Do světového rozšíření ještě bylo daleko. Papworth poslal SMS z počítače a Jarvis ji přijal na dvoukilovém kufříkovém „mobilu“ Orbitel 901. Rozhodně tehdy nemohli mluvit o mobilních technogiích. První komerčního nasazení se textovky dočkaly až o rok později ve Švédsku, kde operátor Telia s pomocí irské společnosti Aldicson spustili první SMS bránu. Zprávy měly pouze oznamovací charakter, například kvůli novému vzkazu v hlasové schránce.
Až později ve stejném roce finský operátor Radiolinja poprvé přišel s poskytováním textových služeb pro účely, jak je známe dnes. Tamní Nokia byla také prvním výrobcem mobilů, který začal psaní SMS aktivně podporovat. Stále ještě chybělo šest sedm let, než se esemesky rozšířily masově. Z počátku navíc nebylo možné posílat SMS do jiné sítě.
Samotný nápad, jak a proč posílat textové zprávy přes mobil, pochází už z 80. let minulého století. Hlavní světoví experti ale nejdříve museli vytvořit standard. První koncepty vznikaly od roky 1984 a popisovaly, v jakém formátu budou zprávy kódovány, jak budou přenášeny sítí a jak je zpracují samotné přístroje.
Dnes už SMS pomalu ubývá sil. Může za to internet – jednodušší a levnější služby pro posílání vzkazů nebo chat. Je to vidět i u nás. V Česku se v roce 2011 poslalo celkem 7,1 miliardy zprávy, meziročně o 11,5 % méně. Internet spolu s vyšší cenou jsou také důvodem, proč se nikdy pořádně neprosadily zprávy MMS. (Zdroj: ČTÚ)
Vy ještě SMS používáte? Za sebe mohu říct, že už je prakticky nepíšu, jen mi chodí zprávy od ostatních, případně slouží k upozorněním na příchod balíku nebo k aktivačním kódům z internet bankingu. Před deseti lety jsem přitom dokázal propsat celou noc, přes SMS se dokonce posílaly zvonění a „tapety“ na Nokie (ostatní výrobci měli své EMS až později).
Zdroj: Wikipedia
