Toshiba Satellite L50: herní notebook pro nenáročné (recenze)

Když mi na recenzi Toshiba nabídla Satellite L50, chvíli jsem přemýšlel, jestli má cenu notebook testovat. Zápor modelu je viditelný na první pohled (i vizuálně) – špatný displej. Zbytek parametrů je ale za danou cenu natolik dobrý, že si vaši pozornost přístroj zaslouží. Do dvaceti tisíc se vám vejde čtyřjádro s 8 GB RAM a solidní grafikou, jako levný herní základ tak sestava dává smysl.

 

Toshiba Satellite L50

Design

Lesklé černé plasty nepatří úplně k našim nejoblíbenějším povrchům. Na druhou stranu blýskavý notebook vypadá pěkně a otisky prstů jsou vidět o dost méně, než bych na první pohled čekal. Menší roli hraje jemná nenápadná pruhovanost černé barvy, větší zřejmě mírně oleofobní úprava.

Celé šasi je zakulacené a lesklou černou doplňuje jen pár menších stříbrných prvků. Notebook není přeplácaný ani minimalistický, spíše „konzervativně nablýskaný“.

Zpracování

Ačkoli se vzhledově může dnešní Satellite L50 podobat nedávno testovanému modelu C75, ono plastové zpracování se mi tentokrát líbí více. Opěrky zápěstí se mírně prohýbají, ale když jsem téměř dvouapůlkilový notebook zvedl za roh, celé šasi drželo až překvapivě dobře a neprohlo se. Víko je opět trochu ohebné, ale stále jen v jistých mezích. Celkově jsou plasty pěkně slícované a drží dobře pohromadě.

Celý notebook váží 2,4 kg, na danou úhlopříčku průměr. Víko otevřete jednou rukou na až 140 ° a klouby drží vcelku průměrně.

 

Specifikace

Klávesnice, touchpad, displej a konektivita

Porty, konektivita, a notebook ze stran

Na levé straně notebooku najdete konektor pro napájecí adaptér, síťový port RJ-45 (Ethernet od Qualcomm Atheros), port USB 2.0 a mechaniku DVD-RAM. Na pravé straně potom dva 3,5mm konektory pro vstup a výstup zvuku, dva porty USB 3.0 a pro připojení monitoru HDMI a bezšroubový D-Sub (VGA). Nakonec výdech chlazení.

Přední strana obsahuje jen slot na SD karty a kontrolky dobíjení, stavu a Wi-Fi. Zadní strana je prázdná.

Máte tu také Wi-Fi 802.11a/b/g/n, a to síťovku Qualcomm Atheros AR956x a Bluetooth 4.0 + HS.

Klávesnice

S klávesnicí jsem neměl problém. Klávesy jsou příjemně zdrsněné a mají obvyklý zdvih. Dá se psát přesně, rychle a relativně i tiše. Podložka pruží jen mírně.

Toshiba Satellite L50

Z kláves snad nechybí nic podstatného, je tu kontextová klávesa, Insert, klávesy pro pohyb v dokumentech nebo numerický blok. Caps Lock a Num Lock mají vestavěnou zelenou kontrolku (která svítí spíš kolem klávesy než skrz ni). Klávesy F1-F12 mají sekundární funkce přístupné přes Fn. Kurzorový blok je už tradičně snížen na polovinu.

Toshiba Satellite L50

Touchpad

Vcelku slušně velký clickpad má měkký a překvapivě tichý stisk. Dotykovou plochu můžete pohodlně stisknout přibližně ve spodní polovině, podélné linky jsou středy, ne ohraničení tlačítek. Pohyb prstem je celkem hladký, povrch je příjemně matný, ale ne moc drsný. Jde samozřejmě o multidotykový touchpad, scrolluje se dvěma prsty.

 

 

Displej

Z displeje jsem byl dost rozčarovaný. Tady není příliš co vysvětlovat – je tu zrcadlově lesklý TN panel se špatnými, značně nepřesnými barvami, slabým podsvícením a trestuhodně nízkým rozlišením 1366 × 768 px. Kontrast je špatný a podsvícení musíte vyšponovat na 85 %, abyste vůbec dosáhli 120 cd/m².

