Na systém často stačí 128 GB. Ale pokud máte hodně aplikací, tak už je lepších 256 GB. A pokud chcete mít i hodně nainstalovaných her, potřeba úložného místa se rapidně zvyšuje. Užitečnost druhého disku pro data tím nijak nezpochybňuji, jen to není u některých počítačů možné. A půl tera dnes koupíte už za patnáct stovek. Na trhu je také již několik disků pro nové rozhraní PCIe 4.0, ale zatím téměř žádné základní desky. Prakticky to jde pouze s deskami pro AMD a čipovými sadami X570. Navíc jsou tyhle disky ještě docela drahé a nevyplatí se s nimi spěchat. Pokusil jsem se pokrýt kompletní nabídku SSD na našem trhu a sehnal SSD značek Kingston, Samsung, WD, XPG (Adata), Intel, Corsair, Gigabyte a Transcend. Pokud to šlo, tak v obou velikostech a všechny aktuální modely. Za poskytnutí disků děkujeme eshopům Digitor.cz a Alza.cz
Partner testu
Výkonný model KC2000 je v nabídce od května 2019. Jde o nástupce modelu K1000 a výrobce jej prodává v kapacitě až 2 TB. Na každé straně jsou čtyři paměťové čipy, dva čipy s vyrovnávací pamětí a přední strana obsahuje ještě řadič. Kingston přešel od Phisonu k řadiči Silicon Motion SM2262EN.
Paměti jsou 96vrstvé TLC od Toshiby (ale je na nich napsané Kingston). Řadič má osm kanálů, je tedy možné k němu připojit osm paměťových čipů, což má příznivý vliv na výkon. Cena terabajtového disku je zhruba 3990 Kč a za poloviční kapacitu dáte 2410 Kč. Záruka je pět let a udávaná životnost 600 TBW, respektive 300 TBW.
Při testu zápisu je patrný pokles zhruba u 150 GB a poté ještě u 650 GB. Pravděpodobně jde v první fázi o SLC cache a ve druhé by mohlo jít o MLC (2 bity na buňku). Teprve po větším zaplnění disku pak rychlost klesá na úroveň zhruba 500 MB/s a disk zapisuje čistě jako TLC. Naměřená teplota je příjemných 58 °C.
Kingston A2000 je levnější asi o 750 Kč a papírové rychlosti jsou jen o něco nižší. Obsahuje celkem čtyři paměťové čipy umístěné jen na přední straně. Opět jde o typ 3D TLC (96 vrstev) a jejich skutečným výrobcem je Toshiba. Na desce je jeden čip s DRAM vyrovnávací pamětí a řadičem je stejně jako u KC2000 Silicon Motion, typ SM2263EN.
Při testu zápisu jsou patrné stejné dva výkonové skoky, jako u disku KC2000. Prvních 150 GB běží disk na rychlosti zhruba 1900 MB/s, poté klesne ke 500 MB/s a u 650 GB poklesne až na 300 MB/s. Také A2000 netopí a drží se pod 60 °C.
Cena terabajtového disku činí 3346 Kč, za poloviční dáte pouze 1661 Kč. Zatímco KC2000 je pokus Kingstonu proniknout mezi špičku (kde vládne Samsung a WD), A2000 útočí nízkou cenou. Proti svému předchůdci (A1000) už běží na 4 linkách.
Samsung 970 EVO a EVO Plus
Samsung tuhle sezónu vynechal a žádné 980 EVO nepředstavil (až na CESu a půjde o disk pro PCIe 4.0). Dva roky starý 970 EVO ale před rokem doplnil o vylepšený model 970 EVO Plus. Špičkový 970 EVO Pro už je pro test příliš drahý a využijí jej spíše uživatelé v serverech, ale modely EVO a EVO Plus jsou velmi zajímavé.
970 EVO Plus je nejdražším diskem v testu (těsně za ním je v závěsu nový WD Black ve verzi s chladičem). Nebýt označení Plus na nálepce, nijak od sebe oba modely nepoznáte. Cenový rozdíl je již podstatnější a více konkurenceschopné je 970 EVO.
970 EVO Plus cenově patří spíše vedle WD Blacku, což je na špici i hlavní konkurent Samsungu a vedle Intelu 760p. Vyloženě po ceně Samsung u SSD nešel snad nikdy a v low-endu nenabízí nic. Zato u něj máte jistotu slušného výkonu – Samsung u nás testy SSD pravidelně vyhrává.
