Komentář: Situace s automatickými restarty ve Windows 10
Za automatické restartování počítače si Microsoft vysloužil kritiku. V otázce instalace aktualizací mají dlouhodobě navrch vyšší edice – největší kontrolu Microsoft nepřekvapivě dává organizacím, kde je načasování a plánování jakékoli akce spojené s údržbou kritické. Můžeme s tím nesouhlasit, ale tak to je. Lze chápat potřebu, aby instalace aktualizací s ohledem na bezpečnost proběhla včas.
Je potřeba se ujistit, že tato akce proběhne. Instalace velké části aktualizací se ale neobejde bez restartování zařízení. K automatickému restartu ale může dojít uživatele či uživatelky v době nečinnosti, výsledkem čehož může být ztracená práce. Jen připomenu, že nejhorší v tomto ohledu bylo první vydání Desítek, postupně se však proces instalace aktualizací zlepšuje.
Sám jsem po prvním vydání zažil několikrát, že se něčí počítač automaticky restartoval, ovšem aby nainstaloval novou hlavní verzi Windows 10. (Tehdy šlo např. o vydání 1511.) Výsledkem toho bylo, že dotyčný jedinec nemohl s počítačem několik desítek minut pracovat – upgrade zkrátka trvá delší dobu než instalace běžné servisní aktualizace.
Důvěra ve spolehlivost
To platí dvojnásob pro zařízení, kde systém běží na klasickém pevném disku, nikoli na SSD. Můžeme polemizovat o tom, jak velký problém to je. K podobné aktualizaci dojde na každém zařízení dvakrát do roka, neboť Microsoft vydává nové hlavní verze Desítek v této kadenci.
To není sice zrovna extrémní počet upgradů, pokud ovšem restart přichází nuceně v nevhodnou dobu, bezesporu je takové chování ze strany systému nešťastné. V nepředvídatelném prostředí se vytrácí důvěra v platformu. Např. Windows 7 po ve standardní konfiguraci instalaci dával 15 minut na odložení restartu. Poté provedl restart automaticky nehledě na otevřené aplikace. Pokud jste se nenacházeli u počítače, měli jste smůlu.
Osmičky své chování zlepšily a o nutnosti restartovat informovaly dva dny dopředu. Otázkou zůstává, nakolik bylo toto upozornění viditelné. Buď jak buď, teprve Desítky přichází pravidelně dvakrát do roka s regulérními upgrady, které jsou časově nejnáročnější. V těchto případech se tedy kromě možnosti ztráty neuložené práce objevuje druhý problém, a sice časová náročnost instalace.
Možnosti odkladu restartu ve Windows 10
Jak jsem naznačil, jednotlivá vydání Desítek nabízí lepší kontrolu nad situací. Anniversary Update přidal do systému tzv. Aktivní hodiny, které představují časové okno, během něhož se kvůli instalaci aktualizací nesmí počítač restartovat. Původně toto okno mohlo být až 12 hodin dlouhé. Creators Update pak tento úsek pro nerušenou práci bez restartování prodloužil na 18 hodin.
Domnívám se, že běžným uživatelkám a uživatelům by již neměly automatické restarty činit potíže – ovšem za předpokladu, že si toto okno nastavíte, viz článek Určete, kdy se zařízení nesmí nebo musí kvůli aktualizacím restartovat.
Od svých kolegů se neustále dozvídám historky o tom, jak se jim sám o sobě restartuje počítač. Během aktivních hodin k restartu dojít nemůže, pokud ho ovšem nevyvoláte sami. Nedomnívám se, že člověk běžně zapíná počítač, aby běžel více než 18 hodin v kuse. Navíc systém před restarty zobrazuje upozornění a dává vám možnost si instalaci naplánovat. Díky tomu instalace opět neproběhne dříve než v určený čas.
Problematika instalace aktualizací
Dále si kladu otázku, zda je nutné se restartování vyhýbat více než jeden den. Každý z nás má (zjevně) jiné potřeby a obecně souhlasím s tím, že počítač by se měl přizpůsobit svému majiteli či majitelce, nikoli obráceně. Aktualizační cyklus je nicméně nezbytnou a nedílnou součástí softwarového vybavení. Dlouhodobé odkládání instalace aktualizací zvyšuje riziko, že bude zneužita díra v softwaru, pokud tedy aktualizace nějakou díru opravuje.
