V dávných dobách počítačového věku (tedy přibližně do poloviny devadesátých let minulého století) zde nebyl internet, a tudíž se všechny virové infekce šířily přes disketu. Vzpomenete si, kdy jste si na disketě od kamaráda přinesli poprvé virus? A vzpomínáte si na ty bezesné noci, kdy jste se jej snažili odstranit kradeným dosovým antivirem? Pokud jste to zažili, tak určitě ano.
Pak ale přišel internet a na hrozbu virů šířících se přenosnými disky jsme úplně zapomněli. Dílem jistě i z toho důvodu, že jsme začali email používat pro přenos dat více, než diskety.
Změnu však přinesly USB flash disky. Ty jsou nyní příjemně levné a jejich kapacita je více než dostatečná pro přenos snad všeho. A máme je u klíčů nebo na provázku na krku snad úplně všichni. Nemůžeme se tedy divit, že se diskové viry začínají objevovat stále častěji.
 |
Tento článek vznikl ve spolupráci s magazínem Digitálně.cz. |
A jakého způsobu šíření se nejčastěji používá? Budete se divit, ale viry nejčastěji využívají souboru autorun.inf uložený přímo v kořenovém adresáři příslušného disku. Tento soubor se totiž běžně používá na optických discích po automatické spuštění ovládací aplikace, operační systém Windows však ochotně spouští aplikaci, na kterou obsah souboru autorun.inf odkazuje. Tudíž ihned po zasunutí takto nakaženého disku nakazíte také váš počítač (pokud nepoužíváte aktualizovaný antivirus nebo například nemáte v registrech zakázáno automatické spouštění aplikací po vložení disků).
|
Odkazy k tématu: ESET | Digitálně.cz |