Všechny čipy jsou na přední straně desky – řadič Samsung Phoenix (třetí generace kontroléru od Samsungu), vlastní paměťové moduly (dva čipy na desce) a vyrovnávací paměť (1 GB). To je společné i pro obě testované velikosti 512 GB a 1TB. Hlavní změna se udála u pamětí – stále jde o typ TLC, ale počet vrstev narostl ze 64 u modelu EVO na 96 u EVO Plus. Nárůst výkonu je zřejmý hlavně u zápisu, jinak jde jen o drobné rozdíly.
Samsung udává nejen maximální rychlost, ale i rychlost, na jakou zápis klesne po zaplnění paměti SLC (1700 MB/s), což je hodně férové. Tato paměť má v základu velikost 6 GB, ale řadič ji může dynamicky zvětšit až na 42 GB.
U modelu 970 EVO běží zápis rychlostí 2400 MB/s až k 50 GB (vliv SLC cache), poté klesne na 1200 MB/s, ale ve 150 GB nastane další propad na stále velmi dobrých 900 MB/s. Vyšší model 970 EVO Plus začíná na stejné rychlosti, ale i po propadu neklesne pod 1100 MB/s.
Nevýhodou Samsungu je vysoká teplota v zátěži, která podle čidla přesahuje 80 °C. Řadič má ovšem kovový povrch, takže by měl vyšší teploty lépe snášet. Životnost disku s pětiletou zárukou je 600 TBW, respektive 300 TBW pro poloviční kapacitu.
Samsung oba disky dělá do kapacity 2 TB, EVO Pro umí v kapacitě do 1 TB. Do disku pro PCIe 4.0 se zatím nepouští.
WD Black (2019, SN750)
Třetí generace Blacku od WD se označuje jako SN750, případně i letopočtem 2019. Stále se ještě prodává i druhá generace SN700 (jako SN720 se označovala OEM „SanDisk“ verze stejného disku). Black SN750 se prodává ve čtyřech kapacitách od 250 GB do 2 TB. Kromě nejmenšího pak i ve verzi s pasivním chladičem navrženým firmou EKWB.
Vzhledem k tomu, že jde o velmi výkonné SSD, u kterého se očekává i větší zatížení, připlatit pár stovek za pasiv se vyplatí. Samostatně se tento chladič neprodává. Nový WD Black by měl být přímou konkurencí pro Samsung 970 EVO Plus.
Všechny čipy jsou umístěné na přední straně. Pokud je na nich pasiv, tak nálepku najdete na zadní straně. Jde o dva paměťové čipy 3D TLC od Sandisku/Toshiby (64 vrstev). Vedle pamětí i řadič zůstal proti loňské generaci stejný, ale má upravený firmware – označený je jako SanDisk 20-82-007011. Je zajímavé, že WD ještě nepřešlo na 96vrstvé paměti. Na druhou stranu více vrstev neznamená vždy vyšší rychlosti.
Pro hráče má jinak také WD připravenou novou funkci „Gaming Mode“ ve své obslužné aplikaci SSD Dashboard. Tato volba by měla disku zakázat přechod do úsporných stavů, takže nehrozí drobná prodleva při jeho probouzení. To se hodí hlavně u herních notebooků.
SLC cache má okolo 12 GB a po krátkou dobu tak disk zvládá zápis rychlostí kolem 2500 MB/s. Poté následuje poles na zhruba 1600 MB/s, což je rychlost, kterou Black udrží po celou kapacitu. U 500GB verze jsem naměřil pokles na 900 MB/s. Proti minulé generaci je tu jen malý výkonový posun, takže upgrade se nevyplatí. Jako nový disk je ale WD Black SN750 ve verzi s chladičem velmi dobrý
WD Blue
Vyzkoušel jsem i starší WD Blue v kapacitě 500 GB (větší se nedělá), což je disk s pouze dvěma PCIe linkami. Jeho nástupce přijde na trh již brzy a měl by být výkonnější.
Intel 660p
Připomeňme si, že Intel Series 5 (545s) je pomalejší disk pro rozhraní SATA, Series 8 (800P) a Series 9 jsou drahé paměti typu Optane. Pro běžné užití jsou tak zajímavé Series 6 a Series 7, tedy levnější disk s TLC pamětmi a draží disk s QLC pamětmi. Intel 760p patří cenově těsně pod WD a Samsung, ale pro test jsme jej nesehnali.
