Ať už jste si slavná ikspéčka oblíbili více či méně, jedno jim už nikdo nesebere. Všechny stávající a budoucí operační systémy budou mít zatraceně těžké uzmout titul nejoblíbenějšího, respektive nejpoužívanějšího operačního systému. Současné sedmičky se těší přízni snad všech lidí, málokdo si dovolí je kvůli něčemu napadnout, nebo je prostě nemít rád. Takže možná ony lze nazvat nejoblíbenějším operačním systémem.
Potvrzují to prodeje, za stejnou dobu se od data vydání prodalo zhruba jednou tolik licencí Windows 7 co XP. Musíme ale brát v potaz, že desetiletý rozdíl mezi systémy udělal svoje. Dnes se prodává o dost víc počítačů. Možná bychom si mohli udělat obrázek z nálady při uvedení obou produktů. Nalijme si číše čistého vína, ikspéčka byla mnohými doslova nenáviděna. Důvody byly zřejmé. Systém byl velmi nekompatibilní.
Nekompatibilita: nepřítel č. 1
Prakticky jste museli vyhodit starý počítač i se všemi periferiemi. Počítač si s tehdy moderním systémem nemusel poradit moc dobře a periferie postrádaly aktualizované ovladače. Sedmičky byla naopak až zázračně dobře kompatibilní a nenáročné na hardware. Jejich nároky se více méně shodovaly s Vistou. Právě tady je ten rozdíl. Vista byla předvojem sedmiček. Systém, který vydláždil cestu sedmičkám. Vzpomínáte, jak všichni nadávali na přehnané hardwarové nároky Visty? Dokonce ani na výkonných strojích neběžela zrovna jako namydlený blesk.
Jen o pár let později se situace uklidnila a fakt, že oficiálně sedmičky vyžadují podobně silný hardware, už s nikým příliš nehnul. Neoficiálně totiž systém tak jako tak běžel i na slabších strojích, dokonce se často spokojil s mašinami z dob ikspéček. To Vista nedokázala. Jenže sedmičky těžili z toho, že jim proklestila cestu.
XP před sebou neměla úhledný chodník, ale musela se sama prodírat drsným lesem. Dalo by se sice říct, že měla také předvoj, a to v podobě Windows 2000, jenže tento systém na domácí uživatele moc necílil, takže většina běžných lidí přecházela ze prastaré devadesátkové řady Windows. A přechod z osmadevadesátek nebyl nikdy ani trochu jednoduchý.
Elegantní vzhled – poprvé v dějinách Windows
O dost větší popularitu si XP získala časem. Na dvoutisícovky se bohužel rychle zapomnělo a osmadevadesátky byly v porovnání s XP zralé do šrotu. Prakticky jsme neměli jinou možnost něž si na nový přírůstek do rodiny Windows zvyknout. Po počátečním zděšení a nákupu nových komponent a periferií ale přišlo zjištění, že „ty nový widle nejsou zase tak špatný“. A s tím nelze nesouhlasit.
Ne nadarmo se systém jmenoval tak, jak se jmenoval. X a P nejsou jen náhodně zvolená písmenka, Microsoft je použil jakožto zkratku slova experience. V češtině bychom ho přeložili jako zážitek. XP ve své době byla opravdu jedinečným zážitkem. Všem především učaroval vzhled hodný moderní doby a nového milénia.
Sada tří témat, známá především pod kódovým označením Luna (měsíc, kupodivu), přinesla do Windows snad vůbec poprvé pořádnou grafiku. Klasická témata na rozdíl od Luny, kde se dokonce rohy oken zakulatily, nepoužívala bitmapy. Ze tří dostupných variant se nejvíce proslavila právě výchozí modrá, v menší míře si lidé oblíbili také stříbrnou a olivovou.
Nepokrytě přiznávám, že patří k táboru, který si na tuto novinku nikdy nezvykl. Nové funkce byly fajn, zato Luna plýtvala místem. A tehdy rozhodně každému nestál na stole obrovský monitor s HD rozlišením. Plýtvání tehdy dost omezeným výkonem bych vydýchal, ale záhlaví oken mi připadala zbytečně velká, nemluvě o tom, že mi grafické sladění Luny nikdy k srdci nepřirostlo. Na Aero se určitě nejen mně zvykalo mnohem snáze, to je ale docela jiný příběh.
