Asi to bude znít divně, ale když mi můj táta volá do práce, mám z toho vždy divný pocit. Nestává se to příliš často, takže když vidím jeho jméno na displeji mého telefonu, tuším, že je až po kolena zabředlý v nějakém technologickém problému. Obvykle to znamená, že budu mít telefon přilepený minimálně půl hodiny na svém uchu, než pečlivě zjistím, kde je problém, abych mohl zamezit dalším škodám.
Posledním zážitkem, kdy toto dítě v podobě rodiče, vzalo náš vztah - rozuměj technickou podporu - na zcela novou úroveň. Bylo to zřejmě poprvé, kdy jeho volání mělo skutečné odůvodnění. Mému otci se podařilo rozlít šálek čaje na jeho notebook. Několik minut bojoval a snažil se čaj setřít u klávesnice, aby nenatekl do vnitřností notebooku. Marně. Notebook zhasl, obrazovka ztmavla. Nedělo se vůbec nic.
Vysvětlit jsem mu alespoň to minimum, co mohl v tu chvíli udělat, tedy vytáhnout napájecí kabel z notebooku, vyjmout baterii a položit notebook vyschnout na nějaké teplé místo. Taky jsem mu řekl, že by nebylo od věci držet si palce (na rukou, na nohou) a ještě se modlit.
Oznámil jsem mu, že by se měl připravit na nejhorší a že je možná nebude cesta zpět z toto špatné situace. Teplé hnědé tekutiny a špičková technologie je málokdy dobrým mixem.
Aby toho nebylo málo, následující den mě čekal další telefonát s otcem. Nejen, že táta den před tím málem utopil svůj notebook, ale snažil se trochu zmateně vysušit notebook co nejrychleji - na nic nečekal a na poloutopený notebook vzal vysoušeč vlasů. Výsledek? Roztavená klávesnice. Nerad to přiznávám, ale měl jsem co dělat, abych po tomto oznámení udržel smích. Kupodivu, můj táta další den oživil jeho chrabrý Dell. Po tragédii s šálek čaje a peklem v podobě fénu, a s pomocí USB klávesnice a myši, je notebook funkční, jako by k šoku z předchozího dne vůbec nedošlo.
Sděluji tento příběh nejen pro pobavení, ale i pro předání zkušenosti. I když je tento příběh jistě zábavný, není můj táta prvním a ani posledním, komu se podaří udělat takový absurdní omyl a velmi rychle se mi z mé děravé paměti vybavilo mnoho takových příběhů blízkých katastrofě. Dokonce i spáchané mnou osobně. Jednou jsem vypral 1GB IBM Microdrive. O to horší faux pas to bylo, že disk nebyl můj (promiň Tome). Naštěstí, jakmile disk vyschnul, fungoval perfektně.
Kamarád jednou nacouval svým vozem na jeho pracovní notebook - jeden z těch IBM ThinkPadů, co vypadají, že
přežijí jaderný výbuch - a ačkoliv vzal displej za své, zbytek notebooku bez potíží pracoval dále.
Čím méně musím plácat svoji dceru přes její zvídavou ruku při domácím testování různých zařízení, tím lépe. Asi postačí, když řeknu, že otisky jejích upatlaných prstů jsou tím nejmenším zlem.
Často velmi spoléháme na technologie - což je pochopitelné - a spoléháme na to, že bez ujmy přežijí naše různé druhy léčby. Ale to nemusí vždy skončit tak šťastně, a to je důvod, proč věnujeme velkou pozornost kvalitě zpracování v našich recenzích. I když je to výrobek úrovně Sony Vaio F, neznamená to, že neupozorníme na problém. Pokud bude působit levně, plastově a nepodaří se mu vzbudit naši důvěru, napíšeme to.
Naopak, pokud výrobek vyniká, podobně jako MacBook Air nebo HTC 7 Mozart, nebudeme mít žádný problém podepsat se pod jeho chválu, protože víme, že pokud se s ním bude obecně špatně zacházet, nebo se přihodí nehoda, s největší pravděpodobností bude i nadále fungovat, a to i přes méně zábavné srovnání benchmarky či porovnání cen.
Takže při nákupu dalších kusů IT vybavení můžete bez obav myslet na naše hodnocení a spolehnout se na ně. Neděláme to jen proto, abychom něco napsali, ale protože to je důležitá část testování. A testujeme proto, aby jste si mohli nakupovat své nové výrobky s jistotou
Kromě toho, nikdy nevíte, kdy se setkáte s dalším zákeřným šálkem čaje či kávy.