Intel 660p je náhrada modelu 600p a poměrně levnou možností, jak získat výkonné SSD. V terabajtové kapacitě stojí okolo 3000 Kč. Intel jej prodává ještě v kapacitách 512 GB a 2 TB.
Papírové rychlosti jsou proti konkurenci značně nižší (poloviční). Když je disk prázdný, může být velikost SLC cache obrovská – stačí, když řadič zapisuje jeden bit na buňku místo čtyř (QLC). Prvních 150 GB se disk drží na slušných 1700 MB/s, ale poté spadne až na 100 MB/s. Při kontinuálním zápisu by jej tak překonal i výkonnější plotnový disk. Pro častější zápisy většího množství dat se Intel 660p příliš nehodí. Také udávaná životnost je zhruba třetinová (200 TBW). Intel ovšem i na tento disk dává již obvyklou záruku 5 let.
V našem testu patřil Intel 660p do pomalejší čtveřice spolu s Kingstonem A2000, Corsairem MP510 a Gigabytem. Je to nejlevnější disk v testu, narozdíl od WD Blue využívá už čtyři linky PCIe a pětiletá záruka mu nechybí. Pokud jej nebudete příliš zatěžovat, svižný počítač dokáže zajistit i on.
XPG Spectrix S40G
XPG (herní značka Adaty) má v nabídce tradičně velké množství modelů. Novinkou jsou model Spectrix S40G, který se vyznačuje chladičem s integrovaným RGB osvětlením a Gammix S11 Pro. Oba cenově patří do střední třídy a jejich kapacita je proti většině konkurence o 22 GB vyšší (953 vs. 931 GB).
Modely označené jako Gammix na sobě mají pasivní chladič (ale mnohem tenčí než jaký má WD). Často jde o stejné disky jako v sérii SX a liší se právě jen tím chladičem. Oproti tomu Spectrix S40G se vyznačuje tím, že svítí. Jeho pasiv je doplněný o plastový difuzor.
SSD tak může blikat či svítit, ale také spolupracovat se základními deskami přes standardy Aura Sync (Asus), RGB Fusion 2.0 (Gigabyte), Mystic Light Sync (MSI) či Polychrome Sync (ASRock). Případně i přes vlastní aplikaci. Nastavení se vždy bere z ní, na disk se neukládá, takže během startu Windows až do načtení utility svítí disk defaultními barvami.
Pokud byste chladič s difuzorem sundali, uviděli byste na destičce celkem osm diod. A také se tím odhalí, že nejde o žádný chladič, ale jen o kovový plíšek umístěný až nad difuzorem.
Řadičem je osmikanálový Realtek RTS5762. Paměti TLC pro Adatu vyrábí Intel/Micron (ač na čipech nemá své logo, pouzdro už si Adata vyrábí sama). V obou kapacitách jde o dva čipy na každé straně destičky. Výrobce uvádí výdrž 640 TBW, tedy těsně nejvíc z celého testu.
Spectrix S40G se prodává v kapacitách 256 GB až 2 TB. Výrobce na svém webu uvádí maximální rychlosti pro sekvenční čtení i počet operací (IOPS), jenže zapracoval marketing a obě hodnoty patří k různým kapacitám. Adata uvedla vždy ty vyšší rychlosti, které ale nepatří ke stejnému disku. Rozdíly nejsou příliš velké, tak to holt berme jako typickou marketingštinu.
Výkon disku není vůbec špatný. Když vezmu v potaz, že něco stály i ty diody a XPG jej prodává za slušnou cenu. Jen u testu zápisu v benchmarku AIDA64 se disk moc nepředvedl a z 750 MB/s klesne někde po 350 GB na rychlost kolem 200 MB/s. Podle recenze serveru TechPowerUp zapisuje tento disk jako by šlo o MLC (dva bity na buňku) a teprve až je kapacita plná, začne uvolňovat místo a přepisovat data na TLC.
Spectrix S40 je vůbec prvním M.2 SSD s RGB osvětlením (které lze upravovat). Adata stejně jako v loňském testu prokázala, že nabízí prakticky nejlepší poměr cena/výkon. Není nejrychlejší, ale zaostává jen velmi málo a cenově je velmi příznivá.
