Dodržování určitých pravidel v diskuzních fórech není nic nového. Typicky se nejedná o cenzuru, což je oblíbený obranná reakce trollů. Měli bychom si definovat pojmy. Cenzura by byla, kdyby byl diskuzní příspěvek smazán, protože by s ním autor či autorka článku pouze nesouhlasil. Cenzurovat znamená zakazovat názory, často z ideologického hlediska. Komentáře v diskuzích jsou naproti tomu obvykle odstraňovány, protože jednoduše nesplňují podmínky slušné diskuze. Tip: Jak definuje cenzuru encyklopedie Brittanica? Tyto podmínky mohou být sepsané, není to ale podmínka. Někde je prostě jen očekávána základní slušnost a je na ni pak upozorňováno. Pokud komentáře obsahují vulgární výrazy, mohou být smazány a není možné takový zásah označit jako cenzuru. Záleží tedy na tom, čím se který web řídí. Někdy jsou to jen pravidla slušného vyjadřování, jindy je to sepsaný kodex, kteří diskutující musí dodržovat.
Aspekty kvalitní diskuze
Prostor pro nekontrolovanou otevřenou diskuzi – tím myslím
diskuzi, kde si říká každý to, co chce, a nikdo přitom neřeší přínos nebo platnost
vznesených tvrzení – existuje, ale sotva jím může být prostor na velkých zpravodajských
webech. Navíc se musíme sami sebe zeptat, zda stojíme o výkřiky do tmy,
obyčejné urážení a další komentáře podobného ražení bez validní argumentace.
Diskuze by měla být
na úrovni, pokud možno podnětná a diskutující by měli být schopní si své
názory ve vší slušnosti obhájit. V takovém případě nevadí, že dochází ke střetu
názorů. Naopak, vyváženost názorů s dobrými argumenty na obou stranách naznačuje
zdravou diskuzi. Že by se měli držet
ověřených fakt, považuji za samozřejmost, i když to samozřejmost ve
společnosti vždycky není. Nejde ovšem pouze o společenské normy.
Průřez českou legislativou
Provozovatelé webů si dokonce nemohou dovolit diskuzi zcela přehlížet.
Trollové a další jedinci ohrazující se pojmem cenzura nikdy nevytáhnou klíčovou
věc, a sice zákony, které musí být
dodržovány. Kdybychom se podívali do českých zákonů, z § 6 zákona č. 480/2004 Sb. vyplývá, že provozovatel
služby není povinen na obsah komentářů dohlížet ani „aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní
obsah informace“.
Určitou zodpovědnost
za obsah diskuzí nicméně stále nesou, zvlášť to platí pro velké
zpravodajské weby. (Malé soukromé diskuzní fórum, o němž ví jen malá komunita,
pravděpodobně nikdy nikdo řešit nebude.) Především kdyby byl nalezen komentář s protiprávním obsahem,
musí provozovatel služby takový komentář na vyžádání smazat, případně jinak
vhodně zareagovat. Nesmí jej však vědomě tolerovat, na případné výzvy musí
reagovat.
Nejde čistě o samotné vulgární výrazy, ty neakceptujeme jako
společnost, ale v komentářích mohou padat falešná obvinění nezaložená na
skutečnosti, nebo z palce vycucané pomluvy a urážky na cti. Tam už může
docházet k porušování zákona. Můžeme nahlédnout do občanského zákoníku,
jenž v obecných ustanoveních v § 81 odst. 2 zmiňuje právo žít
důstojně:
- „Ochrany
požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v
příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní
povahy.“
Dále v § 82 odst. 1 specifikuje, že člověk má právo se
domáhat práva, pokud byla jeho osobnost dotčena, což můžeme vztáhnout rovněž na
pomluvy v internetových diskuzích:
- „Člověk,
jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od
neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“
Zastavit se můžeme přímo u závážné pomluvy, která je podle §
184 trestního zákoníku trestným činem spadajícím do kategorie ochrany osobnosti
a soukromí. Takto zní oba odstavce uvedeného paragrafu:
- „Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je
způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit
jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou
újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ - „Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem
činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem,
filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným
obdobně účinným způsobem.“
Svoboda slova ano, ale…
Co z výše uvedeného vyplývá? Svobodu slova máme, ale
neznamená to, že můžete psát kamkoli cokoli. Můžeme lhát? Jistě. Je nám příjemné,
když nám někdo lže? Sotva. Říká se, že lež má krátké nohy. Patně se shodneme na
tom, že lhaní obecně netolerujeme a odhalení lží vždycky ovlivní náš vztah s dotyčným.
