Velký test 15 bezdrátových sluchátek k počítači a televizi

Úvod

Aby to nebylo jednoduché – zase tak jednoznačné rozhodování to není. Bezdrátová sluchátka jsou dražší, v nabídce je méně modelů a vždy se najde audiofil, který prostě musí mít hudbu přes drát. Jelikož jde o sluchátka na doma, zvolil jsem pro test pohodlné circumaurální modely přes celé uši.

Ideální stav by byl takový, abych mohl ke sluchátkům připojit všechna domácí zařízení: počítač, televizi i tablet a přepínat mezi nimi. To se ale ukázalo jako problém.

Jak funguje bezdrátovost

Sluchátka se ke zdroji signálu připojují buď přes USB dongle, nebo mají vysílací stanici, kterou ke zdroji připojíte kabelem. USB dongle vás připojí k jedinému zdroji a tím je počítač (pro televizi jsou tato sluchátka zapovězená). Stanici připojíte podle jejích vstupů, nejčastěji přes 3,5mm jack, dvojici cinchů nebo optickým kabelem. S vysílací stanicí tedy lze sluchátka využít pro více zařízení – počítač, televize, Hi-Fi nebo mobilní zařízení (přes kabel).

Sluchátka s více vstupy disponují vysílací (a někdy i dobíjecí) stanici. Připojíte je k počítači, televizi i Hi-Fi. Proto záleží, kolik jich vysílač má, jaké typy a jakým způsobem mezi nimi lze přepínat

Pro připojení smartphonu či tabletu bezdrátově ale jinak potřebujete Bluetooth, což je samostatná kategorie sluchátek. Taková už vedle Bluetooth žádné jiné připojení neumí; leda kabelem, čímž zase přestávají být bezdrátová. Bluetooth sluchátka tak budete mít pouze k mobilu a teoreticky i k notebooku (pokud v něm máte Bluetooth modul). U televize si s nimi už ale neškrtnete. Bohužel žádný model sluchátek neumí současně Bluetooth a vysílací stanici či USB dongle. V testu tedy neuniverzální Bluetooth sluchátka nejsou – taková si kupte, když preferujete připojení z mobilu a poslouchání na cestách. Řešením jsou jen dvoje sluchátka.

Sluchátka s USB donglem jsou hlavně herní a jinam než do počítače je nezapojíte

Pro připojení k více zdrojům je potřeba nejen mít na stanici více vstupů, ale i možnost mezi nimi přepínat. Jinak by hrály ve sluchátkách současně, což se dá řešit vždy ztlumením jednoho z nich. Přepínání je nejlepší mít přímo na sluchátkách, což je ale celkem prémiová funkce, kterou disponují jen dražší modely.

Dosah a výdrž

Sluchátka s USB donglem jsou povětšinou herní modely, které mají i mikrofon a dosah kolem 10 metrů. Samozřejmě je ale můžete používat i na poslech Vivaldiho. Právě tato sluchátka (s vlastním zvukovým čipem) disponují i aplikací, ve které si můžete nastavit ekvalizér a řadu jiných funkcí. Mikrofon mají i bluetoothová sluchátka, kde se počítá s využitím pro telefonování.

Vysílací stanice komunikují se sluchátky přes analogové frekvence okolo 863 MHz, nebo digitálně v pásmu 2,4 GHz. Mohou sloužit i jako velmi užitečný stojánek, respektive držák, přes který se sluchátka rovnou dobíjí. Jinak slouží pro doplnění energie microUSB či kulatý kabel, který samozřejmě občas zapomenete připojit. Ale v případě vybití přes něj můžete nabíjet sluchátka i za provozu na hlavě. Analogový signál dosáhne dále, klidně až ke 100 metrům na volném prostranství (využijete při venčení před domem), ale digitální (dosah kolem 10 až 30 metrů) je zase kvalitnější.

Výdrž se pohybuje v řádu 8 až 16 hodin, ale nikdy to není tak, že sluchátka vybijete a pak je dvě hodiny (některá i celý den) nabíjíte. Jakmile přestanete poslouchat, většina sluchátek se během pár minut vypne a šetří energii. Pokud k nim máte nabíjecí stojánek, máte vyhráno – budou se dobíjet po každém odložení. A kdyby se vybily, můžete je nabíjet i když je máte na hlavě.

Jak to hraje?

U sluchátek je samozřejmě hodně důležité jak hrají. Kvalitu reprodukce zhodnotil kolega a hudebník Honza Čarek, jenž dokáže rozpoznat jednotlivé frekvence, které bych já s konstatováním „hraje to dobře“ opomenul. Po delším provozu se sluchátka rozehrají a mohou poskytovat lepší zážitek, nicméně tolik času jim věnovat není reálné a základní charakteristiky se dají poznat už zkraje.

Závěr testu je takový, že ideální sluchátka musí kromě kvalitní reprodukce být pohodlná pro delší pobyt na hlavě, mít jednoduché ovládání a snadné přepínání více zdrojů. Dobíjecí stojánek je potom velkou výhodou, u nichž se prázdného akumulátoru v praxi jen tak nedočkáte.

U sluchátek jsem ocenil, jak jsou pohodlná, když si je shodíte na krk. Některé modely mají i otočné mušle, takže vás pak netlačí. To ale nesmí být otočné obráceně mušlemi ven – takováto konstrukce je vhodná jen pro přenášení. Způsob uchycení na hlavu se liší v konstrukci tak, že některá mají nastavitelnou délku a jiná samonastavovací pás.