Kolega Radek Kejduš nedávno napsal skeptický komentář k automatickém aktualizacím. Nesouhlasím s ním v tom, že popsané možnosti, jak instalaci odložit a naplánovat tak, aby k ní nedošlo v nevhodnou dobu, jsou k ničemu. Jsou ale zjevně nedostačující tam, kde dochází k používání počítače, které bychom mohli označit za nemainstreamové.
Dovolím se pak ohradit proti úplnému vypínání instalaci aktualizací. Opět připomínám, že se tímto vystavujete riziku, že v děravém systému dojde ke zneužití slabého místa zabezpečení. Řekneme, že chcete, aby počítač vydržel několik dní bez toho, aniž by byl automaticky restartován kvůli dokončení instalace aktualizace.
Ve zmíněném článku kolega Kejduš popsal, jak pomocí Editoru místních zásad skupiny vypnout automatické restartování. Obávám se, že tento postup byl spolehlivý jen ve starších verzích Windows. Desítky sice zásadu stále obsahují, její nastavení nicméně ignorují. Vypínat službu pro instalaci aktualizací považuji za příliš rizikovou.
Hledání cesty
Teoretizování nám aktuální situaci neulehčí, přesto se do něj krátce pustím. Řešení by měl vyhledat Microsoft. Pokud vede automatické restartování ke špatné uživatelské zkušenosti, bylo by lepší, aby firma uvolnila pravidla. Mohlo by to být za cenu zvýšení frekvence upozorňování na nutnosti restartovat – není žádoucí, aby někdo restart odkládal např. několik měsíců.
Zřejmě nejideálnějším řešením by bylo, kdyby Microsoft dokázal přepracovat aktualizační systém tak, aby k restartu nemuselo vůbec dojít. (Nebo by byl restart vyžadován jen v případě upgradů, nikoli servisních aktualizací.) Toho se ale zřejmě jen tak nedočkáme, pokud vůbec.
Článek pokračuje v další kapitole.
Jak zabránit automatickému restartu pro dokončení instalace aktualizace Windows 10?
Jak se tedy dnes můžeme bránit automatickým restartům? Pokud si chcete být jisti, že vám systém neudělá čáru přes rozpočet a nerestartuje se během vaší nepřítomnosti, musíte provést dvě akce. Podotýkám, že následující postup aplikujete na vlastní nebezpečí.
Za prvé je nutné vypnout naplánovanou úlohu, která donutí počítač k restartu, pakliže systém čeká na dokončení instalace aktualizací. Např. prostřednictvím nabídky Start najděte Plánovač úloh. V postranním panelu se navigujte do složky Knihovna plánovače úloh | Microsoft | Windows | UpdateOrchestrator. V seznamu úloh najděte úlohu Reboot a zakažte ji. (Pokud se na restart nečeká, bude již úloha neaktivní.)
V tuto chvíli nemůže dojít k restartu bez vašeho vědomí. Problém spočívá v tom, že systém po čase dokáže úlohu znovu aktivovat. Aby k tomu nedošlo, musíte provést ještě jednu akci. Otevřete tuto systémovou složku: C:\Windows\System32\Tasks\Microsoft\Windows\UpdateOrchestrator. V ní byste měli spatřit povědomě nazvaný soubor: Reboot.
Je otázka, nakolik zůstane tento postup funkční v budoucích verzích Desítek. Pro dnešek nicméně platí, že když soubor přejmenujete, systém si s tím neporadí, tj. úlohu nevytvoří znovu a tu původní aktivovat nedokáže. Soubor tedy přejmenujte – ideálně tak, abyste jej dokázali v budoucnu poznat v případě, že budete chtít změnu zvrátit. Dále v adresáři UpdateOrchestrator vytvořte složku s názvem Reboot.
Závěr
Teď už k automatickému restartu dojít nemůže, takže zařízení zrestartujete tehdy, až se to bude hodit vám. Kdybyste chtěli možnost automatického restartu obnovit (např. v případě potíží), jednoduše odstraňte vytvořenou prázdnou složku a dále přejmenujte dříve výše uvedený soubor opět na Reboot.
Nadále platí, že většině lidí doporučuji používat standardní metody, jak se vynucenému restartování vyhýbat, tj. primárně si nastavit aktivní hodiny a určovat ručně datum a čas instalace (kterou můžete odložit až o šest dní).