Názor k článku Za čtyři roky by prý mohlo být 30 % PC založených na procesorech ARM. Už teď mají slušný podíl od Jan Olšan - To 3) propojení s pamětí se přeceňuje -...

To 3) propojení s pamětí se přeceňuje - teda v tom smyslu, že pozitiva jsou v něčem trošku jiném, není to v paměti, ale v jádru CPU.
U M1 je paměť +- na úrovni DDR5 (latence/propustnost), není o nic lepší. Kde ta integrace hned vedle čipu dělá rozdíl, je jenom ve spotřebě.

V čem ale ten procesor má výhodu: jedno jádro je v M1 schopné tahat z té paměti data prakticky její plnou propustností, kdežto u AMD nebo Intelu to dlouho bývalo tak, že jedno jádro (a tím jednovláknová úloha) dokázala vytáhnout třeba třetinu nebo polovinu (a plnou propuststnost teda proceor využitl až v mnohovláknových aplikacích). Poslední architektury x86 se v tom IIRC taky už lepší. Tohle není vlastnost pamětí a paměťového řadiče, ale paměťového subsystému ještě v rámci každého jádra CPU. Závisí to na věcech jako kolik požadavků na data z paměti může paralelně být najednou obsluhováno.

Ale zrovna W-2265 je staré jádro Skylake z roku 2015 (Cascade Lake), takže holt architektonicky už je proti dnešku dost pozadu a v tomhle zrovna moc dobrý není (pět let je velký rozdíl). V některých plohách ta schopnost využít propustnost v ST pomáhá a je možné, že zrovna jednovláknové zátěže jako linkování z toho profitují?