Většina testovaných kousků se za kvalitu nemusí vůbec stydět a rozdíl proti drátovým v podobné cenové kategorii je minimální. Z testu jsem vyřadil několik méně kvalitních modelů, které na hlavě neseděly, hrály špatně, nebo bych je z jiných praktických důvodů nedoporučil. Patří mezi ně Pioneer SE-DRF41M (jsou to nejlagricovitější předražená sluchátka, jaká jsem vyzkoušel), Thomson WHP3001 (nekvalitní, na hlavě nepohodlná, do dokovací stanice se dávají složitě a dobíjí se přes kulatý konektor), Sony MDR-RF811RK a Sony MDR-HW300K (oba v porovnání s jinými Sony o dost horší).

Náš test pokrývá celý trh. Sluchátka jsou řazena podle abecedy ve dvou kategoriích na herní a Hi-Fi. Herní lze samozřejmě používat na poslech Vivaldiho a naopak.

CheVolume: aplikace na rychlé přepínání sluchátek a reproduktorů

U televize je vhodnější připojit sluchátka k linkovému výstupu místo sluchátkového. V případě zapojení do sluchátkového výstupu totiž dojde ke ztlumení hlavních reproduktorů a poté budete muset konektor zase fyzicky vypojit.

Problém je ale i s počítačem. V ovladačích lze sice nastavit, který zvukový výstup je hlavní, ale nutnosti sluchátka odpojovat se nezbavíte. O něco snadněji to jde s USB donglem, zvlášť když jej máte na prodlužce a ne pod stolem. Řešením by bylo mít dvě zvukové karty.

Tento nedostatek u počítače výborně řeší aplikace CheVolume. Můžete ji vyzkoušet na www.chevolume.com, plná verze ovšem stojí 20 dolarů.

CheVolume

Tato malá aplikace se usídlí mezi ikonkami u hodin a umožňuje instantně přepínat hlavní zvukový výstup. Navíc umí přesměrovat i jednotlivé aplikace (hudební přehrávač, filmový přehrávač, webový prohlížeč, apod.) na různá zvuková zařízení. Potom vám může hrát hudba do sluchátek a současně Youtube do reproduktorů. Prostě jak si to nastavíte. Aplikace CheVolume doporučuji k vyzkoušení.

Corsair H2100 (herní)

Jediný bezdrátový model od Corsairu (ostatní modely řady Vengeance mají připojení do USB nebo 3,5mm jacku) je nejdražší z čistě herních 7.1 sluchátek s mikrofonem. Okolo mušlí má výraznou žlutou linku (existuje i modré provedení). Kožené polstrování je pouze na hlavovém mostu, mušle samotné jsou pokryté textilem z mikrovlákna, což působí méně hodnotně. Jejich výplň je z paměťové pěny. Sluchátka jsou velmi pružná a mušle se dají sklopit na krk.

Corsair H2100

Zapínací tlačítko zabírá celou plochu levé mušle, níže je velmi dlouhý výklopný mikrofon a váleček pro ovládání hlasitosti. Konstrukčně je Corsair podobný Logitechu, ovšem pohyb válečku je ve sluchátkách více slyšet.

Pohodlné ovládací kolečko hlasitosti

S počítačem jej propojíte přes USB dongle, ke kterému najdete v balení i prodlužovací stojánek. Na rozdíl od Logitechu je menší a neobsahuje další nabíjecí kabel s koncovkou microUSB. Ten je v balení samostatně.

Aplikace s názvem Corsair Gaming Headset Control Panel je celkem skromná. Jde spustit, jen když jsou sluchátka zapnutá a můžete přes ni ovládat hlasitost. Zajímavější je přepínání přednastavených profilů pro hry, filmy či několik ekvalizérů označených jako audiofilní. S ekvalizérem můžete hýbat i sami a zapínáte zde i režim Dolby. Více toho aplikace nemá.

Hudební projev není nijak oslnivý, sluchátka mají nízký dynamický rozsah, v hlase je lehčí zkreslení a jednotlivé frekvence jsou více slité do sebe. Chybí nízké basy i úplné výšky. Logitech hraje lépe, i když zaměření obou sluchátek je samozřejmě spíše herní. Sluchátka také dost šumí, což ale poznáte jen v tichých pasážích. Na uších si na pohodlí chvíli počkáte, s textilním povrchem jsem se u nich příliš neskamarádil, ale v tomto je každý uživatel jiný.

Ovládací aplikace pro změnu ekvalizéru

Dosah od zdroje činí 12 metrů, hudbu můžete poslouchat až 10 hodin, jen nabíjení trvá déle a počkáte si čtyři hodiny. Jakmile se baterie dostane pod 10 %, každou minutu ve sluchátkách lehce pípne. Na webu Corsair.com se zvlášť prodává náhradní USB dongle či kožené potahy mušlí. Corsair H2100 byl hodně předražený, ale během testu zlevnil ze 4 500 Kč na snesitelných 2 800 Kč.

ovládání hlasitosti válečkem	slyšitelný šum
	vyšší cena

Creative Sound Blaster Tactic3D Rage V2 a Wrath (herní)

Rage a Wrath jsou velmi podobná sluchátka, přičemž Rage je už ve své druhé verzi V2 a je asi o čtyři stovky levnější. Jde o čistokrevná herní sluchátka s odnímatelným mikrofonem a připojením přes USB dongle. Liší se jen v detailech, které ale mohou být zásadní.

 
 Předně má Rage o dost tvrdší polstrování hlavového mostu (ten je u obou vyztužen ocelovým plátem) i mušlí, které jdou zároveň sklopit na krk. U modelu Wrath je sklopení nepochopitelně obráceně, mušlemi ven.

Když si poprvé dáte Sound Blastery na hlavu, působí tvrdě, a to i u modelu Wrath. Hlavový most leží jen na špičce hlavy a hmotnost také není z nejnižších. Ale mušle obepínají celé uši a i po delší době nakonec sedí příjemně.

