen odlišně zapojený na desce), které čipy tak jako tak budou mít kvůli serverovému Epycu. A že by se tudíž dala snadno vyrobit i MCM varianta pro desktop.
Ačkoliv tedy plán highendového CPU neexistoval, část zaměstnanců se jím začala zabývat ve volném čase a postupně koncepci připravovali. Zároveň pak při vývoji Epycu na svůj projekt mysleli a tak říkajíc hlídali, aby se někde tato možnost nezavřela. Klíčové bylo použití těch vlastností, které eventuální čip už měl a adaptace jen u nezbytného minima. Threadripper byl tak dlouhou dobu vlastně „hobby projekt“ zaměstnanců, který ve firmě formálně neexistoval, nebyl zařazen do roadmapy a neměl také vyhrazený žádný rozpočet. Až po dlouhé době se s ním reálně seznámilo nejvyšší vedení a stal se z něj regulérní produkt. Už předtím se ale podíleli jak inženýři přímo navrhující jádra, tak ti pracující na celé infrastruktuře platformy, ale také osoby z marketingového a obchodního oddělení. Část těchto lidí původně přišla z okruhu hardwarových novinářů, s náklonností k vysoce výkonnému hardwaru pro „nadšence“.
Zoficializován byl Threadripper až překvapivě pozdě, „spiklenci“ údajně celou věc prozradili manažerům až koncem května 2016(!), tedy jen rok a něco před eventuálním uvedením. S viceprezidentem Jimem Andersonem, který byl tehdy v AMD rok (přišel z Intelu) a který nakonec Threadripper oficiálně představil letos v květnu, údajně věc probrali v taxíku cestou na Computex. Andersonovi se naštěstí nápad líbil a pomohl ho formálně prosadit. Také se zasadil o zrychlení příprav, protože zaměstnanci, kteří Threadripper vymysleli, původně počítali s tím, že by mohl vyjít nejdřív někdy v roce 2018. Nakonec procesor přišel možná i o rok dřív. To, že se ho podařilo dostat do obchodů během nějakých 15 měsíců od doby, co ho firma ex post zařadila do roadmapy, je ovšem úctyhodné.
Podle Jamese Priora, který se v „hobby“ fázi Threadripperu spolu s dalšími angažoval, firma později nechala vypracovat analýzy proveditelnosti, z kterých vyplynulo, že byl Threadripper jedním z nejlépe připravených projektů. Patrně i díky tomu, že inženýři byli nuceni na něm pracovat tak efektivně jen s tím, co už bylo jednou vyvinuto pro Epyc. Každopádně i podle dosavadních recenzí a prodejů v pár prvních týdnech se zdá, že byly v tomto případě zápal a nadšení odměněny úspěchem.
Proč „Threadripper“?
Mimochodem, pokud jste se někdy taky pozastavovali, kdo vymyslel tak ztřeštěné nebo nedůstojné jméno (což jsou výtky, které lze slyšet), pak i tento detail rozhovor odhalil. Threadripper („trhač vláken“, nicméně thread může znamenat i nit) podle všeho není značka jako ostatní, tedy pečlivě vypočítaná. Podle tvůrce se tato přezdívka vžila jako interní neformální označení při vývoji, tedy tzv. kódové označení. Ovšem jméno údajně bylo tak oblíbené, že se jej rozhodli nakonec použít přímo do oficiálního názvu, když se ho v roce 2016 podařilo standardně zaregistrovat jako ochrannou známku, ve stejném čase jako Ryzen. Cílem bylo ho odlišit lépe, než jenom nějakou číslicí v názvu. Jde o jeden z mála případů, kdy se kódové označení nakonec udrželo.
