Toughbook CF-53: odolný čtrnáctipalcový kufřík (recenze)

Nic pro obyčejné lidi

Toughbook s označením CF-53 patří do druhé nejodolnější řady těchto odolných, byznysových strojů. Odolností je stále silně nadprůměrný, ale k tomu navíc nabízí i slušný výkon (především díky silnému procesoru Core i5-2520M), a větší, čtrnáctipalcový displej. To, že se jedná o čistokrevný pracovní nástroj a nikoliv hračku pro teenagery na sledování filmů napovídá jednak cena začínající na 45 000 Kč s DPH za verzi bez dotykového displeje, jednak nadstandardní výbava datových rozhraní, kde kromě starých známých konektorů najdete i sériový port a faxmodem. Samozřejmostí je také slušná výdrž akumulátoru - o tom si ale povíme dále.

Využití tento model najde asi především v náročnějších podmínkách, jako jsou třeba stavby či výrobní provozy. Narozdíl od dříve recenzovaného superodolného CF-19 se nehodí do k velmi náročnému určení, jako jsou různé nepříznivé povětrnostní podmínky, nasazení v armádě či třeba na expedicích mimo civilizaci. Rozhodně se v žádném případě nehodí k domácímu použití, od toho jsou tu výrazně výkonnější a levnější alternativy; navíc se obecně Toughbooky pro koncového zákazníka docela špatně shání, obchody je až na výjimky nemívají v nabídce a výrobce počítá spíše s firemními objednávkami.

Na první pohled vás CF-53 zaujme svými na čtrnáctipalcový notebook neobvykle velkými rozměry, především tloušťkou až 55 mm v nejtlustším místě, což je opravdu hodně. Odolnost prostě něco stojí a toto není žádný prcek. S tím souvisí i hmotnost 2,65 kg - hodnota obvyklá spíše u patnáctipalcových notebooků, na čtrnáctku je to docela dost. S tím se ale prostě musí v této třídě počítat.

Jednou z nejvýraznějších charakteristik je madlo na přední straně notebooku, díky kterému jej neustále nazývám kufříkem. Na první pohled to působí dost zvláštně a nezvykle a zařízení tím nepochybně vybočuje z řady. Madlo je kompletně plastové a dá se tak trochu "zasunout", pokud jej nepoužíváte; i v zasunutém stavu však velmi výrazně vyčuhuje z těla. Má dva klouby na každé straně, takže jej můžete přenášet v podstatě v jakékoliv poloze a přizpůsobí se vám.

  

Pevnost zpracování je samozřejmě na vynikající úrovni - nic jiného od této třídy ani neočekáváme. Žádného prohýbání na jakémkoliv místě se nedočkáte ani při sebevětším tlaku či tahu, celé tělo je pevné jako skála. Víko je možné otevřít o plných 180 stupňů, takže asi nikdo nebude mít problém najít si vyhovující polohu při jakékoliv činnosti. Téměř všechna rozhraní jsou ukryta pod plastovými ochrannými kryty, pouze audio jacky jsou nechráněné a vepředu (což bychom normálně považovali za mínus, ale tady je to celkem jedno, protože ze přední strany stejně už trčí zmíněné madlo).

  

Povrch notebooku je jak jinak než kompletně matný, nenajdete tady ani jediný lesklý detail. Otisky prstů tedy nejsou problém. Matný je i displej s tradiční antireflexní úpravou a velkým rozsahem podsvícení; jeho rozlišení je u business notebooků poněkud nešťastných 1366 × 768. Pokud bychom zpracování měli něco vytknout, tak snad jen kryt baterie; ten najdete na boku (opět u Toughbooků obvyklé řešení) a jde velmi špatně sundat, zvlášť pokud máte ostříhané nehty - prostě se drží a nechce se hnout. Také černý plast s výraznými prolisy na opěrkách zápěstí (pod klávesnicí) na nás působil možná tak trochu levným dojmem, to je ale dost subjektivní, takže si radši udělejte obrázek sami z fotek.

Rozhraní

Bohatá nadílka konektorů

Každý pořádný pracovní notebook by měl disponovat všemi možnými rozhraními, aby jej bylo možné připojit k čemukoliv od USB myši až po robota na výrobní lince pomocí sériového COM portu. Toughbooky jsou v současnosti téměř jediná zařízení, která tento požadavek splňují, a CF-53 není výjimkou. Testovaná konfigurace disponovala čtyřmi porty USB (z toho jeden ve verzi 3.0), standardní výbavou v podobě analogového videa, gigabitového Ethernetu (RJ-45) a audio jacků, ale také zmíněným devítipinovým COMem, faxmodemem (RJ-11), rozšiřujícími sloty ExpressCard II a PC Card a konektorem na dokovací stanici (tu si ale budete muset koupit zvlášť). Nezapomnělo se ani na čtečku paměťových karet, která ale bohužel umí pouze karty formátu SD a příbuzné (SDHC, SDXC a MMC). Z bezdrátových sítí je tu starý známý Wi-Fi modul Intel Centrino Advanced-N 6502 (podporuje standardy 802.11 a/b/g/n) a Bluetooth ve verzi 2.1+EDR. Panasonic nabízí i možnost integrovaného 3G modulu a na přání můžete dostat i FireWire, čtečku otisků prstů, nebo třeba čtečku karet SmartCard.