Pohodlné kolečko, které u Wrath chybí | Narozdíl od Rage neumí Wrath barevně pulzovat

 Veškeré ovládací prvky se nachází na levé mušli. Odnímatelný a stavitelný mikrofon se pro herní využití velmi hodí a u obou modelů jej můžete tlačítkem i deaktivovat. Wrath má tlačítka ovšem více utopená, u Rage jdou nahmatat lépe.

Rage má pro ovládání hlasitosti pohodlné kolečko, Wrath jen dvojici tlačítek, která navíc musíte mačkat, nestačí jen podržet. Kolečko hlasitosti při změně vydává zvuk, kterým poznáte, zda zeslabujete či zesilujete (i pokud právě nehraje hudba). Oba modely se dokáží bez signálu po chvíli samy vypnout.

 Zvláštní: Wrath se sklápí obráceně
 

Mušle u modelu Rage pulzují červenou barvou, což je velmi efektní, ale po chvíli si uvědomíte, že to nic neindikuje. Pulzování není do rytmu hudby, ani to neznamená, že ve sluchátkách něco hraje. Pouze jde o fakt, že jsou zapnutá – což je škoda, potenciál byl větší. To Wrath má pouze lehké podsvícení a venek mušlí je navíc pod dalším průhledným plastem.

Obě umí až 7.1 kanálů a podporují různé herní režimy, jako je Scout – zvýraznění hluku od vzdáleného protivníka. Rage jsou výrazněji přebasovaná a mají zkreslené středy i hlasové frekvence. Po delším používání se to o kousek zlepší. Wrath hrají o něco lépe, ani u jedněch ale nejsou frekvence moc průrazné. Je to ale dáno i jejich herním zaměřením a v ekvalizéru si s tím můžete sami pohrát.

 USB dongle modelu Wrath je větší

 Rage vydrží 16 hodin, zatímco Wrath pouze polovinu. Oba mají dosah kolem 12 metrů. Napájení probíhá přes konektor microUSB, který má Wrath pod trochu zbytečnou krytkou.

Aplikace Tactic3D Control Panel vyžaduje restart počítače. Jde v ní měnit hlasitost sluchátek i mikrofonu (ten má i potlačení hluku), nastavit klávesovou zkratku pro dočasnou aktivaci režimu Scout či nastavit změnu svého hlasu přes VoiceFX – protistrana vás pak slyší třeba jako mimozemšťana.

 V aplikaci můžete změnit svůj hlas třeba na mimozemšťana

U modelu Rage si můžete změnit barvu a rychlost pulzace na mušlích (funkce SB Prism). Máte k dispozici plné RGB spektrum – buď konkrétní barvu, nebo necháte sluchátka, ať barvy každým pulzem mění. Wrath má jen stálou červenou linku okolo mušle. Aplikace ukazuje i úroveň nabití akumulátoru.

Rage i Wrath se liší víc, než se na první pohled zdá. Obě mají své mouchy i přednosti a nelze ani ze subjektivního hlediska jednoznačně říct, která jsou lepší. V hierarchii Creative by to měla být Wrath, ale já bych se docela rozmýšlel. Creative má v nabídce ještě model Reckon3D, ke kterému se dodává lepší externí zvuková karta fungující i jako dálkový ovladač.

Logitech G930 (herní)

Plnokrevná herní sluchátka s bytelným hlavovým mostem mají tvrdší polstrování, ale ne tolik jako u modelu Rage od Creativu. G930 je také jediným bezdrátovým modelem Logitechu.

Lichoběžníkový tvar mušlí sice dokonale nekopíruje lidské ucho, je spíše designovým prvkem, ale sluchátka drží na hlavě celkem pohodlně. Obě mušle lze po shození na krk pohodlně sklopit. Označení L a R pro rozeznání orientace tu chybí, ale je jasné z umístění mikrofonu.

Veškeré ovládací prvky jsou na levé mušli. Nabíjecí microUSB dole, zapínání (a přepnutí Dolby) vzadu, na boku pohodlné kolečko či spíše váleček pro hlasitosti a vedle něj velké tlačítko pro ztlumení mikrofonu. Kolečko hlasitosti má Logitech vyřešeno nejlépe ze všech, změna je pozvolná, ale otáčení je ve sluchátkách až příliš slyšet. Po zapnutí chvíli trvá, než začne kolečko reagovat, respektive než myší posunete hlasitost sami, pak se chytne. Děje se to náhodně a problém má podle internetových fór více lidí.

 Sluchátka jde pohodlně sklopit na krk

Mikrofon je na levé mušli napevno. Můžete jej jen odklopit směrem nahoru a je trochu ohebný. Má funkci potlačení šumu a jeho zapnutí indikuje červená dioda na jeho špičce, což je to pěkně periferně vidět. Mikrofon zapínáte i vypínáte tlačítkem na boku, ale vypnete jej i tím, že jej zvednete nahoru. Zapnout pak musíte zase tlačítkem. Je to dobré, když jej chcete rychle ztlumit. Tlačítka se mačkají dobře a jistě a v horní části levé mušle jsou ještě tři velká programovatelná tlačítka G1 až G3.

Tři G-tlačítka a pohodlné kolečko hlasitosti

Propojení s počítačem se děje přes USB dongle na frekvenci 2,4 GHz. K němu dostanete i užitečný prodlužovací stojánek, což umožní snadné odpojení a zapojení sluchátek. Co ale je potřeba, je další microUSB kabel namotaný na stojánku, přes který sluchátka dobíjíte. Logitech za toto řešení chválím.

USB prodlužka s vysílačem má integrovaný nabíjecí kablík

Dosah činí zhruba 12 metrů, poslouchat můžete až 10 hodin a nabito máte zhruba za 2,5 hodiny. Aby kromě sterea fungoval i prostorový zvuk 7.1, musíte nainstalovat software Logitech Gaming. Ten umožňuje nastavení více hudebních profilů nebo naprogramovat G-tlačítka: stisk jakékoliv klávesy, tlačítka myši, posun skladby při přehrávání, spuštění aplikace (prohlížeč, kalkulačka, přehrávač médií, email), klávesová zkratka či vložení bloku textu. Užitečná budou spíše hudební funkce, jako posun ve skladbě apod.