Horší displej jsem zmínil už na začátku, v cenovém okolí najdete od konkurence notebooky s Full HD, ovšem budete muset oželet solidní výbavu, co do Satellitu L50 dává Toshiba.

Svítivost:  15-192 cd/m²
Kontrast: 1:79

Měřili jsme kolorimetrickou sondou Datacolor Spyder 3 Express.

Hardware, výkon

Hardware

Procesorem je tu Intel Core i7-4700MQ, čtyřjádro Haswell na 2,4–3,4 GHz. Hyper-Threading podporován je, jde tak o virtuální osmijádro. V čipu najdeme integrovanou grafiku HD Graphics 4600 na až 1,15 GHz. Operační paměti je osazeno 8 GB typu DDR3 na 1600 MHz efektivně. RAM je zapojena jednokanálově, tedy v jednom slotu.

Hlavní grafickou kartou je zde Nvidia GeForce GT 740M s 2 GB paměti DDR3. Grafika staví na GPU GK208 s 384 shadery architektury Kepler. Paměť je připojena přes 64bitovou sběrnici a takty se pohybují kolem 980–1033 a 1800 MHz pro jádro a paměti efektivně. Přepínání karet je realizováno pomocí technologie Nvidia Optimus.

Coby úložiště slouží 750GB pevný disk s rychlostí 5400 ot./min. Jde o model Hitachi HTS541075A9E680.

Výkon

Výkonově je na tom notebook slušně. Procesor je rychlý, má k dispozici solidní kapacitu RAM a grafická karta také utáhne pěknou řádku her, ačkoli nejde zrovna o dělo. Hůře na tom byl tradičně disk, který celou sestavu brzdil, ale zrovna v tomto případě si říkám, že by stálo za zamyšlení disk nahradit SSD úložištěm. Slušné SSD by v kombinaci s výše vyčteným hardwarem mohlo notebook ohromně popohnat.

Vraťme se ke grafice – ta má sice celkem silné GPU, to je však výrazně limitováno velmi pomalou pamětí, resp. její úzkou sběrnicí. Výkon tak v leckeré hře je dost pod očekávání a karta končí někdy i hůře než GeForce GT 640M. Výkon není špatný, ale nečekejte plně využitý potenciál jádra GK208 – grafika je na tom v rámci své rodiny relativně hůře.

 

Nepříjemnou stránkou věci je trochu slabší chlazení na procesoru. Ten nethrottluje, ale ve vícevláknové zátěži ani zdaleka nedosahuje taktu Turbo Boost (3,4 GHz). Výkon tak může být až o 20–25 % nižší než u parametrově srovnatelného notebooku s důkladným chladičem. Jednovláknový výkon je ovšem vcelku porovnatelný.

Testy procesoru

Poznámka: Procesory a grafické karty nebyly měřeny na přesně srovnatelných konfiguracích.

x264 FHD benchmark v1.0.1 64-bit

FHD benchmark také používá bezplatný x264, počítá už s 64bitovými systémy a má příjemnější rozhraní. Benchmark si můžete v připraveném vlákně v našem diskuzním fóru.

Cinebench R11.5 64-bit

Poslední verze benchmarku výkonu v Cinema 4D. Výsledek při renderingu na jediném jádru uvádíme spíše jako teoretickou zajímavost.

 

Testy úložiště, PCMark 8

AS SSD Benchmark měří jednak sekvenční i náhodné rychlosti, dále hodnotí úložiště i bodově. Používáme jej pouze pro SSD. Má také subtest Copy benchmark, který se zaměřuje na kopírování vzorku souborů – tento test používáme vždy.

CrystalDiskMark měří výkon úložiště. Zaznamenává jak sekvenční rychlost, tak náhodné čtení různě velkých bloků.

 

HD Tune měří sekvenční rychlost a přístupovou dobu.

PCMark 8 je nový nástroj, který nám Futuremark dal k dispozici ještě před jeho uvedením na trh. Funguje trochu jinak – najdete v něm několik sad testů zaměřených na různé využití PC. Sady si můžete i nastavovat podle vlastních představ.

Vždy pouštíme akcelerovanou verzi benchmarku.

Test Storage bych bral s rezervou – benchmark v něm zřejmě zohledňuje, zda má notebook samostatné SSD. Například modely s SSHD drtivě prohrávají proti hybridním zapojením, která jsou na úrovni velikých SSD – realita je ovšem poněkud jiná.