Lze se rozhlédnout v širším měřítku: máme svobodnou
společnost, přesto je regulována zákony, které dodržujeme. Cenzura je u nás
zakázána ústavou, ale jak jsme si ukázali, není přípustné si jen tak vymýšlet a
např. někoho napadat. Za to, co napíšeme, jsme zodpovědní a v některých
případech můžeme být dokonce souzeni.
Většina z nás se patrně shodne na tom, že ve světě bez
pravidel by se nedalo žít. Příliš mnoho pravidel také škodí, takže jak to bývá,
nejspíš je opět nejlepší zlatá střední cesta. Právní systém zajišťuje
stabilitu. Soudní spory nekončí vždycky tak, jak bychom si přáli, ale i o tom
právní systém je. Dovolím si vytáhnout základní poučku: právo nesupluje
morálku. Pokud vás ale někdo neoprávněně poškodí, můžete se domáhat svého práva.
Mazání nenávistných příspěvků v EU
To už ale poněkud odbíháme. Poslední den v květnu bylo
oznámeno, že několik velkých firem z oboru IT se společně s Evropskou
komisí dohodlo na tom, že budou ve svých službách mazat nenávistné příspěvky.
Konkrétně budou tyto příspěvky mazány ve
službách Facebook, Twitter a YouTube. Ne nahodile, snaha má své základy v Kodexu chování, který provozovatelé
služeb podepsali.
Nezmínil jsem dosud Microsoft, který Kodex vedle Facebooku,
Googlu a Twitteru podepsal také, ale žádná jeho služba není v souvislosti
s mazáním příspěvků uvedena. Žádnou podobnou online sociální síť jako uvedené
firmy totiž neprovozuje, snad s výjimkou firemního Yammeru a
experimentálního a neznámého So.clu. Pak má Skype. Ale zpátky k samotnému Kodexu. V tiskové zprávě Evropské komise stojí:
„Podpisem kodexu chování se IT společnosti zavazují, že budou
pokračovat ve svém úsilí řešit nelegální nenávistné projevy online. Aby se
zajistilo, že IT společnosti většinu
platných oznámení o odstranění nezákonného nenávistného projevu do 24 hodin
prověří, a pokud to bude nutné, odstraní nebo deaktivují přístup k takovému
obsahu, bude nutné vytvářet interní postupy a provádět školení pro
zaměstnance.“
Kodex vznikl jako odpověď na sílící nenávistné projevy.
Nemusím patrně dodávat, že tyto projevy jsou zvlášť vidět v souvislosti
s tzv. uprchlickou krizí, která postihla Evropu a stala se loňským tématem
číslo jedna. Právě toto téma také ukázkově demonstrovalo, jaké slabiny má
internet jako otevřená platforma.
Slabiny internetu
Internet je decentralizovaná síť a nabízí bezplatně obsah a
informace v takové míře, že která činí naši generaci unikátní. Dostupnost
informací ale nevyřešila všechny problémy společnosti, v což některé
nadšené duše doufaly. Naopak se ukázalo, že nám chybí informační gramotnost,
protože nezvládáme hodnotit a ověřovat
důvěryhodnost zdrojů. Toto prostředí je jako stvořené pro šíření dezinformací, lží a pomluv.
Distribuce takových (dez)informací je pak maximálně
usnadněna existencí sociálních platforem jako Facebook. Dlužno dodat, že někdy
je i pro vyškoleného jedince obtížné rozeznat důvěryhodný zdroj. Každopádně
platí, že nemůžete věřit všemu, co se píše na internetu. Na internet může psát
kdokoli cokoli. I z toho pak vyplývá, že dalším velkým problémem je anonymita.
Někteří se nebojí vystupovat sami za sebe, ale zakládat falešné
profily na sociálních sítích nebo přispívat bez pravé nebo jasně vymezené
identity do diskuzí pod články je zkrátka možné a děje se to běžně. Je řešením
všem nařídit, aby se identifikovali? Lze na internetové prostředí vztáhnout našeho
fyzického prostoru, kde když se sejdeme, máme tváře a jména, tedy identity?
Zákazy neřeší podstatu problému
Zatímco komentáře na sociálních sítích nebo pod články lze
do určité míry moderovat, pokud si někdo založí stránku, kde bude šířit lži,
máme problém, protože je odstavení takového webu mnohem náročnější. Kdo chce,
bude před autoritami obratně uhýbat. Co dělat s takovými příspěvky a weby,
které šíří dezinformace, lži nebo čistou nenávist?