Gammix S11 Pro
Gammix S11 Pro je další novinkou Adaty. Chladičem je tenký plíšek, pod kterým je schovaný řadič od Silicon Motion. Paměťové čipy jsou po obou stranách a jsou čtyři. Je o něco rychlejší než Spectrix S40G (ale také se více zahřívá) hlavně v zápisu a má extrémně rychlé náhodné čtení díky velmi krátké přístupové době. Jde asi o nejlepší SSD v poměru k ceně.
Corsair Force MP510
Značka Corsair má jednoduché portfolio. Pod označením MP600 už nabízí SSD pro PCIe Gen4 a MP300 je zase levné SSD podporující jen dvě linky. Nás tedy zajímá model Force MP510 představený v říjnu 2018.
Jde o disk s pamětmi typu 3D TLC a řadičem Phison E12. V nabídce jsou kapacity od 240 po 1920 GB. V testu mám variantu s 960 GB, Corsair tedy nabízí proti konkurenci vždy o pár gigabajtů méně – mezi terabajtovými velikostmi to může být klidně 59 GB rozdíl. MP510 se prodává v ceně okolo 3790 Kč.
Disk je oboustranný. Na zadní straně má dva paměťové čipy od Toshiby a čip vyrovnávací paměti DDR4 od SK Hynix. Na přední také dva paměťové čipy, řadič Phison E12 a druhý čip DDR4. Každé paměťové pouzdro obsahuje dva čipy, řadič využívá všech osm kanálů.
Velikost SLC cache výrobce nezveřejňuje, podle zahraničních recenzí je to okolo 50 GB, což zhruba odpovídá i testu zápisu. Jeho průběh je poměrně divoký a po vyčerpání cache lítá mezi 1500 a 700 MB/s (jak se disk snaží přepisovat data mezi SLC a TLC). V zátěži se teplota dostane až na 71 °C, tomuto disku by prospěl chladič.
Transcend 220S
Aktuální portfolio Trancendu zahrnuje disky 110S (ten je hodně pomalý) a 220S. Povedlo se mi zapůjčit jen jeho 500GB variantu. Ta stojí okolo 2100 Kč. 220S má dva paměťové čipy na každé straně, řadič Silicon Motion a čip s vyrovnávací pamětí. Paměti jsou označené logem Transcend, ale pravděpodobně půjde o TLC od Micronu nebo od SanDisku.
Efekt SLC Cache končí někde u 75 GB – potud disk zapisuje rychlostí 1400 MB/s. Poté rychlost spadne zhruba k 500 MB/s a je vidět, jak se řadič snaží převádět data ze SLC na TLC. Menší pokles následuje ještě zhruba u hranice 300 GB.
Gigabyte SSD
Gigabyte začal s produkcí SSD teprve v roce 2018. Nejprve s obyčejnými 2,5" disky, ale již má v nabídce i rychlé NVMe pro nový standard PCIe 4.0 pod značkou Aorus. Jeho standardní model je označený prostě jako „Gigabyte NVMe SSD“ v kapacitách 128 GB až jeden terabajt.
Jednostranný disk obsahuje čtyři paměťové čipy a řadič Phison E13 s integrovanou vyrovnávací pamětí. Jde o nejlevnější terabajtové SSD v testu, navíc se slušnou reálnou kapacitou 953 GB. Gigabyte na něj dává standardní záruku 5 let a uvádí nadstandardní výdrž 1600 TBW.
Při testu zápisu se rychlost 1800 MB/s překlopí na zhruba 500 MB/s už po nějakých 25 GB, taková je tedy zřejmě velikost SLC cache.
Naměřeno
Sekvenční čtení a zápis
Náhodné čtení a zápis
Přístupová doba
PCMark 10: průměrná rychlost
Teplota
Shrnutí
Terabajtový disk je možné pořídit už velmi levně, ale letos má začít zdražování. Rozdíl mezi levným a drahým SSD je až dvojnásobný při stejné kapacitě, přičemž ve výkonu je rozdíl mnohem menší. Projeví se ale při větší zátěži – častém kopírování většího množství dat.
Jako nejlepší disky z testu vycházejí WD Black SN750, Samsung 970 EVO Plus a XPG Gammix S11 Pro. Pro lepší porovnání nám však chyběl Intel 760p. Příjemně překvapilo i SSD od Gigabytu, které je velmi levné, skoro se nezahřívá a výkonově příliš neztrácí.