Microsoft Windows XP Plus!
Časem Microsoft uvolnil několik dalších témat, která se nesla v podobném duchu jako ta původní. Především královské Royale proměnilo systém v opravdu krásnou podívanou. Stalo se rovněž výchozím vzhledem Windows XP Media Center Edition. Vista se Luny kompletně zbavila, ovšem nahradila jej o pořádný kus lepším Aerem. Proti takto adekvátní náhradě nemůže mít nikdo výhrady.
V souvislosti se vzhledem nesmíme zapomínat na výchozí pozadí, které se se systémem proslavilo. Ne každý tuší, že Bliss není žádnou počítačem vygenerovanou krajinkou, i když se tak zdá. Ve skutečnosti se tato scenérie skýtá obyvatelům Kalifornie. Podle fotografa se jeho náhodně vyfotografovaný obrázek vůbec nijak neupravoval. Tomu lze věřit jen těžko, ale prý je to tak a zelená tráva i obloha jsou zaručeně pravé.
XP byla prvními Windows, která komunitě dovolila odvázat se a vytvářet zajímavá a originální témata. Nepodepsané motivy systém nepovolil, musela se nejprve odemknout patřičná knihovna. Balík Microsoft Plus!, zaměřený na domácí uživatele, naposledy vyšel právě pro tento operační systém. Přinesl pár nových her, šetřičů obrazovky, témat a programů pro zpracování multimédií. Vista už měla svá Ultimate Extras.
Dojem z ikspéček vylepšovala řada malých detailů, například vyhlazování písem, graficky výrazně vyvedenými tečkami namísto textových hvězdiček v políčkách pro hesla, stíny pod nabídkami, atp.
Znovu objevený Start
Grafika dodávala systému specifickou příchuť, ale ta sama o sobě nijak nezlepšila ovládání. Náladu nám zlepšila především nabídka Start přepracovaná tak moc, že by ji jeden skoro nepoznal. Ta už se dělila do několika podsekcí, takže byla přehlednější a účelnější. Vévodil jí seznam nejčastěji používaných aplikací, což bylo opravu vítané. Dosud jsme si museli oblíbené programy vytahovat z obsáhlé nabídky a umisťovat je do popředí ručně. Byl to jednoznačně krok dobrým směrem, osobně nářky nad novým Startem příliš nechápu. Také zvýrazňování nově nainstalovaných programů přispělo k lepší orientaci a ovládání.
Hlavní panel možná vypadal stejně jako dřív, ale přinejmenším zavedl velmi důležité seskupování otevřených oken. Díky tomu nám deset instancí Průzkumníka nezabíralo celou lištu, ale jen jednu pozici. A co víc, lišta šla uzamknout, takže jste si omylem nerozházeli pečlivě seřazené ikonky v tzv. Rychlém spuštění.
Došlo samozřejmě na nejpoužívanější vestavěný program. Průzkumník Windows dostal do vínku levý postranní panel plný užitečných funkcí a zkratek. Jeho obsah se měnil v závislosti na vaší aktuální poloze v adresářích a na tom, který soubor jste označili. U fotografií vás třeba odkázal na editační nástroje nebo na presentaci snímků. Nástrojová lišta byla opět zamykatelná. I soubory a složky se začaly zobrazovat podle typu obsahu. Ve složce s obrázky bylo použito presentační rozložení, které umožňovalo prohlížení snímků, zatímco jinde se soubory rozestavěly v úplně jiném rozložení.
Vyhledávání nám dnes přijde nepoužitelné a k smíchu (zvlášť při pohledu na pejska Rovera, který se při hledání objevil), ale to, že jste mohli vyhledávat jen určitý typ souborů, bylo dost zásadní a žádané. A ve výsledku i oceňované.
Důležité maličkosti; Omalovánky, výkonnost a stabilita; Home a Professional
Důležité maličkosti
Z hlediska uživatelské příjemnosti zkrátka XP znamenala obrovský pokrok. Systém se nám snažil pomáhat, k tomu nabídl nové funkce a příjemný vzhled. Jedině takhle mohla Windows uspět u domácích uživatelů v masovějším měřítku. A to se jim i podařilo.
