Za celým nápadem stojí fyzikální vlastnosti hélia, které je zhruba sedmkrát lehčí než běžný vzduch. Jinými slovy má mnohem nižší hustotu. Tento fakt má pro plotnový disk celou řadu příjemných důsledků. Nižší hustota znamená, že okolní „ovzduší“ klade otáčejícím se plotnám mnohem menší odpor. Díky tomu motor spotřebuje méně energie a sníží se hlučnost. Nižší hustota také znamená, že víření mezi plotnami a hlavičkami má mnohem slabší silové účinky. To znamená nejen menší namáhání, ale také preciznější fungování mechaniky.
Díky tomu lze zmenšit mezery mezi plotnami a hlavičkami. Do standardního 3,5" pouzdra se díky tomu dá naštosovat hned sedm ploten místo dosavadních pěti, aniž by hrozilo, že to do sebe všechno navzájem nabourá. Takový disk bude mít paradoxně lepší provozní vlastnosti. Vedle již zmíněných faktorů snižujících hluk a spotřebu pomůže i lepší tepelná vodivost hélia. Díky ní se bude disk také méně zahřívat (lépe řečeno, teplo bude rychleji odváděno). Menší síly spojené s prouděním vzduchu uvnitř disku (a díky tomu zřejmě i snížené vibrace) pak znamenají, že hlavičky mají „jistější ruku“ při čtení a zápisu. Teoreticky by se tak díky héliu mohla dokonce zvýšit hustota záznamu na plotně.
Ve srovnání héliových úložišť se zařízeními klasické konstrukce údajně novinka předvedla o 23 % nižší spotřebu energie. Pokud by se ovšem vzala v úvahu vyšší kapacita, dosažená vyšším počtem ploten, rozdíl by byl ještě větší. Spotřeba přepočtená na 1 TB je údajně nižší až o 45 % (jako obvykle však tato marketingová čísla berte s rezervou). Disk s héliem má navíc nižší provozní teplotu, prý o 4 stupně Celsia. Datacentra tak budou moci opět zvětšit své úložné prostory.
Oficiální kapacity sériových disků s héliovou náplní nebyly zatím oznámeny. Jelikož je však dnes standardní velikost jedné plotny 1 TB, lze celkem racionálně předpokládat, že se příští rok dočkáme 7TB pevného disku. Tedy za předpokladu, že hustota záznamu mezitím nestoupne. Zástupci firmy nesdělili, zda se vedle serverových modelů tato technologie dostane i k nám, běžným spotřebitelům. Vzhledem k vyšším výrobním nákladům bych s tím osobně moc nepočítal. Technologie se totiž asi nestane standardní součástí výroby, neboť má smysl jen pro disky s větším množstvím ploten. Na druhou stranu, hélium by možná mohlo usnadnit výrobu extrémně tenkých pevných disků pro ultrabooky.
Dle představitelů firmy není použití hélia žádnou velkou vědou. Problémem je pouze vyvinutí metod, umožňujících levnou a spolehlivou výrobu takových zařízení v masovém měřítku. Hitachi (potažmo Western Digital) si v tomto ohledu zřejmě docela věří. Na konkurenci (zejména Seagate) mají dle vlastních slov náskok třech až pěti let.
Pokud se bojíte toho, že by hélium mohlo zafungovat podobně jako v pouťových balóncích, můžete zůstat klidní. Zbytek disku bude naštěstí dostatečně těžký, takže se nestane, že by lehkým plynem nadnášené zařízení odplachtilo i s vašimi daty. A když už jsme v lehčím tónu – doufám, že dýchání hélia nepřivodí těmto úložištím typické příznaky, tedy že se jim takříkajíc nezvýší hlásek. Hluk o vyšších tónech totiž obvykle bývá otravnější než ten tvořený nižšími frekvencemi.
Zdroje: X-bit labs, The Inquirer