Aplikace ukazuje také stav nabití a lze v ní měnit ekvalizér či nastavení hlasitosti pro jednotlivé reproduktory. Technologií ScreamingBee modulovat váš hlas. Pod názvem hlasový avatar se skrývá funkce, která vás pro uši ostatních změní třeba v trola, mimozemšťana či křečka. A změnu hlasu lze naprogramovat na G-tlačítka.

V aplikaci mj. naprogramujete funkci G-tlačítek

Na slabou baterii budete upozornění přes aplikaci, zvukově ve sluchátkách i diodou – když svítí červeně, čeká vás už jen hodina provozu. Přepínač prostorového zvuku na levé mušli vzadu je dobré mít pořád zapnutý, vylepšuje celkový projev zvlášť u her a filmů. Hudební projev je jen lehce přebasovaný a sluchátka hrají lépe než oba modely Creativu. Sluchátka při manipulaci celkem vržou, což při poslechu nevadí. Oproti svým hlavním herním konkurentům má jen 40mm měniče, na kvalitě zvuku to ale není poznat.

AKG K 935 (Hi-Fi)

Sluchátka od AKG se od ostatních trochu liší. Mají totiž zajímavou základnu, která je dobíjí přes kontakty uvnitř levé mušle. Sluchátka do stojánku položíte, ale navíc jej lze pověsit i na zeď.

Dokovací stanice má konektory zespodu: nabíjení probíhá připojením microUSB kabelu, což je univerzálnější než kulatý konektor u řady ostatních. Vysílač disponuje celkem dvěma vstupy signálu: jack a dvojcinch, ale samozřejmě bez přepínání, takže pokud bude v obou vstupech signál, budou hrát oba současně. Vedle konektorů nechybí ani atenuátor pro změnu útlumu. Je z bílého lesklého plastu, který bude zachytávat otisky prstů, nicméně na pohled působí luxusně. Zepředu má jen zapínací tlačítko kombinované s diodou.

Vysílání probíhá digitálně na frekvenci 2,4 GHz a se sluchátky se spojíte až na vzdálenost 30 metrů od zdroje. AKG má bohužel slabší výdrž, pouze 8 hodin, nicméně všechny modely s nabíjecí stanicí jsou i tak proti ostatním s nabíjením přes kabel zvýhodněny. AKG nabíjíte jen tak mimochodem, u jiných na to musíte myslet. Kratší doba výdrže proto tolik nevadí.

Levou a pravou stranu si nespletete

Sluchátka jsou rozměrově celkem úsporná, složitelná, a přesto jde o circumaurální model. Na levé mušli najdete ovládání hlasitosti prostřednictvím méně pohodlných tlačítek a vypínač. Tlačítka hlasitosti naštěstí stačí podržet, nemusíte je mačkat vícekrát.

Dvojice vstupů je schovaná vespod/vzadu

Hlavový most je řešen samonastavovacím pásem tvořeným síťovinou. Mušle jdou sklopit – akorát že obráceně, takže na krku nebudou tolik pohodlná. Polstrování je řešeno kvalitním textilním povrchem a uvnitř mušlí najdete velkými písmeny označení L a R. Sluchátka jsou na hlavě celkem příjemná, jejich menší rozměr přesto trochu cítíte. Materiál náušníků je také náchylnější na nečistoty.

Dobíjecí stojánek lze přišroubovat na zeď

Příjemně překvapeni jsme byli z hudebního projevu. K 935 hrají skvěle. Zvuk je extrémně dobře kultivovaný, hlas nezkreslený, nechybí basy a jednotlivé frekvence jsou od sebe dobře rozeznatelné.

V nabídce tohoto výrobce je ještě model K 915 za poloviční cenu, který také nevypadá vůbec špatně, má ovšem jen obyčejnou dokovací stanici. AKG K 935 hrají na úrovni nejlepších Sennheiserů i špičkového HW700DS od Sony, přitom mají příznivou cenu.

Panasonic RP-WF950E-S (Hi-Fi)

Dokovací stanice Panasonicu má obyčejný nacvakávací konektor pro dobíjení přes levou mušli, nicméně díky promyšlené konstrukci dojde vždy ke správnému zapojení. Vzadu je napevno připojený kabel s 3,5mm koncovkou, ale v příslušenství na něj najdete redukci na dvojcinch.

Jediný bezdrátový model Panasonicu pracuje na analogových frekvencích okolo 865 MHz, díky čemuž má dosah až 100 metrů. Ideální frekvenci si zvolíte na základně, na sluchátkách ji poté jedním tlačítkem naladíte.

Pohodlné kolečko hlasitosti

Sluchátka mají samonastavovací pás a na hlavě sedí vzhledem ke své nízké ceně relativně pohodlně. Polstrování pásu je ovšem minimální a kožené polstrování mušlí nemá pohodlné tvarování. Na celodenní poslech Panasonic není.

Na levé mušli je zapínací tlačítko (ve formě přepínače), na pravé ladění vysílací frekvence, zapnutí efektu surround a kolečko pro ovládání hlasitosti, které jde celkem snadno nahmatat. Plastový materiál mušlí ale není ideální a i nechtěné poklepání na ně se hodně přenáší do uší. Vadit může dlouhá doba nabíjení, nicméně výdrž i dosah má Panasonic výborné.

3,5mm jack je přidělaný napevno

Hudební projev je příjemně kultivovaný. Jednotlivé frekvence by mohly být více prořezané a i basy by mohly znít lépe, nicméně výšky hrají, jak mají, a celkový dojem je překvapivě velmi dobrý.