Existuje spousta detailů, na něž si kolikrát vůbec nevzpomeneme, avšak jakmile si je vybavíte, jejich přínos uznáte. Dalším ze vstřícných kroků směrem z běžným uživatelům bylo řazení souborů. Striktně logický systém dříve řadil za sebe soubory podle čísel v názvu tak, že se číslice neřadily podle své hodnoty. V praxi to vypadalo tak, že se za „obr1.jpg“ zařadil „obr10.jpg“, místo aby se pokračovalo v řadě. Ikspéčka se chovají o dost logičtěji a za obr1.jpg zařadí obr2.jpg a pokračují dál v řadě podle skutečné hodnoty čísel.
Vypalování v Průzkumníku patřilo k oněm přelomovým funkcím, kterých si všimnete spíše. Tehdy se optické disky obecně těšili mnohem větší oblibě, takže většina paličů stejně spoléhala na vypalovací programy jako Nero. Při dnešním občasném vypalování dat více oceníme, že nemusíme instalovat další aplikaci.
Možná vás to zarazí, ale Průzkumník až do doby Windows XP neuměl přistupovat k metadatům. Informace Exif uložené ve fotografiích jsme si tak mohli bez aplikací třetích stran přečíst až s tímto systémem.
Omalovánky, výkonnost a stabilita
Uživatelsky přívětivá filosofie navazovala na Windows Millenium Edition. Ta se snažila co nejvíce prostředí zpříjemnit a zpřístupnit počítače méně zkušeným jedincům. Operační systém nicméně doplatil na technickou stránku věci – stále stavěl na technologiích devadesátkové řady. Oproti osmadevadesátkám byl kupodivu ještě nestabilnější, takže se z něj stal totální propadák. Dodnes se o Me hovoří jako o nejhorším systému od Microsoftu. Pokud jste se někdy škaredě vyjadřovali o Vistě, doporučuji nejdříve vyzkoušet Windows Me.
Souběžně s těmito padajícími technologiemi Microsoft vyvíjel odlišnou řadu NT, kterou však směřoval na podniky, nikoliv na domácnosti. Windows 2000 byla zářným příkladem kvalitní technologie NT, která se nám představila již v roce 1993. Domácnostem redmodská firma prodávala nestabilní devadesátkové produkty, zatímco firemní sféra si celé roky užívala obecně lepšího produktu. Řada NT představovala, mimochodem, úplně první plně 32bitová Windows.
O XP se říká, že vznikly spojením Windows Me a 2000. V podstatě je to pravda, firma vzala stabilní a výkonné hybridní jádro z dvoutisícovek, zatímco z milénií si vypůjčila onu uživatelskou přívětivost. Ikspéčka působila jako zjevení. Uživatelé ocenili pěkný vzhled a jim blízké funkce, zatímco jiní obdivovali především stabilitu. Již žádné padání jako u devadesátkové řady. Žádná ošklivá šedá okénka.
Aby se vydělalo na firmách, na trh hned z počátku zaútočily dvě edice XP, a sice levnější Home a dražší Professional.
Home a Professional
Od verze určené pro domácnosti se očekával důraz na funkce důležité pro běžné uživatele. Nakonec se ukázalo, že Home není ničím jiným než osekanými XP Professional. Původně se myslelo, že Microsoft přijde s něčím sofistikovanějším řešením, ale nakonec se snížil k prachobyčejnému vyřazení několika funkcí a přidání několika omezení, produkt přeznačil jako Home Edition a vydal za sníženou cenu. Na druhou stranu, co kdo čekal?
Domácí uživatelé se nemohli stát součástí domény Windows, tedy skupiny počítačů ovládaných z centrálních stanic. To naštěstí nikoho v domácnosti netrápilo, případní nadšenci si holt museli připlatit za vyšší edici systému. Podobně lze mluvit o omezení vzdálené plochy a spoustě jiných věcí.
Postupem času jsme se setkali i s jinými edicemi. V první řadě vás určitě napadne, jak Evropská komise udělila Microsoftu pokutu a donutila jej uvést na trh speciální XP bez Windows Media Playeru. Windows označené písmenkem „N“ si v Evropě dodnes můžete koupit, protože se v této podobě prodávají i dnešní sedmičky. Podobně nesmyslné nařízení si vymyslela Jižní Korea, takže se v angličtině nebo korejštině dala sehnat ikspéčka označená písmeny K a KN. To jen tak na okraj.