 

 

Testy herního výkonu

3DMark 11

Ještě před nedávnem nejnovějším testem grafiky od Futuremarku byl 3DMark 11. Ten už používá DirectX 11 (Shader Model 5.0) a žádnou fyziku pouze pro jednu značku. Nyní Futuremark vydal nový 3DMark (bez číselného označení verze) a my začínáme sbírat výsledky z něj.

Opět používám referenční nastavení a profil Performance (skóre je ve tvaru Pxxxx), 1280 × 720 px.

 

Opět samozřejmě přikládám i graf s výsledky skóre grafického výkonu.

Testy herního výkonu

Nejnovějším benchmarkem od Futuremarku je letošní 3DMark, tentokrát bez označení verze. Jeho velkou novinkou je přítomnost hned tří sad testů, z nichž výsledky té nejnižší jsou srovnatelné i s výsledky 3DMarku pro Android a iOS. Ačkoli výsledky vypadají značně divoce a zatím máme k dispozici jen značně omezený počet výsledků, pro informaci sem dávám grafy. Jakmile bude možné sehnat k testu i nějaký top-model konkurence, začnu ze skóre vyvozovat závěry, zatím ale 3DMark v průměrných výsledcích započítán není.

Testuji vždy s referenčním nastavením, pokud používám benchmark Fire Strike, tak s připojeným displejem alespoň s rozlišením Full HD.

3DMark: Ice Storm

Prvním testem je velmi nenáročný Ice Storm. Krásně plynule jej umí vykreslit i mobilní telefony. Výsledky bohužel nejsou příliš přesně vypovídající.

3DMark: Cloud Gate

Cloud Gate je poněkud náročnější a už vázán na platformu x86 a Windows. S výsledky je to stejné jako u Ice Stormu – staré technologie brání reálnému promítnutí výkonu.

 

3DMark: Fire Strike

Pekelně náročná část Fire Strike je pravým nástupcem 3DMarku 11. Spouštíme ji v referenčním nastavení a tedy v rozlišení 1920 × 1080 px.

 

Herní testy

Aliens vs. Predator

Scénu z úvodu hry jsme nově nahradili samostatným benchmarkem, který je na internetu k dispozici ke stažení zdarma. Běží v režimu DirectX 11 a je o poznání náročnější než náš původní test.

Pro snadnější testování existuje utilita AvP benchmark tool. Tu stačí nastavit podle obrázku výše a spustit test.

Far Cry 2

Far Cry 2 s enginem Dunia pracuje na API DirectX 10. Používal jsem Far Cry 2 Benchmark Tool.

V benchmarku jsem nastavil Ranch Small, 1366 × 768 px, 4× MSAA, maximální (Ultra) detaily a zapisoval jsem průměr ze tří průchodů.

Mafia II

Nejen v ČR populární druhý díl Mafie sice staví na DirectX 9.0c, ale i přesto je docela náročný. Navíc je tu podporovaný fyzikální model APEX, který GeForce umí akcelerovat přes PhysX. Do celkového hodnocení jsem počítal pouze výsledky s vypnutým APEXem (první graf).

Rozlišení 1366 × 768 px, vypnutý anti-aliasing, vysoké detaily, Ambient Occlusion zapnuto a APEX vypnuto. Měřil jsem v demoverzi vestavěným benchmarkem, zapisoval jsem druhý průchod.

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

Nejnovější verzi populární hry nabité moderními technologiemi testuji v samostatném benchmarku.

V něm pak celkové nastavení Ultra, Enhan. full dynamic lighting na DX11. V Advanced Options zatrhávám DirectX 10.1.  Dále 4× MSAA navíc s MSAA for A-teste objects (anti-aliasing transparentních textur), SSAO Mode nastaveným na HDAO, kvalitou na Ultra (verze Compute Shader), zapnutou teselací i CHS (Contact hardening shadows). Jinými slovy maximální detaily v 1366 × 768 px s 4× MSAA.

 

Zapisuji průměr čtyř různých průchodů.