Philips SHB8535 a SHD8600UG (Hi-Fi)

Philips má v nabídce tři modely bezdrátových sluchátek, přičemž ta nejlevnější SHC5100 za 1 000 Kč jsme do testu nevzali. Porovnáváme kvalitnější SHB8535 a SHD8600UG, přičemž oba mají nabíjecí stojánky a nedají se sklopit na krk, ale jinak se liší v řadě parametrů.

Levnější SHB8535 mají dobíjecí stojánek s viditelnou vysílací anténou. Vzadu je jeden 3,5mm vstup a přepínač analogových FM kanálů okolo frekvence 860 MHz. Dobíjecí konektor směřuje do levé mušle. Proti obyčejně působícímu SHB8535 je digitální SHD8600UG více o designu. Vzadu má vstup pro dvojcinch a vysílá na frekvenci 2,4 GHz. Nechybí ani atenuátor pro případ slabého signálu.

Analogový model má velké a pohodlné kolečko hlasitosti

Sluchátka levnějšího modelu lze mírně naklápět, mají polstrovaný hlavový most a zapínací tlačítko s aretací (takže se sluchátka samy nevypnou a rychleji se mimo základnu vybijí). Na pravé mušli je tlačítko autotuning pro nalezení jedné ze tří vysílacích frekvencí a pohodlné kolečko (s dorazy) ovládání hlasitosti. Ač mají mušle středně měkké kožené polstrování, na hlavě moc pohodlné nejsou. Kolem boltců jsou zesílené, ale uši moc dobře nekopírují.

Analogový model zde poznáte podle anténky

To sluchátka SHD8600UG jsou na první pohled menší, ale přesto o dost pohodlnější. Je to dáno hlavně rozměry polstrování a prostor pro ucho je zhruba stejný. Mají samonastavovací pás, který trochu táhne, ale je příjemně polstrovaný. Pod pravou mušlí se skrývají dvě dobíjecí AAA baterie (to je stejné i u prvního modelu) a kousek vedle zapínací tlačítko. Na levé mušli je ovládání hlasitosti prostřednictvím nepohodlných tlačítek.

Analogový SHB8535 má z principu technologie mnohem větší dosah a o něco vyšší výdrž. Ale i 30 metrů u digitálního SHD8600UG je dostatečné. Oba modely se nabíjí v dokovacích stanicích, kam je stačí položit a dojde ke kontaktu. Tento způsob je ale náročnější na správné položení – ne vždy se trefíte, naštěstí je nabíjení signalizováno diodou.

Digitální model má konstrukci se samonastavovacím pásem

Analogový model má zkreslené výšky i středy, nepřirozený hlas a basům chybí průraznost. Digitální SHD8600UG jsou na tom mnohem lépe, mají dostatečně slyšitelné všechny frekvence, ovšem přehnané výšky a jsou přebasovaná. V základu jsou naladěná na moderní muziku a nezkušeného posluchače.

Cenový rozdíl je ve většině obchodů malý, navíc někde jsou dokonce digitální SHD8600UG levnější a prokáží vám větší službu.

Sennheiser RS 160 a RS 170 (Hi-Fi)

Základní model RS 160 má jen drobnou základnovou stanici s jedním vstupem pro 3,5mm jack a žádný stojánek. Hlavový most s komfortním polstrováním je rozdělený na dvě části. Náušníky jdou z mušlí odejmout a pod každým se skrývá jedna AAA baterie.

Na pravé mušli jsou tlačítka pro ovládání hlasitosti a mezi nimi zapínací tlačítko. Ač jsou provedena v různých velikostech, ergonomicky se kolečku nevyrovnají a ovládání moc pohodlné není. Sluchátka mají kulatý napájecí konektor, z microUSB je nenabijete.

Obě verze mají pouze jeden vstup

Vysílač má jeden příjemný bonus – nemusíte jej dávat do zásuvky. Je v něm prostor pro dvojici AA baterií, a když do něj zapojíte kabelem třeba mobil, budete fungovat i v přenosném módu. Většinu času ale půjde o statický vysílač, jako u ostatních sluchátek v testu. Mezi konektory najdete malé ovládání hlasitosti, což je ale určeno jen pro nouzové upravení příliš silného signálu.

Sluchátka jsou s vysílačem bezdrátově spojena přes technologii nazvanou Kleer, která umožňuje připojit i více sluchátek stejné značky.

Miniaturní vysílač RS 160 lze používat i jako přenosný

Hudební projev má v základu výraznější basy, středy splývají a nejsou tolik prokreslené, ale jinak má RS 160 kultivovaný a příjemný tón. U Sennheiseru ale doporučujeme podívat se po vyšších řadách a případně se vyhnout modelu RS120 II, který ani nezakrývá celé uši.

To RS 170 je o dost dospělejší model disponující hezkým dobíjecím stojánkem. Realita je o však něco horší – stojánek je trochu vratký a vzadu opět najdete pouze jediný vstup pro 3,5mm jack. Napájení, atenuátor a už nic, to je na Sennheiser u dražších modelů docela málo. Vepředu jsou podsvícená tlačítka na zapnutí, zvýraznění basů a efektu surround.

RS 170 se liší hlavně dobíjecím stojanem

Sluchátka mají celkem pohodlné náušníky a jsou vyrobena z kvalitních plastů. V praxi ani nevadí, že nejdou sklopit mušle. Nabíjení probíhá přes polstrovaný hlavový most ve stojánku. Dosah činí až 80 metrů, což je vzhledem k digitálnímu přenosu nadstandard. V každém sluchátku se ukrývá jedna AAA baterie.

