Názor k článku 10× terabajt a 10x 500 GB: velký test SSD od Jan Olšan - Záleželo by to na tom, jestli ten disk...

Záleželo by to na tom, jestli ten disk mezitím měl čas z ní data přesunout "ven" a znovu uložit jako QLC. Tj,. jestli byla ta caceh mezitím vyprázdněná.
Ve skutečnosti je to ještě složitý tím, že disk se může snažit při nízké zaplněnosti ta data nechat v režimu SLC co nejdéle a nepřepisovat je do QLC. A to proto, že i výkon čtení může být vyšší, když se čte z toho SLC obsahu.
Takže tady byste dost možná narazil na to, že SSD si od posledního takového zápisu zdaleka neuvolní celou tu cache a většina jí bude plná. Nevím, jak to funguje u tohohle disku přesně (upozorňuju), ale mohlo by nastat, že uprázdnil třeba jenom nejstarších 20 GB a víc volno nemá, takže při tom vašem dalším zápisu 150 GB se bude dít to, že prvních 20 GB bude rychlých, a pak to půjde tou pomalou rychlostí, protože disk bude přesouvat starší data z SLC cache, než do ní zapíše ty novější (v horším případě) nebo bude rovnou zapisovat režimem QLC (lepší případ - co z těchhle dvou alternativ dělá SSD 660p, nevím).
Edit: tak vypadá to, že je pravda ten první případ. Anandtech píše, že absolutně všechny zápisy jdou nejdřív do SLC cache, i když ta už je plná a znamená to, že se nejdřív musí přečíst a jinam QLC-zapsat starší data.


Data zapsaná v režimu SLC reálně v NAND zabírají 4x prostoru (protože ta na 1 bit spotřeují jednu buňku, která je míněná k udržení 4 bitů), takže ta její kapacita je i omezená tím, jak velké to SSD je.