  

Velká část konektorů se nachází na zadní straně notebooku, což způsobuje trochu problémy s přístupem, nicméně chápeme že se jednalo o nutný kompromis, protože jinam by se vešly jen dost těžko. Jak jsem zmiňoval v minulé kapitole, všechny konektory kromě audio jacků mají krytky, takže se vám do nich nedostane prach ani špína. Optická mechanika je na levé straně, což je dobrá zpráva pro praváky používající externí myš - nebude vám zavazet.

  

Psaní pěkně potichu

Klávesnice je v dnešní době už poměrně netradiční. Panasonic jako obvykle ignoruje trend chicletových klávesnic a nabízí klasickou notebookovou klávesnici, na kterou jsme byli zvyklí dříve. Píše se na ní příjemně (i když přechod z chicletových klávesnic pro mě byl ze začátku poněkud nepříjemný, to ale Toughbooku těžko můžu vyčítat), je naprosto tichá... ale má popravdě dost zvláštní rozložení. Enter je jednořádkový a miniaturní, stejně jako Backspace; na druhou stranu oba Shifty jsou příjemně velké. Největší zákeřnost ale skrývá umístění kláves Delete a Insert na místo, kde byste hledali pravý Control, což jsem snad ještě neviděl a působilo mi to dost problémů. Tady si dávejte pozor. Naopak pozitivní je výrazně oddělený blok kurzorových kláves, které oceníte třeba při pohybu v tabulkách. Podsvícení klávesnice ani přisvětlovací dioda bohužel nejsou dostupné ani za příplatek.

  

Dotykové ploše touchpadu se nedá nic moc vytknout a tlačítka jsou perfektně tichá, nicméně bych rozhodně ocenil, kdyby byla větší a méně vystupovala nad okolní povrch. V tomto případě je to ale spíš otázka zvyku. Jinak se s touchpadem pracuje opravdu dobře. Trochu mě mrzí, že Panasonic nepoužívá něco jako TrackPoint, protože by se k Toughbookům podle mého názoru docela hodil, nicméně to není ani tak vada, jako spíš takové "co kdyby".

Trochu zvláštní displej

Displej Toughbooku má pro práci poměrně nepraktické rozlišení 1366 × 768. Narážíme tak na klasický problém s hledáním ideálního rozlišení, za sebe ovšem (zvláště po zkušenostech s minule recenzovaným Sony VAIO Z21) říkám, že 1600 × 900 by se sem hodilo výrazně lépe - a takových 1680 × 1050 by bylo dost možná úplně ideálních. 768 bodů na výšku je na práci dost málo; samozřejmě však záleží na konkrétním použití a využívané aplikaci.

Barevným podáním displej nevybočuje z řady, vše nad čím jsem se rozhořčoval v nedávném testu 13,3" notebooků platí i zde. Barvy jsou úplně mimo ve všech kanálech, průměrná odchylka činí delta E 11,4, maximální dokonce velmi špatných 30,7. Barevný rozsah (gamut) je na poměry notebookových displejů mírně nadprůměrný, ale přesahuje do modré, což je u displejů s LED podsvícením obvyklý problém. Maximální naměřená intenzita podsvícení činí 276 Cd/m2 a naměřený statický kontrast činí téměř přesně 200:1, což je vcelku průměrný výsledek. Za zmínku stojí problémy se zobrazením černé barvy - černý bod (blackpoint) měl jas 0,56 Cd/m2, což je docela hodně. Pozorovací úhly displeje jsou v normě, horizontálně to celkem jde, při pohledu shora nebo zdola však dochází velmi rychle k posunu a inverzi barev.

 

Předchozí odstavec nicméně berte trochu s rezervou. Když takovéto hodnoty naměřím u nějakého multimediálního notebooku, je to samozřejmě špatně, nicméně u čistokrevného pracovního nástroje na kvalitách displeje až tak nezáleží. Mnohem důležitější je, že je matný a skutečně na něm odlesky téměř nepoznáte, takže vás při práci nebude nic rušit.

To samé se týká i integrovaných reproduktorů, které najdete po stranách klávesnice. Ty hrají podle očekávání dost mizerně (i když zdaleka ne nejhůř co jsem kdy slyšel), ale opět mějte na paměti, že o kvalitu reprodukce hudby tady jde až v poslední řadě. Na Skype a zvuky ve Windows to bohatě stačí. 

Výkon, výdrž, chlazení

Body za procesor

Hardwarové parametry opět dávají tušit, že Toughbook není nic na hraní. Integrovanou grafiku Intel HD Graphics 3000 všichni dobře známe a je nám tudíž jasné, že o nějaké hraní se ani nemá moc smysl pokoušet; případné přehrávání HD videa samozřejmě bez problémů zvládne, kdyby po tom někdo z nějakého důvodu zatoužil. Celkový výkon táhne nahoru především nepříliš obvyklý procesor: Intel Core i5-2520M na 2,5 GHz. Oproti obvyklejšímu Core i5-2430M má o 100 MHz vyšší základní takt a o 200 MHz vyšší maximální frekvenci v Turbo módu, jinak je to ale v podstatě to stejné. Výsledky to potvrzují, například v CineBenchi R11.5 dosáhl procesor 2,36 bodů ve vícejádrovém a 1,24 body v jednojádrovém testu, což je mírně vyšší výsledek, než je obvyklé u 2430M.