Nejlevnější a nejomezenější
Rozmach mininotebooků si v Redmondu nemohli nechat ujít. Takže vzali XP a za sníženou cenu začali nabízet licence výrobcům počítačů. Proto jste si Windows XP Home Edition ULCPC nikdy nemohli zakoupit samotně. Microsoft se bál konkurence ze strany Linuxu, takže konkurenci přebil cenami. Odhaduje se, že cena za licenci pro malá a levná zařízení spatně někde mezi 26 a 32 dolarů. V přepočtu by vás dnes tato licence stála maximálně šest stovek!
Něco podobného platí také pro Starter Edition. Samostatně ji nebylo možné koupit, byla určená především levná pro zařízení do rozvojových zemí. XP v této podobě byla připravena o další funkce. A přibyly brutální restrikce. V této verzi systému jste si po otevření tří oken žádné další otevřít nemohli. Maximální povolené rozlišení se zaseklo na strašidelné hodnotě 1024×768. Z hlediska hardwaru by se těch restrikcí našlo více, Starter Edition odmítala více než 512 MB paměti a disky limitovala na 120 GB. Jste rádi, že jste si mohli dopřát alespoň oškubaná XP Home?
Z těch „normálnějších“ edicí budete patrně znát Windows XP Media Center Edition. V tomto případě se Microsoft pokoušel prorazit do obýváků. Tomu odpovídá jednoduché grafické prostředí přizpůsobené účelu: přehrávání multimédií. Ani tuto odnož jste si dost dlouho nemohli pořídit samostatně.
Na tablety společnost expandovala s Windows XP Tablet PC Edition a na všelijaké terminály s Windows XP Embedded. Do dalších detailů bych raději nezacházel. Ač to zní dost šíleně, stále jsme nevyčerpali úplně všechny edice nejpopulárnějšího operačního systému všech dob.
Nenáviděná prvenství; Zlatá doba Service Packů; Přehled zajímavostí
Nenáviděná prvenství
Prakticky od samého začátku hovoříme o prvenstvích. Windows XP si jich připsala na své konto opravdu hodně. Přirozeně ne všechna prvenství byla vnímána kladně. Nikdy předtím Microsoft nepoužil nenáviděnou aktivaci. Do třiceti dnů po instalaci jste se museli připojit k internetu a využít do jisté míry automatický mechanismus, aby vše vyřídil. O dost nepříjemnější bylo telefonování, kde jste museli produktový klíč tlumočit živému člověku (později automatu). Počínaje prvním servisním balíčkem se klíč k XP porovnával s databází známých nelegálních klíčů.
Jistě si vzpomínáte na nechvalně známý program Windows Genuine Advantage (Výhody legálních Windows). V rámci honby za piráty byla pro XP uvolněna stejnojmenná aktualizace, která se do počítače nainstalovala spolu s ostatními aktualizacemi. Když zjistila, že jste software neobdrželi legálním způsobem, upozorňovala vás na tento fakt tak dlouho, dokud jste si licenci poctivě nezakoupili. Problém byl ale v tom, že Windows Genuine Advantage trestalo také platící zákazníky.
Ozvalo se mnoho uživatelů, u nichž byl systém neprávem označen za nelegální. Bič na platící poctivce?
K dalším nenáviděným prvenstvím dnes bezesporu patří Internet Explorer 6. Přibalen k XP jako nedílná součást se nejdřív nezdál být takovým problémem, ale jeho podpora skončí spolu s XP, tedy v roce 2014. Do té doby musíme počítat s tím, že se mohou najít uživatelé, kteří jej budou využívat. Na toto téma byly napsány tuny textů, takže se nebudeme zbytečně opakovat.
Zlatá doba Service Packů
Mnohem raději vzpomínáme na Servisní balíčky. Největší slávu získal ten druhý, protože nevídaně změnil fungování systému. Microsoft čelil kritice, protože tento systém mohl klidně prodávat jako upgrade XP. Všichni jsme ale těžili z toho, že jej neprodával. Zadarmo jsme získali unikátní aktualizaci, která neměla obdoby. Firma se „polepšila“ a od té doby Servisní balíčky skutečně bere jen jako souhrn aktualizací a nové funkce přidává výjimečně.
