Vedou se dlouholeté spory, jak to tehdy vlastně ve skutečnosti bylo. Microsoft žádný OS neměl (resp. měl licencován nekompatibilní Xenix), jen vyvíjel svůj Basic a měl zájem na tom, aby se IBM PC uchytilo, aby mohl Basic prodávat i „masám“. Pravděpodobný scénář byl takový, že o operační systém nejdříve IBM pověřilo právě Microsoft. Ten ale žádný neměl, proto Bill Gates doporučil papalášům tehdejšího technologického gigantu firmu Digital Research a její produkt CP/M.
Jenže její ředitel Gary Kildall se s IBM nedohodl, a proto musel rychle začít jednat Gates. Ve firmě Seattle Computer Products (SCP) našel nadšence Time Patersona, který pracoval na svém systému QDOS (někdy 86-DOS) kompatibilní s procesory x86 (v té době jediný Intel 8086). V podstatě se jednalo o reverzně zkopírovaný CP/M ale přeloženým pro x86. A běžel na MS Basic, neboť jej Microsoft ladil na strojích SCP.
Microsoft QDOS nejdříve licencoval, pak za 50 000 dolarů kompletně koupil. Společně s jeho tvůrcem jej pak přepracovali a převedli na 5,25“ diskety. Pevné disky se tehdy ještě nepoužívaly, systém bootoval a běžel z diskety. Dnes 27. července 1981 se systém definitivně přejmenoval na MS-DOS, byť byl společně s IBM PC distribuován jako PC DOS.
Microsoft si nechal veškerá práva k softwaru (IBM se vzdala zodpovědnosti za případné spory ohledně kopírování částí z jiných systémů) a licenci nabídl levněji než ostatní (nakonec se na IBM PC dal spustit i později vytvořený CP/M-86). A protože byly oba systémy podobné (zlí jazykové tvrdí, že MS-DOS byl technicky horší), většina kupců IBM PC dala přednost programu od Microsoftu. Od té doby už Gatesovo dítě pouze rostlo.
Více o historii Gatese a Microsoftu najdete na Cnews v první dílu seriálu o nejvýznamnějších osobnostech IT: Bill Gates – císař softwarového impéria.
Zdroj: Wikipedia