Největší brzdou systému je ale použitý pevný disk. Ten je nejen malý (320 GB vážně není moc, i když to je marginální problém, na tomto typu zařízení asi nebudete skladovat svoji sbírku Full HD filmů), ale především trestuhodně pomalý. Vidím v něm asi největší problém celého zařízení - nepraktické rozložení klávesnice i nepříliš vhodné rozlišení displeje bych Toughbooku klidně odpustil, ale proč ve stroji za bratru padesát tisíc není aspoň 120GB SSD, to popravdě příliš nechápu. Snížila by se spotřeba, zvýšila by se odolnost a především rychlost systému by najednou byla na úplně jiné úrovni - a cena by se pohnula nahoru jen o pár tisíc, což je jako zdražení o pětistovku u Mercedesu. Osazený Hitachi HTS543232A7A384 dosahuje slabých výsledků ve všech režimech a je to opravdu škoda, SSD by tady přímo zářilo. Naměřený start systému (1:19 min.) by se dal srazit tak na třetinu.

 

Celkově výkon Toughbooku bohatě stačí na to, k čemu je určen (práci náročnou buď především na procesor, nebo obecně relativně méně náročnou). Na grafiku, 3d modelování či nedejbože hraní her jsou tu úplně jiná zařízení.

 

Netopí, nehlučí

Provozní teploty se držely na slušné úrovni, procesor má maximum těsně pod 90 ¬∞C v maximální zátěži (deset minut Prime 95), v klidu si drží 48 stupňů, což je trochu nad průměrem, ale stále přijatelné. Pevný disk topí jen minimálně, jeho teplota nepřesáhla 39 ¬∞C v zátěži (v idle má okolo 33 ¬∞C). Zahřívání nikde na šasi není poznat - velký objem základny nejspíš pomáhá teplo rozptýlit, takže se nemusíte obávat roztopené spodní strany či touchpadu. Velmi příjemně nás překvapil v podstatě nulový provozní hluk, notebook vás nebude rušit za žádných okolností. Spotřeba na adaptéru se pohybovala mezi výbornými 13 W (nabitý akumulátor, notebook v klidu) a 82 W během nabíjení.

  

Námi testovaný kus byl osazen menším z dodávaných akumulátorů, nicméně i ten má devět článků a kapacitu 73 Wh. Existuje ještě větší baterie, opět devítičlánek s kapacitou dokonce 92 Wh. S menším akumulátorem jsme naměřili celkem slušných 5:39 h výdrže při přehrávání videa (MKV, 720p) a 5:19 h při surfování po internetu. K desetihodinové výdrži, kterou Panasonic slibuje v reklamních materiálech, to sice má dost daleko, ale špatný výsledek to rozhodně není a když snížíte jas displeje (my jej při testování míváme na 50 %), výdrž se ještě o kus zvýší. Akumulátor se velmi rychle nabíjí, z vybitého stavu je zpátky na sto procentech za méně než dvě hodiny (přesně jsme naměřili 1:48 h); na 90% je zhruba za hodinu a čtvrt. To vysvětluje vysokou spotřebu při nabíjení akumulátoru.

Zhodnocení a závěr

Slovo závěrem

Už jsem to zmínil několikrát a napíšu to znovu: Toughbooky jsou specifické stroje a je nutné to při jejich hodnocení mít na paměti. Nikdo od nich nemůže očekávat vysoký 3D výkon, nabídku multimediálních funkcí nebo malé rozměry a hmotnost, tady jde hlavně o odolnost a výbavu pro specifickou práci.

 

To Toughbook CF-53 perfektně splňuje. Drží se stranou všemožných módních vln a výstřelků (tedy až na jednu výjimku - rozlišení displeje), nehraje si na multimediální centrum a na první pohled je jasné, k čemu slouží. A slouží dobře, i když má několik ne úplně šťastných řešení. "Běžný uživatel", čímž v tomto případě myslím téměř všechny, asi těžko ocení silné stránky tohoto zařízení. Uplatnění najde opravdu jen ve firmách. Pro většinu našich čtenářů tato recenze nebude sloužit jako návod ke koupi, ale spíš jako zajímavost z trochu jiného světa, než na který jsme zvyklí.

  

+ zvýšená odolnost
+ pevnost konstrukce
+ tichá klávesnice a pohodlný touchpad
+ nadstandardní konektorová výbava
+ slušná výdrž akumulátoru
+ relativně silný procesor
+ tichý provoz
+ rychlé nabíjení

- pomalý pevný disk (hodilo by se spíš SSD)
- hmotnost a rozměry
- nepříliš vhodné rozlišení displeje
- rozložení klávesnice (Insert a Delete na místě pravého Ctrl)

Výsledky testů a screenshoty