Na pravé mušli je ovládání hlasitosti tlačítky a další dvě tlačítka slouží na aktivaci basů a efektu surround. Tlačítka od sebe poslepu nerozlišíte, ovšem stejnou funkci máte i přímo na stojánku. Ani RS 170 nejsou na uších zvlášť pohodlná a kůže bude časem náchylná k oloupání.

Zvuk je vyvážený a nízké tóny nejsou přebasované. RS 170 má výrazné středy i výšky a hudební projev je celkově velmi dobrý. Zamrzí jediný vstup, což ale řeší model RS 180.

Sennheiser RS 180 vypadá téměř stejně, liší se trošku jiným designem mušlí, ale hlavně má kromě jednoho jacku i dvojici cinchů. Umí také nastavit balanc mezi levým a pravým kanálem a přizpůsobit hlasitost hudby k úrovni hlasu. Oba také umí technologii Kleer. RS 180 stojí asi o tisíc korun víc.

Sennheiser RS 220 (Hi-Fi)

Třetím testovaným Sennheiserem je špičkový model RS 220. Dokovací stojan vypadá futuristicky a obsahuje senzorová tlačítka pro zapnutí a přepínání mezi třemi vstupy. Patří mezi ně dvojcinch, digitální optický S/PDIF a koaxiální vstup. Všechny je najdete vzadu a ke všem je do páru také výstup pro průběžné zapojení.

Vedle tlačítka pro párování se sluchátky je ještě malé kolečko pro úpravu hlasitosti v případě příliš silného zdroje. Sluchátka se nabíjejí ve stojanu přes dva protilehlé konektory do hlavového mostu. Není to příliš pohodlné – abyste sluchátka správně nasadili, je potřeba trochu cviku. Řada dokovacích stojanů jiných sluchátek je řešena lépe.

Stojánek se nám moc nelíbí, umí ale přepínat zdroje

Sluchátka mají ocelový hlavový most s koženým polstrováním a pohodlným nastavením délky. Semišové náušníky nejsou příliš odolné proti prachu, zato jsou velmi pohodlné. Na kožené Sony HW700DS ovšem nemají.

Designové ovládání, kde jedno tlačítko (vlevo dole) je pouze záslepka

Ovládání tlačítky je na obou mušlích. Na pravé je to hlasitost a balanc mezi kanály prostřednictvím tlačítek ve tvaru číslice 3, díky čemuž si zvuk přidáte či uberete pohodlně skoro jako kolečkem. Balanc je ovšem trochu přebytečný. Na levé mušli jsou tlačítka symetricky obrácená, přepínáte zde zdroj zvuku a zapínáte samotná sluchátka. Třetí tlačítko je jen záslepka.

Trojice průběžných vstupů

Mušle jdou jen trochu naklápět, když si je ale shodíte na krk, budou překážet. Ve sluchátkách jsou výměnné akumulátory AAA, ke kterým se dostanete z horní strany pod odklápěcími dvířky.

Z hudebního hlediska hrají RS 220 lépe než oba předchozí modely Sennheiseru. Basy jsou možná až příliš kultivované, mohly by být silnější. Hlas i všechny frekvence jsou krásně přirozené. Když si pohrajete s ekvalizérem, získáte ještě lepší výsledek.

Existují ještě novější modely RS 185 a RS 195, které jsou cenově o kousek níže a mají lepší dokovací stojánek podobný modelu RS 170. RS 185 má přepínatelný zdroj mezi dvojcinchem a optickým vstupem. RS 195 potom disponuje přepínačem hudebních režimů na stojánku a má vylepšenou prostupnost signálu přes zdi. Tento o něco levnější model bych před RS 220 upřednostnil, ale i tak bych mezi drahými modely zvolil raději Sony.

Sony RF865RK a DS6500 (Hi-Fi)

Tyto dva modely vypadají velmi podobně, ale jejich ceny se diametrálně liší. Dražší DS6500 se honosí přídomkem Digital, oba mají velkou věžovou dokovací stanici, přes kterou se zároveň dobíjí a které se vzadu liší audiovstupy. RF865RK má dvojici cinchů, 3,5mm jack a přenos do sluchátek probíhá analogově. Vedle vstupů zde najdete přepínač tří vysílacích frekvencí okolo 860 MHz, to kdyby některá byla zarušená.

Digitální DS6500 umí až 7.1 kanálů, vysílá na 2,4 GHz, anténa je v pravé mušli, vzadu má také vstup pro dvojcinch, ale místo jacku je zde optický S/PDIF (má jej každý počítač i televize a kabel najdete v balení). Místo přepínání kanálů zde najdete možnost zesílit signál. Na levém boku má potom přepínače analogového a digitálního vstupu, efektů (normální, cinema, game, voice) a možnost zapnutí komprese signálu. Tyto prvky RF865RK postrádá.

DS6500 má vepředu ještě indikační diody, které informují o typu signálu (Dolby Digital, Dolby PlIIx, DTS) a nahoře vypínací tlačítko. Také v napájení je drobný rozdíl, levnější je na 12 V, dražší na 6 V, což ale může být uživateli jedno.

Digitální model má navíc optický S/PDIF

U digitálního modelu tedy oba audiovstupy na stanici ručně přepínáte, zatímco u analogového hrají oba současně – respektive jeden si musíte ztlumit, když chcete poslouchat druhý. Může to mít i své výhody.

Ovládání hlasitosti u DS6500

Tvar sluchátek je velmi podobný a například hlavový most mají oba modely shodný. Sluchátka u DS6500 jsou zvenku lesklá a mají sofistikovanější uchycení mušlí. Polstrování mušlí mají oba modely stejné, v oblasti boltců je zesílené a na uších sedí příjemně. Přestože mušle nejsou moc hluboké, nikde nic netlačí. Vlastně leží na celém uchu, látka na měničích se uší dotýká, ale není to nepříjemné. Polstrování mostu je částečně kožené, částečně textilní a vcelku i pohodlné.

