Ono jde spíš o pochopení, jak to celé funguje. Já se s tím osobně taky tak necrcám, byť používám právě ten "vysoký výkon". Obykle přesunu jen občas velký balík souborů, klidně velikostí několikanásobně převyšující médium, takže proces musím rozdělit, ale když vidím, že je zapsáno a flashdisk již nepracuje, tak to s klidnou duší vytáhnu.
Kdyby ovšem přímo na médium zapisoval nějaký program (který může držet data v paměti a zapisovat je až po čase), nebo z toho něco běželo, tak volba bezpečného odebrání dostává svého významu (byť by stejně chtělo všechno spojeného s tím médiem ukončit).
Ono to fakt není TAK jednoduchý :-)
Při zápisu většího počtu (stovky+) malých (do stovek kB) souborů je výhodnější zápisovou cache využívat. Naproti tomu při zápisu velkých souborů (mám na mysli hlavně videa od pár desítek MB nahoru) je paradoxně výhodnější ji vypnout, protože jde o sekvenční zápis a správa cache má taky nejakou režii a výsledkem je obvykle kolísání rychlosti. Čím větší je rozdíl mezi ustálenou zápisovou rychlostí cíle a čtecí rychlostí zdroje, tím se to projeví víc.
Takže chce to vědět co chci dělat a chápat jak to funguje. Ale je fakt, že "Běžný Franta Uživatel" to buď nepozná, nebo je mu to jedno, nebo rozdíl není tak velký aby ho to trápilo a ocení spíš snížení rizika poškození filesystému při odpojení.