 

World in Conflict

World in Conflict s API DirectX 10 (možno i DirectX 9.0c) už je taky docela stařečkem, ovšem relativně náročným na procesor i grafickou kartu. Testoval jsem ve vestavěném benchmarku.

Nastavil jsem detaily very high, anizotropní filtrování jsem zvedl na 16× a měřil jsem v rozlišení 1366 × 768 px s 4× MSAA.

Výdrž, provozní vlastnosti

Výdrž, hluk a zahřívání

Notebook má čtyřčlánkový akumulátor s kapacitou 42 Wh. Baterie je vestavěná, není možné ji vycvaknout, jak jsme na to zvyklí. Na webu můžete surfovat přes 4 h – na herní 15,6" notebook to je celkem příjemná hodnota.

• Web (Cnews.cz v Chrome, obnovování každých 15-20 s, Wi-Fi, jas ~120 cd/m²): 4:17 h

Notebook byl trochu hlučnější. Ventilátor běžel zcela slyšitelně i v klidu, k tomu byl zřetelně slyšet seek hlaviček pevného disku. V zátěži se chlazení zintenzivnilo, ale hlasitost už stoupla jen mírně-středně. Po skončení zátěže regulace rychle zabrala a hluk ustal.

Zátěž procesoru

V maximální zátěži se procesor rozehřál na necelých 70 °C (při 100,00% zátěži všech jader běžel procesor na 2,5 GHz), grafika dosahovala teplot do 60 °C. Notebook se zahříval zespodu v pravé části a znatelně také pod numerickým blokem nebo na pravé opěrce.

Zvuk

Notebook má dva reproduktory s podporou DTS. Oba jsou ukryté pod podlouhlou mřížkou nad klávesnicí. Jejich zvuk je čistý a nadprůměrně hlasitý. Dočkáte se i mírného náznaku hlubších tónů.

 

Software

Operačním systémem je tu Microsoft Windows 8.1 v 64-bitové verzi. Za zmínku dále stojí asi jen velmi otravná zkušební verze antiviru McAfee Internet Security. Po instalaci a zavedení systému je nainstalováno celkem 39 kusů softwaru.

Závěr, plusy a mínusy

Toshiba Satellite L50 je notebook s řadou kladů i palčivých záporů. Notebook cílí na domácnosti a některé studenty a nabízí slušný výkon nejen ve hrách. Za cenu 19 990 Kč vypadají papírové parametry velmi pěkně, pojďme si to rozebrat.

Na oko přístroj vypadá určitě moc hezky. Černě nablýskané plasty se špiní výrazně méně, než byste čekali, nemusíte mít tak strach z permanentně ošklivě upatlaného notebooku. Provedení je i celkem kvalitní a pevné. Notebook má slušný zvuk a hardware, který až na pevný disk není vůbec zlý. Klávesnice i touchpad jsou poměrně povedené.

Toshiba Satellite L50

Ze záporů je tu displej – špatný bohužel v každém ohledu. Chlazení notebooku taky není dokonalé – ani příliš tiché, ani příliš účinné. Procesor v intenzivní vícevláknové zátěži pracuje jen na 2,5 GHz a grafická karta je výrazně bržděna svou úzkou paměťovou sběrnicí s pomalými pamětmi. Ač je procesor stále rychlý a na grafice si spoustu her bez problému zahrajete, z parametrů byste možná čekali něco trochu lepšího.

Satellitu L50 dávám hodnocení 70 %. Chybu s ním určitě neuděláte, obzvláště pokud vyměníte pevný disk za SSD. V kategorii stojí za zamyšlení i třeba některý Asus z řady N56 (1080p LCD, existuje i s grafikou Maxwell), případně mírně dráže MSI GP60.

 

+ pěkný, černě lesklý a nepřeplácaný design
+ přijatelná cena
+ čtyřjádrové Core i7, 8 GB RAM
+ slušná grafická karta z rodiny Kepler
+ pohodlná klávesnice i touchpad 
+ ucházející výdrž na baterii

− nekvalitní lesklý TN displej s nízkým rozlišením
− hlučnější chlazení i seek pevného disku
− procesor nedosahuje svého plného potenciálu
− grafickou kartu brzdí pomalá paměť
− pomalý pevný disk
 

Hodnocení: 70 %

 

Specifikace

Galerie fotografií, screenshoty