Uber si u nás užíváme v Brně od února, v Praze funguje zhruba rok, v Dánsku ale po třech letech končí. Může za to nově přijatý zákon o taxislužbě, který nyní vyžaduje věci jako povinný taxametr a senzory v sedadlech (prý pro omezení podvádění).
Uber se v Dánsku potýkal s problémy (jako ve většině zemí) od svého spuštění v roce 2014. Čelil odborům taxikářů i některým politikům, kteří si stěžovali, že nepodniká čestně a poskytuje taxislužbu na černo. V Dánsku jezdí dosud okolo 2000 řidičů, jejichž služby využívá 300 000 obyvatel. Pro srovnání, v Česku jezdí okolo 1100 řidičů.
foto: Reuters. Mluvčí Uberu v Dánsku Kristian AgerboUber to v Dánsku nevzdává a bude nadále vyjednávat, prozatím ale k 18. dubnu končí. Podobně se loni stáhl z Maďarska, kde vláda také přijala zákon Lex Uber omezující takové podnikání. Také tam jezdilo okolo 1200 řidičů.
Komentář: Uber je skvělá služba pro lidi, turisti jsou na něj zvyklí ze zahraničí a mohou si být jistí, že je takový taxikář neokrade. Zvláště v centrech větších měst je šance na trochu rychlejší taxametr větší než malá.
Uber sice tvrdí, že není taxislužbou, ale provozovatelem aplikace, která poskytuje spolujízdu, reálně ale jako taxi funguje. Je jasné, že taxikářům taková služba vadí, neboť řidiči Uberu nemusí splňovat přísnější nároky na auto, nemusí mít taxametr, ani nemusí prokazovat znalost místních ulic. Tyto nároky jsou ale už dávno překonané, neboť místo taxametru je zde mnohem lepší aplikace, kvalitu auta lze zvolit u Uberu často ještě lepší a orientace ve městě pomáhají Google Mapy či Waze.
Problém je ve zbytečně vysokých požadavcích státu na to, co musí taxikář splňovat. Taxikaření není omezený statek (jako rádiové frekvence, trubky plynu v zemi, koleje pro vlaky…), který je třeba takto regulovat. Ani daně z příjmu zde státu neutíkají. Problém je jen v zastaralém myšlení. Oficiální povolená taxislužba jako jediná možná je v demokratických zemích za zenitem. To by potom nemohl jezdit ani Senior Bus.