Přepínání vstupů u DS6500 je umístěné na základně

Levé a pravé sluchátko rozeznáte pomocí vystouplého bodu na levé, případně malého červeného R na pravé mušli, kde také najdete zapínací tlačítko a trochu utopené kolečko pro ovládání hlasitosti. To analogová RF865RK mají zapínání pomocí posuvného tlačítka na levé mušli, na pravé potom také utopené kolečko hlasitosti a do třetice tlačítko pro nalezení té správné ze tří vysílacích frekvencí.

Sluchátka mají dosah až 100 metrů, výdrž 20 až 25 hodin a dobijí se během tří hodin. Stačí je posadit na dokovací stanici, čímž sepnou konektory umístěné uprostřed hlavového mostu. Po sepnutí dojde také k vypnutí sluchátek. Dobíjí se, i když je nasadíte obráceně a jde o mnohem lepší řešení, než mají jiné stojánky dobíjející přes konektor v mušli.

Dobíjecí konektor je uprostřed hlavového mostu

DS6500 mají nižší dynamický rozsah, chybí jim nízké basy a lehce i výšky, ale jinak hrají poměrně hezky. To RF865RK mají basy o něco lepší, ale frekvence jsou více slité dohromady a například kytara zní více uměle. Na digitálním modelu DS6500 je problém v komfortním používání zapínání. Jakmile dáte sluchátka na stojánek, automaticky se okamžitě vypnout, a i když je hned sundáte, musíte vždy hledat hůře nahmatatelné zapínací tlačítko.

Drobné rozdíly jsou i v konstrukci sluchátek

Naopak je zde sympatické přepínání přímo na vysílači, ale kromě kvalitnějšího zvuku nemají proti analogovému modelu tolik výhod navíc, aby ospravedlnila dvakrát vyšší cenu. Analogová RF865RK takový problém nemají, protože vypínač na sluchátkách je vlastně přepínač. Když jsou v základně, vypnou se sama, ovšem pokud je necháte jen tak odložená, rychleji se vybijí. U DS6500 je zase musíte vždy nepohodlně zapínat, přesto bych volil digitální model.

Ani jeden model Sony nejde sklopit na krk, nicméně oba testované kousky příjemně překvapily a analogový i svou nízkou cenou.

Sony RF855RK (Hi-Fi)

Třetím typem sluchátek od Sony jsou RF855RK. Dokovací stanice umožňuje odložení a nabíjení sluchátek prostřednictvím konektoru v levé mušli. Součástí jejich hlavového mostu je samonastavovací pás. Stanice obsahuje dva vstupy pro jack a dvojcinch, přičemž vysílá analogový signál s možností zvolení tří frekvencí.

Tento typ dokování je náchylnější na správné umístění sluchátek, ovšem o správném dobíjení budete informováni červenou diodou a Sony se podařilo mechanismus dobře vyladit. Samonastavovací pás podle svého natažení sluchátka zapne či vypne. Funguje to velmi spolehlivě, podobnou funkci mají jen dražší Sony HW700DS. Na pravé mušli je ještě přepínání tří frekvencí a kolečko ovládání hlasitosti, které je celkem dobře nahmatatelné.

Stanice disponuje 3,5mm jackem a dvojcinchem | Dobíjení probíhá přes levou mušli

Tvarované textilní polstrování mušlí na uších vůbec nijak netlačí, což je dáno spíše tím, že na nich ani příliš nedrží. Sluchátka jsou velmi lehká a chybí pocit jistoty. Z hlavy sice nespadnou, ale taky moc netěsní, přitom jde o uzavřená sluchátka. To může ovšem být pro řadu činností při poslouchání výhodou – alespoň víte co se kolem vás děje.

Sluchátka se samy zapnou, když natáhnete samonastavovací pás položením na hlavu

Levá mušle se dá snadno otevřít, jsou v ní dobíjecí AAA akumulátory s výdrží 18 hodin, které můžete nahradit i běžnými alkalickými s výdrží 28 hodin. Dobíjení ve stojánku trvá poměrně dlouho, až 7 hodin, přesto je lepším řešením než dokupovat nové baterie.

Podíváte-li se na cenu, jsou tato Sony velmi dobrou koupí

Lesklý povrch mušlí je náchylný na otisky prstů, stejně tak lesklé plochy dokovací stanice. Levou a pravou stranu rozeznáte pomocí malého červeného R, ale spíše se spolehnete na nahmatání kolečka a zvyknete si, že jsou mušle stále naklopené. Na krk ovšem sklopit mušle nejdou a navíc – když je budete mít na krku, bude stále natažený pás a nepřestanou hrát.

Od Sony jsme zkoušeli ještě podobný model RF811RK za tisícovku, který ale není už od pohledu příliš kvalitní a má slabou výdrž. Zvukově má dost ořezané frekvence a úzký tón. Tento model ani za nízkou cenu nestojí. To RF855RK nehraje vůbec špatně. Má sice trošku zkreslení, vyšší středy a výšky se lehce slévají, přesto jsou vyvážené a mají i rozeznatelné basy.

Sony HW700DS (Hi-Fi)

Velmi luxusní sluchátka, která už v rukách působí jako studiová. Polstrování mušlí je extrémně pohodlné a co není na modelu HW700DS obložené kůží, je zase poctivě kovové. Cenově jsou okolo 10 000 Kč, ale zaslouženě. Sony má zdánlivě podobný model HW300K, který má jen drobnou základnu s jediným 3,5mm vstupem. V reálu jsou menší a zdaleka ne tolik pohodlná, jako HW700DS.

