Přestali jsme o něm slýchat v roce 2009, kdy opustil Intel a stal se prezidentem a provozním ředitelem EMC Corporation, která dodává úložiště pro firmy a poskytuje související služby. Přestože jste o EMC možná nikdy neslyšeli, v roce 2009 se umístila v žebříčku nejobdivovanějších světových firem časopisu Fortune a na Glassdoor má dobré hodnocení. Intelu se ale v prestiži vyrovná málokdo. Kariéře Patricka Gelsingera v Intelu jsme se tehdy nevěnovali, nyní je ideální příležitost to napravit.
Gelsinger nastoupil do Intelu v roce 1979 jako inženýr, celkem rychle se ale propracoval do manažerské pozice a následně se stal historicky prvním technologickým ředitelem (CTO) společnosti. Podílel se na vývoji procesorů sérií 286 a 386 a též Pentia Pro. Byl to právě Gelsinger, který prosadil, aby Intel rozšířil své portfolio o bezdrátové technologie (které se později staly nedílnou součástí mobilní platformy Centrino).
Cestičku směřující k pozici generálního ředitele měl už Patrick Gelsinger docela pěkně vyšlapanou, jen kdyby si to býval nepohnojil sérií špatných rozhodnutí. Byl to právě Gelsinger, kdo koncem 90. let prosazoval přechod na paměti RDRAM a na jeho triko jde také fiasko se základními deskami s čipsetem Intel 820, které měly tři sloty RIMM a při osazení všech tří nefungovaly, pročež musely být staženy z prodeje a tržní hodnota společnosti během dvou dnů klesla ze 436,69 miliard [sic] amerických dolarů (na to už ani přepočet na tunely Blanka, v tomto případě 247, moc nefunguje) na 174,88 miliard. Zajímají-li vás detaily, stačí googlit heslo „Caminogate“, jak média případ pojmenovala.
Posléze si konkurenční AMD připsalo prvenství v závodě o první procesor běžící na 1 GHz, její architektura K7 se mohla s produkty Intelu směle srovnávat a rodina K8 s Pentiem 4 v testech soustavně vytírala podlahu (nápadně to připomíná dnešní situaci s Bulldozerem, jen s opačnými rolemi).
Gelsingerovi nakonec zlomil vaz čip Larrabee. Projekt „revolučního GPU“ přetáhl všechny termíny, které fyzicky lze přetáhnout a včetně vyrovnání s Nvidií za použití jejích patentů v něm Intel utopil odhadem 4–4,5 miliardy dolarů (kromě toho se ale kvůli intelektuálnímu vlastnictví musel vyrovnat i s AMD). Intel se čipem chlubil už v roce 2008, ani o rok a půl později ale nebyl hotový, proto byl Gelsinger v září roku 2009 ze společnosti odejit. Navzdory tomu ale projekt neskončil a Intel se stále snaží Larrabee doklepat do použitelné podoby, byť už ne jako GPU, ale výpočetní akcelerátor pro superpočítače. Píše se polovina roku 2012, Intel zatím dodal jen pár vývojářských vzorků a na první dodávky nové generace, která je určena pro komerční využití, se teprve čeká. Karty alespoň už mají oficiální jméno, je to Xeon Phi.
Jedna zajímavost: EMC Corp. sídlí ve stejné ulici jako Intel (Mission College Boulevard v Santa Claře), vzdušnou čarou jsou od sebe sídla vzdáleny asi kilometr a půl. Trochu mimo téma, Gelsinger se také podílel na vytvoření pravidel, která vstoupila ve známost pod označením Net Neutrality.
Jakožto zkušený vysoký manažer měl Gelsinger celkem dobrou šanci se časem (možná už letos) stát generálním ředitelem EMC. Nevyužitý potenciál ale včas vycítilo VMWare a tak si zneuznaný veterán z Intelu může konečně splnit svůj sen o šéfování technologické firmě. Paul Maritz, kterého ve funkci nahradí, neodchází z VMWare ve zlém: pravděpodobně se stane generálním ředitelem divize Cloud Foundry, která se od VMWare nejspíš osamostatní a bude nabízet služby PaaS, tedy něco podobného ražení, jako jsou Google Apps nebo Microsoft Azure.
Zdroj: VR-Zone