Osobně si nemyslím, že by bylo řešením např. sestavit seznam
povolených webů a blokovat zbytek. To se zase dostáváme k otázce svobody –
a zda ji chceme příliš omezovat na úkor bezpečnosti a vyššího dobra.
V těchto dnech se v Česku řeší
otázka cenzury, přičemž jste možná zaznamenali, že na Cnews cenzuru, která
nenápadně vystrkuje rohy, rozhodně nezastáváme. Nemyslím, že je řešením
internet výrazně regulovat.
Toto je cenzura (Foto: George Shuklin)
Jak víme z jiných případů, zákazy pouze mají za
následek to, že se o tématu mluví, pro některé lidi je pak atraktivnější.
Především pak neřeší podstatu problému, pouze se snaží zamést následky. Stejně
jako si děti v Česku cigarety legálně nekoupí, reálně se k nim stejně
vždycky dostanou. Pokud tedy chceme budovat zodpovědnou a fungující společnost,
je potřeba zaměřit se na osvětu.
Znamená Kodex nástup cenzury?
Lži je potřeba vyvracet pravdivými tvrzeními, jako společnost
nesmíme dovolit, aby se z obyčejného urážení stala norma. Dále je potřeba dodržovat
zákony. Jako vždy platí, že různé zákazy mohou mít své místo, ale to záleží na
případu a okolnostech. Když se jakákoli regulace
utrhne ze řetězu, bude nás omezovat. Jistě bychom si tak měli dávat pozor
na to, aby se odstraňování komentářů a zakazování webů nezvrhlo v cenzuru.
Současně ale chceme budovat zdravou a otevřenou společnost, která dodržuje
zákony.
Lze odstraňování nenávistných komentářů v EU v některých
online službách považovat za cenzuru? Za prvé, komentáře nebude mazat robot,
ale člověk. Takové řešení by právě naopak patřilo k těm, na které bychom
nahlíželi jako na omezující. Kodex vyhlíží nadějně a nemělo by docházet ke
svévolnému mazání příspěvků, naopak budou
postiženy jen nelegální příspěvky a všechny kroky a konkrétní případy
budou pečlivě zvažovány. Toto není cenzura, protože existují nastavená pravidla
a postupy a nebude uplatňována paušalizace.
Budoucnost internetu
K opravdovému řešení je avšak nepochybně potřeba, aby
EU zajistila osvětu. Samotné zákazy myšlení společnosti změnit nemusí a může
pouze dojít k revoltě. Důležitým klíčem ke spokojenosti většiny je společně s osvětou nevyhnutelně diskuze.
Internet prochází zajímavým vývojem a dosud fungoval jako otevřené médium bez výraznějších
regulací.
Kromě případného omezování obsahu v poslední době více
než kdy dřív řešíme témata jako ochrana soukromí. Důležité je v souvislosti
s tím zmínit, že i když jsme na něco zvyklí, nemusí to tak být vždycky
správně a nemusí to tak fungovat navždy. Možná, že tak nekontrolované
prostředí, jako je to internetové, je pouze anomálie a stav, který nebude do budoucna
udržitelný. Možná ani není přínosem pro společnost.
Odstraňovány budou nelegální nenávistné komentáře. Po prověření
Můžu to rozhodnout já? Sotva, takové ambice ani nemám. Odpověď
neznám a navíc je to téma na jinou diskuzi, nikoli tu dnešní. Pouze předesílám,
že je hodně o čem diskutovat a témat, která budeme muset řešit, je daleko více,
ačkoli spolu mohou souviset. Udělejme to tedy na úrovni.
Jako doplňující víkendové čtení doporučuji samotný Kodex.
Je v angličtině, takže pokud anglicky neumíte, nebo se vám ho nechce celý procházet,
v češtině je aspoň k dispozici tisková zpráva s klíčovými
body. Ani to není úplně krátká.
Služby
jako Facebook nelze nikdy označit za nekontrolované. Mají pravidla, která se zavazujete
dodržovat souhlasem smluvních podmínek. K těm může patřit i to, že na
Facebook nesmíte vkládat fotky kojících žen. Myslet si, že jsou tyto online
služby neregulované, je tudíž omyl. Zase jsme u toho, že nějaká pravidla si společnost
vždycky stanoví.