Základna s mnoha vstupy bohužel nefunguje jako držák sluchátek, ani je neumí nijak nabíjet. K tomu musíte použít microUSB a nabíjet z vlastních zdrojů. Na šířku stavěný vysílač má pět možných vstupů zvukového signálu, relevantní jsou pro běžné použití hlavně dva. Vedle optického vstupu a dvojcinche jsou tu tři HDMI. Pro případ průběžného propojení v TV soustavě má HDMI i optika také výstup. Více bych ale ocenil další cinche nebo klidně Bluetooth (což nemá žádný model sluchátek).

Dálkové přepínání vstupů je výborná funkce – tlačítkem na sluchátkách volíte, odkud půjde do sluchátek zvuk, přičemž na základně vidíte bíle podsvícený aktuální zdroj zvuku.

Vedle klasických vstupů jsou zde navíc tři HDMI

Signál putuje po frekvenci 2,4 GHz, ale HW700DS umí automaticky přepnout i na 5 GHz. Sluchátka mají přepínání efektů (film, hry, hlas), což zvládnete také přímo na sluchátkách. Tlačítek je na pravé mušli proto trochu víc a nahmatat kolečko pro ovládání hlasitosti je o něco těžší. Je to o zvyku.

Přepínat zdroje zvuku a efekty můžete přímo na sluchátkách…

Dalším prvkem je páčka pro pohyb v menu – když jste propojeni přes HDMI a koukáte na televizi, po stisku se v rohu objeví menu, kde můžete přímo ze sluchátek nastavit věci, jako je zpoždění zvuku. Jediná užitečná funkce tady je ovšem možnost učinit zvuk průchozí – bude hrát ve sluchátkách i v reproduktorech televize současně. Při přepnutí zdroje zvuku se vám ale v případě zapojení přes HDMI přepne i samotný obraz, což je spíše nevýhoda.

...nebo na vysílací stanici

Sluchátka sice mají zapínací tlačítko, nicméně nemusíte ho téměř používat – sluchátka se sama zapnou, když si je dáte na hlavu (podle toho, když roztáhnete hlavový most). Trvá to asi dvě sekundy a reakce u Sony RF855RK je rychlejší, ale i tak jde o velmi pohodlnou funkci. HW700DS se nedají sklopit na krk, nicméně svým rozměrem nepřekáží a stále jsou velmi komfortní.

Ke zvukovému projevu nemáme žádných výhrad, HW700DS hrají luxusně a nenašli jsme na nich jedinou chybu. Samozřejmě že 9.1 kanálů ze dvou mušlí není to samé, jako u devíti samostatných reproduktorů, ale s tím se tak nějak počítá a zvuk je i tak velmi kvalitní.

Co nás zaujalo

Nejlépe ze všech hrají Sony HW700DS, která skvěle padnou na hlavu, příjemně měkce sedí na uších a  kvalitou reprodukce si nezadají s drátovými sluchátky. Jejich vysílací stanice ale nefunguje jako stojánek, ani neumí nabíjet. Přepínání více zdrojů zvuků přímo na mušli je ovšem velmi návykové.

Sony HW700DS – vítěz testu

Velmi dobře hrají také AKG K 935, která si můžete pověsit na zeď do dobíjecího stojánku. Jsou spíše stylová, což dokládá obří označení levé a pravé mušle. Mezi dvěma zdroji zvuku neumí přepínat, ale stojánek na zdi, to je něco.

Řada jiných Hi-Fi modelů je hodně omezena jediný vstupem. Ač lze 3,5mm jack volně zaměnit za cinche pomocí redukce, přeci jen málokdo poslouchá hudbu z jediného zdroje. Zvlášť u bezdrátových sluchátek. Naopak analogový přenos signálu není žádný velký problém, naopak s ním získáte větší dosah.

Kromě několika vyřazených sluchátek od různých výrobců mě celkem zklamaly sluchátka značky Sennheiser. Hrají velmi pěkně, ale ergonomie a systém ovládání mají proti ostatním na nízké úrovni. Pokud chcete ke sluchátkům i mikrofon, musíte si vybrat mezi herními modely od třech značek. Všechny jsou (zřejmě schválně)  lehce přebasované a přes aplikaci je dokážete i lehce ovládat.

Zklamání testu je jediné: sluchátka, která umí Bluetooth, neumí připojení přes nic jiné. Pro domácí poslech z tabletu musíte mít jiná sluchátka, než pro poslech televize.

Bluetooth není univerzální

V rámci testu jsem krátce vyzkoušel i pár bluetoothových modelů. Ty připojíte pouze přes Bluetooth, nebo drátově přes 3,5mm kabel.

Creative Aurana Gold: Kvalitně zpracovaná sluchátka s funkcí potlačení hluku a funkcí pro sdílení hudby s dalšími sluchátky stejné značky. Na uších sedí výborně a skvěle těsní. Dvojstiskem se v angličtině dozvíte stav akumulátoru. Mají integrovaný mikrofon a v případě nečinnosti se neumí samy vypnout. Hudební projev si přimýšlí basy, ale má povedené výšky. (cena 4399 Kč)

Samsung AG900: Stylová sluchátka s retro designem v luxusním pouzdře. Ovládání je dotykové na pravé mušli. Swipe gestem přepínáte skladby a měníte hlasitost, což oboje funguje překvapivě dobře. Hudební projev má zkreslené středové frekvence, slabší dynamický rozsah a celkově agresivní hudební projev. AG900 mají integrovaný mikrofon a umí se spárovat přes NFC. Mušle mají malou hloubku. (cena 7000 Kč)

Genius HS-970BT: levnější model a menší rozměry se slušným hudebním projevem. Kvalitní měniče kazí spíše nastavení ekvalizéru, kvůli čemuž jsou Geniusy více přebasované s nevýraznými středy. Zato mají kvalitní proříznuté výšky. Genius je dobře skladný pro cestování, přitom poskytne komfort circumaurálních sluchátek s ovládáním na hlavovém mostu. (cena 1300 Kč)