Service Pack 1 opravdu sloužil jako takový souhrn záplat, vyšel zhruba rok po vydání XP. Za zmínku stojí leda přidaná podpora USB 2.0 a obrazovka, jejíž prostřednictvím jste mohli nastavit výchozí aplikace. Úsměvné je, že již s SP1 systém podporoval IPv6. Na rozmach technologie přitom dodnes teprve čekáme.
Rok 2004 přinesl druhý Servisní balíček a za něj byli všichni setsakramentsky vděční. Kromě toho, že naučil internet Explorer blokovat vyskakovací okna, především zavedl Centrum zabezpečení Windows, které se v přenesené podobě používá dodnes. Od té doby nás Windows kritizují, když objeví nějaké nesrovnalosti v zabezpečení. Může jít o chybějící nebo zastaralý antivirus, případně o vypnutou bránu firewall nebo neaktivní automatické aktualizace.
Service Pack 2 sjednotil bootovací obrazovky jednotlivých edicí systému a přidal podporu bezdrátové přenosové technologie Bluetooth. Velké zlepšení jste mohli pozorovat u bezdrátových sítí WiFi, kde se XP krom jiného konečně nebránila šifrování WPA. Firewall sám o sobě vývojáři notně vylepšili, už se neschovával nikde na pozadí.
S ničím tak zásadním Microsoft pro Servisní balíčky dávno nepočítá. Nové funkce přenechává budoucím Windows a stávající systémy udržuje při životě pouze nezbytnými opravami. To potvrdil už Service Pack 3 pro XP, který spatřil světlo světa na jaře roku 2008.
Lepší než si myslíte
Minimem pro XP bylo 64 MB paměti. Jak zní toto číslo směšně, když víme, že skutečně svižně systém běhal na strojích s půl gigabajtem paměti. Za předpokladu, že jste s ním pořádně pracovali. Ti méně nároční si jistě moc nestěžovali ani třeba s 256 MB.
Ať se vám to líbí nebo ne, před deseti lety XP otřásla světem Windows. Vyjmenovali jsme si řadu prvenství a nejdůležitější okamžiky, přičemž byste jistě byli sami schopní vysypat z rukávu tucet dalších. Můžeme se přít o tom, proč se o systému hovoří jako o oblíbeném. Z jistého úhlu pohledu se na něj tak nahlíží, protože prostě nebylo nic jiného k dispozici, takže jej všichni používali a zvykli si.
Kdyby nicméně ikspéčka opravdu byla tak hrozným systémem, používal by je celý svět? Okolnosti uvedení systému byly poměrně unikátní, stejně jako jeho jeho celoživotní pouť. Takřka celou dobu o něm hovoříme v minulém čase, faktem ale je, že stále pohání řadu počítačů a jen tak se ho nezbavíme. Za oficiální datum úmrtí bychom mohli považovat 8. duben 2014, kdy přestanou vycházet aktualizace a systém definitivně odejde.
Někdy XP rádi kritizujeme a přejeme si jejich smrt, často však zapomínáme, kolik toho Microsoft před deseti roky změnil.
Namátkou vybírám pár věcí, na které dnes nepřišla řeč, avšak zaslouží si zmínit. Windows XP rovněž představila:
- technologii na logické přednačítání programových součástí (Prefetcher)
- úvodní obrazovku s uživatelskými účty
- zavírání nebo minimalizování neodpovídajících oken
- hyperthreading
Přehled zajímavostí
- Kódové označení systému bylo Whistler
- Windows XP na trh vstoupila 25. října 2001
- Windows XP Media Center Edition poprvé vyšla v září 2002
- Za čtyři roky se prodalo přes 400 milionů licencí
- Z přímého prodeje byl systém stažen v červnu 2008
- Menší výrobci počítačů jej mohli předinstalovávat na své stroje do roku 2009
- Fáze všeobecné podpory skončila 14. dubna 2009
- Fáze rozšířené podpory skončí 8. dubna 2014